„Draco, ty kocourku jeden!" Pronesl jsem sladce při pohledu do zrcadla a ujistil se, že jsou dveře do kabinetu zavřené. „Vůbec nevadí, že jsi skončil jako podřadný učitel, ty jsi totiž silný, Dracomilku. Ty to zvládneš. Prostě tu jeden rok zůstaneš a pak fuk a zmizíš jako Voldemort, když zahlédne Pottera. Protože ty jsi prostě jiná liga. Jsi hotový hezouš, Dracomilku úchýlku. U Merlina, co jsem to teď řekl?! Jaký úchylku, vážně mi už hrabe." Zamyšleně jsem stáhl obočí a zazubil se do zrcadla. ,,Vážně bych se měl přestat chovat jako Pottere. Nikdo přece nemůže mluvit se zrcadlem, viď Drakouši ty sexouši? No ty jsi pěkný chlapeček, ty borče jed- Ne fakt už končím tohle je ujetý."  Opatrně jsem otevřel jeden z mých kufrů a začal z něj vytahovat věci. Bylo by vážně zajímavé, kdyby mě tu někdo zahlédl jak si povídám se zrcadlem. To by zničilo mojí pověst ještě víc, než je, což už zřejmě ani nejde. A vůbec, jestli něco opravdu nesnáším hned po Potterovi, Grangerové, Weasleymu, Bradavicích, Brumbálovi, domácím úkolu, lampičce, vlaku, kolejích, peru, inkoustu a Bertíkovi,  je to nepořádek. Nebo možná ještě žabky na pružinkách, ale to je vedlejší. Chtěl jsem projít kabinetem a uložit své hábity do velké skříně, když jsem o něco zakopl. I když jsem si byl v té chvíli jistý, že jsem nezakopl, ale Pottere se tu teleportoval a podkopl mě, ale to je jedno.

„Do Merlina!" zaklel jsem a proletěl kabinetem jako americká stíhačka. Chtěl jsem začít jančit a křičet, že je tohle místo vážně prokleté. Znáte přece tu historku ne? Voldík Poldík tu chtěl dostat místo, nedostal, urazil se, nafoukl se, proklel to místo, pár profesorů natáhlo brka a zazvonil zvonec, pohádky je konec a teď umřu já. Už jsem přemýšlel jak nejlépe formulovat: ,Do Merlina, já umírám!', když jsem zahlédl něco malého a ošklivého jak sbírá moje hábity, které jsem zřejmě upustil. Samozřejmě z důvodu, abych byl airodynamický a lépe proletěl místností. Rozhodně ne kvůli tomu, že bych prostě nebyl schopný ani přinést hábity ke skříni, když si to zrovna padám, teda vlastně umírám. 

„Omlouvám se pane profesore, Dobby, nechtěl," vyhrkla ta malá věc a já se na ní podezíravě díval, přičemž jsem se v té chvíli rozplácl u skříně. „Měl jsem pocit, že tu s někým mluvíte a pak jsem vás chtěl jen pozdravit a vy jste najednou letěl. Paní ředitelka vám totiž vzkazuje-"

„Pche, já jsem vlastně letěl naschvál. Nacvičoval jsem nové kouzlo, už mě omrzelo létat na koštěti a nevím jestli jsi to už slyšel, ale Voldouš uměl létat bez koštěte, takže jsem si řekl, že se to naučím taky a páni, úplně čumím jak mi to jde. Přísahám, že takhle rychle jsem ještě nikdy neletěl a to jsem si nedávno koupil Nimbus Jeden Milion, jen pro případ, že by si Pottere chtěl koupit lepší koště než já. Chudák, má teď jen Nimbus 3000 takže za mnou zaostává už jen o 997 000 modelů. Ale samozřejmě chápu, že ti můj let mohl připadat jako bych snad zakopl a spadl, ale za to se nemusíš stydět, vím že je šokující, jak jsem nadaný kouzelník." Snažil jsem se co nejvíc elegantně postavit, přičemž se mi neskutečně točila hlava a nějak jsem získal pocit, že mám zřejmě otřes mozku a možná ještě něčeho jiného.  „Jen se mi trošku nepovedlo přistání, ale to se stává. Voldyho taky tehdy neviděl nikdo přistávat, když letěl vedle Pottera bez koštěte a můžu ti říct, že se po přistání pěkně zmrzačil. Vážně, to byla taková perda když se snažil přistát a vlastně se tehdy totálně rozplácl. Přísahám, že na tom místě kde přistál je teď Grand Canon. Mudlové si tehdy mysleli, že vybouchla sopka, ale to se jen zvedl prach, když Voldemort dopadl. Ještě že měl ty viteály jinak by to už nikdy nerozchodil. Vlastně přistál jako letadlo, když ho sestřelíte, takže moje přistání bylo ještě o dost lepší." Nevěděl jsem jestli se točím dokola já nebo mám jenom ten otřes mozku, a tak jsem se raději rozhodl postavit a sednout si někam na bezpečnější místo, přičemž se na mě ta věc neustále tak zvláštně dívala. „A jen tak mimochodem, nepřipadám ti jako, co já vím, třeba mixér?"

„Jako mixér pane?" vydechla ta věc nechápavě a já se snažil postavit na mou novou profesorskou postel. A ano, důvod proč jsem se chtěl postavit na postel není tak úplně jasný. Dovolím si tvrdit, že velcí kouzelníci vždycky stojí na posteli, jelikož je jejich nadání tak velké, až s ním nemůžou vlézt do postele, a tak musí spát ve stoje. Mám dokonce pár důkazů, že Brumbál musel spát zavěšený na zábradlí, tak moc talentovaný byl.

„No jako jestli se třeba náhodou netočím dokola? Víš občas si připadám jako Sluneční soustava, mám pocit, že tak trošku rotuju kolem své vlastní osy." Snažil jsem se dívat na tu věc, ale ono to bylo docela dost obtížné vzhledem k tomu, že jsem ji zřejmě viděl víckrát. A nebo se mi tu rozmnožila. „A vlastně, teď jsem si to uvědomil, kdo že to jsi?" 

„Jsem Dobby, pane profesore, pracoval jsem u vás. Jsem Dobby svobodný skřítek." Ona věc podivně zdůraznila slovo pracoval, ale já ji neposlouchal. Bylo mi zle stejně jako tehdy, když jsem před famfrpálovým zápasem viděl omylem Pottera bez trička, a přísahám, že něco tak hnusného jsem ještě nezahlédl. Vlastně jsem si myslel, že je to tlustočerv a ne Pottere, ale madam Hoochova mi nechtěla dovolit diskvalifikovat Pottera z důvodu, že je tlustočer a já se k němu odmítal přiblížit, takže jsme ten zápas nakonec prohráli.

,,Promiň, co jsi to říkal? Něco o tom, že jsi Dobby, svobodný výfuk? Či jak to bylo to poslední slovo?" Zrovna v téhle chvíli jsem na tu věc podivně špulil zadek, jelikož jsem se snažil vyšplhat na postel a možná si spletl svého plyšáka s koněm, jelikož mám vážně nepříjemný pocit, že jsem se snažil něco osedlat. Nebo to možná byla lampička. „Hele, mám jen dva nápady, kdo jsi. Buď jsi Grangerová  s velkýma ušima a malým výfukem nebo Voldemort, který tohle místo proklel a jde mě oddělat." Pokusil jsem se na tu věc varovně zvednout prst, ale mám takový pocit, že jsem ukazoval úplně jinam, a tak jsem raději vytáhl hůlku. „A vůbec, ty si myslíš že jsem úplně bezbranný, ale já se o sebe dokážu postarat a jako bývalý výfuk, teda smrtijed, který sice Voldymu nebyl moc užitečný, znám spoustu zakázaných kleteb! Například Accio! Ha, cítíš tu bolest co?! Nebo počkat, bylo to accio nebo crucio? Do Merlina, proč já nikdy nedával pozor, co to ten Voldouš říká? Minule když mi dál úkol, došel jsem s Brumbálem na vrch Astronomické věže a pak jsem si nemohl vzpomenout, jestli si tam mám užívat jeho zabití nebo si úžívat ten výhled. Ale skoro jsem to vyřešil, jelikož jsem mu řekl: ,Hele, pane řediteli, nechcete si tenhle výhled užívat tak moc, až z toho umřete? Hmm, co vy na to, Brumbíku? Dvě mouchy jednou ránou, tomu se říká výkon co?' Ovšem potom tam vtrhl Snape a oddělal ho, jelikož ten zřejmě dával pozor, co má dělat, ale on už v tom měl větší praxi než já a taky nebyl tak inteligentní jako já, takže-"

„Pane, já nejsem profesorka Grangerová," přerušila mě ta věc a já se nadšeně nadechl.

„No super! Já už měl strach že jsi Grangerová! Takže když teda nejsi ona, tak jsi jen Voldouš, super! Čauko Tome! Jak se ti to zabijí? Kolik Potterů jsi oddělal dneska? Já jsem tu v Bradavicích a budu učit jako profesor magie proti černé obraně, ale neboj, rozhodně tu nechci zasednout tvoje místo, ono je to celé nedorozumění, ale ono se to vyřeší, takže já si teď jen na chvíli umřu, protože mám zřejmě otřes mozku a celý mixuju, však to znáš. Tak čau, uvidíme se na další schůzce mozkomorů." A v té chvíli jsem se nějak sesunul k zemi a ztratil vědomí. A ta lampička spadla se mnou, takže jsem ji zřejmě vážně osedlal. Jo, jsem vážně pašák.

°°°
No dobře, je to ulítlé, ale co jste ode mě mohli čekat, no 😂