,,Co potřebuješ?"zeptal jsem se Jensena ve dveřích mého hotelového pokoje. Už bylo docela pozdě, takže jsem se divil, že ještě nespí, když zítra odlétáme domů.

Zároveň jsem nevěděl, jak se s ním mám bavit a nebo jak se mám tvářit po tom, co se včera v noci stalo. Neměli jsme ještě kvůli panelům čas spolu mluvit, takže jsem měl špatný pocit, že to přijde teď. Že se třeba pohádáme a nebo se se mnou nebude chtít Jensen už nikdy bavit.

Za to, že jsem se zachoval jako odporný prasák a nechal si ho vyhonit od mého nejlepšího přítele, který byl pod vlivem alkoholu. Hnusně jsem ho využil a teď kvůli tomu ztratím skutečného přítele, který mi už nespočetkrát pomohl a nebo zlepšil den.

,,Můžu dál?"usmál se a mě v tu chvíli prolétlo hlavou, že si na to třeba nevzpomíná. To mi okamžite dalo naději a já ho s úsměvem pustil dovnitř.

Jensen se jako pokaždé rozvalil na mé posteli a já už byl natolik zvyknutý, že mi to bylo jedno a opřel jsem se o skříňku, která byla hned proti posteli.

Překřížil jsem si ruce na hrudi a sledoval Jensena, který ležel s rukama za hlavou a vracel mi svůj pohled.

,,Tak.. co tě přivádí takhle v noci?"prolomil jsem to trapné ticho, ale pohledem stále neuhýbal z jeho očích.

,,Pojď, vypadneme někam.. ty a já."posadil se a opřel o zeď.

,,Za pár hodin odlétáme a nemyslím si, že je dobrý nápad jít opět pít."

,,Proč ne? Tobě se to včera v noci nelíbilo? My dva?"

,,J- já.."rozklepal jsem se a nevěděl, co říct. Takže on si to pamatuje.

,,Vzpomínáš si, co jsme dělali?"zeptal se s úšklebkem.

,,Co přesně máš na mysli?"hrál jsem hloupého a on se uchechtl.

,,Co kdybych ti to ukázal?"nevěřícně jsem sledoval, když rukou pomalu zajel za lém svých džín aniž by si rozepl pásek.

Nasucho jsem polkl a přesunul pohled z jeho rozkroku k jeho očím, ve kterých doslova hořely plameny. Ta zelená byla tak potemnělá. Doslova křičela touhou.

,,Co to děláš?"slyšel jsem, jak můj hlas zachraptěl. Nedokázal jsem odtrhnout pohled od toho, co dělal. Neměl bych se dívat, ale já chtěl. Vzrušovalo mě to.

,,Nepamatuješ si? Jak jsem se tě přesně takhle dotýkal? Jak jsem tě tiskl?"nevědomky jsem pootevřel rty, když jsem pohledem sjel zpět k jeho ruce, která se pohybovala v jeho kalhotách. Tak pomalu, že to mučilo i mě.

,,Tohle.. něměli by jsm- přestaň s tím!"nemohl jsem si vybrat, jak ho zastavit, ale ve skutečnosti jsem nechtěl. Chtěl jsem se ho dotknout.

Najednou svou ruku vytáhl a já si už myslel, že mě doopravdy poslechl. Ale místo toho si začal rozepínat pásek.

Snažil jsem se do teď už dost ovládat svojí erekci, ale jakmile jsem viděl, jak mu džíny obepínají jeho naběhnutý penis, tak jsem to škubaní v mém rozkroku už nedokázal udržet. Cítil jsem, jak moc rychle tvrdnu jen z toho jednoho pohledu.

Jak moc atraktivně Jensen vypadal a kdybych přišel blíž, tak bych mohl vidět, jak mu vrchol skoro přečuhuje přes okraj.

,,Líbí se ti to, co vidíš?"promluvil, hlasem hlubším víc, než obvykle.

,,Nemusíš se stydět. Řekni jo. Řekni, že se ti to líbí. Vidím to na tobě."rozepínal si při tom poklopec a já nedočkavě čekal, kdy ho uvidím.

,,Viděl jsem ti to v očích i včera. Jak moc jsi chtěl, abych se tě dotkl, že jo? Chtěl si, abych si tam klekl na kolena a vykouřil tě, je to tak? Mám pravdu, nebo ne?"stáhl si džíny trochu níž a já tak mohl krásně vidět jeho erekci, kterou schovávala látka tmavě modrých boxerek.

Ten výhled mi zastínila jeho ruka, kterou si začal přes boxerky mnout svoje vzrušení, zatímco to mé mohlo doslova každou chvíli bouchnout. Potřeboval jsem se ho dotknout, potřeboval jsem, aby se dotkl on mě. Tak jako včera. Ne, ještě líp.

Všechno, co mi v hlavě říkalo, že je tohle špatné bylo najednou pryč. V mé hlavě teď byly jen ty nejperverznější věci, které by mě snad normálně ani nenapadly a to je co říct.

,,Ano."odkašlal jsem si. ,,Máš pravdu."olízl jsem si spodní ret a čekal, co z Jensena vypadne. Co bude následovat.

,,Proč nejdeš sem ke mě?"pobídl mě.

,,Víš, že nemůžeme. Není to správné."opět jsem tvrdě polkl a věděl, že se z tohohle už nevyvlíkneme. Toužil jsem po něm a on očividně po mě.

,,Tohle je ta nejstupidnější věc, co z tebe za dobu našeho přátelství vypadla."zapnul si kalhoty a já myslel, že se naštval, ale místo toho šel až ke mě a prudce mě natiskl na tu skříňku, o kterou jsem se opíral až jsem na ní seděl a než jsem se stihl vzpamatovat, tak mě hrubě políbil.

Líbal mě tak tvrdě, že když se odtáhl, tak jsem úplně cítil, jak mi pulzují rty.

,,Už jsem ti řekl, že máš zatraceně úžasnou postavu?"zamumlal a já s pootevřenými rty vzrušeně přikývl, přičemž jsem ho chytl kolem pasu a snažil se víc natisknout k němu, abych se mohl otřít o jeho vrušení.

,,Ano, řekl jsi mi to, když jsi mě poprvé viděl bez trika."

,,Už v tu chvíli jsem tě chtěl. Neumíš si představit, jak dlouho jsem na tohle čekal. Jak dlouho jsem si tohle nechtěl přiznat."nemohl jsem uvěřit, že to měl stejně jako já.

,,Ale teď. Nikdo nás neuvidí a nikdo se nic nedozví. Jsme tu úplně sami, Mish. A všiml jsem si, že jsi na tom v trenkách úplně stejně."hladil mi stehna a já se znovu podíval do jeho očích.

,,Proč pořád mluvíš?"chytl jsem lém jeho trika a rychle mu ho přetáhl přes hlavu, načež on znovu rty prudce narazil proti mým.

Tentokrát jsem povolil a nechal ho prohloubit náš polibek. Tiskl jsem se na jeho horkou kůži a dlaněmi tiskl jeho boky.

,,Cítíš, jak zasraně moc jsem z tebe tvrdej?"zamumlal mi do rtů a začal si rychle rozepínat pásek. Pak se odtáhl a vrátil se k mému oblečení.

,,Pryč! Dolů! Sundat!"neobtěžoval se s rozepínáním knoflíčků a prostě mou košili roztrhnul. Po košili následoval můj pásek, který rovnou sundal z poutek a hodil někam za sebe.

Jeho několika denní strniště mě příjemně škrábalo na prsu s tím, jak jazykem mapoval mou kliční kost a já ho nevědomky za ramena tlačil na kolena, ale ukázalo se, že na topu je tady Jensen, když se znovu narovnal a vzal mojí ruku, kterou si poližil rovnou na svoje vzrušení.

Okamžitě jsem ho sevřel a neuniklo mi, jak potichu vzdychl a já neohrabaně zajel do jeho boxerek a sevřel ho na pevno.

,,Nikdy..ehm."odkašlal si, když jsem začal hýbat rukou. ,,Nikdy jsem to s chlapem nedělal."

,,To mi došlo."zasmál jsem se tiše.

,,Ale chci udělat jednu věc."na dvě sekund, zavřel oči a pak je znovu otevřel a zadíval se do mých.

,,Chci cítit tvůj penis na tom mým. Chci, aby jsme se udělali najednou."

,,V tom není žádný problém."chtěl jsem ho začít líbat, ale on se po chvilce hned zase odtáhl.

,,A pak tě chci ošukat do toho tvýho zatracenýho zadku."řekl vážně a moje erekce už začínala volat o pozornost.

,,Tak už se mě, sakra, taky dotkni!"zavrčel jsem, což Jensenovi přišlo vtipné, ale udělal přesně to, co jsem chtěl.

Netrvalo dlouho a už mě k sobě za boky tahal ještě blíž a já zalapal po dechu, když se jeho penis otřel o ten můj.

Honil nás společně. Tiskl nás a já byl úplně mimo. Přišlo mi to tak neskutečně úžasné.

,,Kurva, Mish. Potřebuju tě."zavzdychal po chvilce a s tím mě otočil zády k němu. Nebylo to moje poprvé, takže jsem věděl, co mě čeká a normálně bych v téhle situaci byl na topu já, ale z nějakého nepochopitelného důvodu jsem chtěl Jensena v sobě. Chtěl jsem ho cítit.

,,Máš ochranu?"vzpomněl jsem si, když mi stahoval boxerky ke kotníkům.

,,Ne. Nemám žádnou nemoc."

,,O to nejde. Ale půjde to s tím lépe. Támhle mám v tašce."mávl jsem do toho pokoje absolutně mimo, protože už jsem ho tam potřeboval.

Po chvilce jsem slyšel trhání balíčku a s dlouhým nádechem se připravoval.

,,Do hajzlu."vypadlo mu z úst, když do mě začal pronikat a já nedokázal nic říct. Ta příjemná bolest mi nedovolila myslet na nic jinýho.

,,Kurva, jsi tak zatraceně úzkej. To je úžasný."ucítil jsem jeho rty na zádech s tím, jak do mě přirazil až po kořen a-

,,Misho!"vyrušil mě ze vzpomínky na mé a Jensenovo první milování, Jared. Mířil ke mě rychlým krokem i se svým nejstarším synem Thomasem.

,,Co tady děláš?"zeptal se uříceně, když ke mě přišel.

Před hodinou jsem se rozvedl a zatímco jsem se rozváděl, tak Jensen měl za úkol říct Danneel pravdu. O mě a o něm. A pak jsme se měli sejít tady. V jeho pivovaru.

,,Čekám na Jensena."

,,Ale Jensen tady není. Je v nemocnici. Myslel jsem, že to víš. Danneel říkala, že ti zavolá."najednou se mi šíleně rozbušilo srdce a měl jsem chuť si fláknout z obou stran za to, že jsem tady myslel na náš první sex, zatímco je Jensen v nemocnci.

,,Proboha. Co se mu stalo?! Kde je?!"okamžitě jsem vyskočil na nohy.

,,Spadl tady ze stromu a má otřes mozku. Teď jsme od něj přijeli. Je v hlavní nemocnici a.."to poslední jsem už neslyšel, protože jsem se jako šílenec rozběhl k autu a chystal se za ním jet.

Otřes mozku není sranda, ale mohlo to být horší a nevím, co bych pak dělal, kdybych ho ztratil.

V nemocnici jsem musel vysvětlovat, že jsem jeho nejlepší přítel a když po mě chtěli jméno, tak mi oznámili, že tam za ním nemůžu, protože si to Jensen nepřeje. Což jsem vůbec nechápal a když jsem na chodbě potkal Danneel, tak jsem se za ní okamžitě vydal. Byl jsem ve stresu a potřeboval jsem Jensena vidět.

,,Můžeš jim říct ať mě za ním pustí?"

,,Promiň, ale nemůžu "ušklíbla se.

,,Opravdu teď budeš dělat naschvály? Chci jen vidět, že je v pořádku." zamračil jsem se.

,,Nedělám ti žádné naschvály. Je to Jensenova volba. Nechce tě tam. Nechce s tebou mít už nic společného. Dokonce ti to volal, ještě před tou nehodou, ale nezvedal jsi mu to."tak proto jsem měl tolik nepřijatých hovorů?

,,Lžeš."odsekl jsem.

,,Proč bych ti lhala? Vím, že ho miluješ a smiř se s tím, že on tebe ne. Měli jste úlet a tím to pro Jensema skončilo. To on poručil ať tě sem nepouští.. Klidně se zeptej Jareda, protože ten byl u toho a ještě se mu to snažil rozmluvit. Já ti nelžu. Jen říkám, jak to je. Snažil ses ho odtáhnout od rodiny, ale on tě měl jen na hraní. Přesně to mi dnes řekl. Řekl mi všechno, co mezi vámi bylo. To jak ti musel říct, že chce tebe, že je to tebe zamilovaný, protože se bál, že by sis mohl dokonce něco udělat, kdyby tě odkopl. Řekl mi o tom, jak to celé začalo. V Itálii, že jsi ho zatáhl v Římě do nějaké uličky a vyhonil ho tam. Řekl mi absolutně všechno a teď už v klidu můžu říct, že odpornějšího člověka, než jsi ty jsem nepoznala. Je mi z tebe zle."

,,Chci s ním mluvit. Hned!"zvýšil jsem hlas, až se k nám otočili lidi kolem. Jak mohla tyhle věci vědět? Dobře, nevěděla úplnou pravdu, ale věděla o Římě, o té uličce a o tom, jak mi Jensen řekl, že je do mě zamilovaný. Opravdu ji to Jensen řekl takhle? Je skutečně pravda, že mi lhal a jen si se mnou hrál? Nevěřím tomu.

Ale jak by se to Danneel dozvěděla? Nikdo kromě Jensena a mě tyhle věci neví.

,,On s tebou ne. Prosím, nech nás být. Uvidíte se na setu, až se vratí, ale teď nás nech napokoji."vypadala, že to myslí vážně, ale já věděl, že někde uvnitř se mi směje.

Měla pravdu. Pokud mě Jensen nechce vidět a nepustí mě za ním, tak budu muset počkat až se vrátí na set.

S přikývnutím jsem opouštěl nemocnici absolutně zmatený a zničený. Netušil jsem, co budu za tu dobu dělat. Budu ve stresu, dokud nebudu vědět, že je v pořádku a že to, co řekla Danneel byla lež.

Ale jak to mohla být lež? On jí to řekl a já bych měl být tím pádem naštvaný a vykašlat se na něj.

Me: Jarede? Můžu mít otázku?

Jared Padalecki: Samozřejmě, co se děje? Mluvil jsi s Jensenem?

Me: To je právě ono. Nechtějí mě za ním pustit. On řekl doktorům, ať mě nepouští?

Jared Padalecki: Ehm, co se mezi vámi stalo, Misho? Absolutně jsem nechápal, když to Jensen řekl. Vypadal, já nevím.. divně.

Me: Spali jsme spolu. Já a Jensen. Už dva roky spolu spíme, Jarede.

Jared Padalecki: Počkat, cože?!

Me: Nemám sílu cokoliv vysvětlovat. Měli jsme ti to říct dnes. Měl opustit Danneel a měl být se mnou. Řekl mi, že je do mě zamilovaný.

Jared Padalecki: No to mě podrž! Tak proto ses rozvedl! Řekni mi! Řekni mi, jestli je Jensen bottom! Ten chlap tě pokaždý skenuje tak, že by si na tobě nejradši zajezdil! Je bottom, že jo!

Me: Jarede, na tohle opravdu nemám čas. Nikomu o tomhle neříkej. Nechtěl jsem ti dál lhát, ale očividně mě Jensen celou dobu oblboval a teď zůstane s Danneel.

Jared Padalecki: Tohle na Jensena nesedí.

Me: Já vím. Ale ona věděla věci, které jsem věděl jen já a Jensen. Řekl jí neúplné pravdy a hnusně mě pomluvil. Udělal to. I když se mi tomu nechce věřit, tak nikdo jiný by jí to říct nemohl.

Jared Padalecki: Co pro tebe můžu udělat?

Me: Informuj mě o jeho zdravotním stavu a o tom, kdy se vrátí na set.

Jared Padalecki: Rozkaz! Btw. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem měl v duchu pravdu, když jsem si říkal, že se na sebe jednou vrhnete.

S povzdychnutím jsem zamkl telefon a zadíval se na nebe. Jensen Ross Ackles, ten zasranej parchant. Ten hajzl, kterej mě zničil.

Znovu jsem odemkl telefon.

Měl bych zapomenout.

Me: Už jsi zpět ve státech? Napadlo mě, že by jsme mohli někam zajít. Ty a já.

Bart Byers: Misho! Jsem rád, že jsi se ozval. Moc rád s tebou někam zajdu. Kdy a v kolik?

A přesně to udělám. Zapomenu.

---

kurzívou jsou vždy psané flashbacky (vzpomínky z minulosti) a také myšlenky.

nebýt mé úžasné budoucí manželky WaywardDee tak se kapitoly nedočkáte ještě hodně dlouho! smut pro tebe, puso

nechte mi v komentech vaše názory prosím