─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───

„Doufám, že už u sebe nemáš žádné další zbraně," řekl jí Bucky místo toho, aby se pustil do vyprávění a osvětlil jí věci, o kterých Natasha toužila vědět co nejvíc. Věnovala mu nevěřícný pohled, ale když na ni stále vytrvale hleděl a snad ani jednou nemrkl, poraženě si vzdychla a položila na stůl pistoli a pouzdro, v němž byl ukrytý nůž. Jestli Buckyho překvapilo, že má u sebe tak málo zbraní, nedal to najevo, pouze si je přitáhl k sobě, aby byly daleko od Natashy. Když viděl její nespokojený pohled, musel se zasmát. „Neboj se, po výslechu ti je zase vrátím. Ale nerad bych, abys mě tu ve vzteku zastřelila, nebo mi podřízla hrdlo. Protože se obávám, že to, co ti teď řeknu, se ti moc líbit nebude, Nat."

Nat. Při tom oslovení sebou maličko trhla a myslí se jí okamžitě prohnaly obrazy z dob minulých. I v Jamesových očích se objevil stín minulosti, ale za chvilku zase zmizel. Žena ho se smíšenými pocity beze slov pobídla, aby se pustil do vyprávění. A tentokrát už Bucky neotálel.

„Dobře. Víš, že nám SHIELD zadal společně jakýsi neurčitý úkol se slovy, že až si hlouběji prostudujeme složky a budeme na místě, pochopíme a zjistíme víc," vzal to od začátku a rudovláska trochu netrpělivě přikývla. Samozřejmě, že to věděla. „No, takhle nám to Fury řekl mezi šesti očima. Teda, pěti," ušklíbl se Bucky a přikryl si dlaní jedno oko, aby symbolizoval Furyho pásku. Natashu by to jindy asi pobavilo - v dobách, kdy byla do Jamese až bezhlavě zamilovaná, a kdy netrnula nedočkavostí nad tím, co jí Bucky všechno poví. „Jenže pak jsem se s Furym ještě sešel sám. Řekl mi, že pro mě má speciální úkol, a tenhle měl být jen něco jako zástěrka. Věřil, že jej brzy splním, a tak by nás z tohoto mohl odvolat dřív, aniž bychom na něco přišli, a tobě by to nepřišlo divné."

„Fury ti dal úkol?" zopakovala po něm nevěřícně Natasha. „Proč jej dal jenom tobě? Proč o tom neřekl i mně? Ví přece, že je na mě spoleh, možná víc než na tebe, protože stačí -"

„- stačí pár slov a stane se ze mě Winter Soldier, kterého může druhý ovládat, ano," dořekl za ni rychle Bucky. Věděl, že se Natasha cítí zrazeně, ale tohle mu připomínat přece nemusela.

„Vždycky nás posílá na mise společně. Tak v čem je tahle tak odlišná od ostatních?" ptala se ho a v očích se jí nespokojeně zablesklo. Opravdu se cítila trochu zrazeně. Tohle byla od Furyho podpásovka. Udělala pro něj tolik špinavé práce, dokonce pro SHIELD pracovala déle než Bucky. Přece se osvědčila! A on jí o té misi ani neřekne? Pochopila by, kdyby je rozdělil. Ale proč tu proboha tvrdli spolu, když misi plnil jen Bucky a ona tu nedělala nic? „To ti tu jako dělám chůvu? Dohlížím na tebe, aby ses mu vrátil v pořádku? Aby nad tebou nikdo nemohl získat kontrolu?" zavrčela nebezpečně a Barnes byl nyní opravdu rád, že ji na začátku požádal, aby mu odevzdala všechny svoje zbraně, co nyní měla u sebe. Nepochyboval o tom, že by po něm v tenhle moment skočila. A on by jí buď ublížil, - sám ji trénoval v Rudé komnatě, takže věděl, čeho všeho je schopná, což mu někdy ve společných trénincích dávalo menší výhodu - nebo ji políbil. A ani z jednoho by Nat nebyla nadšená, tím si byl jistý.

„Ne, Nat, on si tě váží," snažil se ji uklidnit, „ale tohle je přísně tajná mise a ví o ní jen -"

„Ale proč ne já?!" dotazovala se Natasha. „Co ho přimělo k tomu, aby mi nevěřil?"

„Já nevím, Natasho, na to se budeš muset zeptat Furyho," povzdechl si Bucky. „Ta mise se týkala Kobi, což jsi asi pochopila. A já jsem vlastně rád, že o ní ví tak málo lidí. Nemám z toho totiž moc dobrý pocit a jsem rád, že to můžu probrat s někým, kdo na to může pohlédnout i z jiné perspektivy," nasadil vážný tón, kterým Natashu probral z jejího napůl transu, kdy se snažila přijít na to, proč jí o této misi Fury nic neřekl, a vysloužil si tak zase její pozornost. „Ta holčička na to nevypadá, ale je to velmi mocná bytost. Fury mi poskytl veškeré dokumenty od vědců, které k tomuto případu měl, a Kobi je vlastně takovým... možná že i nevydařeným projektem SHIELDU. Tomuhle jsem příliš neporozuměl, ale nějaká... vyšší síla, úlomky kosmických kostek se zvláštní energií, se spojily dohromady a vytvořily živou bytost, která dostala jméno Kobik. Se svým roztříštěným vědomím a kvůli celému tomuto zmatku se rozhodla přijmout podobu dítěte, protože se tak vnitřně cítila. A tady nastává tak trochu problém."

Natasha sama se cítila podobně jako Bucky, protože něco takového si nedokázala vysvětlit, neuměla tomu porozumět. Vyšší síla... kosmické kostky... Kobik není obyčejné dítě... ale zároveň věděla, že je to pravda. Věda je taková jiná forma magie.

„Jak jsem říkal, Kobi má neuvěřitelnou moc. Je neskutečně silná, dle všeho dokáže oživovat mrtvé, měnit lidi kolem sebe, může být na několika místech současně, hraje si s realitou... a taky, a to je možná to nejhorší, je se svou mentalitou dítěte náchylná k ovládání, podvodům a manipulaci. A kvůli tomu se může dostat k lidem, kteří nebudou mít s ní ani se světem dobré úmysly," dopověděl znepokojeně Bucky to nejhlavnější, protože to, jak Kobi našel, jak se k ní dostal a jak ji dovedl sem, bylo nepodstatné. Koneckonců, sám to už řekl - dalo se s ní lehce manipulovat.

Natasha byla chvíli zticha, jak si všechny informace zpracovávala. Vlastně ji potěšilo, že se jí Bucky svěřil se svým úkolem, který byl dle Furyho přísně tajný - alespoň bylo vidět, že jí zřejmě důvěřuje víc než ten pirát. Tedy, možná. Řekl by jí o Kobi, kdyby je nenašla...? „Bojíš se, že by ji mohl zneužít i SHIELD, že? Ne jen naši nepřátelé," pochopila okamžitě.

Bucky přikývl. „Ano. Pamatuješ na Teserakt? Chtěli z něj vytvořit zbraně, se kterými by byli neporazitelní." Rudovláska přikývla. „Co myslíš, že by udělali s malou holkou, kterou sladkými slovíčky a pár dobrotami přesvědčí, aby s nimi spolupracovala, což ona udělá, protože bude věřit, že to jsou dobří lidé? Ano, nepochybuji o tom, že Fury by to dělal jen s nejlepšími úmysly - ale taková moc člověku přece jednou stoupne do hlavy, a postupem času... kdo ví. Všichni by si to omlouvali vyšším dobrem, ale dobré věci by nedělali. To si Kobi přece nezaslouží. Je to ještě dítě. Není voják, vycvičený zabiják jako my. Je přece nevinná. Nezaslouží si, aby z ní udělali to, co udělali z nás - vražednou zbraň. Když bude mít někoho, kdo ji bude učit, kdo jí bude věnovat svůj čas, udělají z ní dobrého člověka, který bude potom schopen se samostatně rozhodnout, na čí stranu se přikloní, ke komu bude chovat loajalitu. Nesmíme jim přece dovolit, aby ji zneužili, Nat," vychrlil Bucky a tvářil se vážně.

Natasha k němu pocítila tak mocný příval sympatií, až ji to samotnou trochu vyděsilo. Líbilo se jí, jak mluvil, jak bránil Kobi a snažil se o nějakou spravedlnost. Snažil se dělat svět lepším místem. Za jiných okolností, v době před lety, by mu padla kolem krku a zasypala ho polibky. Takhle mohla jen... mohla mu ukázat, že je jeho spojencem, že v tomhle stojí při něm a pomůže mu vždycky, když to bude potřeba. „Máš pravdu," řekla zamyšleně a maličko kývla. „Samozřejmě, že máš pravdu. Měli bychom jim v tom zabránit. Ale jak to chceš udělat, Bucky? Chceš s ní utéct? Někde ji schovat? Obávám se, že to je předem prohrané. Kdybychom utekli jen my dva, dokázali bychom se schovávat ještě dlouho. Ale jak jsi sám řekl - Kobi je ještě dítě. Bylo by to pro ni náročné, nevydržela by to. A SHIELD by nás vypátral. A já nevím, jestli se chci dostat podruhé do hledáčku SHIELDU," ušklíbla se pro zlehčení atmosféry. „Říkáš sice, že Kobi je mocná, takže čistě teoreticky by nás... dokázala ochránit," Bucky pozvedl obočí, jako by se jí ptal: Podle tebe se nedokážeme ochránit?, „a zvládla by nejspíš ubránit i sebe, kdyby jí hrozilo nebezpečí. Jenže ona není trénovaná. Je to jen... směs nějaké síly, moci, kterou je těžké ovládat, natož když je malé dítě. Mohla by všechny kolem sebe, včetně nás, přivést do záhuby. Neúmyslně, jistě. Protože to neumí ovládat. A to není dobré," zdůraznila Natasha.

Bucky počkal, až domluví, přehrával si její slova, a byl rád, že to vidí stejně jako on. Aby řekl pravdu, ulevilo se mu. Nějaká jeho část si myslela, že bude trvat na tom, aby misi splnil a Kobi přivedl SHIELDU.

„Taky si myslím, že skrývat se nemá smysl," podotkl pomalu a zatvářil se překvapeně, když zjistil, že za okny už svítá. To byl skutečně dlouhý rozhovor. „A příliš mnoho možností mě nenapadá. Vlastně můžu většinu z nich už rovnou zabalit. Jediné, co by třeba mohlo fungovat, je, že bych promluvil s Furym," navrhl opatrně a nejistě se na Natashu podíval. Když si všiml, jak se rudovláska nadechuje, aby mu odporovala, vymluvila mu to, nebo mu vypočítala důvody, proč tohle nedělat a jaká hloupost to je, zdvihl ruku a znovu se chopil slova, aby svou myšlenku rozvinul a dokončil. „Počkej. Myslel jsem, že bych to s ním probral, připomněl mu rizika, hlavně ta, že Kobi je ještě dítě a že může existovat na více místech najednou, když se jí někdo skutečně nevěnuje a ona má pocit, že je sama. To by pro něj, pro SHIELD, mohlo představovat velké nebezpečí. Mohl bych mu navrhnout, že bychom ji trénovali, zajistili jí nějaké klidné, fungující zázemí -"

„Takže stručně řečeno, že bychom si hráli na rodinu?" skočila mu do řeči s nicneříkajícím výrazem Natasha. Bucky si všiml, že sedí trochu prkenně a napjatě. Takhle to podat sice nechtěl, ale ona měla ve své podstatě pravdu. „Tak to je pěkná blbost, Barnesi." A byla zpátky. Ledová, odtažitá Natasha, co na něj štěká a propaluje ho vražednými pohledy. Vnitřně si povzdechl. Možná že si naivně, na okamžik, myslel, že už to je za nimi. Že se ta jeho Nat zase vrátí. Ale zřejmě ne. „Něco takového fungovat nebude a ty to moc dobře víš." Zvedla se ze židle, poznal, že chce odejít. A tak vstal rychle také a chytil ji za zápěstí dřív, než by mu stihla utéct.

„Proč ten plán hned odsuzuješ a ani té myšlence nedáš šanci?" zeptal se jí přímo a zadíval se jí do tváře. Doufal, že jí tak intenzivní pohled bude nepříjemný, ale tohle byla Natasha. Směle mu pohled vrátila a propalovala ho se stejnou intenzitou. „Proč před tím utíkáš? Proč zase utíkáš?"

„Já před ničím neutíkám," zasyčela na něj. Tohle ji dokázalo vždycky naštvat. Ona přece před problémy neutíkala. Nebo si to alespoň myslela. Chtěla před nimi neutíkat. Ale kdyby se zamyslela, kdyby si sáhla do svědomí, uvědomila by si, že vytváří taková řešení, která se jako řešení jen tváří, aby zamaskovala její útěk.

„Opravdu? Jsi si jistá?" řekl jí. „Co třeba právě teď? Chystáš se utéct. Co třeba tehdy, kdy jsem se dostal k SHIELDU i já a Fury rozhodl, že budeme chodit na mise společně? Pamatuješ si na to, co se tehdy stalo? Co jsi mi řekla?"

Ach, jak jen by si to mohla nepamatovat! Teď Natasha skutečně toužila utéct, ale věděla, že nemůže. Jen by tím potvrdila Buckyho slova a ten parchant by věděl, že vyhrál.

„Ukončila jsi to. Jen tak, ze dne na den, z minuty na minutu. A já dodneška nechápu proč. Prostě jsi před tím radši utekla, abys nemusela řešit, jak by náš vztah mohl fungovat, když budeme oba dva v SHIELDU, nebo co? Protože ses bála, jak by Fury reagoval, kdyby zjistil, že někoho miluješ? Že by tě bral jako neschopnou, a tak by tě odmítl posílat na mise? Ale mise jsou tvůj život, viď? Bez nějaké akce nedokážeš žít. A do takových plánů já zřejmě nezapadám," pronesl poněkud trpce Bucky a stále z ní nespouštěl pohled. Chtěl vidět, jak se Natasha bude tvářit, zatímco jí bude říkat taková slova. Věděl, - nebo doufal - že ji tímhle vyprovokuje konečně k nějaké akci. Po takové době to bylo zase venku, konečně znovu otevřeli tu starou ránu, která zůstala nezahojená.

Vlastně ho překvapilo, když ke konci Natashina ledová maska začala roztávat. Zatvářila se až zoufale - a když Bucky řekl, že nepatří do jejího života, do jejích plánů, už to nevydržela. „Udělala jsem to proto, abych nás oba uchránila, jasný?" štěkla na něj, ale už v tom okamžiku věděla, že její obhajoba je naprosto marná. Bucky ji bude brát jako úplnou hloupost, ale ruku na srdce, ona ji tak brala taky. Jenže když si to uvědomila, už nebylo cesty zpět. „Fury z nás udělal parťáky. Ale my jsme nebyli jen parťáci, že? Byli jsme do sebe zamilovaní -"

„Já tě ale pořád miluju," namítl Bucky rychle a zatvářil se překvapeně, když k němu přišla ještě blíž, místo toho, aby se vzdálila, jak očekával.

„Barnesi, nedělej to ještě těžší," zavrčela a on se musel usmát. Viděl v ní zase tu Nat, kterou byla předtím. Věděl, že tam někde přece pořád je. „Kdybychom se ocitli opravdu v nebezpečí, naše láska by nám mohla spíš uškodit. Byl bys moje slabost. A já bych nedokázala -"

„Možná je vážně něco pravdy na tom, že láska z nás dělá hlupáky, protože až dosud jsem tě považoval za velice inteligentní ženu," prohlásil vážně Bucky, ale koutky mu cukaly. „Nat, vážně sis myslela, že mě tímhle od sebe odeženeš? Naopak jsi mě k sobě připoutala ještě víc. A co jsi vůbec čekala, když z nás Fury udělal parťáky? Že tím to mezi námi prostě skončí? Taková hloupost." A zatvářil se nadmíru pobaveně, což Natashu poněkud rozzlobilo. Tentokrát už se opravdu chystala odtáhnout, ale Bucky ji sevřel oběma rukama, a když má jeden kovovou ruku, z takového sevření se utíká opravdu těžce. „Už mi nikam neutíkej," zašeptal jí.

„Jamesi, přestaň, tohle nemůžeme -" vzdorovala mu Natasha, ale zas až tolik se nesnažila. Podvědomě totiž v Buckyho objetí chtěla setrvat. Chtěla i něco víc. Protože, ano - ani ona jej nepřestala milovat, ač se všemožně snažila. Nešlo to.

„Řekni mi jeden jediný rozumný důvod a přestanu," vydechl a něžně ji pohladil po tváři. Mlčela. Bral to jako pobídku. Sklonil se k ní, aby po takové době zase ochutnal její rty, aby dostal vytoužený polibek -

„Jé, já jsem nevěděla, že vy dva jste manželé!" přerušil je jasný a veselý dětský hlásek, v němž nyní už nebyly žádné stopy po únavě. Bucky a Natasha od sebe okamžitě odskočili a zatvářili se málem provinile, jako kdyby je Kobi přistihla u něčeho nepatřičného.

Bucky jen těžce přesunul pohled z Natashy na Kobi. Rudovláska si nebyla jistá, jestli se zlobí, že je děvčátko vyrušilo, nebo jestli je za to spíš ráda. „My ale nejsme manželé, Kobi," vyvrátil jí její domněnku James. „Má cenu ti to vůbec vysvětlovat?"

„Myslím, že ne," zabroukala Kobi spokojeně a běžela se usadit ke stolu. Natasha s Buckym stále nějak nevěděli, co dělat, kam s očima, a tak jen hloupě stáli na místě a dívali se všude možně, a oba dva si uvědomovali, že situace je minutu od minuty trapnější. „Už teď jste můj nejoblíbenější pár!"

Natasha cítila ve tvářích červeň, a aby ji zamaskovala, otočila se a nabídla hlasitě děvčátku, že jí připraví snídani. Když se přesunula ke kuchyňské lince a vyndala tři hrnečky, pomalým krokem kolem ní prošel Bucky a ta dvě slova, jež jí zašeptal, se nesla vzduchem jako vánek. „Pokračování příště?"