Pár týdnů potom si seděl ve svém pokoji.

Nebyl jsi smutný jen zklamaný, že jsem to musela vidět, ale nejvíc to mrzelo mě,zničila jsem ti život.

,,Bráško?"

Podíval ses na mě.

,,Máš hlad?"

Zavrtěla jsem hlavou.

,,Tak co ti je špunte?"

Přiběhla jsem k tobě a objala tě.

Tahle reakce tě překvapila natolik,že jsi mě obejmul, až po pár vteřinách.

,,Mám tě ráda."

,,Já tebe taky princezno."

Usmála jsem se.

,,Chceš oběd?"

,,Ale ty půjdeš taky!"

Řekla jsem a chytila tě za ruku. 

Společně jsme odešli do kuchyně, kde jsi nabral jídlo.

Celou dobu jsem na tebe zírala a hlídala, abys to snědl.

Usmíval jsi se vadilo ti, že tě sleduji.

Když jsme dojeli vytáhla jsem tě ven.

,,Kam mě táhneš špunte?"

Mlčela jsem.

Prudce jsi se zastavil.

,,Co děláš bráško?"

Podíval jsi se na mě.

,,Nechci mít s tvými kamarády nic společného."

Tohle mě zaskočilo natolik, že mi oči zalili slzami.

,,Proč?"

Klepal jsi se.

,,Jsou špatní."

Nechápala jsem.

,,Nejsou!"

Pak jsem vykřikla.

Klekl sis ke mě a položil mi ruce na ramena.

,,Ten kluk, který tě nenávidí je bratr mé bývalé přítelkyně."

V tu chvíli jsem všechno pochopila.

,,A s Denisem se můžu scházet?"

Měla jsem ho ráda a tys to věděl,díky tobě jsem měla možnost se do něho zamilovat.

Usmál jsi se a přikývl.

,,Děkuji!"

Obejmula jsem tě.

Chytil jsi mě za ruku a odvedl mě domů.

Ahoj Guys asi se teď ptáte, kde je další kapitola knihy spomienky, ale ta teď dlouho dobu nebude, protože mi došli nápady :/