Jeden měsíc. Byl přede mnou jeden měsíc volna. Natáčení série skončilo, takže jsem měl jeden měsíc odpočinku. Jeden měsíc bez toho, abych viděl Jensena a musel dělat, že se nic neděje.

Ve skutečnosti jsme se na sebe ani nepodívali, když už kolem nikdo nebyl, ale před ostatníma jsme museli vycházet. Museli jsem se chovat jako profesionálové. 

Pro Jensena to možná bylo lehké, ale pro mě zdaleka ne. Chyběl mi a já jemu očividně ne, protože mi to dával dost najevo, když si na set přitáhl svojí ženu a já se později dozvěděl, že Danneel se připojí k natáčení.

Nic horšího se mi vážně stát nemohlo, když nepočítám to, jak se na sebe usmívali a sem tam se políbili. Nebo taky to, když za mnou Danneel přišla a chtěla si povídat, jenže já se musel strašně přetvařovat a vlastně už mě to přestávalo i bavit. 

,,Misho, jdeš s námi ještě něco podniknout, než všichni vyrazí na dovolené?"zeptala se mě Danneel a já se letmo podíval na Jensena, který se mračil a dával mi tím najevo, že s nimi jít nemám. Bylo mi jasný, že má strach, že to jeho žene řeknu, protože pokaždé, když si se mnou Danneel povídala, tak nás tak napjatě sledoval. Jenže já takový nejsem, neřekl bych ji to. To on by ji to měl říct.

,,Myslím, že vyrazím domů."pousmál jsem se a už se nechystal na Jensena podívat.

,,Myslím, že by ti prospělo být s přáteli, když jsi teď v téhle situaci, že Jen?"podívala se na svého manžela a já porušil svůj slib, že už se na něj nepodívám. ,,Nevím, jak bych to zvládala já, kdybych se rozváděla."zakroutila hlavou a já přemýšlel, jak se z toho dostat.

,,Jo, jasně, klidně pojď s námi."ušklíbl se Jensen a já začal kroutit hlavou.

,,Ne, ne. Vy si to užijte, ale já se vrátím domů."začal jsem se zvedat ze židle a oblékl si bundu.

,,Tak to žádný takový. Ty hezky půjdeš taky. Letenky už máme na zítra. Ty do LA a my do Texasu, takže si znovu zase sedni."do místnosti vstoupil Jared.

Věděl jsem, že je zbytečné odporovat Jaredovi, protože ten vždycky dosáhne svého, takže mi nezbývalo nic jiného, než jít s nimi do nějakého baru.

Dobrá věc na tom byla ta, že šla i Ruth, takže jsem nedělal křoví jen já. 

Sledoval jsem Jensena a Danneel, jak spolu tancují a k nim se připojil i Jared a Gen.

,,Tak co máš v plánu?"otočil jsem hlavu na Ruth.

,,Ani nevím, nejspíš si najít nějaký byt, nebo dům. Možná si udělám plány a postavím si ho. Ještě nevím, ale to bydlení a střídavou péči teď musím nějak vyřešit."usmál jsem se na ní a na baru nám přistály dva koktejly. 

,,Jo, je to na prd, ale jestli budeš potřebovat jakoukoliv pomoc, tak jsem tady."pohladila mě po paži a já přikývl.

,,Já vím, jsi skvělá."postavil jsem se a objal ji. Vlastně jsem teď potřeboval nějaké objetí a Ruth je moje vážně skvělá kamarádka. Vždycky mi pomáhá s kampaněma a v podstatě je tady pro mě nejvíc ze všech.

Když jsem se od ní odtáhl, tak jsem se nechtěně podíval na Jensena, který nás pozoroval, zatímco mu kolem krku visela jeho žena.

Nedíval se nijak zle, ale spíš překvapeně, nebo zaraženě a já se s úsměvem otočil na Ruth, která nám objednávala další drink.

Už jsme jich měli v sobě vážně dost a nakonec mě přemluvila, abych si s ní šel taky zatančit a to množství alkoholu ve mě neprotestovalo.

Smáli jsme se a tančili. Povídali si o kravinách a o seriálu. O všem, že jsem v tu chvíli úplně zapomněl na něj. Na všechno, co jsem kvůli němu ztratil. Zapomněl jsem i na to, že jsem do něj blázen.

Alespoň do té doby, než nás z opilého tance vyrušila Danneel s tím, že si chce zatančit. Nemohl jsem ji odmítnout a snažil se nevšímat si Jensena, který na nás upřeně zírá.

,,Co je to mezi tebou a Jensenem?"zeptala se z ničeho nic a mě polilo horko.

,,C-co?"vykoktl jsem.

,,Chováte se oba divně. Pohádali jste se, nebo tak něco? Chápu, že se teď rozvádíš a máš plno problémů, ale znám tě jako věčně usměvavého vtipálka, ale teď mi přijdeš nějaký nesvůj. Ne jen ty, ale i Jensen."snažil jsem se na ní zírat nepřekvapeně.

,,Trochu jsme se nepohodli, ale nic to není."

,,A v čem jste se nepohodli?"šťourala do toho ještě víc.

,,Už jsem docela unavený, tak se vrátím na hotel."pustil jsem ji a ona přikývla.

Vydal jsem se sám i bez Ruth rovnou na svůj pokoj ve Vancouveru a rychle zalezl do sprchy. Přišel jsem si strašně divně. Jako kdybych najednou ztratil smysl života a nevěděl, co vlastně dál dělat.

Bylo pět hodin ráno a já stále seděl na posteli s notebookem na klíně a projížděl si pozitivní zprávy od fanoušků. Vždycky mě to tak trochu uklidňovalo a sem tam jsem jim odepsal, když mě jejich slova opravdu ohromila.

Zrovna jsem si četl báseň, kterou pro mě napsala nějaká fanynka a někdo silně zabouchal na dveře od mého apartmá.

Chvilku mi trvalo, než jsem se vyškrabal na nohy a došel ke dveřím, kde k mému překvapení stál Jensen.

Popostrčil mě dovnitř a sám vešel, načež za sebou rychle zavřel. Neměl jsem tušení, co tady dělá, ale nechtěl jsem se s ním bavit a nechtěl jsem, aby tady byl. Aby ze mě znovu dělal pitomce.

,,C-co tady děláš?"zamračil jsem se a pozoroval ho.

,,Já už nemůžu. Jsou to dva měsíce a já s tebou nechci bejt takhle."začal a přibližoval se ke mě, zatímco já couval. ,,Chybíš mi. Chybí mi naše zprávy a naše návštěvy a tvůj úsměv. Bože, musíš mi to odpustit."promnul si dlaní obličej.

,,Měl bys odejít."řekl jsem pevně.

,,Mish.."přešel až ke mě a chtěl se mě dotknout, ale já ho odstrčil.

,,To co jsi řekl bylo hnusný a já ti to neodpustím. Už v tomhle nechci pokračovat. Vzdal jsem se kvůli tobě rodiny a myslel jsem, že ty uděláš to samé, ale teď vím, že jsem byl jen tvoje hračka a já už ze sebe nenechám dělat pitomce. A nenechám, abys ho dělal i ze svojí ženy, takže odejdi."zamračil jsem se.

,,To není pravda. Nemáš ponětí o tom, jak moc pro mě znamenáš."natáhl znovu ruku k mojí tváři a já ho nechal. Nedokázal jsem ho už odstrčit. Ať mi ublížil sebevíc, tak jsem ho stejně pořád chtěl. Kdyby mi řekl, že mě chce, že se mnou bude. Všechno bych mu odpustil.

Jenže on mi nic takového neřekl a já ho i přes to nechal, aby mě políbil. Aby na mě sahal a znovu jsem ze sebe nechával dělat hlupáka.

,,Tak to prostě hoď za hlavu."usmál se a strčil mě tak, že jsem teď seděl na posteli, přičemž mi rozepínal pásek.

,,Věřím, že po tomhle mi bude odpuštěno."ušklíbl se, když mě vzal do pusy a já si v duchu nadával do pitomců a zároveň děkoval Bohu, že ho za mnou poslal.