Smutný konec? Možná ano.

O několik měsíců později

Justin

,,Už to zase nezvládám" povzdechla si Laurenn a sedla si na gauč vedle mě. 

,,Co nezvládáš?" podal jsem Jessie pití a pak se přisunul k Laurenn a objal jí kolem pasu. 

,, Strašně mě bolí záda a zase jsem zvracela. Chci aby byl už prcek venku" povzdechla a opřela si o mě hlavu. 

,,Za chvíli bude venku. Mimochodem doufám že to bude kluk" řekl jsem. S Laurenn jsme to tentokrát nenechali si říct. Chceme si to nehchat jako překvapení ale jako doufám že to bude kluk. Samozřejmě když to bude holčička tak budu rád. Bude to pořád moje úžasné miminko ale samozřejmě ještě nějaký kluk do rodiny by se hodil. 

,,Já si myslím že jo" ,,Jak to že si to myslíš?" ,,Nevím ale prostě to tak nějak cítím" usmála se a já se taky usmál. 

O dva dny později 

Zrovna jsem seděl v kanceláři ve své práci když najednou mi začal zvonit mobil. ,,Ano?"  zvedl jsem to a hned se tam ozval hlas mamky..

,,Justine hned musíš do nemocnice. Laurenn už rodí!",, Cože? Proč jsi mi nezavolala dřív?",, jí bylo nejdříve špatně tak jsme pro jistotu jeli do nemocnice a teď už rodí a..."  ,, Dobře budu tam" řekl jsem rychle a típl to.

******

,,Jsem tady!" řekl jsem rychle když jsen doběhl do nemocnice.

,,Kde je Laurenn?",, Je na sále",, Ale já chci jít za ní",, To už asi nepůjde Justine" řekla mamka.

,,Proč? Vždyť já chci být u porodu. Nebyl jsem když se rodila Jessie tak chci být aspoň teď" řekl jsem naštvaně..

,,Opravdu to asi nepůjde." řekla mamka a já si povzdechla a sedl si na židli, ale pak si zase stoupl protože jsem byl nervózní. Vím že jenom rodí ale stejně. Chtěl jsem tam s ní být a podporovat ji. Ale už zase to nejde.

*******

Sedím tu už asi tři hodiny když najednou z pokoje kde by měla být Laurenn tak vyšla doktorka ale netvářila se nějak šťastně.

,,Vy jste otec?" podívala se na mě.,, Ano? Kde je Laurenn a moje miminko?" nevěděl jsem co je to za pohlaví takže...

,,Narodil se vám chlapeček. Chceme vědět jméno" usmál jsem se. Ale domlouvali jsme se na jménech..

,,Proč jste se nezeptali Laurenn? Chceme aby se jmenoval Jason Drew Bieber"

,,Víte" povzdechla si.,, Co se stalo?",, Vaše manželka porod nepřežila" všichni kteří tady byli se mnou tak zalapali po dechu.

,,Děláte si srandu?" uchechtl jsem se.,, O tomhle bych nežertovala pane" povzdechla si.

,,Cože? Ona umřela?" nahrnuli se mi slzy do očí.

,,Vaše manželka nezvládla ten tlak a v mozku ji praskla jedna menší žíla která je ale dost důležitá. Nedokázali jsme ji zachránit" řekla smutně.

,,Panebože" opřel jsem se o zeď a pak po ní sjel na zem a rozbrečel se.

,,Ona nežije. Ona nežije. Ona nežije" mumlala jsem si pro sebe a kolíbal se u toho dopředu a dozadu.

,,Pane je mi to moc líto" zašeptala.

,,Justine" objala mě brečící mamka.

,,Nech mě" zavrčel jsem.,, Justine ale...",, Jdi" zakřičel jsem a začal ještě více brečet.

Moje láska je mrtvá. Nechala tady malé miminko, malou Jessie a mě.

,, Pane můžete se jít naposledy podívat na vaši manželku" řekla doktorka ale já jí neposlouchal a brečel jako blázen.

********

,,Úžasná manželka, dcera, sestra a hlavně máma. Laurenn Bieber. Budeš nám chybět" přečetl jsem si náhrobek na hrobu Laurenn.

Do očí se mi nahrnuli slzy.

,,Justine?" otočil jsem se a viděl Jazzy jak drží Jasona který se na mě dívá.

Pousmál jsem se a vzal si Jasona na ruce.

Už je to můj velký 6 měsíční syn.

Laurenn umřela. Nechala nás tady všechny ale všichni na ni pořád myslíme. První měsíc nebo dva jsem to nezvládal hlavně s Jasonem. Ale potom jsem se už začal vzpamatovávat a jakž takž už to zvládám.

,,Jak to zvládáš?" objala mě Jazzy.,, Už lépe. Laurenn nás tu nechala ale jak všichni říkají život musí jít dál" řekl jsem a podíval se znova na hrob Laurenn.

,,Jsem ráda že to takhle bereš. Laurenn mi strašně chybí ale jak říkáš. Život jde dál" pousmála se a já taky.

,,Mamka mi říká že nemusím nikam pospíchat ale měl bych si najít nějakou holkua aby jsem nebyl na všechno sám" řekl jsem a protočil očima.

,, No nemůžeš být celý život sám",, Představoval jsem si že celý život budu s Laurenn" povzdechl jsem si.

,,Ale i kdyby tak jediný co vím že Laurenn bude pořád v mém srdci"

O tři roky později

,,Tati?",, Justine?" otočil jsem se a hned viděl moji malou 6 dceru a tříletého chlapečka a potom vedle nich stála Kathrine. Moje manželka. Úžasná manželka.

Ano mám novou manželku. Vzal jsem si Kathrine před rokem. Byla to kamarádka Laurenn. Jednou jsme se potkali když jsem byl s Jasonem a Jessie v parku. Zjistil jsem že to byla kamarádka Laurenn. Začali jsme se scházet, potom z nás byli kamarádi, pak byli nějaké ty polibky a pak jsme se do sebe zamilovali. Kathrine miluju ale jak jsem před třemi roky lety říkal. Laurenn zůstane vždy v mém srdci.

,,Co potřebujete zlatíčka?" usmál jsem se.

Kathrine ke mě přišla a já jí chytil kolem pasu a podíval se na děti.

,,Maminka nám řekla že máš dnes narozeniny. Všechno nejlepší" řekli oba dva a já se usmál.

,,Vy jste úžasní" vydechl jsem a objal je.

,,Ale maminka taky" zašišlal Jason a já se usmál a do svého objetí přidal i Kathrine.

Děti ji říkají maminka. Dost se divím že to říká i Jessie. Ta to nezvládala vůbec když Laurenn umřela. A když jsem si Kathrine přivedl tak ji nesnášela ale teď už si na ni zvykla a začala ji říkat mami. A Jason ten vlastně s ní vyrůstal. Dva roky jsme vlastně byli kamarádi a pak pár a právě před rokem jsme se vzali. Takže on s ní vlastně vyrůstá.

,,Tati?" zašeptala Jessie.,, Ano?",, Ukážeš nám naší maminku?" podíval jsem se na Kathrine která se usmála a postavila se.

,,Jasně že vám tatínek vaší maminku ukáže" vzala Jessie na ruce.

Vzal jsem Jasona na ruce a podíval se na nebe kde už byli hvězdy.

,,Vidíte támhle tu nejjasnější hvězdu?" ukázal jsem na nebe.,, Ano" řekli.

,,Tak to je Vaše maminka. Ona je ta nejjasnější hvězda. A vždy vás bude hlídat" pousmál jsem se.

,,Pamatujte si že já budu vaše maminka ale práva maminka bude vždy ve vašem srdci a nikdy vás neopustí" řekla Kate.

Byl jsem tak rád že to tak bere a říká jim že ona jejich pravá maminka není a prostě ji miluju. Jsem tak rád že se mi v životě objevila. Jinak bych fakt byl úplně sám.

Laurenn byla moje úžasná část života, dala mi úžasné děti a nikdy na ni nezapomenu ale s  Kathrine život teď pokračuje a já už ji nikdy nenechám odejít.

Konec.

Ahoj holky tak tohle je konec. Popravdě tento konec jsem měla vymyšlený už dost dlouho. U každé své story dávám šťastné konce a teď jse chtěla udělat něco jiného. Vlastně teď to taky skončilo dobře ale hlavní hrdinové spolu nebyli až do konce života.

Snad nejste za ten konec naštvaný ale chtěla jsem fakt udělat něco jiného.

Jinak vám moc děkuju. Je tu strašně moc přečtení a strašně moc vote a jsem za to moc ráda. Miluju vás za to. Takže fakt děkuji a doufám že se zase potkáme u další story.