Den ode dne jsi byl šťastnější.  Dokonce jsi nabral i pár kil.  Bylo to díky té nové přítelkyni.  Dokonce sis i zpíval.  Uměl jsi vařit a péct, ale zpívat jsi opravdu neuměl.

Ty jsi byl šťastný a já taky. 

,,Dobré ráno princezno."

Řekl jsi a políbil mě na čelo, krásně jsi voněl.

,,Dobré ráno bráško."

Konečně jsi se pořádně vyspal, že?

Nevypadal jsi jako před tím, byl jsi upravený a usmíval ses. 

,,Co bude k obědu?"

Před vánoční oběd...co by asi tak mohlo být...

,,Bude řízek a bramborový salát tvůj oblíbený. "

Při těhle slovech jsi se stále usmíval.

Dneska měl přijet i náš otec.  Měla jsem obavy jestli nepřijede opilý a nezbije tě jako posledně.

,,Bráško...ty jsi nejlepší!"

Usmál ses.

,,Pomůžeš mi se stromečkem?"

Věděl jsi, že ráda zdobím stromeček.

,,Nemáme stromek..."

V tu chvíli jsi se zasmál.

,,Máme. Na zahradě."

Chtěl si ukrást stromek sousedům.

Na tenhle zážitek nezapomenu.

,,Na zahradě stromky nemáme."

,,Ale mají ho sousedi."

Zavrtěla jsem hlavou.

Byl jsi jak dítě, chtěl jsi stromek za každou cenu.  Mohli jsme ho koupit, ale tys ho chtěl ukrást.

,,Nechci krást. Je to špatné... "

Znovu ses usmál.

,,My krást nebudeme vypůjčíme si ho."

Vždy jsi mě dokázal ukecat.

Díky tobě jsem měla skvělý zážitky, které bych nikdy nemohla mít se starší sestrou. Byla jsem ráda, že mám osmnáctiletého brášku.