─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───

Přišli na ně dřív, než stihli utéct.

A přitom chybělo tak málo.

Měli s tím počítat, měli to čekat, samozřejmě, že ano. Všechno bylo až moc krásné na to, aby to vydrželo. Oni přece nemohli mít štěstí. Nebylo jim souzeno zůstat spolu.

Natalia ani James nevěděli, co přesně se stalo. Kvůli čemu, jak, je vlastně našli. Byli zkrátka neopatrní? Byli do sebe zamilovaní, a proto i dokonale čitelní? Poznali to na nich? Byli až příliš sebejistí, příliš věřili ve svou nepolapitelnost? Zanechali za sebou stopy? Někdo je nahlásil slečně B.? Nebo šli přímo za Dreykovem? Nejspíš se to nikdy nedozví.

„Ne, prosím! Nechte ho!" křičela Natalia mezi vzlyky a škubala sebou, snažíc se osvobodit z železného sevření dvou vojáků, kteří ji drželi každý za jednu paži a nutili ji přihlížet tomu, jak Jamese mučí.

Slečna B. stála opodál s kamenným výrazem a plna hořkého zklamání povýšeně shlížela na svou svěřenkyni. V očích se jí zračilo pohrdání nad tím, že se Natalia nechala ovlivnit něčím takovým, jako byla láska. Dreykov, jehož pravá ruka byla právě slečna B., která jeho prostřednictvím vedla projekt Black Widow, pomalými kroky přecházel ve stínu a spokojeně sledoval Barnesův trest. Jeho občasné výkřiky bolesti se odrážely od stěn, stejně tak vzlyky mladé ženy.

James se zpočátku sovětským vojákům snažil bránit, jeden dokonce skončil v bezvědomí. Ale pak se na něj vrhli tři najednou, pouštěli do něj krátké elektrické šoky a James už se nestihl ubránit. Jakmile upadl na zem, už neměl šanci. Bili ho, kopali do něj. Ale to byl jen začátek.

Natalia ten pohled na milovaného Jamese nemohla vydržet. Nedokázala se dívat na to, jak mu ubližují, jak kvůli ní trpí. Když uslyšela nechutné křupnutí a jeho zvířecí zaúpění, musela odvrátit hlavu a zavřít oči.

„Ne!" ozval se zvučně Dreykov, jeho hlas byl blíž než předtím. „Jen ať se dívá, маленькая русская сучка! Donuťte ji!" přikázal jim, a tak se jeden z mužů sehnul, pevně Nataliu popadl za bradu a natočil jí hlavu směrem k Jamesovi. Ten, když slyšel Dreykova slova, otevřel opuchlé oko a přetočil se na bok, aby na Nataliu viděl.

„Nat," zachraptěl. Bylo to jediné slovo, na které se zmohl. Stihl už jen vykašlat trochu krve, než dostal pěstí do obličeje, až se mu odklonila hlava stranou. Zvedl svou kovovou paži a popadl muže pod krkem, ale vzápětí dostal do těla další elektrický šok.

„Prosím, nechte ho být. Není to jeho vina," zašeptala roztřeseným hlasem rudovláska a po tvářích jí stékaly slzy. Když Dreykov v jejím hlase slyšel tu naléhavou prosbu, její žadonění, přestal pochodovat sem a tam. Zamračeně se k dívce vydal, zastavil se před ní a zdvihl ruku, aby vojákům naznačil, ať Barnese pustí a nechají ho být. Jakmile rány ustaly, Natalia pootevřela rty a upřela na Dreykova vděčný pohled. V dalším okamžiku se jí hlava odklonila stranou, když jí vrazil silnou facku. Tvář ji pálila jako čert.

„Takhle se ponižovat," vyplivl znechuceně. „A tohle má být naše nejlepší Black Widow?! Tahle ufňukaná, zamilovaná, slabá čubka? Tohle bylo naposledy, ty nadržená děvko," sykl na ni a popadl ji za tvář. „Žadoň si, jak chceš; ani jeden z vás nedostane smrt. Čeká vás něco horšího. Doufám, že si z tohohle vezmeš lekci. Myslím, že po tomhle už necháš mé vojáky na pokoji, že, Natalie?"

V očích se jí leskly slzy a v hrudi se jí rozlévala nenávist stejně silná, jako byla její láska k Jamesovi. Když jí v očích nakonec probleskl záblesk vzdoru, Dreykov se spokojeně usmál a pustil ji. Pak se otočil na vojáky, kteří stáli nad ležícím a ztěžka oddechujícím Jamesem, jehož hezký chlapecký obličej byl zalitý jeho vlastní krví. „Odveďte ho," štěkl na ně a ledabyle mávl rukou. Dva vojáci Jamese popadli v podpaží a vláčeli ho ven z místnosti, hlava mu klesla na prsa a nohy mu bezvládně visely a odmítaly spolupracovat. Natalia za ním bezmocně hleděla, dokud jí nezmizel z očí, a v duchu si slíbila, že ho najde.

Nyní k ní přišla k slečna B. „Jdeme, Natalie," oznámila jí přísně. Nat věděla, že nyní pro ni bude všechno ještě dvakrát horší. Tohle byla jen první fáze trestu. Čeká ji pokračování. „Je načase, aby sis uvědomila, že ti je předurčeno být Black Widow. Budeš ta nejlepší. Budeš má pýcha."

Natalii přeběhl mráz po zádech. Věděla, že slova slečny B. se stanou skutečností. Naprogramují ji jako tu nejlepší, nejzákeřnější a nejkrvežíznivější Black Widow.

A ona se proti tomu nemůže bránit.

Její osud byl zpečetěn. Stejně jako Jamesův.

─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───

Našla ho, samozřejmě. Bylo to tak jednoduché, až měla podezření, že ji nechali najít ho schválně. Byla si jistá, že nyní ji budou přísně hlídat, a přesto se jí podařilo utéct ze svého pokoje a zjistit, kam zavřeli Jamese. Doufala, že už mu neubližují. Bude jej muset nějak osvobodit, a pak spolu odsud konečně zmizí, jak si plánovali... Dychtivě utíkala chodbou, věděla, že už se blíží ke svému cíli, a vidina, že se s ním opět shledá, ji naplňovala štěstím a energií.

Ale brzy už přišla na to, proč chtěli, aby jej našla.

Cvaklo světlo. Natalia se zastavila na místě a ostražitě se rozhlédla. Nikde nikdo, žádný pohyb. Vydala se zase vpřed - a celá ztuhla.

„Ne," vydechla nevěřícně, když v malém obdélníkovém okénku spatřila Jamesovu tvář. Zavřeli ho pod zámek, a nepustí ho, dokud oni sami nebudou chtít. Na okénku se tvořila námraza a i Jamesova tvář vypadala nějak jinak...

„Co ti to provedli, milii moi?" zašeptala zlomeně a dala si ruku před ústa. Do očí jí vhrkly slzy. Pochopila. Nechali ho zmrazit. Přivedli jej do kryogenního spánku.

Chtěla utéct. Nechtěla ho takhle vidět. Takhle... takhle mrtvého. Tohle nebyl její James. Ale přesto... udělala několik opatrných kroků vpřed, přestože se jí třásly nohy, jako by byly z rosolu. Stanula před ním a položila prsty na chladné okénko, jako by se chtěla dotknout jeho tváře. Jamesův výraz byl mrtvý, upíral na ni svůj prázdný pohled. Natalii to děsilo. A pak se hlasitě rozplakala.

V ten moment se jí rozpadl celý její svět. Nic už pro ni nemělo smysl.

Milovali jsme se. A za to nás oba potrestali.