Hleděla jsem na svůj odraz a začla chápat slova všech. Už jsem nevypadala jako já, ale jako někdo jiný. Sešla jsem dolů, ale jen jsem si všimla dopisu, že se šli projít. Celou svou rodinu jsem si odehnala od těla. V tu chvíli se to ve mně zlomilo. Rozbrečela jsem se a spadla do sedu na gauč. Už jsem zase byla sama. Bez nikoho, jen já, sama samotná. Teda pokud tohke jsem ještě já. "Jdi pryč, prosím... Jsi jen v mojí hoavě" stírlaa jsem si slzy, ale furt mi tekl, nové. "Já už nemůžu" hlesla jsem a on tam jen tak mlčky seděl v křesle, sledoval mne a nic nedělal, ani nemluvil. "Proč se mi tohle děje, proč jsme zas sama?" Ubrečenýma očima jsem se na něj podívala. "Řekni něco, prosím... Pokud vůbec si zasloužím být tvá dcera" pohled mi sklouzl opět na zem.

"Ty si to jméno zasloužíš nejvíc. A bylo na čase aby sis to uvědomila, jak ses chovala" řekl a jen dál seděl. "Něco ti poradím, tohle nejde změnit, jsi chytrá, ale teď se snažíš chovat jinak, buď sama sebou a uvidíš, že se ti bude dařit, i testy ve škole, boje na ulici, a dostaneš se nad čáru na první místo" podal mi můh test ze školy kde byla pětka. Hleděla jsem na papír, ale to už se zas vypařil. "Děkuju  tati" hlesla jsem a setřela si slzy. Zatla ruce v pěst, zavřela oči a vstala. "Dám všechno co si usmyslím, zvládnu to!" Mírně sjem se usmála a schodila ze sebe to směšně divné oblečení a vzala to co jsem normálně nosila. Už jsem si ksoor připadala zase jako ve starých botách. V mém dětství, jen s vyjímkou, že už tu není táta.

Sedla jsem si za stůl a dal se do úkolů. Už js zas věděla vzorce. I ty chvaty, když jsem si je zkusila, mi šly. Problém tu byl, že jsem měla průšvich ve škole, musela jsem se dostat nad čáru a vyřešit jednu velkou záhadu co se doopravdy stalo. "Vím že to co víme je lež, něco se stalo tati, neopustil by jsi nás jen tak snadno" ukápla mi při vzpomínkách kdy mi to říkal slza. "Něco se děje, něco co ses snažil zastavit" špitla jsem a přejela prsty po fotce v rámečku a pak stiskla fotku v objetí. Měla jsem apsoň pocit, že je se mnou. "Vždy jsem s tebou, s vámi se všemi, ať jsem kdekoliv" uslyšela jsem v hlavě otcova slova a letmě jsem se usmála....