O 2 týdny později:

Flashback:

Zrovna jsem byla v kuchyni a vymýšlela jak bych mohla najít Orlanda, ale přerušil mě zvuk mého mobilu. Zvedla jsme ho a zahlédla jsem zprávu od 'Nick J. Fury'

Nick: Jablko nepadá daleko od stromu.

Z prvu jsem nevěděla co to znamená a proč mi u červeného prasete píše o nějakém jablku. Ale pak mi to došlo. Bylo to heslo které mi měl poslat jako signál. Signál který říká, že mise začala. Víte, ale co na tom bylo nejhorší? Neřekl mi co mu mám napsat, abych mu dala vědět že chápu.
Takže jsem mu jednoduše nenapsala a schovala mobil zpátky do kapsy.

Zvedla jsem se a napsala klukům krátký vzkaz o tom že odjíždím a dlouho se asi neuvidíme. Sešla jsem schody do garáže, usedla do auta a rozjela se směrem Manhattan.

End of flashback

A teď vám zkrátím co se stalo za poslední 2 týdny. Našla jsem jednu základnu Hydry přesně jak mi Fury poradil. Hlava Hydry, Adam Clark mi až moc rychle začal věřit. Samozřejmě neříkám, že mě to překvapilo, protože by se mnou měl problémy a to nikdo nechce.

A zrovna teď jsem na Adama čekala v jeho kanceláři. 'To už si dovolil až moc. Nejdřív si mě sem pozve a pak se na to vykašle' zaslechla jsem svůj otravný hlásek v mé hlavě. Jednoduše jsem zatřásla hlavou a v tu chvíli se otevřeli dveře. Adam si sedl na svou židli a zpříma se mi podíval do oči.

„Nesu špatné zprávy. Nejsem si jistý, jestli je to pro vás špatná zpráva, ale pro mě rozhodně ne." Jenom jsem nad zvedla právě obočí a čekala co z něho vyleze.

„Avengers včera zaútočili na naší základnu v Rusku." O můj bože!

„Dneska je sem dovezou až z Moskvy."
A to jsem si myslela ze je Tony génius, ale asi není. Po celou tu dobu jsem se snažila udržet si nic neříkající masku, ale bylo to těžké, jelikož jsem měla chuť vzít židli a hodit to po něm.

„Samozřejmě vím jaký mate vztah s Panem Stárkem, ale musím vas předem varovat." Podíval se na kameru za mnou a přiblížil se blíž a pošeptal „Až bude čas se jich zbavit. Chci aby jste to udělala vy, jako důkaz vaší loajálnosti." Nejradši bych po tobě hodila židli, ale to nemůžu.

„Kdy dorazí?" zeptala jsem se. Mám takový pocit že tu židli nakonec po někom hodím.

„Za chvíli by měli dora-" nestihl to do říct, jelikož ho přerušily ruské, ale i anglické nadávky. Adam si jenom povzdechl, postavil se a nabídl mi jako správný gantlemen rámě.

„Půjdeme?" zeptal se a kývla. Postavila jsem se a přijmula jeho rámě.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Došli jsme před budovu a ja jsem tak měla šanci se podívat do Tonyho krásných hnědých očí. Sice si pořád myslím že Romanovová je má hezčí, ale s tím už nic neudělám. Podívala jsem se na něj, možná až moc 'vraždícím' pohledem, jelikož se trochu otřásl. Hned potom co je všechny vytáhly z dodávky, začali je tahat do do budovy. Nejspíše do podzemí. Ještě tam ani nebyly a já už běžela za nimi. Když se za mnou Konečně zavřeli dveře, podívala jsem se v jakém stavu jsou, ale stejně mě více zajímalo kde je Tony, protože jsem ho vážně chtěla zabít.

„Co tady sakra děláš?“ zeptala jsem se ho a on hned věděl že to podělal.

„Jsem na misi?“ řekl to s troškou nervozity.

„Jo to teda jsi! Ale nevzpomínám si že Fury mluvil o tom, že se máš s těmi blázny nechat chytit!“ odpověděla jsem mu a, už bych otevřela tu jeho celu a hodila mu tu židli na hlavu, ale vyrušil mě Rogers.

„Omlouvám se, ale jestli se mohu zeptat jaký vztah spolu máte?“ když to vyslovil, myslela jsem že tu židli nakonec hodím po něm. Podívala jsem se na něj doslova vraždícím pohledem, až trochu uhnul pohledem.

„Sklapni Rogersi, teď mluví příbuzný!“ když jsem to do řekla, otočila jsem se zpátky na Tonyho a začala se s ním zase hádat.

Ale po nějaký době me to přestalo bavit „Hele nevím kde jsi celou tu dobu byl, ale rozhodně jsi nebyl tady, jelikož Clarke sice vypadá že je 'milí' člověk“ Samozřejmě nemohl chybět sarkasmus „Ale rozhodně není trpělivý a jestli mu do tří dnů nic neřekneš, nechá tebe a ostatní zabít. Ale zabít tě budu muset já, jelikož mi nevěří, ale tebe to vůbec nezajímá, protože se všechno zase musí točit kolem tebe!“ zakřičela jsem až se polovina z nich lekla, ale to není moje chyba.

Docela mě překvapilo, že za tu dobu co jsme se s Tonym hádali ani jeden z nich nepromluvil. Otočila jsem se na patě a šla ke dveřím.

„Počkej! Kam to jdeš?“ Zakřičel na mě Tony. Otočila jsem se na něj a řekla „Budu se snažit vám zařídit co nejvíce bezbolestnou smrt.“ Ironicky jsem se usmála.

Vyšla jsem ze dveří a zavřela je. Jenom doufám, že jsem tomu dozorci nic nezlomila když jsem ho svázala a hodila do kumbálu. Ale co, nemá být dozorce. Teď už jenom zjistit kde je Clarke. Asi na vyjednávání nemám čas, jelikož se po chodbách spustil alarm. A zachrana Avengererů začíná.

Ahoj!♥️ Strašně se omlouvám, ale tak trochu mi blbne mobil. Taky jsem tuhle kapitolu předělávala a nešla mi vydat, ale nejspíš ji dneska vydám♥️ A děj celé knihy se Odehrává po Civil War, ale Avengers se dali zpátky dohromady a o žádných  'kameny nekonečna' ještě neví ♥️😂 Dávám to takhle, jelikož se mi to nehodí do knížky:)
Tak doufám, že vám to vadit nebude.

Adios!♥️