Když jsem se vzbudila a konečně mi přestalo dunět v hlavě po té strašné kocovině a také po té hádce, smrákalo se. Nesnáším hádky, hluboce je nesnáším. Zvednu se z vyhřáté postele a jenom ve spodním prádle a dlouhém tričku mám v plánu se vydat pro něco drobného k jídlu. Na stole mě zarazí složený papír na němž je naškrábané mé jméno černou propiskou. Seberu ho ze stolu a během cesty po schodech dolů ho rozložím, abych si mohla přečíst jeho obsah. V jedné ruce držím  dopis a druhou si z ošatky vyndávám jablko. Začtu se do textu.

 Naše milá El,

musím se vrátit k psaní dopisů, jako to bývalo běžné za mého mládí, bohužel okolnosti mi nedovolují sdělit ti to osobně nebo napsat ti to emailem či do zprávy. Jedině takhle si můžeme být jistí, že se nikdo nic nedozví. 

Máme plán. Plán, ve kterém hraješ jednu z nejhlavnějších rolí, je nebezpečný a nikdo z nás ti nemůže zaručit, že je 100% a že se ti nic nestane. 

Jak jsem dneska říkal, HYDRA ukradla tvou složku a Clint s Buckym mi sdělili, že to není poprvé, co o tebe projevili zájem.  Došlo nám, že nejprve tě chtěli pouze kvůli tvému výcviku, avšak poté co ukradli informace o tobě, už i oni vědí, že ovládáš čtyři základní elementy a tak jsi pro ně cenným spojencem. Řeknu ti můj plán, ostatně tuším, že s ním budeš souhlasit, jiná možnost na zničení HYDRY už není. Alespoň tedy podle Tonyho odhadu. (Bůh doufej, že má sakra dobrý odhad, jinak šíleně riskujeme.)

HYDRU nezničíme zvenku. Jak už se dřív říkalo- studenta učitel změnit nemůže, student se musí chtít změnit sám neboli změnit se zevnitř, ze svého nitra a svého popudu. HYDRA musí být zničena zevnitř. A ne. Není tím myšleno, že si to tam nakráčíme s trhavinou a odpálíme to tam. Musíme je rozvrátit zevnitř. Poštvat je proti sobě, hatit jim plány a donutit si je myslet, že to udělal někdo z nich. A jak to uděláme? Ty jsi klíč.

Od začátku jdou po tobě, a to využijeme v náš prospěch. Navíc, ačkoliv to bude znít ode mě poněkud hnusně, jsi nám pomohla tím, že si nám řekla o svých schopnostech, což jsme nevěděli. I tohle nám velmi pomůže. My budeme hrát zklamané, zmatené, budeme přemýšlet, jak naložit s informací, uvažovat, jestli jsi nebezpečná nebo ne. Budeme to probírat nahlas. Další věc, co nám nesmírně pomůže je i tvůj aktuální stav, vím, že jste se s Clintem chytli. Moc mě to mrzí, neměl právo ti říkat takové věci, ale jeho povaha je často nevyzpytatelná. HYDRA nás odposlouchává a ví, že jsi zlomená uvnitř. Přijdou si pro tebe a abychom jim to ulehčili, zkus strávit večer o samotě. Někam si vyjdi, trénuj nebo si prostě zalez někam, kde tě snadno najdou a vyzvednou.

Až budeš v HYDŘE najdi způsob, jak nám předávat informace a poštvi je. Dělej jim ze života peklo, sbírej informace a rozvracej je zevnitř. 

Znič to, co jsem napsal a uroň slzu, jakože je to od Clinta, který, abych se přiznal, ti tento papír i donesl, zatímco si spala. Donuť je uvěřit, že tě to dostalo. 

Ani po tom všem, co si nám řekla, o tobě nepochybujeme a víme, že si měla důvod nám to dříve neříct. Věříme ti.

Běžně bych nad tím kývla hlavou, že je to fakt hezký, že mi věří a že ten plán vypadá celkem úspěšně. Teď jsem měla z úkol vyprodukovat slzy. Bože. Stále nenakousnuté jablko odhodím někam na kuchyňskou linku, přičemž se hned o linku opřu rukama. Při pomyšlení na zabité velryby a osiřelá štěňátka se slzy brzy dostaví a stékají mi po tváři. Občas tuhle práci opravdu nesnáším. Ušklíbnutí  potlačím na poslední chvíli, to ty slzy už asi věrohodně nevypadaly. 

„El?" Uslzeně se podívám napravo. U výtahu stojí Bucky těkající mezi papírem v mé ruce a mojí tváří. Ublíženým výrazem kývnu. Promiň naznačím rty. Zavrtí hlavou a než nastoupí do výtahu. Bouchnu pěstí do linky. Vlasy mi spadnou do tváře a já se nezmůžu na víc než na: „ I brečet mě nutí." Hlouběji už jsem klesnout nemohla. 

Zatřesu hlavou. „Lucy? Jsi tu s námi?" Luskne mi před očima prsty Zac. Překvapeně zamrkám, „Co? Jo jsem." Usměju se. „Byla jsi mimo většinu cesty, budeš si vůbec pamatovat cestu sem?" Směje se mi. Po seznámení se s ostatními členy HYDRY, mi bylo řečeno, že mě Zac dovede do mého pokoje. Žasla jsem. Budu mít i vlastní pokoj? Já myslela, že spí všichni v jedné místnosti na palandách, ale možná to je jenom moje utkvělá představa. „Jsi připravená?" Stojí přede dveřmi, ruku má položenou na klice, neboť čeká až mu řeknu, že jsem připravená podívat se na to, kde budu přebývat nějaký čas. Pokynu rukou, že můžeme. Otevírá dveře a já valím oči, i když nahlas to neřeknu. 

Moje místnost, kde budu bydlet, je laděná do šedé barvy, dominantou je obrovská manželská postel v šedé barvě. Naproti postel je plazmová televize, což beru jako ohromný luxus, jedná se totiž o nejnovější typ. Někdo tu na rozpočet moc nekouká. U okna je stůl jak jinak než v šedé barvě, na němž je položeno několik papírů, notebook, telefon a základní kancelářské potřeby. Za dveřmi v místnosti se skrývá koupelna opět v šedé barvě se sprchou a enormně obří vanou, minimálně dvě osoby se do ní vejdou. Byl to snad záměr?  Zac zatímco objevuji taje mých místností, které budu obývat, sedí na mé posteli a pozoruje moje počínání.

„Holky od nás ti vybavily šatník, velikost odhadly, tak snad ti to bude." Zavrtím hlavou s poznámkou, že už mě dnes asi nic nepřekvapí. Překvapí. Skříň s oblečením byla velká, hah, pomalu si říkám, že si tím asi začínají něco kompenzovat. Že by muselo být všechno velké, jelikož si připadají vůči světu malí? „Wau." Poznamenám, jakmile uvidím obsah skříně. Z ramínka sundám černé tričko s dlouhým rukávem, upnutou sukni ve stejné barvě a z dolní černé kozačky. „To vidím," pronesu podiveně, když hodnotím oblečení. Již zmíněné kousky hodím na postel vedle Zaca. 

„Dovolíš? Ráda bych se převlékla." Protočím teatrálně očima a naznačuji Zacovi, ať laskavě odkráčí někam dopryč. 

„ Fakt nemůžu?"

„Vyfič!" Vytlačím ho násilím ze dveří, abych měla dostatečné soukromí. Otočím se na patě a zády se opřu o zavřené dveře. To bychom měli. V komodě, které jsem si předtím nevšimla, jsem vyštrachala černé silonky. Holky od nich mají celkem vkus. Když se převléknu z původního oblečení, cítím se mnohem lépe. Mnohem připraveněji na to, co mě tady čeká.

„No to je dost, mám dojem, že jsem tu vystál důlek," oboří se na mě brunet, když ho konečně pustím zpět.

„ A kurva," uleví si potom, co si mě prohlédne od hlavy až k patě. Svoje oblečení znovu skouknu. Nic neobvyklého, tohle bych nosila třeba i do SHIELDU. „Je tu nějaký problém?" Zamrkám.

„A velkej, my nemáme vysoký sebeovládání a až tě uvidí Max, tak jsi v háji už tuplem. Já a ostatní se jakž takž ovládneme, ale až mu na trénink přijdeš takhle, rovnou tě.. Víš co, já to říkat radši nebudu, myslím, že chápeš." Takže všichni, doslova všichni tady jsou nadržená hovada. Super, ale neříkal Zac před chvílí náhodou, že holky mi vybavily skříň?

„Neříkal si, že tu skříň mají na svědomí nějaké holky? Jediná holka tu snad nejsem." 

„Jsi tu jediná holka, co by stála za hřích. Ty holky, co jsem o nich mluvil, jsou dole z analytického a  je jim každé  přes 30. Takže se nediv."  Já se tak snažím, opravdu se snažím, fakt moc, ale tohle v tom Stevově dokonalým plánu, pokud vím, nebylo. Až ho potkám, budu si muset schladit žáhu, o tom, že tam budu jediná holka, mi neřekl ani ň a já odmítám odhánět hovada, která se mě budou pokoušet sbalit a bát se, že mě někdo v noci znásilní. Flirtovat se Zacem byl můj plán, potřebovala jsem ho na svou stranu, což se povedlo, ale udržení ho na ní, mě nutí s ním i nadále flirtovat. Ona skutečnost se mi určitým způsobem příčí, ale práce je práce. A Oscara za nejlepší herecký výkon získává... Lucy Thompson za film Jak se dostat do HYDRY, zničit ji a naflirtovat se k smrti. 
Při pomyslném předávání Oscara mě už Zac odtahuje pryč někam po schodech dolů, kde se nachází krásná a vybavená tělocvična. A mimochodem se tam nachází Max s tyčí v ruce nacvičující nějaký bojový tanec. 

„Tak už ji vedu," houkne ze schodů Zac a já se tak trochu krčím za ním. „V tomhle budeš trénovat?" Sjede mě pohledem Max.

„Máš s tím jakýkoliv problém?" Ozvu se, nenechám do sebe šťourat.

„Zaprvé se na těch botách zabiješ," poukazuje na moje vysoké boty, „ a zadruhé," koukne za Zaca, „ budu potřebovat led, asi hodně ledu." Zac s Maxem se začnou smát, já jenom stojím vedle a vrtím hlavou.

 Panebože, proč zrovna já? Co jsem ti provedla?

Hello there,

poněkud „nudná" kapitola je na světě, bohužel ráda bych vám slíbila, že tuhle omáčku v příští kapitole vynechám, ale ona je potřeba. Tady jsme zjistili, jaký byl plán a jak to vypadá se společností v HYDŘE. Uhh, názor? 

Al