Howdy!!
Další kapča je na světě!!
O trošku delší kapitola než obvykle, ale snad se vám bude líbit (o‿∩)
Jo a btw... Můžete se těšit na nové postavy (^_−)☆

Heh... konečně se mi taky něco povedlo.  Uškíbl se Sans. Vešel dovnitř, ale nikoho neviděl. Koukl se do obýváku. Nikdo. Nahlídnul do Papyrusova pokoje a ložnice rodičů. Nikdo. Naposled šel do kuchyně, kde si všiml připevněného papírku na lednici. 
Vzal ho do ruky a přečetl si ho.

Ahoj Sansi... 
Jestli tohle čteš, tak jsem šla za Toriel na kus řeči a tvůj otec zase něco kutí v kůlně,
Papyrus je venku s tou rybí holkou.. Undyne, že?
V troubě máš jídlo, tak si ho ohřej.
Kdyžtak se dobře vyspi..
Máma

Tak to vypadá, že si tu chvilku bude muset vystačit sám. Alespoň, že ví, kde jsou a nemusí se o ně bát. Alespoň o tátu se bát nemusel. Ten se o sebe postará sám. Ale před pár lety, když tu ještě Annie nebyla, tak to vypadalo, že Gaster provede nějakou blbost. 
Sansovi bylo něco kolem desíti let, když musel nedobrovolně dospět, aby se postaral o malého Papyruse. A potom se stal zázrak a Annie se jim vrátila domů. Jejich rodina byla zase celá a šťastná. 

Že bych zavolal Frisk? Řekl si Sans zamyšleně, ale než stihl svou myšlenku převést ve skutečnost, tak mu začal zvonit telefon. Vytáhl ho z kapsy a pak se zasmál. To si snad čtou myšlenky?
,,Ahoj," pozdravil Frisk, když přijal hovor. ,,Ahoj, tak jsi se celý den měl?" zeptala se.
,,Ale jo, šlo to v pohodě..." odpověděl Sans, zatímco vytahoval z trouby nějaké maso s dušenou zeleninou.
 ,,A co ty?" dodal, když položil pekáč na kuchyňskou linku.

,,Jako vždycky...unavující, heh. Přišlo mi docela dost dokumentů a musela jsem je přepsat, vytisknout a poslat do kanceláře.." řekla unaveně. ,,Awww...tak se mi nerozsyp, heh. Hele, tak mě napadlo...nechceš se stavit? Mohli bysme skouknout nějaký film," zeptal se s nadějí Sans. Dřív by byl za samotu vděčný, ale poslední dobou, když byl sám, tak to na něj dopadalo.

,,Tak jo. Alepsoň nebudu před očima vidět samý protokoly, heh. Tak já to řeknu mamce a za chvilku jsem u vás," I když ho Frisk neviděla, tak Sans pokývl hlavou. ,,Dobře, a pozdravuj mojí mamku, zatím pa." Frisk se zasmála. ,,Budu. Pa," Sans ukončil hovor a rozhodl se, že než Frisk přijde, tak trošku uklidí v obýváku.

Mezitím se Frisk rozhodovala, co si vezme na sebe. Nakonec si vzala jenom nějaké jednobarevné tričko a džíny. Rozčesala si vlasy a za ucho si stříkla trochu voňavky. Podívala se na sebe do zrcadla a vyšla ze svého pokoje. Chodbou si to šinula přímo do obýváku, odkaď slyšela smích a radostné klábosení.

Vešla dovnitř a spatřila Toriel a Annie, jak sedí u stolu, obě s hrnkem čaje, a o něčem energicky hovoří. Obě jí s úsměvem pozdravili a Frisk si sedla k nim. ,,Taak...o co jsem přišla?" zeptala se spiklenecky Frisk. ,,Ále o nic,"usmála se tajemně Toriel. ,,Jenom si přišla o velmi vtipnou příhodu, když jsem nedávno přistihla Sanse, jak se mazlí s polštářem," dodala Annie a zasmála se.

,,Taaak to muselo být dost vtipné," řekla Frisk s úsměvem. ,,Jo a mami?" koukla na Toriel.
,,Ano?" ,,Dneska večer asi přijdu trochu pozdějc...?" Toriel zvedla obočí na znamení, že chce vysvětlení. ,,Budu u Sanse doma, nemusíš se bát. Budeme se koukat na nějaký film," dodala Frisk rychle, aby zahnala Torieliny obavy. Toriel kývla a usmála se.
,,Stejně ti za chvilku nebudu moci diktovat večerku, tak si na to budu muset zvyknout,"

Frisk ji objala a do ucha ji zašeptala: ,,I když nejsi moje pravá máma, tak tě stejně miluju..."
Toriel se znova usmála a pohladila Frisk po vlasech.
,,Taky tě miluju..."
I když Toriel prošla mnoha trápeními, tak byla, je a bude navždy ta nejlepší adoptivní matka na světe. Ještě předtím, než ji do života vstoupila Frisk, tak její srdce bylo vždy zklamáno tím, že ostatních šest spadlých dětí odešlo a nakonec bylo zabito Asgorem. V té době byla Toriel schovaná v Ruinách, aby nemusela vidět zvěrstvo, které její bývalý manžel páchal na nevinných dětech.
Ale to je minulost a všichni žijí v míru.

Frisk se od Toriel odtáhla a s úsměvem se podívala na Annie. ,,Někdy mi musíš povyprávět i jiné zážitky, kdy byl Sans malý, hehe..." Annie se zasmála a pak řekla:
,,Samozřejmě, ale teď už běž, ať na tebe nečeká," Frisk kývla a rozloučila se. Oblékla si bundu a vyšla z Ruin.

I když bylo pozdě večer, tak na zasněžené louce si pořád hrály děti. V duchu se usmála a představovala si, jak by koukala na své děti, jak si hrají. Jak by potom seděli u krbu a nechávali se ohřívat teplými plameny. Potom zatřásla hlavou a věnovala se realitě.
Zatímnad tímhle nepřemýšlej...
řekla si Frisk v duchu.

Vážně bych si měla vzít volno...
pomyslela si, když ji asi po deváté zabrněl telefon. Nakonec se unaveně koukla na displej a povzdechla si, když zjistila, kdo ji zase otravuje.

Byl to Willson, který ji zastupuje v době nepřítomnosti. Byl asi o osm let starší jak ona, byl vytáhlý a hubený. Měl hnědé oči a vlasy na krátko střižené. Na nose měl vždy posazené brýle, bez kterých by neviděl z dvou metrů ani obří godzilu. Na místo zástupc velvyslankyně nastoupil asi dva dny potom, co Frisk osvobodila přišerky a stala se jejich velvyslankyní.
Byl to takový ten přitroublý ňouma, ze kterého si dělají všichni srandu, ale Willson byl zato pracovitý a byl velmi zapálený do toho, aby vše probíhalo správně a spravedlivě.

Zase ten ministr obrany. Jak ho Frisk nemůže ani vystát. Je to takový ten vojenský veterán s bílými vlasy a pokryteckým hlasem. Každému rád rozkazuje a při každé příležitosti někoho seřve.
Při každém sezení se snaží Frisk vnutit, že by měli peníze investovat do výroby speciálních zbraní, kdyby se příšerky rozhodli vrátit úder z minulosti.
Asgore to chtěl zprvu udělat, ale potom, co potkal Frisk, jak nezaútočila ani na jednoho obyvatele podzemí, tak tu myšlenku zavrhl.

A ještě ti rozzuření občané. Co je mohlo rozzuřit? To se dozví zítra až bude muset snášet nudné kecy v kanceláři. I když by si nejradši vzala alespoň na týden volno, tak nemůže, protože kdyby se stalo něco vážného v zastupitelství, tak musí být po ruce.

Nakonec mu zmrzlými prsty unaveně odepsala.

Wilson vzápětí odpověděl. 

Večer bude příjemný, ale zítřek ne... pomyslela si.
Když odlepila oči od displeje, tak si všimla, že tak trochu přešla Sansův dům. Zastavila se před vchodem do kůlny, ze které vycházely zvuky vrtání.
To bude asi Gaster.. řekla si v duchu.

Otočila se na patě a vrátila se o pár desítek metrů zpátky. Zastrčila telefon zpátky do kapsy a zaťukala. ,,Ťuk,ťuk," řekla s úsměvem. ,,Pojď dál..." ozvalo se za dveřmi. Frisk tedyo tevřela dveře a vešla za Sansem do obýváku.
,,Víš, že si mi zkazil vtip?" řekla se smíchem a dala Sansovi pusu. ,,Aha.. promiň," usmál se.

Uvelebili se na gauči a Frisk se o něj opřela. ,,Tak co pustíme?" zeptala se.
,,Nezkusíme seriálovej maraton?" nadhodil a strčil flashku do přehrávače. ,,Jo to bude fajn, ale nic nekonečnýho jako jsou Přátelé, ju?" ,,Okej," sedl si zpátky na gauč a zapnul první díl jejich oblíbeného seriálu, Hra o trůny.

,,Jak já toho Jamieho nesnáším," ozval se Sans v polovičce pátého dílu první série.
,,Jo no," přitakala Frisk a cukla s sebou, když Nedovi Starkovi projel skrz nohu oštěp.

Když dokoukali první sérii, tak se Frisk zeptala: ,,Mohla bych tě o něco poprosit?" Sans se usmál. ,,Samozřejmě," Frisk se chvíli rozmýšlela, jak to má podat. ,,Zítra mám sezení s ministrem obrany a ty víš jak ho nemám v lásce," ,,Mhmm,"
,,A také musím... Jít za svými pravými rodiči," dokončila svou myšlenku.

,,A po mě chceš co?" zeptal se s úsměvem Sans. ,,Abys za nimi šel se mnou. Musím jim říct o našem zasnoubení..." Tak to bude pěknej cirkus... pomyslel si Sans, ale nic neřekl.

Ale nakonec dal Frisk polibek do vlasů a řekl: ,,Samozřejmě, že půjdu s tebou," ,,Děkuju," poděkovala Frisk a zachumlala se do Sansova objetí. ,,Není zač,"

Po uplynutí dalších dvou dílů si Sans všiml, že Frisk mu usnula v náručí. Usmál se a pohladil ji po vlasech. Opatrně, aby ji neprobudil, si lehl a položil si ji na hruď. Ovladačem vypnul televizi a po chvíli usnul i on.

----

Mezitím Annie vyrazila od Toriel domů. Pod nohama jí křupal sníh a broukala si nějakou veselou písničku. Všichni byli zalezlí ve svých příbytcích a užívali si rodinné chvilky.

V dáli uviděla dům, kde bydlela se svou rodinou a musela se usmát. Když chtěla otevřít vchodové dveře, tak uslyšela z kůlny zvuky vrtání.

Šla ke kůlně a otevřela dveře. ,,Lásko, už je pozdě, pojď domů.." řekla s milým úsměvem.
,,Ještě to nemám hotové," Annie se podívala na svého unaveného manžela.
,,W. D. Gastre...Teď položíš tu vrtačku a půjdeš se mnou do postele," řekla a ztmavly jí oči.

,,Tak jo, tak jo... " položil vrtačku na stůl, unaveně si přejel rukou po obličeji a usmál se na svou ženu. ,,Tak pojď..." Annie se natáhla a chytla Gastera za ruku. Už si zvykla na díry v jeho dlaních, ale když zjistila, jak se mu to stalo, asi tři týdny s ním nemluvila.

Přitáhla si ho k sobě a vtiskla mu polibek. Gaster ji ho s radostí oplatil. ,,Tak pojď, musíš si odpočinout, jinak budeš mít horečku.." Annie se usmála a společně vyrazili ke vchodovým dveřím.

Gaster je otevřel a nechal Annie projít jako první. Annie se zachychotala a vešla.
Nakonec vešel i Gaster a když zavřel dveře, tak se na něj Annie podívala a dala si ukazováček před ústa.

Zapštila a ukázala na gauč. Oba potichu došli ke gauči a museli se usmát. Gaster došel pro deku a přikryl svého syna a jeho budoucí ženu. ,,Konečně je šťastný..." zašeptal. ,,A já taky.."
a nečekaně vzal Annie do náruče. ,,Dingu...Víš že na tohle jsem nikdy nebyla," řekla Annie potichu, začervenala se a sepjala ruce za Gasterovým krkem.

,,Já vím, a proto to dělám. Protože si ta nejlepší ženská na světě," Annie se znova začervenala a Gaster šel i s ní v náručí do jejich ložnice. Položil Annie na postel. Oba se převlékli a zalezli pod peřinu. Annie se přitiskla ke Gasterovi a ten ji objal rukou.
,,Dobrou noc, broučku..." zašeptal, dal Annie pusu na čelo a položil si hlavu do polštáře.
Oba zavřeli oči a v tichosti usnuli.

-------

Frisk pomalu otevírala oči a když si všimla, že usnula na Sansovi, tak se začervenala a malinko se usmála. Sans stále spal. Frisk se k němu natáhla a dala mu malý polibek. ,,Vstávej, lásko..."
Sans něco zamrmlal a začal pomalu otevírat oči. ,,Hmm?? Dobré * yawn * ráno..."
ústa se mu roztáhla do širokého zívnutí. ,,Dobré,  kolik je vůbec hodin?" zeptala se.

Sans ohnul zápěstí tak, aby se podíval na hodinky. ,,Ehmmm...asi půl jedný?" řekl ještě ospale. Frisk vylítla jak v ní hrklo. ,,O můj bože, já jsem zaspala!" Rychle vstala a začala panikařit. 
,,Počkej, co máš tak důležitýho, že si nemůžeš přispat?" chytl ji za ruku a strhl ji zpátky na gauč.

,,Ve čtvrt na dvě se mám sejít s tím ministrem!" ,,Aha.." Frisk zase vstala a chystala se k odchodu.
,,Promiň, Sansi, ale vážně už musím," chtělabuž otevřít dveře, když v tom ji Sans znova chytil za ruku. ,,Tak já ti urychlím cestu," a s úsměvem mrkl.

Také se usmála a přikývla. Sans luskl prsty a najednou stály u Frisk v pokoji. Začala si balit všechny potřebné papíry a ještě se převlékla do společenského kostýmu, který nosila, když šla na velvyslanectví.

Když ji Sans uviděl jenom ve spodním prádle, tak zmodral jako borůvka. Rozpačitě se otočil a prohlížel si fotografie, které Frisk měla vystavené na zdi. Byla tam fotka s Undyne při vaření, s Alphys při opravování Mettova těla, s Mettem, jak spolu zpívají, s Toriel a Asgorem, jak se objímají a usmívají se jako šťastná rodina, s Papyrusem jak jedí špagety. Při té fotce se musel usmát. A jako poslední jeho pohled sjel na fotografii, na které byl on s Frisk. Frisk mu seděla na zádech a ze široka se usmívala. 
U fotky bylo napsáno:
Nejlepší a nejhezčí kostlivec na světě :3

,,Tak můžeme?" poklepala Frisk Sansovi na rameno, když byla oblečená a v kabelce měla všechny potřebné věci. Sans přikývl, chytil Frisk za ruku a lusknul prsty. S modrým zábleskem se objevili před budovou Velvyslanectví. Kolemjdoucí se na ně docela divně koukali, ale když si všimli, že jeden z dvojce je Velvyslandkyně Frisk Smith, tak si hleděli svého.

Oba vešli do bílé budovy a Sansova pozornost se zaměřila na docela velké množství lidí.
Frisk se na něj podívala a všimla si jeho smíšeného pohledu. ,,Jestli nechceš, nemusíš tam se mnou chodit..." řekla mu s povzbudívým úsměvem. Sans zavrtěl hlavou. ,,Ne to je dobrý," Tak trošku zalhal, protože se nikdy necítil dobře mezi hodně lidmi.

Všichni pracovníci se na dvojici otočili. ,,Dobrý den, slečno Smithová," pozdravil jí s úsměvem Wilson. ,,Dobrý, Wilsone," odpověděla mu. ,,Ministr už čeká ve vaší kanceláři a není zrovna v dobré náladě, " Podotkl Wilson, když se Frisk společně se Sansem rozešli ke kanceláři.

,,No tak to je fakt skvělý..." řekla si Frisk spíše pro sebe. Sans ji otevřel dveře a Frisk vstoupila. ,,Dobrý den, omlouvám se za menší zpoždění, měla jsem ještě jedno jednání.." pozdravila se s Ministrem a sedla si do křesla za stolem. Sans se opřel o zeď u dveří a poslouchal.

,,Tak co jste potřeboval?" zeptala se nakonec, když si vytáhla papíry a strčila si neposlušný pramen vlasů za ucho. ,,Potřebuju s váma projednat možnost, že by monstra zase zaútočila," začal a s propletenýma prstama se opřel o desku stolu.

,,Pokud jste si nevšiml, tak lidé a monstra žijí v míru už pět let, tak proč až po tak dlouhé době chcete diskutovat o takovéhle prkotině?" nechtěla být hrubá, ale představa, že by monstra porušila mírovou smlouvu, je směšná.

,,Prkotině?! Pokud mám ty správný znalosti, tak válka s monstry trvala skoro 10 let! A jen mezi náma, já vím co udělal bývalý král Asgore..." Frisk ztuhly obličejové svaly a Sansovi zčernaly oči.
,,Ano, moc dobře vím, že Asgore zabil šest lidských dětí k tomu, aby prolomil Bariéru!"

Frisk to ale vzala s klidem, který musela předstírat. ,,Klidně budu krále Asgora obhajovat. Ano, zabil ty děti, ale nebylo to kvůli tomu, že by ho to bavilo nebo tak něco," Ministr rozmáchl rukou.
,,Tak kvůli čemu, huh?" Frisk s nejistotou odpověděla. ,,Kvůli tomu, že LIDÉ zabili jeho syna, kterého se potom podařilo zachránit..." 
,,Tak to je ještě větší důvod, proč se obávat útoku ze strany monster! Proč je prostě nezavřeme zpátky do podzemí, aby se tu neproducírovali po naší půdě?! Co kdyby nám otrávili vodu nebo půdu?! Co kdyby-"

Jeho hlas přerušilo odkašlání. ,,Ahem..." Sans popošel ke stolu a stoupl si vedle Frisk.
,,Kdyby jsme vám chtěli otrávit vodu nebo půdu, tak bysme to udělali při prvním kontaktu s váma. Takže tady přestaňte laskavě hulákat nebo..." Sansovi znova zčernaly oči a v levém oku se objevila modrá zornička, která začala zářit světle modrým plamínkem.

Ministr se vyděšeně podíval na Frisk a doufal, že ho nějak zachrání. Frisk se jenom uchechtla.
,,Já ho zastavovat nebudu... Má pravdu," usmála se a pokračovala: ,,Pane ministře...
s monstrama žiji od té doby, co jsem spadla do Mt. Ebott, takže za ně ručím a pokud dovolíte, mám ještě jedno jednání..." ukončila rozhovor.

Ministr se zvedl ze židle a hrubě řekl. ,,Aby jste potom toho nelitovala..." a s mírným prásknutím dveřmi odešel.

Sansovi oči se vrátily do normálu. ,,Tak to šlo dobře, že?" Frisk si povzdechla. ,,Jestli to takhle půjde i u rodičů, tak se můžeme připravit na překaženou svatbu..." Sans ji položil ruku na rameno.
,,Neboj, určitě to dopadne dobře," a povzbudivě se na ní usmál.

Frisk se usmála zpátky a čekala, že přijde ještě někdo, ale nikdo nepřišel. Někdo nakonec zaťukal. Frisk neznámého pobídla, aby vešel a nebyl to nikdo jiný, než Wilson.
,,Doufám, že neruším. Jenom jsem vám chtěl říct,že jednání s rozzuřenými občany se ruší. Všechno vyřešila policie a všichni z toho vyšli ve zdraví," Frisk kývla a radovala se z toho, že má vlastně padla.

,,Tak se můžeme věnovat našim věcem," řekla Frisk a poprosila Sanse, aby je teleportoval před dům jejích pravých rodičů. S úsměvem přikývl a za vteřinku stáli před rodinným domkem s velkou zahradou. Na schránce u vrátek stálo:
Bill a Margaret Smithovi

Proč má Frisk zrovna takovéhle rodiče... pomyslel si Sans nejistě. Je pravda, že s Billem Sans vycházel dobře a s Frisčiným bratrem Jakem taky. S nimi si občas chodí pokecat do baru nebo někam tam, ale s Margaret se nemohl ani vidět.

Margaret Sanse nesnáší a dává to docela dost najevo. Jednou a to si Sans pamatuje jako by to bylo včera, mu Margaret podkosila nohu a Sans se zkutálel ze schodů. Kvůli ní měl tehdy zlomenou ruku a naštíplé koleno, ale aby neměl problémy, tak to nahrál tak, že zakopl o koberec.
Prostě to navlíkl jako nehodu.

Když si na to byť jen malinko vzpomněl, tak si vzpomněl na tu bolest, když musel rohýbávat ztuhlé koleno. Ataky na vztek, který na Margaret měl.

Frisk si všimla jeho nejistého pohledu a povzbudivě ho chytila za ruku. Dala mu pusu na tvář a malinko se pousmála. ,,To bude v pořádku, jenom se uklidni," Sans kývl a ruku v ruce vyšli směrem ke vchodovým dveřím.

Frisk zazvonila na zvonek. Chvíli bylo ticho a nakonec jim otevřel Jake, Frisčin bratr.
Frisk pustila Sansovu ruku, aby mohla svého bratra objat.
,,Tak jak se má moje mladší sestřička?"
zeptal se s úsměvem a pozdravil se i se Sansem. ,,Tak zatím žiju, hehe. A jak to jde tady?" odpověděla Frisk, když je Jake pustil dál a Frisk si sundala kabátek.

,,Tak znáš to, táta se s mámou pořád hádá...Hlavně kvůli tomu, no však víš..." řekl Jake trochu smutně. Tohle bylo pro všechny, hlavně pro Frisk docela citlivé téma, ale snažila se s tím nějak vypořádat. Jake se snažil svoji mladší sestru vždycky chránit, ale to co se u nich doma dělo, se dělo mimo jeho přítomnosti. Když viděl, že Frisk má čerstvě nové modřiny a je psychicky na tom špatně, tak se vždycky pohádal jak s matkou, která ji to všechno způsobila, tak i s otcem, který se ji ani nesnažil bránit.

Potom, co ale Frisk utekla s domova a chtěla ukončit svůj život skokem do Mt. Ebott a v pořádku se vrátila spolu snovou rodinou a přáteli, měla strach se se svými rodiči znovu setkat.
Ale Sans ji dodal odvahu a šel na její setkání s rodiči s ní.
Všechno dopadlo v pořádku a oba rodiče se jí za všechno omluvili a slibovali jí, že se už nic takového nestane a že se může domů vrátit klidně okamžitě.
Frisk ale odmítla a rozhodla se žít s Toriel.

Frisk jenom nepřítomně přikývla. ,,Aha..." Pak zavrtěla hlavou, aby se trošku vzpamatovala.
,,No nic, pojďte do obýváku, potřebuju vám něco říct," řekla nakonec s úsměvem a Jakea i Sanse začala postrkovat chodbou do obývacího pokoje.

Frisk si všimla, že je v domě docela ticho. ,,Ehm...kde jsou máma s tátou?" zeptala se Jakea, když se posadili v obýváku.
,,Oba jsou ještě v práci," pak se Koukl na hodinky, ,,Ale za chvíli by měli přijít," jen to dořekl, tak uslyšeli cvaknutí kliky.
,,My o vlku.."

,,Jaku už jsme doma!" zaslechli hlas Margaret. ,,Jsme v obýváku, mami!" zakřičel Jake v odpověd.
,,My?" Margaret se objevila ve dveřích obývacího pokoje.
,,Jo aha..." z nějakého důvodu probodla Sanse vražedným pohledem a ten okamžitě uhnul očima a podíval se do země.

,,Ahoj mami," pozdravila Frisk a na tváři se jí objevil úsměv. Bohužel ten falešný...
,,Ahoj Frisk," ,,Ahoj, dceruško!" pozdravil ji s úsměvem její otec a šel si sednout vedle Jakea.
Pozdravil se také se Sansem, který se potom trošku uklidnil.

,,Mami? Mohla bys jít prosím za námi? Musím ti něco říct..." řekla nejistě Frisk a po chvíli přišla Margaret a sedla si vedle Jakea z druhé strany. ,,Tak co vás sem přivádí?"zeptal se Bill po chvíli trapného mlčení. 

Tak jak se vám to líbilo??
Joooo a neřešte Hru o trůny (o‿∩)
(lepší jak BBT)
Co si myslíte o Frisčině pravé rodině??
(Taky to jsou moje postavy)
Uvidíme se u další kapitoly.
Mějte se, Špunti |°з°|