O jeden den později

Justin

Seděl jsem na židli v pokoji u Jessie a čekal až se probudí. Doktorka říkala že by se měla někdy teď probudit takže jsem tady. Byl jsem asi pět minut u Laurenn ale déle jsem tam nemohl být. Prej že je na nějakém akutním oddělení takže víc minut jsem tam být nemohl a mě to strašně štve. Strašně se o ní bojím a ani nevím jak ona na to bude reagovat až zjistí že vlastně nohy jí trochu nepracujou a bude muset chodit na rehabilitace aby se zase mohla postavit na nohy. Myslím že jí to zničí. 

Z přemýšlení mě vyrušilo zakňučení a pak další a další. Podíval jsem se na Jessie a všiml si že se už probouzí ale začíná plakat. 

,, Zlatíčko táta je tady" chytil jsem jí za ruku. Otevřela oči a já viděl ty krásné modré oči připomínající čisté moře. Má úplně stejné oči jako Laurenn. 

,,Tatí" zakňučela. 

,,Ano miláčku jsem tady" pohladil jsem jí po tváři. 

,,Bolí" začala brečet a ukázala na svojí ruku kterou měla v sádře. 

,,Já vím miláčku. Pojď sem" vzal jsem si jí na ruce a posadil si jí na klín.

,, Stlašně to bolí" pevně se mě chytla zdravou rukou. 

,,Zlatíčko já vím ale to bude dobré neboj" objal jsem jí a houpal s ní. 

,, Kde je maminka?" poposmrkla. ,, Víš zlatíčko. Maminka je taky tady v nemocnici a bude dlouho nemocná víš miláčku" ,,A nemůžu jí vidět?" zakňučela. ,,Ne prdelko nemůžeš. Ale ona maminka je těžce nemocná víš. Až bude zase u nás tak na ní musíš být hodná protože ona bude trochu prostě smutná bude víš" ,, Budu hodná" řekla a pak zase začala brečet. 

,,Zlatíčko co je?" utřel jsem jí slzičky. ,,Zase to bolí" zakňučela a začala si zdravou rukou bouchat do sádry. 

,,Zlato to nedělej. Bude tě to bolet ještě víc. Koukej" položil jsem jí zase do postele a přikryl a vzal do ruky takovou medicínu, kterou mi dala sestřička. 

,,Co to je?" ,, To je taková strašně kouzelná medicína" ,,Kouzelná?" usmála se. 

,,Ano když si jí dáš tak tě už nebude ručička"

,, Fakt?" zase se usmála.

,,Jo takže já ti dám tu medicínku a tebe už to nebude bolet"

,,To si budu blát požád" usmála se.

,,Ne zlatíčko to nemůžeš. Musíme dodržovat nějaký čas. Takže vždy po čtyřech hodinách"

,,Ale co když mě to bude požád bolet?",, Nebude zlatíčko. Jak jsem říkal. Je to kouzelná medicínka. Tak na vem si" dal jsem medicínu na lžičku a pak to dal Jessie do pusy.

,,Požád to bolí",, Prdelko to nepřestane hned ale z chvíli už to tolik nebude bolet jo?",, Dobže mám tě láda" objala mě tou zdravou rukou.,, Já tebe taky miláčku"

********

O týden později

,,Spinkej miláčku" hladil jsem Jessie po tváři a snažil se jí uspat.

,,Když mě chybí maminka" rozbrečela se znova a já si povzdechl.

,,Já vím miláčku ale ona se vrátí. Za chvíli. Ani si to neuvědomíš a bude tady" řekl jsem s menším úsměvem.

,,Ale ji ji chci tady teď" řekla a pořád plakala..,,Já taky Jessie ale musíme to zvládnout" pousmál jsem se.

,,Budeš tu?" vzlykla a já se usmál a lehl si k Jessie do její malé postýlky.
,,Spinkej zlato. Jsem tu s tebou" hladil jsem jí po hlavě.

,,Mám tě láda" zašeptala.,, Já tebe taky princezno" usmál jsem se.

Ležel jsem tu s ní asi deset minut a potom už konečně usnula.

Opatrně jsem vstal z postele a přikryl ji peřinou.

Nechal jsem ji zapnutou lampičku protože jinak nemůže spát.

Dveře jsem nechal otevřené a odešel dolů do obýváku.

Je teprve půl deváté takže proto ještě nejdu spát. Poslední dobou prostě ani spát nemůžu. Nejde mi to a to jenom protože pořád myslím na Laurenn a přeji si aby tady byla se mnou.

Sedl jsem si k televizi a koukal na nějaký film ale stejně jako vždy jsem ho nevnímal.

Z přemýšlení nad Laurenn mě vyrušil mobil.

Vyndal jsem ho z kapsy a viděl neznáme číslo.

Povzdechl jsem si a zvedl to.

,,Halo?" zamumlal jsem.

,,Pán Bieber?" slyšel jsem mužský hlas.

,,Ano?",, Jde o vaší manželku"

,,Cože? Co se stalo?" spozornil jsem a srdce mi začalo strašně bít.

Byl jsem vyděšený. Co když se něco stalo Laurenn? Co když je mrtvá?

,,Nebojte se. Jenom se vaše manželka probudila a je na tom špatně. Myslím to jako psychicky. Už poznala že necítí nohy a s nikým nemluví jenom co říká je vaše jméno. Bylo by nejlepší kdyby jste přijel hned" řekl a já vykulil oči.

Je vzhůru? Moje láska je vzhůru? Ale je na tom psychicky špatně? Panebože moje princezna.

,,Mám doma ještě dceru ale budu tam co nejrychleji budu moct" řekl jsem rychle.

,,Dobře zatím nashle" řekl a já to típl.

No a co teď? Samozřejmě bych se hned rozjel do nemocnice ale nemůžu tu nechat Jessie samotnou. Často se probouzí, protože se jí zdají špatné sny.

Najel jsem na kontakty a přejížděl očima po jménech komu bych mohl zavolat..

Nakonec jsem ťukl na Jazzy. Je doma, skončila se školou, protože je těhotná.

Bylo jí to líto že musela skončit s vysokou protože ji chyběl už jen rok ale samozřejmě miminko si nechtěla vzít a těší se na něj.

,,Halo?" zvedla to Jazzy.

,,Potřebuji tvojí pomoc" řekl jsem naléhavě..

,,Co se stalo?" vyhrkla.

,,Laurenn se probudila",, Panebože to je úžasné. A proč potřebuješ pomoc?" nechápavě se zeptala.

,,No doma je Jessie a už spí. Hodně se teď často probouzí a já musím za Laurenn protože mě potřebuje a já nevím co mám dělat" řekl jsem zoufale.

,,Bude stačit když tam budu tak za dvacet minut?",, Určitě jo" řekl jsem a ona nic neřekla a jen to típla.

Rozeběhl jsem se nahoru a zkontroloval jestli Jessie spí. Spala takže jsem se rozešel do šatny a oblékl se.

Chtěl jsem jít dolů ale slyšel jsem kňučení nebo brečení.

Rychle jsem se rozešel do pokoje Jessie a viděl ji brečet ze spaní.

,,Miláčku vstávej" sedl jsem si k ní a utřel ji slzičky z tváře.

,,Tatí" zavzlykala a objala mě.

,,Jsem tady miláčku. To bude dobré" zašeptal jsem.

,, Bojím se že maminka nepřijde",, Zlatíčko ne. Ona se vrátí a už za chvílku vím to jistě"

,,Oplavdu?",, Ano opravdu. Slibuji ti to" dal jsem jí pusu do vlasů.

,,Teď musíš ale spinkat",, Dobže" zamumlala a zase si lehla.

,, Zlatíčko já si budu muset něco vyřídit takže teď budu muset odejít" hladil jsem jí po hlavě.

,,Nechceš mě?" podívala se na mě krásnýma modrýma očima který má po Laurenn.

,,Miláčku co to povídáš? Jasně že tě chci ale já musím na chvíli odejít. Bude tě hlídat teta Jazzy. Já se vrátím až ty budeš spinkat jo?"

,,Tak jo" povzdechla si.

Najednou jsem slyšel bouchnutí dveří. Ano Jazzy jsem dal klíče kdyby náhodou.

,,Teta je tady" vypískla Jessie a vyskočila z postele.

,,Ne Jessie do postele!" řekl jsem přísně a vzal ji na ruce.

,,Ahoj" usmála se Jazzy.

,,Teto!" vypískla a objala ji.

,,Ahoj lásko" usmála se.

,,Holky tak zvládnete to tady? Já už fakt musím"

,,Jasně neboj se" řekla Jazzy a já k ní přešel a objal ji.

,,Děkuju" usmál jsem se.,, V pohodě. Pozdravuj Laurenn" zašeptala a já se pousmál a přikývl.

********

Došel jsem k pokoji Laurenn a pak hned viděl ošetřujícího doktora Laurenn.

,,Pane doktore" řekl jsem a on ke mě přišel.

,,Jak je na tom?",, Se stavem dobrý myslím jako jak je na tom zdravotně ale je na tom špatně psychicky. Brečí protože se bojí že se už nikdy nepostaví. Chce hlavně vás jinak s nikým jiným nemluví"

,,Dobře tak můžu tam teda?",, Jo jděte" řekl a já vešel do pokoje a viděl Laurenn ležet na posteli a brečet.

,,Laurenn" zašeptal jsem a přešel k její posteli.

,,Justine" rozbrečela se ještě víc.

,,Miláčku můj" rychle jsem ji objal.

,,Tak noc si mi chyběla" zašeptal jsem jí do ucha.

,,Já nevím co mám dělat" vzlykala jako blázen.

,,Co co máš dělat?" utřel jsem ji slzy.

,,Já už se nepostavím" zasípala a začala se mlátit do nohou.

,,Vůbec nic necítím" zařvala s pláčem a já jí pevně objal.

,,Budeš chodit miláčku ale budeš se muset znova to naučit",, Zkazila jsem nám život" zašeptala ubrečeně..

,,Nezkazila miláčku. Všechno bude v pořádku. Já tu s tebou budu navždy"'