Blížili se tvoje narozeniny...tvoje devatenáctiny. Připravovala jsem se na ně celý měsíc a já zrovna včera musím onemocnět.

,,Princezno?"

Odkryla jsem se a podívala se na tebe.

,,Nevypadáš dobře princezno."

Nebylo mi dobře.

,,Není...mi dobře."

Sedl sis na mojí postel a položil mi ruku na čelo.

,,Koupím ti nějaké léky."

Ještě,že jsem tě měla náš otec, by se o mě nepostaral, nechal by mě i umřít, ale ty ne.

,,Děkuji bráško."

Usmál jsi se.

,,Škoda, že nemůžu oslavit tvoje narozeniny."

Vzdychl jsi.

,,Neboj se oslavíme je spolu."

,,Vždyť jsem nemocná."

Znovu ses usmál.

,,Do té doby ti bude líp o to se postarám jako, že se Dominik jmenuji."

Zasmála jsem se, bylo vtipný jak jsi to řekl.

,,Dobře bráško."

Usmála jsem se.