,,Chlape, jsem bisexuál, a co? Jensen Ackles promluvil o svém rozvodu a vyšel ven jako bisexuál."skoro jsem se zadusil na svém ranním čaji, když Bart přečetl Jensenovo jméno.

Jensen se rozvádí? Jensen + coming out?! Vytřeštil jsem na svého společníka oči a rozhlédl se po kavárně, jestli nás někdo neposlouchá.

,,Četl jsi to? Dle tvého výrazu usuzuji, že ne."zeptal se mě.

,,Ne, nečetl a teď chci hlavně snídat."lhal jsem. Chtěl jsem mu vythrnout mobil z ruky a přečíst si celý článek. Jensen se rozvádí a řekl celému světu, že je bisexuál. Proč? Vždyť tohle nedokázal říct ani mně.

,,Píše se tam i o tobě, víš?"nenechal mě v klidu najíst. Znovu jsem k Bartovi zvedl oči.

Už to byly dva měsíce, co jsem Jensena neviděl mimo set. Vzal má poslední slova vážně, když jsem řekl, že to bylo naposledy. Držel si odstup i když mi napsal sms, že se mám kdykoliv ozvat a na setu se choval profesionálně. Mimo práci jsme se nevídali. Pravděpodobně se přeze mě přenesl rychleji, než já přes něj, protože mi už žádnou zprávu neposlal. Nemohl jsem na něj přestaň myslet. Chyběl mi.

S Bartem jsem se neviděl skoro stejnou dobu. Začali jsme se znovu vídat před týdnem, ale nic mezi námi nebylo. Chodili jsme každé ráno na snídani a nevěděl jsem, co dělat. Bart mi řekl, ať si vyberu a já se rozhodl konečně něco dělat.

,,Co se tam píše?"zamračil jsem se.

,,Tak si to přečti."podal mi svůj mobil a já začal číst.

Ptali se ho tam na Danneel a na důvod, proč se rozvádějí a on řekl, že si jednoduše přestali rozumět a víc se k tomu nevyjádřil. Pak se ho ptali na děti a další věci, až jsem u otázky zahlédl své jméno.

Má váš rozvod něco s dočiněním vašeho kolegy Mishy Collinse? A Jensen odpovědel pouze jednou větou: Nechci tady o mém a Mishovo vztahu mluvit bez jeho vědomí, takže na tuto otázku nebudu odpovídat.

Pak už tam nic nebylo. Byl jsem rád, že o nás zatím nic neřekl a že respektuje má slova. Vážil jsem si toho.

,,Tak co? Asi už se přes tebe přenesl, když nic neřekl."zasmál se Bart, přímo z toho měl radost. Věděl moc dobře, že jsem se s Jensenem nebavil stejnou dobu, jako s ním.

Nic jsem na to neřekl a dojedl svou palačinku. Normálně na sladké moc nejsem, ale dnes jsem měl příšernou chuť na palačinky s javorovým sirupem. Přesně jak si je dáva Jensen, když jsme v Anglii na Asylum conu.

,,Takže, co chceš dnes tedy podniknout?"zeptal se Bart, protože to já ho dnes vytáhl, aby jsme něco podnikli.

,,Je tohle rande? Vybral sis mě tedy."usmíval se.

,,Nevybral jsem si nikoho, chci s tebou jen strávit den a pak-"

,,A pak ho chceš strávit i s ním a rozhodnout se s kým budeš?"četl mi myšlenky.

,,Ano, nějak tak."přiznal jsem. Pokud mám u Jensena pořád šanci..

Proč myslím na to, jestli mám šanci u Jensena? Nebylo by lehčí, kdybych neměl? Kdyby mě nechtěl a já tak mohl jednoduše zůstat s Bartem, ne?

,,Dobře. Doufám, že víš, že udělám vše, aby sis vybral mě? Stejně tak on."

,,Nechci, abys něco dělal. On taky nic dělat nebude. Chci s vámi strávit den jako s normálním kamarádem."vysvětlil jsem mu.

,,No dobře, ale můžu alespoň vybrat, kam půjdeme?"přikývl jsem.

Oba jsme se zvedli a Bart mě pozval do veřejného bazénu. Docela mě to zaskočilo, protože jsem nečekal, že by ho napadlo vzít mě plavat. Spíš jsem se divil, že chce plavat on.

,,Tak se sejdeme kolem sedmé? To tam není moc lidí."

,,Dobře, stejně nevím, jestli mám doma nějaké plavky. Myslím, že jsem je nechal v Římě, takže si mezitím půjdu koupit nové."vysvětlil jsem mu a on přikývl.

Doprovodil mě k mému autu a když jsme se loučili, tak mě chytl za ruku a já moc dobře věděl, co chce udělat.

,,Nemůžeš mě políbit."díval jsem se mu do očí.

,,Proč ne?"nechápal.

,,Přišlo by ti v pohodě, kdyby me zítra políbil Jensen stejně jako ty?"

,,Ne.."odkašlal si. ,,Máš pravdu, nelíbilo. Takže kdyby chtěl, tak ho taky nenecháš?"

,,Ne, strávím s ním den, jako se starým kamarádem."jen přikývl a já se usmál.

,,Uvidíme se."pustil jsem jeho ruku a sedl si do auta.

---

Nějaké plavky jsem doma nakonec našel a dokonce si i myslím, že jsou Jensenovy, ale to Bart nemusí vědět. Stačí mi jeho pohledy, když na mně vidí nějakou z Jensenových košil. Nejdřív jsem netušil, jak může poznat, že byly Jensenovy. Ale pak mi jednou přiznal, že kouká na záznamy nejen z mých panelů, ale i z Jensenových. A tam prej už dostkrát viděl na Jensenovi nějakou kośili, kterou jsem měl pak i já.

Rozhodně jsem neměl v plánu je kvůli Bartovi a jeho žárlivosti vyhazovat. Nosil jsem Jensenovo oblečení rád, nekteré, které jsem ještě nestihl vyzkoušet pořád vonělo po něm a pak když jsem si to vzal, tak jsem voněl jako on a přišlo mi, jako by mě právě objímal.

Musel jsem se nad tím usmát, protože jsem si akorát oblíkal jeho triko. Ale tohle už bylo několikrát vyprané, takže už vonělo po mně. I tak se mi líbila myšlenka, že ho dřív nosil on.

Sebral jsem tašku, kde jsem měl plavky a ručník, klíče a vyšel jsem z domu. Cestou k autu jsem ještě zkontroloval zahradu a odjel.

Adresu mi poslal Bart zprávou a nebylo to daleko, takže jsem za deset minut stál na parkovišti před tím areálem. Moc aut tam nebylo, takže jsem usuzoval, že tam ani nebude moc lidí, což mi vůbec nevadilo a už jsem si ro razil ke vchodu, kde Bart dávno čekal.

,,Vypadáš dobře."usmál se a já poděkoval.

Byli jsme ticho až do té doby, než jsme došli do šatny a on se začal svlíkat. Byla tam i jedna kabinka, asi pro muže, kteří se stydí převlíkat před ostatními, nebo co já vím. A já do ní chtěl jít, když mě zcela nahý Bart chytl za paži.

,,Snad se nestydíš převlíkat přede mnou."na sekundu jsem sjel pohledem k jeho rozkroku a když jsem se podíval zpět na něj, tak se usmíval. ,,Už jsme se viděli nahý dostkrát, ne?"cítil jsem, jak mi rozepíná pásek u kalhot.

,,Ale teď je to jiný."chytl jsem jeho ruce, abych ho zastavil.

,,Co je na tom jinýho?"vyvlíknul své ruce z mého sevření a přesunul je na má ramena. ,,Neříkej, že se ti nelíbí, co teď vidíš. Můžeš se mě dotknout, víš?"chytl mou ruku a položil jí na svůj bok. Nebezpečně blízko se přiblížil k mým rtům a já naštěstí rychle zareagoval a odstrčil ho. Dost na to, aby mezi námi byl nějaký osobní prostor.

,,Myslel jsem, že jsem to odpoledne řekl jasně."zamračil jsem se. Rozčilovalo mě, že nemá trenky. Prvně v životě. Nepotřeboval jsem vidět jeho péro.

,,Ale proč? Protože je tohle všechno zas o něm? Protože máš na sobě opět jeho triko?"

,,To triko s tím nemá nic společného, už jsem ti říkal několikrát, že mi Jensen dává svoje oblečení, protože by byla škoda ho vyhodit, když je skoro nové."

,,Já úplně zapomněl, že ten chlap je tak vypatlanej, že nenosí jedno oblečení dvakrát."zasmál se.

,,Víš co, Barte? Já si s tebou chtěl jen zaplavat a strávit s tebou den, ale kašlu na tebe. Nechápu, co jsem si sliboval, když jsem ti dal druhou šanci, protože se chováš stejně debilně, jako před lety. Kdykoliv vidím tvůj obličej, tak se snažím zapomenout na to, co jsi řekl o mém synovi a zrovna v tuhle chvíli to fakt nejde. Takže já jdu."naštvaně jsem popadl svojí tašku a vydal se k odchodu. Ještě jsem zahlédl, jak so rychle oblíká spodní prádlo a pak za mnou běžel. Jak jinak.

,,Misho! Počkej, prosím! Já nechtěl, ale řekni mi, že ty bys nežárlil, kdyby chlap, kterýho miluješ nosil hadry svýho ex milence. Víš, jak divný to je?"zastavili jsme se.

,,Není na tom nic divného! Jensen je můj přítel!"vyštekl jsem.

,,Prosím, pojďme si zaplavat. To s Westem si nikdy neodpustím, ale už jsem se omluvil tisíckrát a myslím to vážně. Mrzí mě to a už opravdu nejsem ten chlap, kterej ti ublížil před lety."

,,Miluju tě a udělám cokoliv, aby sis vybral mě a někde v hlouby tuším, že vybereš, protože ty mě taky miluješ."přejel mi mráz po zádech při jeho posledních slovech a jen jsem přikývl.

,,Fajn."vrátil jsem se s ním a společně jsme se převlékli, než jsme vyrazili k bazénu.

Voda byla akorát a s námi tam bylo jen pět lidí. Byl to takový relax a odpočinek po tom všem stresu a doma jsem do bazénu nemohl, protože byl skoro konec října a už na to nebylo počasí.

Přeplaval jsem celý bazén a zastavil se u okraje, kde na mě čekal Bart.

,,Ale stejně jsem ti ublížil mnohem míň, než on.."

---

Měl jsem ted pět dní volno od natáčení a věděl jsem, že Jensen má teď tři dny také volno. Jedinej, kdo natáčel byl Jared a tak jsem už hodinu pochodoval po obýváku s mobilem v ruce a rozhodoval se, jestli mu mám napsat, nebo ne.

Bart mě pořád bombardoval zprávami a ptal se, jestli už jsem se rozhodl a nebo jestli už jsem byl venku i s Jensenem. Právě jsem se chystal pozvat ho ven, ale měl jsem strach, že mě odmítne.

,,Ale já nevím Vicki, už je to vážně doba, co když už se mnou nechce mít nic společného?"skončila jsem nakonc u telefonu se svojí bývalou manželkou.

,,Zlato, prostě mu napiš. On je do tebe stejný blázen, jako ty do něj."

,,Nic o tom, že jsem do něj blázen jsem neřekl."protočil jsem očima i když to nemohla vidět.

,,Tak proč se s ním chceš sejít, hmm?"

,,Ticho, Vicki."

,,Taky tě miluju a napiš mu!"típla to, aniž bych stihl cokoliv říct.

Fajn, fajn.. Seber se, Dmitri. Prostě mu napiš! Ale co bych mu měl napsat? Stačí jen 'ahoj'? Nebo mám jít rovnou k věci?

Musel jsem se zasmát nad přezdívkou, kterou si dal Jensen do mého mobilu sám. Nikdy jsem nebyl schopný jí vymazat.

Me: Můžeme něco podniknout? Společně? Zítra?

Jensen's my 🔝: ježišmarja jasně že jo, mish

Jensen's my 🔝: sejdeme se někde? Mám přiletět?

Me: Ne, přiletím já. Máš pořád ten byt v Austinu? Ten náš?

Jensen's my 🔝: jo, mám

Me: Tak zítra tam? Nevím, kdy přesně, ale snad někdy dopoledne.

Jensen's my 🔝: budu se těšit

---

Ruce se mi mi šíleně potily, když jsem pochodoval na chodbě před dveřmi Jensenova apartmánu. Dřív bylo naše. Scházeli jsme se vždy tady, ale nevím, jak to vidí Jensen dnes.

Dokonce jsme si ho vybavili některými svými věcmi. A skoro bych řekl, že to byl náš tajný domov. Je to k smíchu, ale já to tak opravdu cítil.

Nakonec jsem tu odvahu vážně sebral a třikrat zaťukal na dveře i přes to, že mám v kapse klíče. Bylo mi blbé si odemknout a vtrhnout tam jen tak.

Netrvalo dlouho a stál proti mě. Měl na sobě flannelovou košili a džíny. Jeho typické oblečení a on v něm i tak vypadal božsky. Vlasy měl trochu rozcuchané, jako kdyby se zrovna před hodinou probudil.

,,Vítej."pobídl mě po chvilce, při které jsme na sebe jen koukali.

Obešel jsem ho, abych se dostal do bytu a rozhlédl se. Jensen pravděpodobně něco vařil, protože celý byt voněl jídlem, ale v tu chvíli jsem to nedokázal k ničemu přirovnat.

,,Vím, že je brzo, ale dělám steaky, dáš si?"chytl mě ze zadu za mojí červenou bundu a já nechápal proč, než mi došlo, že mi jí chce sundat a odložit jí.

,,Dám si, děkuji."věnoval jsem mu milý úsměv.

,,Jakej byl let?"

,,Celkem v klidu, žadné děti tam neřvali, takže to bylo v pohodě."jen přikývl, že chápe a já ho následoval do kuchyně.

,,Takže mě napadlo, že by jsme se najedli a pak by jsme mohli jít do kina, co ty na to? Mám lístky na předpremiéru Bohemian Rhapsody."

,,Jo, na to jsem chtěl jít!"řekl jsem možná až moc natešeně a jeho to rozesmálo?

,,Fajn, takže je tohle rande?"zazubil se.

,,Ne, Jensene."zasmál jsem se. ,,Jdeme prostě do kina jako kamarádi."

,,Beru ma vědomí."otočil ty steaky na páničce.

Vypadal tak přirozeně. Jako kdyby jsme spolu žili a on mi vařil oběd. Chybí mi tady už jen děti u stolu a bylo by to kompletní. Jako kdyby jsme spolu měli rodinu. Jako kdyby to byl můj manžel

,,Pořád tady jsou mé věci."

,,Uhmm, jop."odpovědel, jako kdyby se divil, proč se divím.

,,Divím se, že jsi je nevyhodil."opřel jsem se o kuchyňskou linku kousek od něj.

,,Čekají tu na tebe."

,,Až si je odvezu?"podíval jsem se mu do očí, když ke mně otočil hlavu.

,,Až se vrátíš."

---

Stál jsem u něj z levé strany a sledoval, jak vyndavá z trouby pečené brambory. Maso už bylo dávno hotové a nádherně to voňelo. Usmíval se a já poznal, že má z toho jídla radost, protože se mu povedlo.

Vždycky jsem byl lepší kuchař, než on. Ale s grilem a masem to Jensen taky uměl, takže jsem se nemohl dočkat, až to ochutnám.

Posadili jsme se ke stolu, Jensen ještě přineso vodu a začali jsme jíst. Bylo ticho, oba jsme si vychutnávali to dokonalé maso a koukali přitom jeden na druhého. Prohlíželi jsme se navzájem a přitom jedli.

Mohl jsem si všimnout, že se Jensen od posledního dnu natáčení neholil. Měl už pár denní strniště, které jsem na něm miloval. Miloval jsem, když mě škrábalo na kůži.

Ale to nebyla jediná věc, které jsem si všiml. Můj pohled sjel k jeho levé ruce, kterou si krájel maso a sledoval, co dělá. Neměl prsten. Byl pryč. Mohl jsem vidět slabě opálený náznak, že tam ten prsten dlouhou dobu byl, ale teď ne.

Prsten, který Jensen mimo set nesundal z ruky byl pryč a mně to jen nahnalo plno dalších otázek do hlavy. Takže nelhal? Opravdu se rozvádí? Proč by lhal, že?

,,Vím, že jsem říkal, že nás dnes nebudeme řešit, ale musím se zeptat. Už jsi přišel na to, jak to Danneel udělala z těmi zprávami?"odkašlal jsem si a hned po té otázce jsem se napil.

,,Ne, ale hodlám to zjistit. Jsme teď slušně pohádaný po tom, co jsem jí předhodil rozvodový papíry. Proto jsem spal tady."on spal tady?

,,Ty jsi tu spal?"zeptal jsem se, jako kdyby mi to právě neřekl.

,,Jo, potřeboval jsem taky nějakej čas na přemýšlení a pak jsi napsal ty a -"nedořekl to, protože jsem mi skočil do řeči.

,,Pokud ruším, tak můžu odejít."

,,Ne, Mish, jsem opravdu moc rád, že jsi se ozval. Navíc za pět hodin jdeme do kina."mrknul na mě a dojedl poslední sousto.

,,Dobře, mimochodem to jídlo bylo vynikající, musíš mi dát recept."otřel jsem si pusu so ubrousku, který ležel pod talířem.

,,Můžu ti dát recept a nebo ti to můžu opět někdy upéct."začali jsme se oba zvedat s tím, že uklidíme nádobí, ale on byl rychlejší a sebral mi můj taíř, aby ho mohl odnést.

Bylo mi blbé tam jen tak sedět, tak hsem poklidil stůl a odnesl skleničky. Jensen se akorát ohýbal k myčce a já se prostě neubránil a koukl jsem se na jeho zadek. Jeho košile se mu vyhrnovala nahoru a já tak mohl vidět kousek holé kůže na jeho boku.

,,Ještě tady."přešel jsem k němu a podal mu ty skleničky. Jen se usmál a já na sekundu zatajil dech. Byl tak strašně hezký.

Opravdu nikdy za celých svých čtyřicet čtyři let jsem neviděl krásnějšího chlapa. Kdekdo by mi záviděl, kdyby věděli, co všechno jsem s ním dělal. To jak se mě dotýkal a já jeho.

Hned na to zavřel myčku a narovnal se, aby přešel ke dřezu a umyl si ruce. Pak se na mě podíval a já čekal, co řekne.

,,Co budeme dělat těch pět hodin?"v jeho hlase neznělo nic perverzního. Naprosto respektoval, co jsem mu řekl. Narozdíl od Barta.

,,Cokoliv."

,,Chtěl by si zahrát šipky?"zeptal se. Málem jsem zapomněl, že tu máme terč se šipkami.

,,Co dostane ten, co vyhraje?"

,,Co bude chtít."ušklíbl se Jensen.

,,Cokoliv?"nadzvedl jsem obočí.

,,Hej, nemyslím tím, že kdybych vyhrál, tak budu chtít, abys mi vykouřil."zasmál se a já zachytil jeho pohled. Koukal jsem se na něj vážně. Ani jsem se neusmál.

,,Ale já bych to udělal."co to sakra děláš?!

,,Vážně?"zvážněl také a já si všiml, jak se přiblížil. Ale nic víc. Nedovolil se mě dotknout.

,,Pokud by to bylo to, co by jsi opravdu chtěl.."

,,No, ta představa je vážně pěkná, ale chtěl bych to pouze, kdybys to chtěl i ty."

Najednou jsem měl strašniu chuť se ho zeptat na ten článek. Proč to udělal. Na jeho coming out a na rozvod. Na všechno, protože v hlouby duše jsem doufal, že to bylo kvůli mně.

To, jak se na mě právě teď díval. Takovým způsobem, který jsem u něj videl pouze s jeho dětmi. Někde uvnitř jsem věděl, že pro mě padl stejně, jako já pro něj, že to před tím neřekl jen tak. Ale bál jsem se zeptat.

,,Tak jdeme hrát?"

,,Jdeme hrát, Mish."

---

Šipky jsme hráli nějakou hodinu, pak jsme se jen váleli a poslouchali hudbu, nebo projížděli staré fotky a videa. Takhle dlouho jsem se nezasmál. Naposledy s .. jo, Jensenem. Před šesti měsíci.

A právě teď jsme byli v jeho autě na cestě do kina. Na ten film jsem se opravdu těšil. Queeny mám rád a Bohemian Rhapsody je dokonce moje oblíbená písnička. Jen doufám, že to neposrali.

Celou cestu mi Jensen vyprávěl nějaké vymyšlené příhody a já se nemohl přestat smát. Líce mě pálely a oči mě slzely od smíchu. Chvílema jsem nemohl popadnout dech a on pokračoval ve vyprávění i když věděl, že vím, že si to vše vymejšlí.

Počasí se dnes docela vyvedlo, bylo něco před sedmou a venku svítilo slunce. Na říjen v Austinu, jsme mohli jít jen v triku, ale já měl přes triko ještě jedno z mých sak a Jensen měl pouze košili.

Byla to před-premiéra, tak jsem čekal, že v kině bude dost lidí. A taky že bylo. Jen u popkornu a pití byly šílené fronty.

Já s Jensenem jsme se bok po boku prodrali až do sálu s tím, že odskočí koupit popkorn na začátku filmu. Nechtělo se nám tam čekat ty fronty jednak proto, že to bylo prostě na dlouho a jednak, protože jsme nechtěli, aby si nás náhodou někdo všiml a ráno byl v novinách článek, jak jsme v kině na nějakém romantickém rande.

V sále skoro nikdo nebyl, jen pár lidí už tu sedělo a Jensen měl lístky do poslední řady uprostřed, takže jsme měli boží výhled. Uvelebili jsme se a první dvě minuti v tichosti sledovali reklamu za reklamou.

,,Naposledy jsem byl v kině minulý rok s Westym."přiznal jsem.

,,Fakt? Já před mesícem s Jaredem, ale my chodíme celkem často."

Film začal a sál už byl plný. Světla zhasla a můj společník se zvedl, že dojde pro popkorn a když jsem ho ujistil, že žádnej nechci, tak nakonec zůstal na místě.

Ten film se mi zatím moc libil a nemohl jsem se ubránit úsměvu, když jsem zachytil, jak si Jensem vedle mě zpívá.

,,Don't stop me now,"i v té tmě jsem viděl jeho úsměv a jeho bílé zuby svítily.

Vyřazovala z nej strašně pozitivní energie. Užíval si ten film a užíval si ten film. Stejně tak já.

,,I'm having such a good time,"pokračoval a můj pohled se teď soustředik pouze na něj. Žadný film, jen on.

Freddie v podání Ramiho Maleka dozpíval a s tím i Jensen. Podíval se na mě a zářivě se usmál. Tím úsměvem, kterým i mně rozklepal kolena.

Zazmatkoval jsem, neměl jsem ponetí, co dělám, nebo co udělám. Koukl jsem se na jeho ruku, která odpočívala na opěrátku a pak zpět na film.

Pomalu jsem svojí dlaň položil na tu její a opatrně si s ním propletl prsty. V tu samou chvíli, kdy mou dlaň stiskl v té jeho, jsme se na sebe podívali a usmáli se.

Drželi jsme se za ruce a já si dovolil opřít hlavu o jeho rameno. Tak jsme koukali na zbytek filmu? Bylo to dokonalé.

---

,,Děkuji za pozvání, Jensene."zaculil jsem se stydlivě před kinem. Ten fakt, že jsem na něm v sále pomálu ležel tomu nepomáhal.

,,Já děkuju, že jsi se ozval."stáli jsme u jeho auta na nějakém parkovišti nedaleko. ,,A co teď?"

,,Půjdu na hotel."byl jsem rozhodnutý.

,,Na hotel? Nechceš přespat v bytě? Líp se vyspíš."

,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad."zakroutil jsem hlavou a ignoroval fakt, že se ke mně opět přiblížil.

,,Přísahám, že se tě ani nedotknu!"

,,Opravdu ne. Ještě jednou děkuji a já se ozvu."

,,Můžu tě obejmout? Na rozloučenou?"zeptal se nejistě a já přikývl.

Hned na to mě prvně objal kolem pasu a já ho držel na ramenou. Nevím, jak dlouho jsme takhle stáli, ale chvilku to nebylo. Cítil jsem, že má oblečení, ale i tak bylo něco nepopsatelného cítit ho takhle blízko.

,,Ozvi se mi kdykoliv budeš chtít."odtáhl se a pohladil mě po tváři.

,,Dobrou noc, Misho."s tím mě tam nechal a já sledoval, jak nastupuje a odjíždí.

Co to dělám? Proč jsem ho nechal odejít?

Nemohl jsem uvěřit, že jsem to udělal. On byl připravený vzít mě k sobě, políbit mě a vzít mě s sebou. A já ho odmítl. Pro co? Pro Barta? Pro někoho, kdo nesnáší mé vlastní děti? Pro někoho, kdo mě nedokáže respektovat a dělá si, co chce?

Rychle jsem se rozběhl směrem k našemu bytu, který nebyl daleko. Díky za časté běhání, bežel jsem jako blázen přes křižovatky a na červené na přechodech. Nic mě nezajímalo, pouze to, kdy budu u něj.

Ani jsem dole nepozdravil vrátného a letěl k výtahům. Podíval jsem se na sebe do zrcadle, když už jsem jel do posledního patra. Byl jsem uřícený a trochu červený. Taky jsem měl opravdu velkou žízeň, ale na tu jsem zapomněl, jakmile se dveře od výtahu otevřeli a já se rozběhl dlouhu chodbou k našim dveřím.

Zabouchal jsem jako šílenec, protože dlouhou dobu nikdo neotvíral, až pak na mě Jensen překvapeně a možná i trochu starostrlivě koukal.

,,Stalo se něco, Mish? Zapomněl sis tu nějakou věc?"nevěděl, proč tu jsem.

,,Ty jsi ten jediný."vypadlo ze mě a mé dlaně našli jeho tváře, za které jsem si ho přitáhl do polibku.

---

celkem dlouhá kapitola, lol

napište mi názory a dejte mi votes ať mam chuť psát dál, diky xd

chyby opravím pak