─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───

Natashe chvíli trvalo, než se vyškrábala na nohy. Thanos ji odhodil pryč a na chvíli jí vyrazil dech. Měla pocit, že jí pomalu začínají docházet síly, a byť jí tělem proudilo odhodlání a adrenalin, několika hodinový boj si začal vybírat svou daň a ona začala pociťovat vyčerpání a únavu. Ale musela bojovat dál, byť už byl Thanos tady a dle všeho mu chyběl poslední kámen. Kámen mysli, jejž se Wanda pokoušela zničit.

S heknutím se vyškrábala na nohy a tiskla si ruku na břicho. Právě v ten okamžik, kdy se zvedla a začala se rozhlížet kolem, okolní les proťal hlasitý mužský výkřik a rána. Natasha se zalekla toho, co se děje, a běžela za ostatními.

„Jamesi? Jamesi!" křičela naléhavě a začala se jí zmocňovat panika, když se jí neozýval. Naposledy jej viděla, jak bojoval s tím mývalem po boku. Naposledy spolu mluvili před tím, než se jejich armáda vrhla na tu Thanosovu. Měla dokonce pocit, že jej zahlédla i tady, když se snažil zaútočit na Thanose, podobně jako ona. Ale marně. Titán byl s kameny nekonečna neporazitelný.

Bucky se mezitím opodál zvedal ze země a zíral na místo, kde stál šokem ztuhlý Thor, a kde byl ještě před pár vteřinami Thanos. Ten zmizel jako lusknutím prstu - a když už jsme u toho luskání, Bucky měl pocit, že přesně to udělal. Lusknul; použil všech šest kamenů nekonečna. Co to znamenalo pro ně? Barnesovi bylo jasné, že nic dobrého.

„Bucky?" ozval se opodál známý hlas a bývalý voják se otočil. Pár kroků od něj stál Steve, na ruce měl štít. Věnoval svému nejlepšímu příteli nechápavý a zděšený pohled a Bucky si uvědomil, že je něco špatně. Honem se k němu vydal, ale to už Captain America dopadl na břicho a v dalším okamžiku se rozplynul v prach. Bucky nevěřícně vytřeštil oči, pomalu pokleknul k místu, kde ještě před nějakou chvilkou Steve stál, a prsty bezmocně zabořil do prachu a hlíny.

„Steve," vydechl a upíral oči na zem, jako by se Steve měl každým okamžikem znovu zhmotnit a vrátit se za ním. „Steve..." Pak si vzpomněl na Nat. Naposledy ji viděl, jak běžela bojovat s tím titánem. Musí ji najít, musí se ujistit, že je v pořádku. Představa, že ji mohl potkat stejný osud jako Steva, jej naplňovala úzkostí. Hlava se mu točila nad představou, že by tu zůstal sám, bez nich, a vrávoravě se postavil na nohy. Musí ji najít. Musí být v pořádku a v bezpečí.

„Natasho!" zakřičel Bucky a doufal, že dostane nějakou odezvu. Spěšným krokem se vydal zpátky na nevelkou mýtinu, kde zanechal samotného Thora. Jestli tam Nat nebude, vymyslí, co dál, prohledá celý les -

Naštěstí nemusel. Právě v ten okamžik, kdy přišel k ostatním, - kromě Thora a mrtvého těla Visiona tu ještě byli plukovník Rhodey, mýval Rocket a Bruce Banner - se zpoza stromů vypotácela bledá Nat. Když se na sebe oba dva podívali a střetli se očima, v jejich pohledech probleskla viditelná úleva. Vyšli si vstříc. Když se shledali na půli cesty, pevně se objali.

„Jsi v pořádku?" zeptal se jí Bucky okamžitě. Sám byl tím zážitkem otřesený - nejen tím, jak se Steve proměnil v prach, ale i Thanosem, jeho mimozemskou armádou... bylo to šílené.

„Ano, mám jen pár zranění, ale to bude za chvíli v pořádku," ujistila ho a přitiskla se k němu ještě pevněji. Jeho blízkost a teplo jeho těla ji uklidňovaly, a přesně to teď potřebovala. „A ty? Jsi celý?"

„Jsem," odpověděl jí a maličko se od ní odtáhl. Nat se ho pořád ještě držela.

„Kam zmizel Thanos?" zeptal se Rhodey znepokojeně.

„Asi se... přemístil pryč, nebo tak něco," odpověděl neurčitě Bucky, který tomu sám příliš nerozuměl. Thanos jako by se propadl do země.

„Řekne mi někdo, co se sakra stalo?"

„Měl jsem mu mířit na hlavu," řekl trpce Thor, zvedl ze země svůj Stormbreaker, otočil se na patě a vydal se od nich pryč, rudý plášť za ním vlál.

„Panebože," vydechla Natasha při pohledu na Visionovo mrtvé tělo, a pak se začala znepokojeně rozhlížet kolem. „Kde je Wanda? Neviděli jste někdo Wandu?"

„Když už jsme u toho hledání, já zase nemůžu najít Sama," připojil se zamračeně Rhodey ve svém obleku War Machina.

„Asi vím, co se s nimi stalo," odvětil potichu Bucky, jenž měl Stevovu smrt stále před očima. Upřely se na něj pohledy všech. „Thanos použil ty kameny nekonečna. Když lusknul a zmizel... nevím, kolik času uplynulo, ale viděl jsem Steva. Změnil se v prach," dodal ztěžka a Natasha zalapala po dechu.

„Jamesi..." vydechla, ale dál se nedostala. Nějak nevěděla, co by vlastně měla říct, nenacházela pro to ta správná slova. Věděla, že to pro Buckyho musel být hrozný a šokující zážitek. Steve byl jeho nejlepší přítel, co při něm stál i v době, kdy byl Bucky Winter Soldierem. Sledoval, jak mu mizí před očima... ta bezmoc a bolest musela být ochromující.

„Co budeme dělat?" zeptal se Rhodey a rozhlédl se po všech přítomných. Bruce se zvláštním výrazem v očích sledoval Natashu v objetí Buckyho a Rocket byl nezvykle tichý a seděl na kmeni spadlého stromu jako hromádka neštěstí.

„Já nevím," odpověděla nešťastně Natasha, která najednou skutečně nevěděla, co dělat. Na tohle nebyli připraveni, na tohle se nedalo nijak připravit. Přišli o spoustu bojovníků, přišli o Steva, který vždycky vedl jejich tým... Představa, že budou muset pracovat bez něj, byla děsivá. Zvykla si na něj, vždycky věděl, co dělat, vždycky měl nějaký plán, nějaké řešení. A teď byl pryč.

Bruce nikdy neměl sklony k vedení, a z původního týmu tu zbyla už jen ona. Měla takový neodbytný pocit, jako by to bylo na ní. Odkašlala si a snažila se získat ztracenou sebejistotu. „Musíme zjistit, kdo všechno přežil. Prohledáme celé okolí, může tu být spousta raněných, co bojují o život. Shuri a ostatní wakanďané by jim mohli pomoct. Pak se všichni sejdeme uvnitř v paláci T'Chally," rozhodla a všichni přítomní přikývli. Každý se rozešel na jinou stranu, jen ona a Bucky ještě zůstali tady.

James ji pustil a s tichým heknutím se posadil do trávy, kousek od Visionova těla. „Takže Sam je taky pryč," hlesl. „Kolik z nás takhle připravil o život?"

„Já nevím," špitla Natasha a položila mu dlaň na rameno. I jí Stevova smrt otřásla, ale věděla, že se musí vzchopit, musí to po něm převzít a udržet tým pohromadě. Nesmí být slabá, musí tu být pro ně, musí vidět, že to zvládne a že se na ni mohou spolehnout. „Je mi to líto, Jamesi."

„Mně taky. Bylo to... najednou byl prostě pryč," řekl neurčitě a položil si dlaň na její ruku na svém rameni. Nedokázal to vysvětlit. Slova nedokázala popsat to, co viděl. „Nevím, kolik nás tu zůstalo, a trochu se toho děsím," přiznal se Natashe.

Žena se světlými vlasy si klekla vedle něj a přikývla. „To i já. Nechci se ani domýšlet... Tohle se přece musí dát nějak napravit, ne? Nemohl se přece propadnout do země, někde být musí," přemítala nahlas.

Bucky se na ni ohlédl a věnoval jí alespoň malý pyšný úsměv. Byl na ni hrdý, že ani na okamžik neztratila hlavu a vzala to do svých rukou. Nikoho lepšího si ani nemohli přát. „Co máš v plánu?" zajímal se.

„No, nejdříve se postaráme o všechny raněné a zjistíme, kdo všechno... zmizel. Pak můžeme začít plánovat, co uděláme dál. Thanos se někde schovává, to ale neznamená, že se zvládne schovávat navždycky. Nějak ho vystopujeme, nějak ho objevíme... musíme. Tohle mu přece nemůže jen tak projít. Já to nedovolím," zavrčela.

„Chceš mu prostě ty kameny sebrat?" řekl užasle Bucky. „Chceš mu je sebrat a lusknout?"

„Jinou možnost asi mít nebudeme," odpověděla mu vcelku klidně a pokrčila rameny. „Zaplatí za to. Vezmeme kameny, luskneme a přivedeme všechny zpět. Takhle by to mělo fungovat, ne?"

Bucky pozvedl ruce, jako by se vzdával. „Na mě se nedívej, už nejsem nejmladší a v takovýchhle věcech se nevyznám."

Zatvářila se pobaveně a na okamžik jí z tváře zmizela únava. Napřáhla k němu ruku a pomohla mu na nohy. „Tak to asi budeme muset zjistit sami." Pak mu věnovala odhodlaný pohled. „Najdeme ho, Jamesi. Přivedeme Steva zase zpátky. Za každou cenu."