Když jsem dorazila domů, tak ty jsi tu nebyl proč? Byl jsi s ní.

Poprvé jsi se na mě vykašlal.

Bolelo to tak moc víš to? Ale já ti lámala srdíčko víc. Domů jsi přišel pozdě večer, rtěnku na tváří a ustaraný výraz, ale proč? Co ti ta děvka udělala?

,,Bráško?"

Usmál jsi se a sedl sis ke mě na gauč.

,,Copak?"

V tvých očích jsem viděla bolest.

,,Co ti udělala?"

Zarazil jsi se.

,,Nic. Je mi fajn."

Proč jsi mi lhal?!

,,Není ti fajn...bráško."

Přitiskla jsem se na tebe.

,,Je mi fajn."

Usmál jsi se a začal mě lochtat. Byla jsem děsně lochtivá a tys to moc dobře věděl.

,,Přestaň prosím!"

Křičela jsem.

Pak jsem tě chytila, za ruku a všimla jsi jizev.

V tu chvíli jsi přestal.

,,Co to je?"

Řezal jsi se. Proč jsi to dělal?!

,,Každý svoji bolest vyjadřuje jinak."

Nechápala jsem co jsi tím myslel.

,,Ale ty jsi šťastný máš mě."

Byla jsem tak blbá, proč jsem si myslela, že netrpíš.

Trpěl jsi kvůli tomu, že jsi k ní něco cítil a ona tě podváděla? Nebo to bylo, protože jsem ti zlomila srdíčko.

,,Máš pravdu. Mám tebe přestanu s tím."

Usmála jsem se, ale stále jsi měl bolest v srdci a já nevěděla jak ti pomoct. Byla jsem tehdy tak malá a nevěděla co to je láska.