Ještě téhož dne, šla Chloé ze školy. Auto na které byla dříve zvyklá nepřijelo. Dokonce ani nejela autobusem. A tak, i celkem spokojeně, šla pěšky. Ostatně, jako každý den od druhého ročníku. Ve sluchátka, který měla schovaná pod zlatými vlasy, jí hrála její oblíbená písnička do, které si tiše brnkala.

Náhle za sebou zaslechla zvuk kroků. Na moment jí napadlo se otočit a zjistit kdo to je. Řekla si ale že stejně ten člověk určitě nejde za ní. A tak jim nevěnovala sebemenší pozornost. Pak jí však cizí ruka sáhla na rameno kožené bundy s kožíškem, který jí kryl před větrem. Trhla sebou, prudce se otočila, rychle sáhla a do kapsy pro pepřový sprej ale pak se zarazila.

Čekala mnoho lidí ale toho rudovlasého nikdy. Stál před ní, z těžka dýchal a ruce měl opřené o kolena. „Ty! Malém mě z tebe trefil šlak!“ Rozkřikla se na něj a chtěla jej potěsit ostrou připomínkou o nedostatku správných způsobů ale pak se zarazila. Uvědomila si to určitě nemyslel zle a že není už malá. Aby takhle mohla na každého hned křičet. Počkala tedy až se vydýchá aby se sama uklidnila z překvapení. Schovala sprej a pak se klidně zeptala: „Co se děje? A proč jsi za mnou běžel?“

Nath se po optání narovnal a pohlédl na ní. Až v tu chvíli si Chloé uvědomila jak je vlastně velký. O necelou hlavou vyšší než ona. Načež pocítila trochu studu, že si toho do teď nevšimla. Ale nedala na sobě nic znát a místo toho nasadila mírně naštvaný výraz. Nath se omluvně poškrábal za krkem a pak řekl: „Promiň Chloé. Nechtěl jsem tě polekat.“

Celkem jí překvapilo že tón který použil nebyl v žádném případě opovržlivý. Spíše naopak, až překvapivě vřelý. A dokonce tak řekl i její jméno, což se většina lidí ani nepokoušelo. Trochu zpanikařila a zeptala se. „Tak co potřebuješ?“ tentokrát jí mírný údiv v hlase unikl. A když si to uvědomila, tak jí krapet zapláli líce. Nath se mírně usmál. „Já jen, chtěl jsem se zeptat, kde máš v plánu cvičit?“

„Civičit?“ zeptala se překvapeně. Tušila kam tím míří ale nechápala proč se na to ptá. „No, jde o tu soutěž o nejlepší tanec. Já, nejsem zrovna dobrý tanečník a tak jsem se chtěl zeptat, jestli by jsme nemohli někde nacvičit tanec na ples.“ Chloé zaváhala. Sama už dlouho netancovala a představay že by se strapnila před třídou, nebo dokonce před Adrianem, jí opravdu nevzrušovala. A až v tu chvíli si uvědomila že vlastně měla v plánu celou dobu tancovat s Adrianem.

Z toho uvědomění, že Adrien s ní určitě tancovat nebude, a teď už ani nemá šanci s ním tancovat, protože už společníka má, měla chuť si jednu vlepit. "Ty huso pitomá!" Proběhl jakýsi vnitřní hlas. Pak se však vrátila do reality a řekla: „No, já myslela že budu tancovat doma a nějak se připravím.“ Než si to uvědomila jí Nath řekl: „To je super nápad, kdy mám teda přijít? Dnes už to asi nestihnu ale zítra je sobota, tak by to snad šlo!“ řekl Nath s neskrývaným nadšením.

Původně se chtěla Chloé vymluvit s tím že v sobotu a neděli nemá čas. Že je zaneprázdněna domácí prací a věcmi do školy, ale ve výsledku jí vše přišlo jako dost špatná výmluva. Povzdechla si a pak na něj pohlédla. „Fajn. Zítra ve dvě, u mě doma ve vile na Napolenské.“ řekla krátce. Nath přikývl a otočil se k autobusu. Na tváři měl široký úsměv, který Chloé z nějakého důvodu přišel i celkem milý. „Tak ve dvě. Budu tam v čas!“ zavolal ještě při běhu.

Chloé se též otočila a pokračovala v cestě. Ani si to neuvědomovala ale ve skutečnosti se i celkem na druhý den těšila.