„Uhodil se do hlavy, madam Pomfreová."

„Ale bude schopný učit, že ano?"

„Je to Malfoy, velmi vážně pochybuju, že by zrovna ten dokázal něco naučit nehledě na nějaký úraz," pronesl někdo sarkasticky a já měl chuť něco odpovědět.

„Nehledě na názor pana Weasleyho, ano, dám ho do pořádku, Minervo, na to vsaď svůj brk."

„Je to jen blonďatý náfuka, nic víc. Stejný jako jeho otec, budiž k ničema, který si může dovolit vše. Kdyby měla Pomfreyová vážně pomoc Bradavicím, musela by ho otrávit kostihojem." Nezřetelně jsem vnímal hlasy a snažil se otevřít oči, ovšem nešlo to. Pořád jsem před očima viděl to ošklivé stvoření, můj pád, skříň, hábity, zrcadlo a posléze se všechno začalo znovu točit. Dělalo se mi čím dál tím víc zle a když jsem myslel, že umře, náhle jsem spadl na trávník.

„Poprvé, co je vážně zraněný a nesimujuje," pronesl někdo na koštěti a já jen nadzvedl obočí. Chtěl jsem se zeptat, kde to jsem, když mi to došlo. Stál jsem uprostřed nejslavnějšího famfrpálového hřiště. Hřiště, kde se odehrály ty nejdůležitější zápasy a já tu právě byl. A nejen, že jsem tu byl, ale byl jsem dokonce oblečený v dresu nejlepšího mužstva. Šáhnul jsem vedle sebe a nahmatal násadu Nimbuse jeden milion. Chtěl jsem na něj nasednout a letět, když jsem zahlédl někoho, jak ke mně letí.

„Draco, jsi to ty!" zrovala ta osoba a já vytočeně odhodil koště.

„Jasně, Pottere, jsi to ty že! Pokaždé musíš všechno úplně pokazit! Všude se prostě narveš!" prskl jsem a chtěl uraženě odkráčet, když ta osoba přiletěla až ke mně a já bych teď mohl odpřisáhnout, že tohle rozhodně Pottere není, teda jedině že by byl na pár plastikách, aby vypadal takhle dobře.

„Nejsem, Pottere, i když si nás lidé často pletou, jsme si totiž v mnoha ohledech velmi podobní, Draco." Nechápavě jsem se na něj díval a uvažoval, kdo to u merlina teda je, když se na mě zářivě usmál a pokračoval, „zřejmě mě teď nepoznáváš, jelikož mám nos a vlasy. Ano, nasatého si mě moc lidí neumí představit."

„Voldy!" vyjekl jsem a cítil jak mi spadla brada. „Ty- NEE! Takhle nemohl vypadat Voldík Poldík, prostě nene! Jsi pěkný! Ty vlasy, oči, postava! To nene, já- já jsem traumatizován! Voldemort je hezčí než já! To- to je neskutečně hrozné! Vždycky jsi vypadal jako čerstvě vylíhnutý had a teď toto! To je snad to nejhorší, co jsem kdy zjistil!" Nemohl jsem přijít na to pravé slovo, které by se k téhle situaci hodilo, a tak jsem tam jen tak stál a civěl na něj.

„Ano, Draco, ne vždy jsem vypadal jako had, ale ty, ty jsi tu teď hlavní! Draco, ty jsi můj vzor a vždy jsi jim byl! To jak jsi silný, chytrý, inteligentní a nadaný! Tak moc jsem se ti chtěl vždy vyrovnat! To jak jsem zabil polovinu mudlu se nikdy nemohlo rovnat tobě, když jsi kouzlem uhasil svíčku! Když jsem našel bezovou hůlku, ten pouhý kus dřeva, ty už jsi zvládal čarovat s vrbou mlátičkou! Vždy jsi ji tam elegantně držel v ruce a používal ji místo hůlky! Já jsem si musel vykopat Mariánský příkop, abych se ti mohl dostatečně poklonit! Kéž bych byl tak dobrý kouzelník jako ty!"

„Ale Voldy, nemusíš mi tady tak lichotit."

„Ach, prosím tykej mi, Draco, ty velký kouzelníku! Jsem Strom Vidle, teda Tom Riddle. Ale já vlastně nesmím tvé jméno vyslovovat, tvé jméno se vlastně neříká nahlas, já na to úplně zapomněl, omluv mne, ó velký Draco!"

„Já mám nějakou přezdívku?" vydechl jsem a sledoval Voldemorta sedícího na koštěti.

„Samozřejmě, že ano! Ty si ji nepamatuješ?"

„Jasně, že si ho pamatuju! Já mám totiž tu záludnou přezdívku, že ano? Jméno které se každá bojí vyslovit! Jsem totiž," a teď jsem vážně nevěděl, co říct. „Já jsem totiž Rumpl cimpr campr! Hahaha, počkat! Co to je za blbost? Ne to rozhodně nejsem! Mám lepší jméno! Jmenuju se Popokatepetl! Ne to taky ne, budu Řehoř Třicátýtřetí z Třeboně! Jen s představ jak to jméno bude vyslovovat někdo, kdo neumí ř! O nezabíjej mě Cvehoci tcacýtýcatý! Jo, to je vtipné, i když i tohle zvládne někdo vyslovit, chtělo by to něco údernějšího a těžšího. Napříkla FWKTRMPON! I když to PON na konci zní jako tampon a fakt nerad bych, aby mě někdo oslovoval: ó Draco, ty mopcný FWKTAMBONE! Ale to je jedno, tohle bude prostě moje jméno. A má i svůj původ, inspiraci jsem našel na jedné mudlovské stránce, bylo tak napsané: Opiště kod, pro dokončení registrace a u toho obrázek s nápisem FWKTRPON."

„To je skvělé jméno! Škoda že jsem já nebyl tak důvtipný, když jsem si vymýšlel jméno," pronesl Voldy zničeně a já jen ležérně mávl rukou.

„Ne každému to tak pálí jako mě, mocnému FWKTRPONOVI," pronesl jsem vážně a odkašlal si, „A to je stejně jedno, jsi vlastně už mrtvý, takže-"

„Ano, ano a jsem tu abych ti něco řekl," pronesl Voldemort důležitě a naklonil se ke mně.

„Ano?"

„Draco, Draco, ty můj statečný, statečný nosorožče!"

„Počkej, tohle už řekl Brumbál ne?"

„Ten řekl statečný chlapče, ale ty jsi víc než chlapec, jsi nosorožec!"

„pkp_includeԙHjt," odpověděl jsem a následná si uvědomil, že říkám nesmysly, když se náhle Voldemort začal měnit a já vyděšeně zjišťoval, že nenávratně opouštím hřiště a vracím se zpět do Bradavic. Voldemortově obličeji narůstaly dlouhé vlasy a já se zajíkl, když jsem místo něj zahlédl Grangerovou.

„Draco! Jsi v pořádku!" vyjekla a já jen vytřeštil oči, když se mi vrhla kolem krku. Vážně skvělý začátek roku. Měl jsem raději umřít.