Howdy!!!

Takže vás tu vítám u závěrečné kapitoly z téhle knížky!!
Snad si ju užijete!!

Alphys ošetřila Sansovi duši a přesunula ho do vedlejšího pokoje. Jeho duševní tep byl stabilní a rány se začaly zacelovat.

Vrátila se zpátky do hlavní místnosti za ostatními a sedla si vedle Undyne, která ji dala jednu ruku okolo ramen. ,,Jak je na tom..?" Zeptal se Gaster. Alphys si posadila brýle více do očí a povzdechla si.

,,Je na tom rozhodně lépe, než Frisk.. Jeho duše byla ale hodně zraněná, tak nevím, kdy se probudí.."

S modrým světlem se tam objevila Alexa s Jasonem. Drželi se za ruce a měli propletené prsty. ,,Fuhuhu.. tady má někdo boye~" zasmála se Undyne. Alex se začervenala. ,,Shush.. a co.. nechci zůstat jediná na ocet,"

Najednou zapípal Alphysin pager. Podívala se na něj a rychle vyskočila. ,,Al? Co se děje?" Zeptala se Alex. ,,S-Sans.." rychle se rozeběhla směrem k pokoji, kde ležel Sans. Všichni běželi za ní.

Přístroj na kontrolu duševního tepu vykazoval nezvyklé hladiny stresu. Sansovo čelo bylo oroseno kapičkami potu a třásl se. ,,F...risk.." zašeptal. Al mu do kapačky rychle vpíchla silná sedativa a když se dostali do Sansova těla, zdálo se, že se uklidnil.

Všichni si oddechli, když začal normálně dýchat. ,,Co.. kdybychom ho přesunuli do pokoje k Frisk..? V psychologii jsem četla, že když jsou dva lidé duševně i mentálně propojení, léčení se zrychlí, když jsou spolu..." Ozvala se nejistě Jess. ,,To je dobrý nápad.. za pokus nic nedáme.." přikývl Gaster s Alphys.

Přesunuli Sanse do vedlejšího pokoje a lůžko přistavili vedle Frisk. Z nějakého záhadného důvodu se Sansovi zklidnil dech i duševní tep, ale spíš to přikládali dávce sedativ, kterou dostal.

Chvíli tam tak stáli a mlčky se dívali na Sanse s Frisk, jak v bezvědomí leží vedle sebe.
Annie byla opřená o Gastera, Alex zavěšena do Jasona a Undyne s Alphys se držely za ruce.

,,Myslím.. že bychom mohli jít domů, co říkáte..?" Ozvala se po chvíli Alex a vytrhla tím všechny ze zamyšlení. Přikývli a vyšli z pokoje. ,,Už se těším za Thomem.." přiznala Alex. I když se s ním vždycky hádala a občas se i servali jak psi, měla ho z celého srdce ráda. Nevěděla, co by si bez takového mladšího brášky počala.

Gaster s Annie a Jess se teleportovali do Snowdinu. Papyrus byl štěstím bez sebe, když se Jess vrátila domů celá a nezraněná. A děkoval snad i Bohu, že se Sans vrátil.

Alex se otočila na Jasona. ,,Měl bys jít za tvou mamkou.. určitě je strachy bez sebe," mírně se usmála. Jason přikývl a vtiskl naposledy ten den Alex polibek. Rozloučil se a odešel k východu.

,,Já zůstanu zatím tady, ju?" Ozval se Lee. Alex přikývla. Došla k němu a položila mu ruku na rameno. ,,Nic si nedělej z toho, co ti táta řekl... Sám musíš vědět, že má dobré srdce," pak ho objala.
,,Zatím se opatruj, bráško.." a s tímhle se odteleportovala pryč z laboratoře a nechala tam stát Leeho s menším úsměvem na tváři.

Alex se s modrym světlem objevila v chodbě domu Chary a Azzyho. ,, Haló? Je tu někdo?" Zavolala. Když vešla do obývacího pokoje, ihned byla vtažena do objetí od Chary, Azzyho a Hope. ,,No tak.. vymačkáte ze mě všechen vzduch.." zasmála se Alex. Nakonec ji pustili.

,,Moc ráda vás zase vidím," rozhlédla se kolem. ,,Kde je Thom?" Zeptala se nejistě. Věděla, co se stalo a doufala, že je na tom lépe, mu když ji ohledně toho volali. Hope pokývla hlavou nahoru. ,,Je u sebe.." mírně se usmála a vyšla s Alex nahoru po schodech.

Otevřeli dveře a bylo vidět, že Thomas ještě spí. Alex si s úsměvem sedla na postel a pohladila Thoma po rameni.
,,Thome.. vstávej.." zašeptala. Thomas se zavrtěl a pomalu otevřel oči. Promnul si je a vzhlédl, aby zjistil kdo ho budí v tak nekřesťanskou hodinu.

,,Alex!" Na tváři se mu objevil poprvé za dlouhou dobu široký úsměv a svoji sestru pevně objal. Objetí mu vrátila. ,,Co ty můj kostíku? Mám pro tebe překvapení," Thom se odtáhl a zvedl imaginární obočí.

,,Překvapení? Ségra.. víš že nesnáším překvapení.." Alexa se usmála. ,,Až ti to ukážu, změníš názor. Obleč se, ať mužem vyrazit," Thomas protočil očima a s tím, že Alexu přizabije, jestli ho to vyděsí k smrti, se oblékl. Aby mu nenastydlo zraněné koleno, vzal si černé tepláky. Přes bílé triko si přehodil černou mikinu s klokaní kapsou. Do zdravé ruky si vzal berly a pomalu šel ke dveřím. Alexa ho ale zastavila a chytila jeho a Hope za ruku.

Teleportovala je do Alphysiny laboratoře. ,,Co děláme tady?" Zeptal se Thom zmateně. Alex nic neřekla, jenom ho vedla chodbou do jedné z místností. Když pomalu otevřela dveře a nechala svého bratra vstoupit, Thom měl co dělat, aby se mu nepodlomily nohy. Teď byl rád za ten fofrklacek.

Neměl slov, protože v něm po celou dobu kořenil zármutek nad ztrátou svých rodičů a najednou jakoby ty kořeny byly spáleny jiskrou štěstí. ,,Alex.. jak.. kdy..?" Thom byl úplně zmatený, ale zároveň šťastný. Alexa se podívala na Hope a nervózně se podrbala ve vlasech.

,,No víš.. vlastně..umm.." Alex se zhluboka nadechla a jenom doufala, že její brácha nezačne vyšilovat. ,,Máma je tu od té doby, co tě napadli.. a tátu jsme přivezli dneska.." Thom se na ni šokovaně podíval.

,,Děláš si prdel, že jo?" Nechtěl tomu věřit. ,,Jak ste mohli?! Celou tu dobu jsem žil v domnění, že jsou mrtví!" Trhavě dýchal a ruku měl zatnutou v pěst. ,,Měli ste mi to do prdele říct! Je to moje máma! Mohl jsem u ní být a ne sedět doma na prdeli!" Skončil, protože mu došel dech a zatnul zuby, když mu zacukalo v koleni.

Alex se zatvářila provinile a pomalým krokem šla ke svému mladšímu sourozenci. ,,Thome.. uklidni se, ano? Vím, že si na nás teď naštvaný, ale léčil ses.. nechtěli jsme ti přitěžovat.. pochop to, prosím.." Hope došla k ní a podívala se Thomovi do očí. ,,Alex má pravdu, neunesl bys to, kdybychom ti to řekli... A hlavně ne po tom, co se stalo s tou policií.." Alexa si při tom povzdechla.

Věděla to, ale neměla tušení, jak to vyřešit. Thomova tvář se uklidnila a už na ni nebyl znát takový vztek, který před pár minutami prožíval. ,,Promiň.. ale měli ste mi to říct.."

V tu chvíli do místnosti vtrhla Alphys, kterou následoval Lee. ,,C-co se t-tady děje?!" Ptala se rozčileně Al. ,,Promiň, Al... Thom začal vyšilovat.." obhájila je Alex. ,,Bylo to právem.." zamumlal Thom potichu. Alex protočila očima a usmála se na Leeho. Šla ho obejmout a on ji objetí opětoval.

,,A... To je kdo?" Zeptal se Thom nevěřícně. Její kluk to být nemůže.. to bych ho znal.. pomyslel si. Lee se odtáhl a představil se. ,,Um.. já jsem Lee a ty musíš bejt Thomas, že?" Thom přikývl, ale stále mu úplně nevěřil.

,,Co máš s mojí ségrou?" Zeptal se narovinu. Lee se zarazil a Alex měla co dělat, aby se nerozesmála. Ale nedělala nic, nechala v tom Leeho samotného.

,,S Alex?! Umm.. nic! Já jen.. uhhh... Jsem něco jako.." nevěděl jak to říct. ,,Ummm..." Alexa ho přestala trápit a řekla: ,,Je něco jako nás brácha.." Thomas se zarazil. ,, Počkej, jak?! Co?!"

Teď byl úplně v koncích. Jak tomu má sakra rozumět?! ,,Jak byl táta uneseny tou *ahem* děvkou.. byl mu odebrán vzorek a z něho je tady Lee.." vysvětlila mu Alex. ,,Jo aha.. to chápu, ale kdo je ta ,,děvka" o který mluvíš?" Alexa zavrčela a zatnula ruce v pěst. ,,Naše ,, milovaná" babička Magg," řekla ironicky s náznakem odporu. Thomas si povzdechl. ,,Věděl jsem, že je svině, ale že taková?" Všichni přikývli na souhlas. ,,Umm.. nechcete něco k pití?" Zeptala se Alphys, aby přerušila ticho, které nastalo. ,,Já bych si dal čaj," řekl Thom a Alex s Hope se k němu přidali. Lee zavrtěl hlavou na znamení, že nic nechce.

,,Můžeme být u nich?" Zeptal se Thom s nadějí v hlase. ,,Alex přikývla a donesla pár židli, aby si měli na co sednout.

Začali si povídat i všem možném. Hope se potom šibalsky usmála. ,,To ti taky musím říct, Alex.. To jsem byla jednou s Thomem u něj v pokoji a bylo vidět, že brzo zabere, ale hádej co! Potom mě políbil!" Thom málem vyprskl čaj, kterého se zrovna napil. Zakašlal a prudce se nadechl

,,Cože jsem udělal?!" Tváře mu hrály červenou barvou. ,,Já ti dal.. p-pusu?" Hope přikývla. ,,Ne.. to se nestalo, určitě si že mě děláš srandu, že?" Hope ho umlčela polibkem, který mu vtiskla na tvář. Thomovy tváře ještě více zčervenaly a málem upustil hrnek s čajem. Alex jim to přála, protože Thomas potřeboval někoho, kdo mu dá najevo lásku a touhu po jeho osobě.

Náhle je vyrušilo zasténání, které se ozvalo od postelí. Všichni otočili hlavou směrem k postelím a všem se zatajil dech. ,,Mami!"

Frisk otevřela oči a malinko zvedla hlavu. Když uviděla svoje děti, mírně se usmála. I když ji bolelo každý sval v těle, natáhla ruku k nim. Oboum dvoum tekly po tvářích slzy. Frisk je setřela.

,,Shh.. je to dobré.." řekla slabým hlasem. ,,F..risk..?" Zaslechla zašeptání. Pomalu otočila hlavou a spatřila tvář jejího milovaného kostlivce. Sans natáhl ruku k Frisk a ta ji lehce chytila. Nic neříkali, stačilo jim, že jsou zase pohromadě jako rodina.

Takže jako vždy happend na konec!!
Já jsem tak ráda, že jsem to konečně dokončila..😊
Nikdy bych nevěřila, že se dohrání na 31 kapitol!! 😮😮
A vy čtenáři, jste mi taky moooc pomohli!!
Chtěla bych poděkovat všem, co tady u tohohle vydrželi a třeba
..

...

...

Se sejdeme u dalšího dílu, co říkáte?? 😅😅

No nic.. už vás nebudu zdržovat a zatím se mějte, Špunti!! 😘😘

AlexaSmith_OC