─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :ᗢﾟ. ───

Wanda se zapotácela, veškerá její koncentrace zmizela, sotva prsty odtáhla od Buckyho spánků a zachytila se desky stolu. Zatímco ztěžka - šokem i úžasem - oddechovala a snažila se vzpamatovat, James se jen velmi neochotně vzdával života, který mu čarodějka ukázala.

„Wando," vydechl a pomalu otevřel oči, v nichž se mu zaleskly slzy, „to bylo -"

„Trochu šílené," skočila mu do řeči rusovláska a posadila se na židli. Ruce se jí vypětím ještě trochu třásly a ona na ně hleděla s posvátnou úctou. Konečně díky magii mohla budovat, neničila. Nebyla si jistá, zda něco takového dokáže. Ano, hrála si už s myslí několika Avengers, ale to bylo přece jen něco trochu jiného. Ano, tvořila jim představy. Ale vždycky byly jen krátké. Tady tvořila něco jako Buckyho životní příběh. Život, jaký mohl žít, kdyby se věci staly jinak.

„Ano, ale - v tom nejlepším slova smyslu. To bylo něco neuvěřitelného," zamumlal Bucky omámeně a vložil si tvář do dlaní, snaže si uchovat před očima obraz rozesmáté šťastné Natashy, - Natalie - která je jen jeho. Která si jej chtěla vzít... Kdyby byl ve svém pokoji, nechal by slzy volně téct. Před Wandou si to ale nedovolil, i když věděl, že by si jej za to nedobírala. Ale nerad před lidmi prožíval své slabé chvilky, nerad jim ukazoval své slabosti. Vidět znovu Nat, to bylo - to bylo - nádherné mučení. Tolik jej to bolelo - ale zároveň to v něm probudilo tak mocný pocit štěstí, jenž už dlouho nezažil. Bylo to tak opravdové, že ani neměl chuť - sílu - Wandinu vytvořenou realitu opustit. Chtěl v ní setrvat navždy a prožít s Natalií dlouhý a překrásný život.

„Jak jsi to dokázala?" zeptal se jí, ještě trochu vyveden z míry, a před očima se mu míhaly útržky ze života, který klidně mohl být jeho, kdyby tehdy věci dopadly jinak. Kdyby v té době poznal Nat. Kdyby nevypadl z vlaku v Alpách. Domýšlel si, jak jejich život asi pokračoval. Vzali se? Měli nádhernou svatbu? Narodily se jim nějaké děti? Zůstali spolu navždy? Zasáhl jim do jejich vztahu S.H.I.E.L.D.? Nebo vůbec neexistoval? Bylo tolik možností, a Buckymu poskočilo srdce pokaždé, kdy před sebou spatřil Natashinu - Nataliinu - nádhernou a šťastnou tvář. Její zelené oči, které se na něj dívaly s tak hlubokou láskou. Pevně v ruce sevřel sklenici s vodou a na okamžik zavřel oči. Přál si, aby to mohlo být skutečné. Aby tu směl potkávat Natashu každé ráno, každé ráno ji políbit a smět se dívat do jejích krásných očí, které by se na něj dívaly stejně jako ty Nataliiny.

„Vlastně nevím," vydechla Wanda vzdáleným hlasem. „Prostě jsem... použila své schopnosti podobně jako tehdy, když jsem se poprvé setkala s Avengers." Buckyho tím překvapila a tak trochu vyrušila z jeho snění, protože jí věnoval zmatený pohled. Neměl o tom ani tušení, problesklo Wandě hlavou. Nemá tušení, kým jsem byla, než jsem se dala k Avengers. Neví toho o mně spoustu. Ale to nevěděla ani ona o něm. Věděla o něm jen to, co bylo tak nějak všeobecně známé. Neznala žádné podrobnosti jeho života. Žádné osobní věci. Pouze v momentě, kdy si hrála s jeho myslí, nahlédla jen povrchně na několik jeho vzpomínek, aby mohla lépe a přesněji vytvořit jeho alternativní život. „Nebyla jsem... dobrý člověk. Taky mám svou minulost."

„Jako všichni," přikývl Barnes.

„Jako všichni," zopakovala po něm. Pak na něj pohlédla. „I na mně Hydra experimentovala. Proto mám magii. Ale po jejím pádu jsme se s bratrem připojili k Ultronovi, kterého se Avengers snažili zastavit. Hrála jsem si s myslí všech - s myslí Steva, Tonyho, Thora, Natashy... vytvářela jsem jim představy, o kterých jsem věděla, že je vyděsí. Připomínala jsem jim věci z minulosti, na kterou se snažili zapomenout. A líbilo se mi to, vidět je trpět. Dělala jsem to bez jediné výčitky," vydechla a sklopila hlavu. Měla své schopnosti využívat pro to, aby chránila lidi. Ale nedokázala ochránit ani svého bratra.

„Wando," oslovil ji vážně James, „jsi dobrý člověk, nepochybuj o sobě. To Hydra v tobě probudila tu stinnou stránku. Donutila tě ji probudit. Abys přežila. Ale přesto ses tomu nakonec dokázala vzepřít. Dokázala sis uvědomit, co je správné, a postavila ses na stranu Avengers. Ne všichni lidé si dokáží uvědomit, že udělali chyby. Ne všichni se je snaží napravit. Ty ale ano. Jsi dobrý člověk," zopakoval jí znovu, pevnějším hlasem.

Věnovala mu smutný úsměv, než uhnula pohledem, aby neviděl, že má v očích slzy. „Snažím se jím být."

Krátce jí stiskl paži. „Ty jím jsi."

„Díky, Bucky. Ale myslím, že mám před sebou ještě dlouhou cestu," opáčila a zvedla se.

„Počkej," zastavil ji Bucky, když viděl, že se chystá odejít do svého pokoje. Měl tušení, že teď asi potřebuje být sama, - možná jediný, jehož přítomnost by snesla v tuto chvíli, by byl Vision, ale ten byl už stejně jako Natasha pryč - ale přesto se jí musel zeptat: „Myslíš, že bychom mohli... pokračovat?" zeptal se a snažil se zakrýt ve svém hlase dychtivost, jakou nepocítil už dlouho. Ale potřeboval se vrátit, alespoň ještě na okamžik. Potřeboval se vrátit do té bubliny štěstí. Do toho života, který prožil bez větších problémů a komplikací. Do toho života, který strávil po boku ženy, kterou miloval. Potřeboval vidět Nataliu.

„Bucky, když jsem se pro tebe chystala vytvořit realitu s Natashou, nemyslela jsem na nic konkrétního," začala mu náhle vysvětlovat Wanda a otočila se ve dveřích. „Prostě mě jako první upoutala vzpomínka tebe jako mladého vojáka. A pak už to šlo samo. Neměla jsem nad tím příliš velkou kontrolu. Tedy, snažila jsem se o něco... šťastného. Ale přesto se to všechno tvořilo nějak samo. Nejsem si jistá, zda budu schopna navázat znovu tam, kde jsme přestali," varovala ho opatrně.

„To nevadí," vyhrkl Bucky. „Alespoň... kdybys to mohla zkusit. Prosím?"

Vnitřně si povzdechla. Už na začátku měla přesnou představu o tom, jak bude Bucky vypadat, jak se bude chovat, až se vrátí zpátky. Věděla, že bude chtít víc. Bylo to jako droga. Všichni zde si prožili nějaké trauma, a myšlenka, že někde žijí šťastný život s člověkem, kterého milují... nikdo z nich by se jí nechtěl pustit. Sama už kolikrát přemýšlela o tom, že něco takového zkusí na sobě. Že se alespoň na chvíli vrátí do doby, kdy byla šťastná s Visionem. Ale věděla, že pak by nebyla schopná vrátit se do normálního světa. A to by Vision nechtěl. Aby se trápila. Ale není život jedno velké trápení?

„Zkusit to mohu, ale... opravdu nevím, co od toho můžeme čekat," oznámila mu popravdě a trochu váhavě k němu přistoupila. Pozvedla roztřesené ruce k jeho hlavě a soustředila se na svou magickou energii, která jí všechna směřovala do dlaní. Její teplo ji zalechtalo na konečcích prstů a vytrysklo ven v podobě rudé mlhy, která něžně pohladila Buckyho spánky a zavedla jej na cestu zpět.