Laurenn

Došla jsem do pokoje a sedla si na postel a hned se rozbrečela.

Jak mi tohle mohl udělat? Jak mi mohl dát facku? To mi jako nevěří nebo co jako? Řekla jsem mu že jsem se od Nialla odtáhla a dala mu facku a on mi nevěřil a taky mi dal facku.

Vůbec to nechápu.

Přemýšlela jsem a brečela když najednou mě strašně píchlo v podbřišku.

Cukla jsem sebou a chytla se za bříško. Cítila jsem jak mě holčička kope ale tohle nebyla bolest z toho že mě kola tohle bylo v podbřišku a strašně to bolelo. Byla to bolest a ty křeče jako bych to dostala.

Opatrně jsem se postavila a viděla pod sebou krev.

,,Panebože" zašeptala a z očí se mi spustili zase slzy..

,,Ne ne ne. Lásko nesmíš mi umřít. Si moje jediná" zašeptala jsem a modlila se aby se jí nic nestalo.

Otevřela jsem dveře a šla pomalu dolů.

,,Justine" vyhrkla jsem když jsem došla do obýváku.

Justin Seděl na gauči a zdálo se mi že brečel.

,,Laurenn zlato. Já se ti tak strašně moc omlouvám. Nevím proč jsem to udělal jsem..."

,,Mlč krvácím potřebuji do nemocnice" zavrčela jsem.

,,Cože?" začal si mě prohlížet.

,,Dělej něco holčička umírá" rozbrečela jsem se a cítila že mi zase teče krev.

,,Panebože lásko" vyhrkl když se mi podlomili kolena. Chytil mě a vzal mě ba ruce a hned se mnou běžel k autu..

Položil mě na zadní sedačky a rychle se rozjel.

,,Lásko vydrž. Strašně se ti omlouvám" rozbrečel se ale já ho neposlouchala. Modlila jsem se za svoji holčičku a držela se za bříško.

,,Pojď už jsme tady" rychle vyskočil z auta a vzal mě do náruče a hned se mnou běžel do nemocnice.

,,Pomocte mi někdo. Moje manželka krvácí je těhotná" zařval přes nemocnici.

Přiběhla k nám nějaká sestřička a posadili mě na ten vozíček.

,,Pane tam s náma nemůžete jít" řekla sestra.

,,Laurenn to zvládnete" zašeptal a já pokroutila hlavou a otočila se..

Někam mě dovezli ale mě všechno tak bolelo že jsem omdlela.

Justin

Nervozně jsem chodil po chodbě a v duchu si sám na sebe nadával.

Bože jak jsem to mohl udělat? Jsem úplný debil.

Jestli přijde o naší holčičku tak si to budu vyčítat do konce mého života.

Určitě to bylo kvůli té facce protože byla úplně v pohodě.

Vůbec nechápu jak jsem to mohl udělat. Jsem úplně debilní žarlivej idiot.

Měl jsem si to nechat vysvětlit. Myslím že se mi to snažila vysvětlit ale já jí neposlouchal a plesknul ji. Fakt jsem debil.

Jestli to malá nepřežije tak já prostě to nezvládnu. Laurenn by už se mnou taky nebyla takže by jsem přišel o obě dvě.

Čekal jsem tu asi hodinu když se otevřeli dveře a z nich vyšla doktorka..

Hned jsem se postavil z té nepohodlné židle a šel k ní.

,,Paní doktorko" vyhrkl jsem a ona se na mě podívala..

,,Jsou obě dvě v pořádku?",, Myslíte slečnu Bieber a její miminko?",, Ano čekáme dceru. Neumřela že ne? Laurenn krvácela a to znamená že..." nedořekl jsem to..

,,Nebojte se pane. Slečna Bieber to měla ze stresu. Vypadalo to že o miminko přijde ale naštěstí jsme ji zachránili. Obě dvě jsou v pořádku. Ale už se nesmí stresovat. Kdyby se to stalo ještě jednou pochybuji že by jsme vaší dceru zachránili" řekla a já si oddechl.

,,Panebože děkuju moc. Už se to nikdy nestane"

,, Dobře budu vám věřit" usmála se.

,,Můžu za ní?",, Ano sestřička ji ještě dokontroluje tlak a můžete jet domu",, Už může domu?",, Nemá cenu ji tady držet. Dáme ji nějaké prášky na tlak a dneska by měla ještě pro jistotu ležet",, Dobře" kývl jsem a pousmál se.

,, Za chvíli sem slečna přijde" řekla a já přikývl.

,,Děkuju moc doktorko",, Nemáte zač tak nashledanou",, Nashledanou" řekl jsem a ona odešla.

Asi za deset minut vyšla z místnosti Laurenn.

,,Tak moc jsem se o naší holčičku bál a..." přerušila mě.,, Nechci s tebou mluvit" zamumlala a začala odcházet.

Povzdechl jsem si a šel za ní. Došla k autu a já odemkl auto a ona hned nastoupila.

Taky jsem nastoupil a rozjel se.

,,Kvůli tobě jsem málem přišla o holčičku" zašeptala a držela se za břicho.

,,Lásko já se ti opravdu omlouvám. Jsem strašně žarlivej a já za to nemůžu",, Vím že žárlíš ale ta facka. Přece proč si to udělal? Nevěříš mi?" zašeptala a já hned zastavil.

,,Věřím ti lásko. Opravdu jo. Já nevím co se to se mnou stalo. Opravdu nevím a strašně mě mrzí jak jsem se k tobě choval. Chci aby si mi to odpustila. Nenávidím když si na mě naštvaná i když na to máš právo"

,,Jenom mě to překvapilo a mrzelo" zamumlala a sklonila hlavu.

,,Opravdu se ti omlouvám" řekl jsem.

,,Odpouštím ti" zašeptala a objala mě.

,,Lásko děkuji ti moc. Opravdu moc" zašeptal jsem jí do ucha.

,,To je dobré. Už máš vymyšlené to jméno?" pousmála se a já taky.

,,Když si byla pryč tak jsem si to četl a nejvíce se mi tam zalíbila asi Jessie"

,,Jessie? To se mi taky líbí" usmála se.

,,Takže to bude Jessie?" usmál jsem se a pohladil jí po bříšku.

,,Bude to Jessie Bieber" usmála se a dala si ruce na moje ruce.

Usmál jsem se a políbil ji.

Děkuju moc za minulé komentáře.

Kdo by chtěl dnes ještě jednu?