Čerstvý vzduch po tomco jsem trčela ve škole. "Jedem?" Táhla mne Tia k busu. "Já jdu pěšky, sorry" objala jsem ji a otočila se že půjdu. "No dobrá, měj se" nastoupí a odjede. Já se otočila na patě a rozběhla se pryč. Jen jsem běžela, ale narazila jsme na stsrou černou uličku. Hned jsem tam vkročila. Tady se často taťka převlíkal za Spidermana. A mne brával pak s sebou jaoo pomocníka. Svůj oblek, po jeho smrti, jsem spálila. Všichni se na mne koukali jakobych se zbláznila.

Ale byla to trnová vzpomínka. Mítu sebe něco co mýho tátu stáhlo do hrobu. Už jen normální. Procházela jsem tou uličkou a všimla si ještě pořádně přilepenýho baťohu, zasmála jsem se. "Už zas jsem ho tu zapomněl, štěstí že v tomhle nejsi po mně" zahřálo mne slyšet jeho hlas. "Jo jak to tady dlouho visí tati?" Otočím na něj hlavu. "Hmmm ani nevím, od střední mojí, asi tak od třeťáku" opět se zasmál a došel vysvobodit baťoh z pavučin. "Panebože, kdyby tu byla teď mamka, ta by tě propálila pohledem" smála jsem se. "To máš pravdu" sundal baťoh. "Zajímavý že tu ještě zůstal. Je docela nízko, vždyť znáš lidi" drcl do mne. "Jo, ale hej" strčila jsem do něj taky. "Já nejsem někdo do koho můžeš šťouchat, co kdybych spadla do tý kaluže, to by byla pohroma!" Udělám výraz, ta nejhorší, špinavý oblečení. "Ale prosímtě" zasmál se a rozcuchal mi vlasy. "Hej!" ohradila jsme se, ale on se uhnul mojí ruce. "Klídek Princezno" dal mi do rukou jeho starý baťoh.

"Co já s tím? Je to tvoje" kouknu na něj. "To já nevím co s tím chceš dělat, ale to ty jsi to sundala" zamračím se. "Ne to tys to sundal, mne z toho vynech" založím si ruku do kapsy. "Ale no tak Laro, vždyť ja tu nejsem, jak bych to teda mohl sundat já" rozplynul se mi před očima a já zas viděla tu realitu. Opravdu jsem držela jeho starý baťoh, co byl připevněn pavučinama na zdi. Ale on tu nebyl, ruku jsem měla nataženou a na ní visel za ucha baťoh. Rozbrečela jsem. Nebyl tu ale proč jsem ho viděla, proč to bylo tak realný?!....