O tři dny později

Justin

,,Tak co lásko je ti lépe?" pohladil jsem jí po horké tváři.,, Ne" zachraptěla.

Povzdechl jsem si a na stůl ji položil hrnek s čajem.

,,Justine" zašeptala a já se na ni podíval.

,,Strašně se ti omlouvám" z oka ji vytekla jedna slza.

,,Za co miláčku?" sedl jsem si k ní na postel.

,,Dnes jsme měli jet do Paříže. Stálo to určitě strašně moc a my tam nakonec nejedeme protože jsem nemocná" řekla potichu.

Laurenn se včera udělalo špatně a zvracela. Říkala že to bude ještě z toho alkoholu ale mě to bylo divný protože kocovinu měla den potom a potom už to bylo v pohodě a teď se to vrátilo. Takže jsem s ní jel do nemocnice a tam řekli že má nějakou chřipku ale o tom zvracení řekli že to se moc nestává ale dali ji teda nějaké prášky a poslali domu s tím že aspoň týden nemá vylézt z postele. Takže jsem musel Paříž zrušit ale mě to nevadí. Tu letenku jsem dal Jazzy a Patrickovi aby tam jeli místo nás. Takže aspoň se využila. A my tam taky pojedeme protože jsem od rodičů dostal nové letenky s žádným termínem. Prostě tu letenku můžeme využít v tomto roce kdykoliv takže to je super. ( určitě tohle neexistuje ale berme to tak že jo)

,,Lásko klid. Naše letenky jsem dal Jazzy a my máme jiné letenky a můžeme si vybrat jakýkoliv datum takže neboj pojedeme tam"

,,Stejně mě to mrzí. Můžu za to já" povzdechla si..

,,Miláčku uklidni se. Nic to není. Pojedeme tam a peníze mě vůbec nezajímají ano? Teď se hlavně musíš uzdravit a pak tam pojedeme ano?",, Dobře" zašeptala a já se pousmál a jemně ji políbil.

,,Až budeš zdravá tak tam pojedeme a užijeme si to" usmál jsem se a pohladil jí po tváři. Přikývla a usmála se.

,,Teď se napij" podal jsem jí hrnek čaje. Pomalu si sedla a vzala si hrnek.

,,Strašně se mi motá hlava" zašeptala a rozklepaly se jí ruce.

,,Napij se ještě ti přinesu prášky" řekl jsem a přidržel ji hrnek aby ji nespadl.

Napila se a pak si zase lehla. Hrnek jsem položil na stolek a šel dolů pro prášky.

O dva týdny později

,,Jak ji je?" zeptala se Jazzy která ke mě přišla.

,,Nevím nemluví se mnou. Je strašně divná"

,,Jakto?"

,,Nevím před týdnem se mnou přestala mluvit. Spí v pokoji pro hosty. Ignoruje mě" řekl jsem zklamaně.

,,Ale vždyť už nemá chřipku ne?"

,,Já fakt nevím. Ale po každém jídle zvrací" pokrčil jsem rameny.

,,Cože?" vyhrkla.,, Jo a proč tě to tak překvapilo?" nechápavě jsem se na ni podíval.

,,Musím hned za Lau" vyhrkla.,, Nevím jestli tě bude chtít vidět" zamrmlal jsem.,, Určitě jo" řekla a šla rychle nahoru.

Sedl jsem si na sedačku a povzdechl si. Vůbec nevím co ji je. A strašně mě to mrzí. Vždyť jsem ji nic neudělal tak proč se se mnou z ničeho nic nebaví? Proč sakra?

Laurenn

Ležela jsem v posteli a koukala do mobilu kde mladé maminky popisovali interupci a prostě pocity po tom. Začala jsem si číst jeden komentář od mladé holky.

Já z toho byla úplně mimo. Brečela jsem, vyčítala si to, měla jsem hrozné stavy úzkosti. Vždy když jsem viděla nějakou holku s bříškem vzpomněla jsem si na to že já bych taky takové měla a znova jsem se dostala dolů. Je to strašně těžké když víš že si zabila svoje miminko. Ale teď už to jsou dva roky od té doby a já žiju dal šťastně se svým přítelem a čekáme miminko a já vím že už nikdy ho nebudu chtít dát pryč.

Ahoj holky chci vám jen napsat aby jste neudělali stejnou chybu jako já. Do potratu jsem nebyla nijak nucena. Šla jsem tam sama. Bylo mi pouhých 18 let. Chtěla jsem si ještě užívat a ne mít na krku dítě ale to byla ta největší chyba. Teď mi je 23 a už rok se pokoušíme s přítelem o miminko ale nejde to. Doktor nám řekl že interupce kterou jsem provedla když mi bylo 18 mi zničila vaječníky a proto už nikdy nebudu moct mít děti. Můj život se tímto úplně zkazil protože jsem věděla že já prostě vlastní miminko už mít nikdy nebudu. Jestli tohle čte stejná maminka se stejným problémem. Říkám ti, radši si to miminko nech.

Panebože co mám dělat? Jedna holka píše že šla na potrat a potom je znova těhotná a druhá holka píše že šla na potrat a už nikdy nemůže mít děti.

Já jsem si vždy říkala že když  neplánovaně otěhotním tak to miminko nedokážu zabít ale teď si říkám něco jiného. Co když mě Justin nebude chtít? Co když to malé stvoření všechno zkazí?

Chtěla jsem si přečíst další komentář ale někdo zaklepal.

,,Nech mě být Justine" řekla jsem a utřela si slzy.

Nemůžu s ním mluvit. Musela bych mu to říct a já se prostě bojím že mě opustí.

,,To jsem já Jazzy" slyšela jsem.

,,Pojď dál" řekla jsem potichu a ona otevřela a šla hned za mnou.

,,Jazzy co mám dělat?" vrhla jsem se jí do náruče.

,,Si v tom že?" zašeptala a já přikývla.,, Všechno je v prdeli" zamumlala jsem.

Justin

Nedalo mi to a prostě jsem musel za nima. Třeba se mnou bude mluvit když je tam s ní Jazzy.

Došel jsem nahoru k jejímu pokoji a hned slyšel její pláč.

Všiml jsem si že má pootevřené dveře.

Stoupl jsem si k nim a začal poslouchat. Vím že se to nemá ale třeba se dozvím proč se mnou nemluví.

,,Jak to vlastně víš?" slyšel jsem Jazzy.

,,Koupila jsem si tohle a pak jsem byla u doktorky a ta mi to potvrdila" řekla Laurenn. Co se děje?

,,To bude dobré",, Ne nebude Jazzy. Justin mě určitě vyhodí" rozbrečela se. Proč bych ji měl jako vyhodit? Podvedla mě? To by snad neudělala ne?

,,Prosímtě to by neudělal. Takový Justin není. Možná bude překvapený ale určitě by těhotnou holku nevyhodil a hlavně tě miluje to by nedokázal" Cože?

Ona je těhotná? Panebože. Ona je fakt těhotná?! Takhle brzo? Panebože to snad ne.

,,Ty si těhotná?" vešel jsem do pokoje a obě dvě se na mě podívaly.

Doufám že bude dost komentářů. Mám vás moc moc ráda. Kdo by chtěl věnování?