"Larooo!" Objala mne Luna. "Čau Laro" usmál se ve stoje Max. "Čau" už teď se mi to nelíbilo. "Nechceš něco podniknout?" "Jooo" zajásala Luna. "Co si zahrát na dektetivy? To miluješ, ne? Vy obě" uchechtnul se. "Jo tak vem Lunu, já na to nemám náladu" odseknu a vydám se ke schodišti. "Hele já chápu že je to pro tebe těžký, ale myslíš, že by tvůj táta chtěl aby jsi se takhle chvoala, tak změnila k nepoznání, vždyť by tě ani nepoznal v tvým chování!" maxi!" Dostal od mamky záhkavec. "Maxime! No tak vychování" pokárá ho strejda a od tety se dočká káravého pohledu, já mám aspoň čas zmizet do pokoje.

Proč mě jen nemůže nechat na pokoji? S pláčem se svalím do postele. Pak popadnu jednu fotku v rámečku a obejmu ji. Nakonec vylezu ven pro jídlo. "Mami? Mohla by jsi mi udělat pudink? Ten... No co jste dělali s taťkou?" Podívám se do země. "Jist3 Beruško" vtiskne mi pusu do vlasů a ibejem mne. Já si mezitím začnu prohlížet fotky v rámečcích. Ale u jedné se zarazím a vezmu si ji do rukou. Jsou to naorosto stejné brýle jako měl ten muž z toho hřbitova. "Mami? Kde ty brýle kouoil taťka?" "Mmhmmm oh jo tyhle brýle? No víš jak je obča tatínek nosil..." odmlčí se s úsměvem, jen přikývnu "no tak ty taťka vyrobil s dědou. Byla v jich zajištěna technologie Karen" usměje se na mne. "A uhhh nevíš kde by mihky být?" "Promiň, ale ne. Nevím kam je dal tvůj táta než, však víš. Ale já je nenašla, mohl je zníčit nebo jsou někde v kůlně nebo v laborce v některých těch bendách s věcma jeho" smutně se usměje. "Takže je nidke nekoupil?" musela jsem si být jistá. "Ne nekoupil Laruš."

Vyběhla jsem do pokoje. Myšlenkama mi začali jezdit různévěci a souvislosti. "Karen? Je možný, že táta žije?" Zeotám se. "To vám nemohu říct slečno" zavrčím. "Karen prosím? Tak kam dal ty brýle táta?" halvoumi projíždělo statisíce informací. "To vám taky nemohu říct slečno" zamračím se a otočím hkavu ke stropu. "Proč mi nidky nikdo nic neřekne?" Bouchnu pěstí do madrace. "Pro vaše bezpečí" ozve se Karen. "Bezpečí?"... "Ano váš otec nu dal nařízení, abych vám nikomu nic neřekla, jelikož se vás snažil chránit a i snaží. I po jeho smrti by jste mohly být v nebezpečí" to už se mi přestall líbit. "Tady je ten pudink" podá mi ho a vlepí mi pusus a objeme. "Díky mami, mám tě moc rád." "Já tebe taky Beruško" zmizí zas do obýváku....