Zdál se mi zdravý.

,,Vždyť je zdravý. Není nijak nemocný. "

Denis pokrčil nos.

,,Prý je nějak duševně nemocný."

Stále jsem nechápala.

Je duševně nemocný? Jako, že má zlomené srdíčko jako ty bráško?

,,Nechápu tě."

,,Já taky nechápu co tím myslí."

I přesto, že byl Denis starší než já tak taky stále nepochopil co tím jeho otec myslel.

,,Chceš to zjistit?"

,,Já nevím jestli to je dobrý nápad."

Byl to špatný nápad.

.
.
.
.
.
.
.
.
.

Nevěděla jsem, že i ty se začneš chovat divně.

,,Ahoj princezno."

Usmál ses.

,,Ahoj dojíme tvůj dort?"

Měla jsem děsnou chuť na tvůj dort.

Usmál jsi se a vyndal dort z lednice.

,,Díky za tak dobrý dort princezno."

,,Kupovala jsem ho kvůli tobě."

Taky jsi mi kupoval dorty na moje narozeniny tak teď přišla řada na mě.

,,Já vím princezno, ale zřejmě sis musela utratit všechno svoje kapesné."

Utratila. Ale za to, abych viděla zase tvůj kouzelný úsměv tak bych utratila i miliony.

,,Já ti je hned dám řekni mi kolik stál."

,,Nemusíš mi nic dávat braško."

Usmál ses.
.
.
.
.
.
.
.
.
,,Takže jdeš dneska na tu večeři a Markem?"

Zarazil jsi se.

,,Jak to víš?"

Pokrčila jsem rameny.

,,Já myslela, že jste kamarádi."

Usmál ses.

,,Jsme díky tobě."

Teď jsem se usmála já.

,,Zvládneš to tu? Kdyžtak máš večeři v ledničce jen si jí ohřej."

,,A ukážeš mi jak se zapíná mikrovlnka?"

Vzdychl jsi a ukázal mi jak se zapíná.

Díky mě jsi to málem nestihl, omlouvám se.