Slavili se tvoje devatenáctiny. Na tvoje narozeniny nepřišel nikdo jen já, Denis a jeho starší bratr, který jsem pozvala, aby jsi na oslavě nebyl sám.

,,Princezno?"

Klekl sis přede mně a chytil mě za rameno.

,,Kdo je to?"

Otočila jsem se ke dveřím.

,,Denis a Marek."

Usmál jsi ses a šel jsi je pozdravit vůbec jsi je neznal,ale i přesto jsi je pozdravil.

,,Těší mě Dominiku jsem jeho starší bratr říkej mi Marek."

Usmál se.

,,Takže ty máš narozeniny. No něco jsem ti přinesl."

Podal ti zapálenou krabičku, jeho reakce tě překvapila.

,,Děkuji Marku...já...já tohle vůbec nečekal."

Začal si koktat, proč?

,,To nestojí vůbec za řeč, byl jsem pozvaný, tak jsem přišel a jak je u nás slušnosti, tak jsem přinesl i dárek."

Při jeho slovech jsi se usmál. Líbil se ti?

,,Tvůj bratr se mi zdá v pohodě."

Denis se na mě podíval.

,,Není v pohodě, poslední dobou se chová jinak."

Nechápala jsem.

,,Jak jinak?"

,,Prostě jinak..."

Nechápala jsem co tím jeho slovem ,,jinak" myslel.

,,Náš táta říká, že je prý nemocný."

Jeho táta o Markovi říkal, že je nemocný.  Jak nemocný?  Umírá? 

,,Nemocný?"

,,Nevím co tím myslel Barčo."