„Přinesu ti muffin, jdu dolu do kantýny, nechceš i kafe?" Objímá mě Bucky, zatímco mi sděluje, že mi zezdola přinese muffin, když jsem se s ním setkala po poradě, kterou jsem absolvovala jenom kvůli nováčkům.

„Oboje by bodlo, díky." Znovu se posadím do křesla u stolu, kde jsem s ostatními ještě před chvílí jednala. Bylo to velmi dlouhé. Dveře se zavřely, Bucky už odešel. Měla jsem čas. Asi dost času. Nevím, o čem jsem přemýšlela, ale povedlo se mi zabrousit do vzpomínky na seznámení s moji partou.S Avengers. Tehdy ještě nebyli  v kompletní sestavě. Ale to mi absolutně nevadilo.

*Flashback*

Nebývala jsem v New Yorku často, hodně jsem si zakládala na tom trávit čas na Luně, planetě, která je mým druhým domovem, a trénovat své schopnosti. A že to byl nelehký úkol.

Zrovna jsem procházela kolem obchodu s televizemi, kde vysílali nějakou reportáž o skupině hrdinů, kteří očividně měli hodně práce s bojem v odlehlé části Brooklynu. Nevěnovala bych tomu moc pozornosti, kdybych nespatřila záběr na stvoření, která velmi důvěrně znám. 

Agniští pavouci. 

Zní to děsuplně, ale popravdě mírumilovnější stvoření snad na Luně neexistují. Co dělají pak tady. Byla jsem zmatená. Proč jsou tady a proč útočí...Nezbývalo mi nic jiného než se teleportovat do boje. V mém oblečení to bude sranda. Džíny, přes tílko přehozená kožená bundička a na nohou boty na podpatku. 

O pár sekund později jsem se objevila v místě, kde se Avengers schovávali, aby se domluvili, co dál.

„Nedají se zabít tak lehce," promluvila zrzka k chlápkovi v modročerveném oblečku s hvězdou na štítu. Nějaký velký vlastenec ne? 

„Musíme je nějak dostat od lidí. Jsou nebezpeční." 

„To určitě, ale musíme se jich zbavit. Legolasi, co výbušné šípy? Fungovaly na ně?" Zeptala se létající plechovka.

„Fungovaly, ale trefit se na správné místo, kde by způsobily smrt, je těžké." Člověk odpovídající na otázku ke mně stál zády , tudíž jsem mu do tváře neviděla. Jediné, co jsem rozpoznala, že jeho zbraní je luk a šípy. Respekt.

„Thore, jak jsi na tom?" zadrmolí plechovka někam do komunikátoru. Vzápětí kývne hlavou a vysvětlí, že Thor pavouky odráží od míst, kde se hromadí lidé.

Odkašlu si. Čas na to, aby si mě všimli. 

„Schovej se holčičko, není to tu bezpečné." Chytá mě chlápek v modročerveném oblečku a schovává mě pod rameno. Ošiju se a jeho ruku ze sebe sundavám. 

„Eh ne díky." Vylézám z úkrytu, kde se doteď všichni schovávali a mířím směrem k prvnímu pavoukovi. Z dálky vidím, že mají modré oči, jsou ovlivněni. Nejsou sami sebou.

„Nechoď tam,zabijou tě!" Křičí po mně zrzka. Marně, vím moc dobře, co dělám.

„Clinte, nemůže tam jít. Vždyť ji zabijou, musíme ji pomoct."  Mluví k lukostřelci stále ta zrzka.

„Nežádám vás o pomoc!" Ozvu se nazpět i když jsem nebyla tázaná.

No tak, El. Tohle jsi zkoušela už několikrát. Zvládneš to. Pavouk ke mně mířil vysokou rychlostí, já mu však stále šla naproti úplně klidným krokem. 

„Stůj!" Pravou ruku jsem natáhla před sebe. Pohled stočil na mě. Zastavil a nechal mě přiložit ruku mezi oči. Kolem nás se objevila žlutá záře označující ukončení ovládnutí.Ruku jsem stáhla nazpátek a pro sebe se usmála. 

„Co to?"

Ruku jsem opět přiložila mezi oči pavouka, přičemž se žlutá záře rozšířila po celém bloku, kde se pohybovali ovládnutí pavouci. Ovlivnění přestalo. Úlevou jsem se rozesmála a přitiskla se k němu. Zachrčel. 

„Takhle vás znám," šeptla jsem směrem k němu. Postupně doráželi i ostatní pavouci. Chudáčci nevěděli, co se děje. 

„Kdo jsi?" Zeptala se zrzka.

„El? Ahoj, kde se pořád touláš?" Vynořil se Thor zpoza party Avengers pozorující mé počínání.

„Ahoj, většinu času jsem na Luně. Tohle byla shoda náhod, že jsem tu zrovna byla."

„Měli jsme štěstí, že jsi tu byla. Nevíme, jak s nimi postupovat."

„Byli ovládnutí, Thore."

„Poslal je Loki." Odpověděl mi hned na to. Ten by to neudělal.

„Loki by tohle neudělal. Znám ho."

„Vím, že věříš, že by to neudělal. Jste kamarádi odmalička."

„To je právě ten důvod, proč si myslím, že by to neudělal. Přeci není takový."

„El, věř mi. Byl to on." Nechci tomu věřit. Nemůžu. Bohužel naši konverzaci přerušil onen lučištník.

,,Kdo jsi?" zeptal se protentokrát lučištník.

,, Záleží na tom?" Pokrčím rameny, chová se jak idiot, já se k němu chovat hezky nebudu.

„Záleží. Nám ano."

„Lucy Thompson." Odvětím suše a snažím se dál mluvit s Thorem před sebou.

„Zavoláš mi Furyho, chci s ním mluvit. Prosím." Thor kývl.

Lučištník, který se asi nesmířil s mou odpovědí se po mně napřáhl a já sotva uhnula jeho ráně.

,,Nevěřím ti. Podle mě jsi s Lokim, tak jsem si zatím zavolal pro posily. Každou chvíli tu budou." Protočila jsem oči.

„Proč jste tu všichni tak nedůvěřivý?" Napřahuje pěst, vyhnu se jí. Můj pravý hák zasáhne jeho bradu a on se skácí k zemi. Vezmu ho pod krkem, přičemž ho trošku rdousím, aby ho roupy přestaly. 

Víte,jak jsem zjistila, že posily dorazily?  Rána do ramene, jenž mne donutila pustit lukostřelce a tím pádem na sebe nechat mířit několik zbraní.

Uchechtla jsem se. „Bojíte se malé holky? Styďte se."  Jsem prostě svoje za každých okolností.

„Pěkný den všem, tak kde máte toho Lokiho komplice?" Známý hlas mě donutil vítězoslavně se usmát na Legolase přede mnou.

„Fury, tady je." Stále na mě míří šípem, sleduje každý můj pohyb. Avengers stojí za ním a jenom čekají, co se bude dít.

Přicházející osoba se na mne podívá, zasměje se a nakonec pozdraví. „Ahoj Lucy, koukám, že máš vždycky extra antré."

„Haha, vtipnej jako vždy. Kdybys tady Rebelce mohl přikázat nemířit mi na hlavu a těm ostatním kolem taky, byl bys laskavej." Odfrknu si, načež zkřivím pohled bolestí jdoucí ze zasaženého ramene. Rukou pokynul, všichni zbraně složili. Zrzka mi nabídla pomocnou ruku při vstávání. 

„Dík."  Přešla jsem o kousek dál a posadila se na obrubník.

„Není za co. S tím bys měla jít k doktorovi."

„Postačíš mi i ty. Vyndej mi to."

„Měl by se..." Větu nestačila doříct.

„Prostě to vyndej." Neochotně mi sáhla do rány a kulku vyndala. Oddechla jsem si.

Rána se začínala zacelovat, cítila jsem to. Jenom to zakrvácené tílko se samo nevyčistí. No co už.

Ten den jsem se seznámila s Avengers,ale zároveň jsem se vrátila zpět na Lunu.Měla jsem povinnosti.

*End of flashback*

*Korekce 7.7.2020*