Howdy!!
Další kapitola je na světě 😝
Máme tu dvě nové postavy..
Hmm, jaké asi budou?
Užijte si to!!

Margaret se z dálky dívala, jak se její dcera muchluje s tím pytlem starých kostí. Sakra jak ona ho nesnáší...
Otočila se na dvě dívky, které pozvala pod záminkou, že jsou to přítelkyně.

Jedna z nich, člověk, měla krátké hnědé vlasy a modrofialové oči. Na sobě měla obyčejné tričko se znakem,,míru" a džíny roztrhané na kolenách. Na zápěstí měla spoustu náramků, ale v uších neměla ani jednu náušnici.

Ta druhá, také člověk, měla také krátké hnědé vlasy, ale procházeli jimi sem tam šedivé vlasy.
Na to, že ji bylo 16, vypadala o mnoho starší. Na sobě měla červenou halenku s černými proužky a černé džíny. Levé oko měla zamlžené a měla přes něj ošklivou jizvu.

,,Dejte se do toho... Zpestřete jim tu ,,svatbu", aby na ni do smrti nezapomněli..." řekla chladně Margaret a dívky se bez jediného slova rozešly, každá jiným směrem.

Dívka s modrofialovýma očima se bezmyšlenkovitě procházela mezi stoly a přemýšlela, co by mohla vyvést. Tu se ocitla na zemi. Už chtěla toho pablba seřvat na dvě doby, když ji zarazil fakt, že se dívá do očí lebky.

Chvilku na sebe překvapeně hleděli, než kostlivec rozpačitě promluvil.
,,O-OMLOUVÁM SE... N-NECHTĚL J-JSEM DO V-VÁS VRAZIT..." Dívka zvedla jedno obočí a na tváři se ji objevil menší úsměv. Nevěděla proč, ale na to že to byl kostlivec, je celkem pohledný.

Nabídl ji ruku a ona ji vděčně přijala. ,,Nic se nestalo... já jsem lehce přehlédnutelná..." malinko se pousmála a strčila si neposloušný pramen vlasů za ucho.
Kostlivec se rozpačitě podrbal za krkem a natáhl k dívce ruku.
,,JÁ JSEM PAPYRUS. JEŠTĚ JEDNOU SE ZA TO OMLOUVÁM.." Dívka si s ním potřásla rukou a řekla svoje jméno. 
,,Já jsem Grace. Grace Gordonová. A nic se nestalo, měla jsem dávat pozor kam jdu,"

,,Jo a tykej mi," dodala. ,,OKI, ALE JAKO OMLUVU TĚZVU NA SKLENIČKU!" Grace se zasmála. ,,A máš na to vůbec věk? Tipla bych ti tak na sedmnáct," Papyrus protočil očima. ,,VÁŽNĚ? NEDÁVNO JSEM OSLAVIL KULATINY..." Grace si nemohla pomoct a musela si do něj ještě jednou rýpnout.
,,A kolik? Deset?" Papyrus si se smíchem povzdechl.

,,DALŠÍ VTIPÁLEK JAKO SANS... ALE U TEBE MI TO NĚJAKÝM ZPŮSOBEM NEVADÍ, HEH," Grace se začervenala. ,,Taak... kolik přesně ti teda je?" zeptala se s nevinným úsměvem. ,,DVACET..." Grace si odfrkla. ,,Stejně jsem starší," ,,VÁŽNĚ? A KOLIK JE TOBĚ?" Grace se jakoby zamyslela a pak s úsměvem řekla. ,,Na to dáma neodpovídá," 
Oba se zasmáli a odešli spolu ke stolu, kde Papyrus sobě i Grace nalil skleničku šampaňského.

Mezitím se dívka s jizvou přes oko opírala o nedaleký strom a dívala se na hlouček lidí před sebou.

Tak co jim provedeme? Uslyšela v mysli otravný hlas jejího bratra. Já jim nic udělat nechci... jen se podívej, jak jsou šťatní.. jako jsme byli mi... odpověděla mu zkroušeně. Jenže když to neuděláš, tak ti udělá z života peklo, Erik mluvil oMargaret.
Já vím, ale nerada lidem ubližuju... povzdechla si a pohrábla si prošedivělé vlasy. Erik chtěl ještě něco říct, ale dívka ho přerušila.
Už mlč, prostě to neudělám... Dělej si co chceš, ale potom si nestěžuj... Erik konečně zmlkl.

Znova si povzdechla a rozešla se k hloučku lidí amonster.

U jednoho stolu viděla sedět ženu, která měla podobné oči jako ona. Žena na sobě měla volné šaty, přes které se rýsovalo zakulacené bříško. Světle hnědé vlasy měla po ramena. Na tváři měla menší, úsměv, ale ona poznala, že ji není moc dobře.

Popošla k ní a nejistě ji oslovila. ,,Je.. je vám dobře?" Žena se na ní s úsměvem otočila.
,,Jenom kromě toho, že mám v sobě malýho prcka? Jo je, "
Co si myslíš, Eriku?
Erik ale mlčel.
Nabídla ženě ruku a představila se. ,,Já jsem Tara a moc k malému gratuluji," Žena ji rukou potřásla. ,,Tak to máme podobný jméno. Já jsem Chara,"

Chara potom zvedla obočí.
,,Co tě sem vlastně přivádí? Nevypadáš, jakoby si tady někoho znala," Tara se rozhodla jí to teda říct, i když věděla, že ji Margaret potom pěkně zavaří.
,,Noo... Mě sem vlastně přizvala Margaret...protože.. měla jsem prý nějak pokazit svatbu, ale já taková nejsem, i když se mi to brácha snažil rozmluvit..."

Chara vzteky zasyčela. ,,Já věděla, že je to mrcha," v očích ji planul vztek, ale ten po chvíli zmizel a mile se na Taru usmála. ,,Dík, žes to řekla," pak se otočila směrem k hloučku monster, které se spolu bavili. ,,Azzy? Mohl bys na moment?" zavolala na vysokého humanoidního kozla se zelenýma očima. Ten rychle přiběhl.
,,Co se děje? Je ti špatně?Nepotřebuješ něco?"

Chara se jenom zasmála. ,,Ne nic nepořebuju, jenom jsem tě chtěla o něco poprosit..." 
Azzy zvedl jedno obočí.
,,A o co?" ,,Udělala bych to sama, ale však víš... Mohl bys nenápadně sledovat Margaret? Rozhodně nemá nic dobrýho v plánu, ale nechci, aby se o tom dozvěděla Frisk, jasný?" Azzy s úsměvem přikývl.
,,Samozřejmě, m'lady,"

Když Azzy odešel, tak se Chara znovu otočila na Taru, která si sedla na vedlejší židli.
,,Když si mluvila o svém bráchovi... Kdepak je?" Tara se na chvíli zarazila, ale pak se usmála.
,,Je tady se mnou," a poklepala si na spánek.

Pozdrav, Eriku,
Ale mě se nechce...
Ale to mi jinak neuvěří..
Tak jo no...

,,Čus,jsem Erik, nic jinýho tě zajímat nemusí.." Taře se vrátili oči do normálu.
,,To nebylo moc slušný, brácha..." řekla potichu. Chara se na ní koukala jako na blázna, když jí došlo, že její bratr Erik je duch, co ji posedl.

,,A jsi v... pořádku?" zeptala se Chara nejistě. Tara s úsměvem přikývla. ,,Mhmm.. akorát se Erik občas dokáže vytočit a je z toho pěkná mela..." ,,Mohla bych se zeptat, jak se vám to vlastně stalo?" Tara si povzdechla. Nikomu zatím svůj a Erikův příběh neřekla, ale měla pocit, že si tím uleví.

,,Po smrti rodičů jsme žili sami a já se o nás starala. Zbyl mi jenom mladší bráška Erik. Když ale po vážném zranění zemřel, nedokázala jsem se s tím smířit. Chtěla jsem ho mít zpátky. Vyhledala jsem si jednu čarodějku, která mi poradila, jak vyvolat ducha zemřelého. Podařilo se mi Erikovo ducha vyvolat, ale musel vlézt do mého těla, aby dokázal přežít. Nevadí mi to. Jsem ráda, že je tu navždy se mnou,"

Chaře se Tary zželelo. Asi se v ní probudil mateřský a ochranitelský pud. ,,To mě mrzí... A máš kam jít?" ,,No... mám menší pronájem, ale kvůli Erikovi mě asi zase vyhodí.." Hej...Ohradil se Erik v Tařině hlavě. No a není to pravda? Je, ale nemusí vědět všechno..
Tara si odfrkla. To, že ji nevěříš ty, neznamená, že i já, Víš co? Dělej si co chceš, ale potom si nestěžuj, že tě vyhodí z baráku jako prašivého čokla.. Erik zase zmlkl.

I když Chara Taru dneska viděla poprvé, tak si připadala, jako by se v ní viděla.

Pamatovala si na dobu, kdy se otrávila blatouchy a Asriel ji donesl do lidské vesnice, kde ho vážně zranili. Pamatovala si, když jako duch cestovala s Frisk po podzemí a pomáhala ji.

Dobře věděla, jak se cítila, že není nikdo, kdo by jí pomohl. Pak se ale našlo řešení, jak ji vrátit do normálního života. A to samé bylo i s Asrielem, který byl po celou dobu jako mluvící kytka bez duše.

Z nějakého důvodu neváhala a zeptala se ji: ,,A nechceš jít ke mě?" Tara se zarazila.

,,A-Ale...skoro se neznáme a j-já..." Po tváři ji stekla malá slzička.
,,Jsi první člověk, co si mě chce dobrovolně vzít k sobě...i když víš, co jsem zač," Chara se usmála. ,,Do ničeho tě nenutím, ale bylo by pěkné si s někým popovídat, když je Azzy celý den v práci,"

Eriku?? Co myslíš? ... Proč mi neodpovídáš? Nehraj uraženýho.. Nejsem uraženej.. Jenom přemýšlim.. Konečně bychom mohli mít ZASE domov.. Já jí ale nevěřim.. Zkus jí dátš anci... 
Tak jo no... zase sis prosadila svou...

,,T-tak dobře... Mockrát děkuju.." Tara opatrně Charu objala a ta jí pohladila po vlasech.
,,Není zač, vím, čím si procházíš,"

Hmm?
Tak co si myslíte o Taře a o Grace??
Podle mě jsou v pohodě 😜
Chci poděkovat AnytCz, za to, že mi dovolila použít Taru 😏😘
Moc díky, Špuntíku 😋
Uvidíme se u další kapitoly!!
Mějte se, Špunti!!