11. Hysterie
,,Jak se mohl Zmijozel zamilovat do Nebelvírky jako jsem já?" Zašeptá a já ztuhnu.
Čekal jsem to.
..................................................
,,Spíš by jsi se měla zeptat, jak je možné, že Nebelvírka jako jsi ty, tady teď stojí a povídá si Zmijozelem." zašeptám nazpět a všimnu si jejího překvapeného výrazu.
Toto nečekala.
,,Sama nevím." vydechne.
,,To by jsi měla vědět, jinak by jsi tu nebyla." odpovím nazpět a ona opět překvapeně zvedne hlavu.
,,Zaujal jsi mě. Tak, jako ještě nikdo." zašeptá a tentokrát jsem překvapen já.
Je pravda, že mi Potter říkal že je do mě blázen..Ale..?
Nevím. Sám nevím.
Nechápu se.
Pomalinku se ke mě začne přibližovat.
,,I když nevím kdo jsi, tak vím, co k tobě cítím. Já se do tebe zamilovala. Zmijozel nebo ne, já se do tebe zamilovala." zastaví se kousek ode mě a v moment, co ucítím její vůni, se mi zastaví dech.
Tak dokonalá.
Pomalinku přibližuje její rty k těm mým, dokud je nespojí v lehký polibek. Čekal jsem, že se odtáhne, ale ona pokračovala.
Neváhal jsem, přitáhl jsem si jí za pas blíž k sobě a druhou ruku zabořil do jejích úžasných vlasů.
Ruce omotala kolem mého krku a zlehka sjížděla nahoru a dolů, přes ramena a nazpět k vlasům.
Uběhla docela dlouhá chvíle do doby, než nás nedostatek kyslíku donutil polibek přerušit.
Oba zadýchaní, ale s úsměvem na tváři se posadíme a nastane to trapné ticho, které Hermiona přeruší.
,,Tohle jsem nikdy neudělala.." zašeptá a prohrábne si vlasy.
,,Copak jsi nikdy neudělala?" zeptám se nervozně.
,,Nikdy jsem nepolíbila někoho, u koho ani neznám jméno" zasměje se a tím uvolní atmosféru, která tu panovala.
Zasměju se. To mi bylo hned jasný.
Hermiona-
Položím si hlavu na jeho hruď a poslouchám tep jeho srdce.
Je to tak uklidňující.
Usměju se, zvednu hlavu a ukradnu si od něho jeden malinký polibek.
,,Škoda, že nevím, kdo jsi." zašeptám smutně.
,,Až to zjistíš, tak možná budeš všeho litovat." odpoví mi se znatelným smutkem v hlase.
Vypadá to, že nad tím přemýšlel.
,,Proč bych měla měnit názor? Jsi hodný, pozorný kluk, co má city a je jiný, než ostatní."
,,Tady ano. Ale ty mě znáš ještě jinak." zašeptá a mě se zadrhnou slova v krku.
Co tím myslí?...
Po zbytek noci jsme si povídali, blbli a zcela zapomněli na trable a starosti.
,,Už bychom měli jít." zašeptám a začnu se pomalu zvedat.
Zvedne se taky, zamíří ke mě, lehce mě pohladí po tváři a dlouze mě políbí.
,,Promiň, já musel." odpoví a já se usměju.
,,Neomlouvej se. Mě to nevadí." odpovím s úsměvem, polibek mu oplatím a poté s tichým "Ahoj" zamířím do společenské místnosti připravit se na další školní den.
Draco-
S úsměvem vylezu z Komnaty a zamířím do sklepení, do společenské místnosti.
"Hadí kůže" řeknu a zeď přede mnou se začne otevírat.
Ale v moment, co chci zamířit do ložnice za mnou ozve ten protivný pisklavý hlas.
Pansy.
,,Dráčku! Kdepak jsi byl celou noc? Moc jsem se o tebe bála, všude jsem tě hledala! A proč jsi mi ještě neposlal žádnou Valentýnku? Jsi zapomněl, viď?" spustí na mě a já stále s úsměvem převrátím oči v sloup.
,,Kolikrát ti mám ještě říkat, že já-si-tebe-ne-vy-bral!" Odpovím, stále ještě v klidu.
,,Ale nemusíš si vymýšlet. Já vím, že jsme do sebe vzájemně zamilovaní, my dva jsme si totiž souzeni!" přistoupí ke mě a začne si mě prohlížet a najednou vykulí oči.
,,Od čeho se ti lesknou rty?" začne křičet tak nahlas, že se pomalu začnou otevírat dveře od ložnic našich spolužáků.
,,Do toho ti nic není." odpovím s úsměvem, když si vzpomenu na Hermionu.
,,Ty jsi byl s nějakou holkou? To snad nemyslíš vážně? Tenhle lesk já znám! To je lesk od LadyAnnabell! Kde jsi byl? Řekni mi to!" Křičí Pansy tak nahlas, že už se kolem nás vytváří hlouček zvědavců.
,,Nikdo není na ty tvoje hysterické výlevy zvědavej Pansy." odpovím s pobaveným úsměvem, otočím se po hloučku a všimnu si Blaise, který se na mě směje se zdviženým palcem a potichu vyartikuluje "Dobře brácho".
Jenom se zakřením a pomalým krokem, ignorujíc Pansyn stálý výlev vzteku a žárlivosti zamířím do ložnice se připravit.
Snad už konečně pochopila, že jsem si jí nevybral. Povzdechnu si.
Tak další kapitolka je na světě! :3
Omlouvám se, že je tak krátká.
Snad se líbí:)
Lucc<3
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro