Dmitri Tippens Kushnic, ten zasranej parchant. Ten hajzl, kterej mě zničil.

Jak jen mohl. Po tom, co jsem mu jako nejaká třináctka doslova řekl, že jsem do něj zabouchlej. A on se na mě nakonec vykašle! Po tom, co jsem vše řekl svojí ženě. Ten zkurvysyn!

Chtěl jsem ho dokonce požádat o ruku a on udělá tohle. Tak hnusně mi vrazí kudlu do zad.

,,Nechtěl bys mi něco říct?"už půl hodiny tady se mnou na pokoji oxidoval Jared a jindy bych to možná ocenil, ale dnes jsem chtěl klid a ticho. Nechtěl jsem řešit nějaký sračky.

Chtěl jsem myslet na něj. Na mýho modrookýho anděla. Na Mishku, mýho ruskýho černovláska. Na toho idiota, kterýho miluju.

,,Ne."odsekl jsem.

,,Dobře, tak já začnu."odkašlal si. ,,Proč nechceš, aby sem doktoři pustili Mishu?"

,,To není tvoje věc."odfrknul jsem si.

,,Já vím, že jsi v nemocnici a že nesnášíš nemocnice a taky to, že tě štve, že nás tohle akorát zdrží v natáčení, ale sakra chlape, řekni mi co se děje. Jsem pořád tvůj nejlepší kámoš. Myslel jsem, že si věříme. Že před sebou nemáme žádné tajnosti."

,,Netajím před tebou nic."

,,Ani to, že už dva roky spíš s Mishou? Že si kvůli němu dokonce chtěl odejít od Danneel?"v tu chvíli jsem přesunul pohled z okna na Jareda.

,,Cože?! Jak to víš?"sykl jsem.

,,Misha mi řekl."

,,Mluvil jsi s Mishou?"

,,Byl tu za tebou, ale nepustili ho."

,,On tě miluje, víš.."promluvil po dlouhé době ticha.

,,To jo, ten tak."odfrknul jsem si potichu.

,,Cože?"

,,Že bych se chtěl prospat."odkašlal jsem si a znovu se zadíval ven z okna.

,,Jo, jasně. Odpočívej a já se stavím zejtra s Danneel a-"nenechal jsem ho domluvit.

,,Jarede, to o mě a Mishovi, prosím tě.."

,,Myslíš, že bych to někomu řekl? Vaše tajemství je u mě v bezpečí."mrknul na mě, zatímco se zvedal z křesla.

,,Díky."pousmál jsem se. Veděl jsem, že mu můžu věřit. Vždycky jsem se na něj mohl spolehnout, takže jsem si jistý, že se ten můj a Mishův románek ven rozhodně nedostane. Nic takovýho se stát nesmí.

Byla to chyba a neměl jsem za ním nikdy chodit. Měl jsem potlačit tu touhu a žít dál se svojí ženou, která se na mě teď musí dívat úplně jinak po tom, co jsem jí řekl úplně všechno.

A nejhorší na tom teď bylo to, že s tím byla smířená a nevadilo jí to. Jak teď musím vypadat, když s ní zůstanu?

Jak s ní teď budu moct spát? Budeme spolu vůbec ještě spát? Co když se jí teď hnusím? Co když se s ní dostatečně nevzruším? Třeba jsem fixovanej už jen na Mishu.

Byl jsem v naprostým hajzlu a stále jsem nechápal proč. Proč se Misha najednou rozhodl vrátit ke svojí ženě? Proč po tom všem, co jsme zažili? Po tom, co chtěl, abych byl s ním. Po tom, co jsem mu řekl, že chci bejt s ním. Že jsem do něj zamilovanej.

Flashback

,,Nemůžu uvěřit tomu, že to jdeš opravdu udělat."usmíval se na mě.

,,Já taky ne."otočil jsem se k němu zády a podíval se do zrcadla, zatímco jsem si zapínal košili.

,,Máš strach?"koukl jsem se na jeho odraz v zrcadle. Stál ve dveřích a opíral se o futra, přičemž měl ruce překřížené na hrudi.

,,Neříkám, že jsem v úplném klidu, ale nemám ani strach."nechal jsem dva horní knoflíčky rozeplé a usmál se, když se kolem mého pasu utnuly dvě cizí ruce a na má záda se přitisklo jeho tělo.

,,Protože až tohle skočí, tak se vrátím za tebou a už se nebudu muset bát, že mi tě někdo sebere, protože budeš můj."pokračoval jsem, když nic neřekl a místo toho mi zasypával krk polibky.

Chtělo se mi smát, když jsem si všiml, jak se postavil na špičky, aby mě mohl políbit na tvář. Přišlo mi to roztomilý.

Rukama pomalu jezdil pod mojí košilí a já na sekundu přivřel oči z toho příjemného pocitu.

,,Mishi, podívej se do zrcadla."narovnal jsem hlavu, kterou jsem do teď nakláněl na pravou stranu, aby měl lepší přístup k mému krku.

Naše pohledy se v zrcadle střetly a oba jsme na sebe zírali s chtíčem v očích. A s něčím dalším. S takovým pocitem, kterej jsem nikdy nezažil a proto jsem ho nedokázal vysvětlit.

,,Vypadáme spolu -"nenechal mě domluvit.

,,Dokonale."dořekl přesně to, co jsem chtěl říct.

,,Trochu ega nám neuškodí, Jensene."mrknul na mě, když mě pustil a odtáhl se ode mě. Najednou mi byla strašná zima na záda a já se rychle otočil, abych si Mishu přitáhl zpět, jenže on vůbec neměl v úmyslu někam jít.

Přilepil se přímo na moje rty a přtiskl mě na mramorovou desku a umyvadlem. Dlaněma jsem na pevno sevřel jeho zadek, čímž jsem si ho na sebe natiskl ještě víc a opětoval mu vášnivé polibky.

,,Bože, chci tě cítit v sobě."zamumlal mi do rtů a nehty zaryl do mých zad.

,,Vždycky začneš, když se oblíknu a učešu. To děláš schválně?"zašeptal jsem se smíchem těsně u jeho ucha a přesunul ruce na jeho pas.

,,Mám rád, když ti můžu rozcuchat vlasy při sexu."zasmál se a vtiskl mi pusu na rty.

,,Tak co?"díval se mi do očí, zatímco jeho ruka pomalu putovala přes mojí hruď a břicho až k pásku od mých kalhot.

,,Splníš mi to, co chci?"druhou rukou přejel přes moje napůl tvrdé vzrušení.

Na to už jsem mu neodpověděl a prudce ho otočil tak, že byl na mým místě teď on. S tím rozdílem, že on byl tváří k zrcadlu a zády ke mě, přičemž na mě vystrkoval, ten svůj vyběhanej zadek. Nebo Bůh ví co ještě. Prostě byl úžasnej.

Netrvalo dlouho a už jsem poslouchal, jak mu ze rtů unikl sten s tím, jak jsem do něj pronikl.

,,Hýbej se, Jensene, hýbej se, prosím."zafuňel a ja udělal přesně to, o co prosil.

Sledoval jsem jeho odraz v zrcadle. Jak se zavřenýma očima vzdychal a zapíral se o desku. Vypadal, tak neskutečne sexy.

,,Mish,"přitiskl jsem se na jeho záda. ,,Podívej se do zrcadla."sledoval jsem jak otevírá oči a dívá se přímo na mě.

,,Líbí se ti dívat se na to, jak to děláme? Jak tě šukám ze zadu?"zašeptal jsem těsně u jeho ucha.

,,A-ano."vypadlo z něj udýchaně.

,,Jsi neskutečně sexy."přidal jsem na tempu a on už nedokázal udržet oči otevřené.

,,Nepřestávej."zkousl si spodní ret a já veděl, že je blízko.

Sám jsem cítil, že už to přichází a zabořil jsem obličej do jeho ramene. Kousl jsem ho a pak doslova sál jeho kůži, takže jsem si jistý, že tam bude mít cucflek.

---

,,Dee, promluvíme si?"řekl jsem hned, když jsem se vrátil domů.

,,Chtěla jsem navrhnout to samé."usmála se a já byl v tuhle chvíli rád, že jsou děti s Jaredem a Gen v pivovaru.

,,Ještě než začneme, tak mi slib, že nezačneš vyvádět a řvát a podobně věci."chtěl jsem se ujistit, že po mě nehodí zase vázu, jako když viděla to video, kde se s Mishou líbáme.

,,Jde o Mishu, mám pravdu? Miluješ ho, že jo?"řekla v úplném klidu a ještě se usmívala, takže jsem byl opravdu překvapený.

,,Ehm, jo.. Jde o Mishu. A chci se ti ze všechno nejdřív hlavně omluvit. Neměl jsem ti lhát a už vůbec jsem tě neměl podvádět a mrzí mě to."

,,Jensene, já to chápu."přikývla. ,,Jde tady o rozvod, že ano? Podepíšu ho jen pod jednou podmínkou."

,,Jakou?"zamračil jsem se.

,,Řekni mi, kdy a jak to začalo. Řekni mi o vás úplně všechno."

,,Opravdu tohle chceš slyše-"

,,Ano, opravdu chci."skočila mi do řeči. ,,Jsi můj nejlepší přítel a to se po rozvodu nezmění. Bude mi na tobě záležet pořád stejně. A teď mluv. Řekni mi všechno."

,,Nevím, jak bych začal.."

,,Kdy jsi to začal pociťovat? Kdo udělal první krok a jaké to bylo?"

,,První krok jsem udělal já a možná tomu napomohl alkohol, ale on byl v ten den, tak neskutečně krásnej. Pořád se usmíval a rozesmíval mě. Vypadal dech berouce. Jen tím, jak uvolněnej a usměvavej byl. Sebíral mi tím dech. A já nevím, chtěl jsem ho. Chtěl jsem se ho tak moc dotknout. Chtěl jsem ho políbit.."začal jsem.

Řekl jsem jí úplně vše od začátku. Každou chvilku a každej detail, kterej jsem si pamatoval. Všechny svoje pocity a ona mě s úsměvem poslouchala. Chápala mě. Celou dobu mě držela za ruku.

,,Miluješ ho?"

Přikývl jsem.

Nikdy jsem necítil větší volnost. Byl jsem rád, že jsem ji řekl pravdu a taky jsem byl rád, že to vzala v klidu. Že je to opravdu ta skvělá žena, kterou jsem si před osmi lety vzal. Tímhle mi totiž jen potvrdila, že ji na mě opravdu záleží.

,,Jak to bude s dětmi? To, že už s tebou nebudu žít neznamená, že je nechci mít u sebe."

,,Soud nám nějak rozumně udělá střídavou péči."

,,Dobře.. A co teď?"už můžu jít za Mishkou? Můžu všem říct, že je můj?

,,Já jedu do pivovaru, chceš se přidat? Můžeš zavolat Mishovi. Dlužím mu omluvu."začala se zvedat.

,,Dobrý nápad."ještě jsem chtěl ty dva dny být s dětmi, než vyrazíme na další con.

,,Běž napřed do auta, ještě si potřebuju zavolat."mrkla na mě a já přikývl. V autě jsem napsal Mishovi zprávu, aby dorazil hned jak mu skončí soud.

---

,,Taťko!"rozběhla se za mnou JJ, když mě uviděla.

,,Ahoj, princezno."dal jsem ji pusu.

,,Chyběl jsi mi!"objala mě kolem krku těma jejíma malinkýma ručičkama.

,,Ty mě taky, zlatíčko."

Pozdravil jsem ještě Jareda s Gen a další přátele, kteří tam byli a nakonec jsem skončil s pivem v ruce a pozoroval Zeppelina s Arrow, jak se přetahují o nějakou hračku.

Za půl hodiny by tady měl být Misha, protože se v tuhle chvíli právě rozvadí a pak už bude jen můj. Nemohl jsem uvěřit, že to všechno tak v klidu vyšlo.

,,Jensene!"zakřičela na mě Danneel.

,,Co tam dělá JJ, panebože!"úplně jsem v tu chvíli zapomněl na mojí starší dceru, která ještě před chvílí seděla u dvojčat.

Otočil jsem se za sebe, kam Danneel ukazovala, zatímco s Jaredem běželi za nami a já uviděl JJ skoro na koruně stromu.

,,Proboha, Justice!"okamžitě jsem se postavil a došel ty dva metry k tomu stromu.

,,Taťko, já se bojím."slyšel jsem, že brečí.

,,Ani se nehni a drž se pevně! Už pro tebe jdu."křikl jsem na ní nahoru a sám začal na strom lézt.

Nebylo to nic lehkýho, takže jsem opravdu nechápal, jak se tam dostala.

,,Jensene bacha!"podíval jsem se dolů a viděl Danneel a Jareda.

,,Pojď sem, pojď."chytl jsem JJ, když jsem byl u ní a pomalu lezl na nejnižší větev, na kterou jsem se posadil.

,,Pomalu vám ji podám."opatrně jsem se nahnul tak, aby jsme nespadli oba. A vysokej Jared mojí dceru chytl.

,,Bože."oddechl jsem si lehl si na tu větev s tím, jak se mi ulevilo. A skoro jsem slítl, když mi v kapse zabzučel telefon.

,,Jensene, co tam děláš? Pojď dolů."slyšel jsem odzdola.

Mishka: Promiň, Jensene, já nemůžu.

Mishka: Nedokázali jsme se rozvést. Mrzí mě to, ale chci zůstat se svojí rodinou.

Mishka: Bude lepší, když se mimo set nebudeme setkávat.

Cože? To byl vtip?

Koukal jsem na telefon jako blázen a nemohl uvěřit tomu, co napsal. On se nerozvedl. Proboha, on mě prostě odkopl.

Rozbušilo se mi srdce a na hrudi jsem cítil silnej tlak a ještě k tomu se mi šíleně zatočila hlava.

,,Jensene pozor!"

,,Jacklesi, narovnej se!"

Ani jsem si neuvědomil, že jsem spadl. Viděl jsem už jen černo.

---

,,Už se probouzí!"slyšel jsem Danneel.

,,Díky bohu."poznal jsem i Jareda.

Okamžitě jsem poznal, že jsem v nemocnici, když jsem otevřel oči a hned je zase zavřel kvůli té neskutečné bolesti hlavy.

,,Jak ti je?"zeptal se Jared, když jsem se na něj podíval.

,,Misha."

,,Danneel už se mu pokoušela volat, neboj."přikývl a já střelil pohledem po Danneel.

,,Ne. Zakažte mu sem návštěvy."

,,Cože? Proč?"překvapilo Jareda a Danneel se začala zvedat.

,,Protože."s tím moje žena jen přikývla a odešla.

,,Chlape, máš otřes mozku. Co se to tam s tebou stalo nahoře?"

To nejhorší, co se stát mohlo.

end of flashback

Vzpomínání mě tolik vyčerpalo, že jsem znovu usnul.

---

vy, co jste si mysleli, že je danneel hnusná svině, tak jste měli pravdu :d napište mi prosím názory na tuhle kapitolu xd