Ráno jsi vypadal unaveně,kruhy pod očima,ale stále ten úžasný úsměv na tvých rtech.

,,Omlouvám se, za včerejšek."

Usmál jsi se a pohladil mě.

,,V pořádku."

Byl jsi tak šťastný,když jsi mohl uspořádat moje desáté narozeniny,ale v hloubi srdce jsi byl zklamaný z toho,že jsem ti neřekla moje problémy. 

,,Mám tě ráda bráško!" 

Snažila jsem se ho nějak rozveselit,a proto jsem ho objala. 

Celou noc,jsi přemýšlel jak mi pomoct,proto jsi nespal že?

,,Já tebe taky. Barčo."

Proč jsi mi teď neřekl sestřičko? Ublížila jsem ti?

,,Co ti je?" 

Stále ten úsměv.

,,Nic sestřičko."

Proč jsem si nevšímala tvé bolesti, v tvém srdci.

,,Kde máš ten dáreček?" 

Byla jsem nadšená z toho co mi dáš.

,,Neboj se donesu ti to špunte." 

Řekl jsi s úsměvem na rtech.