Ze svého pokoje jsi mi donesl dárek.  Hned jsem ho rozbalila.  Celou dobu jsi mě s nadšením pozoroval. A čekal jsi, že ti poděkuji.

,,Kniha?"

Ten tvůj výraz, když místo poděkování se ti dostavilo tohle. 

,,Nelíbí se ti?"

Co jsi teď čekal, že ti odpovím?  Byla jsem rozmazlená...omlouvám se bráško.  Nejradši bych ti teď poděkovala.

,,Chtěla jsem něco lepšího."

Ta bolest v tvých očích. Myslel sis, že se mi bude líbit.  Myslel sis, že mi to udělá radost, když to koupíš od srdíčka.  Omlouvám se ti moc...

,,Tak ti koupím co si budeš přát."

Zase ses usmál, jako by se nic nestalo. Zlomila jsem ti srdíčko bráško, nechtěla jsem. Vím jak to muselo bolest, když jsi mě tolik miloval.

,,To je dobrý."

Byla jsem tehdy hodně zklamaná.

,,Dobře."

Pro mě jsi byl celý svět, jako kluk, kterého nemůžu mít. Tajně jsem tě obdivovala, byl jsi silný vždycky jsi byl.  Dokázala tě zlomit jen moje slova.

,,Dáme dort princezno?"

Tehdy jsme si dali závod, kdo bude první v kuchyni.  Vyhrál jsi, nechala jsem tě vyhrát. 

,,Zase jsem vyhrál princezno."

Zase ten úsměv, který jsem milovala.