Ležel jsi v bílém pokoji, měl jsi zavřené oči.

Bála jsem se o tebe.

Seděla jsem vedle tvé postele a sledovala tě.

Když jsi se probudil tak ses usmál.

,,Ahoj princezno."

Znovu ses usmál.

,,Myslela jsem,že jsi mrtvý."

Řekla jsem, ale ty ses jen usmíval.

,,Budu tu s tebou dokud mě budeš potřebovat princezno."

Tentokrát jsem se usmála já a objala tě.

Naši chvíli překazila dlouhovlasá blondýnka.

,,Dala bys nám chvilku?"

Zeptala se.

Nelíbila se mi.

Nakonec jsem kulhavým krokem odešla na chodbu. Pro mě to byla věčnost co byla s tebou nemohl jsem to vydržet, tak jsem potichu vlezla do tvého pokoje.

,,Takže ona je ta tvá princezna, o které jsi mi vyprávěl?"

Mlčela jsem, věděla jsem, že je to špatný odposlouchávat, ale chtěla jsem to slyšet.

,,Ty snad žárlíš na malou holčičku?"

Žena se zamračila, ale neodpověděla.

Žárlila chtěla, ať si vybereš.

,,Pro koho se rozhodneš!?"

,,Pokud ti vadí moje sestřička, tak nemám důvod zůstávat s tebou. Omlouvám se Kláro, ale vybírám si mojí princeznu."

Byla jsem zklamaná. Chtěla jsem, ať jsi šťastný.

,,Jak chceš Dominiku, ale ona ti nedá takovou lásku jako já."

,,To se pleteš ona je pro mě všechno."

Žena prošla okolo mě a odešla.

Byl jsi smutný.

Oba jsme nic neřekli.