Howdy!!!
Po dalším porodu je další kapitola na světě!!
┗(＾0＾)┓
Máte se na co těšit, protože se to začíná trochu zamotávat (o‿∩)

Někdo zaťukal na dveře a Sans se s trhnutím probudil. ,,Zlatíčko, snídaně je už na stole.." ozval se za dveřmi ženský hlas. Sans si promnul oči.
,,Už se plazim, mami..." odpověděl se zívnutím. 
Sice toho naspal málo, ale i po ránu se cítil plný energie. Vstal z postele a oblékl se.  Na sebe si vzal šedé tričko a pro něj typické černé kraťasy s bílými pruhy na bocích. Obul si papuče, vyšel z pokoje a zamířil si to do kuchyně, kde už všichni seděli u stolu a vychutnávali si snídani.

,,Brý ráno," pozdravil Sans s úsměvem a došel ke kuchyňské lince, kde si ze skříňky vzal misku a lžíci. ,,Dobré," pozdravili skoro všichni jednohlasně. Sans si do misky nasypal nějaké cereálie a zalil je mlékem. Vzal misku du ruky a sedl si ke stolu vedle Papyruse a naproti jeho rodičům.

Gaster se napil z hrnku a šibalsky se na Sanse podíval. ,,Tak jak to včera šlo?" Sans spolkl sousto a málem se začal dusit, když nešťastnou náhodou vdechl mléko. Potom si klidně odkašlal. 
Zase se po ránu daří.. pomyslel si ironicky

,,No.. o tom sem s váma chtěl mluvit," odložil lžíci a pohled zaměřil na něco neviditelného na zemi. Byl hodně nervózní z toho, jak jeho rodiče budou reagovat na to, že si chce vzít člověka. 
Přece jenom, jeho máma v tomhle světe není dlouho a stále si zvyká na to, že lidi a monstra žijí zase v míru. 

,,NO? TAK POVÍDEJ,"  šťouchl do něj Papyrus. Sans se zhluboka nadechl a očima přejel po všech ostatních. ,,Noo...*sigh* požádal jsem Frisk o ruku.." 

Gaster zrovna usrkával kávu a když slyšel to, co jeho syn řekl, zakuckal se a nemohl si odkašlat. Annie ho začala plácat po zádech a za chvíli se už mohl zhluboka nadechnout. Otřel si uslzené oči a podíval se na svou ženu.

Tak se na něj s úsměvem dívala a Gaster se nakonce usmál zpátky. Podíval se na svého syna, který měl na tváři nervózní výraz. ,,Sansi..." začala Annie. Vstala ze své židle a došla k Sansovi. Objala ho a dala mu pusu na tvář. ,,To jsme moc rádi, že?" podívala se na Gastera a mrkla. 

Gaster pokývl hlavou. ,,Samozřejmě, že jsme. Frisk je milá dívka, takže.. já nic nenamítám! Ale kdyby ses rozhodl vzít si třeba Charu, tak bych asi nesouhlasil -" chtěl pokračovat, ale Sans ho se smíchem přerušil. ,,Hehe.. já to chápu tati, nemusíš to tady rozebírat," Pak zpětně objal svou matku. ,,Jsem rád, že vám to nevadí," 

Poté vstal, odložil misku do dřezu a odešel do svého pokoje. 

,,Papyrusi?" otočila se Annie na svého druhého syna. Ten vzhlédl od snídaně a usmál se. 
,,Co se děje? Ty nejsi za svého bratra rád?" Papyrus se šibalsky zasmál ,,HEH, ALE JO JSEM..."
Lžičkou si zamíchal ovesnou kaší. ,,JÁ JSEM TO JAKOŽE VĚDĚL, HEH.." a usmál se na oba své rodiče.

Mezitím se Sans svalil na postel a vytáh z kapsi telefon. Na displeji se skvěla fotka na které byl s Frisk, jak si dávají pusu. Fotil to Asriel, Torielin a Asgorův syn. Fotka byla pořízena na oslavě Vánoc před rokem. Tuhle fotku si už nikdy nesmaže. 

Sans odemkl telefon a otevřel si zprávy. Začal ťukat písmenka a nakonec to poslal.

Netrvalo dlouho a nakonec slyšel zvuk příchozí zprávy.

Zajímalo ho, co myslela tím, líp než čekala a tak poslal další.

Tak Toriel to taky nevadí, huh? Pomyslel si. Líp to snad už nemohlo jít.

Byla to pravda. Čekal to mnohem horší. Ale musel se pousmát nad reakcí svého otce.

Když Frisk napíše, že už musí jít, tak to bude asi něco důležitého. Určitě něco na velvyslanectví.
Chtěl se ji zeptat, jestli nechce, aby šel s ní, ale nakonec to zavrhl.

Napsal poslední zprávu a povzdechl si. Zamkl mobil a odložil ho na stůl.

Ze skříně si vzal ručník a odešel do sprchy. Zamkl dveře a opřel se o umyvadlo. Podíval se do zrcaldla. Odráželo odraz nejšťastnějšího kostlivce v celém podzemí i na světě. Usmál se a nakonec se konečně odhodlal vlézt do sprchy. Pramínky teplé vody ho uklidňovaly a stálý rytmus tekoucí vody mu dovoloval přemýšlet. 

Z tranzu ho vyrušila zaklepání a smích, který se tlumeně ovzal zpoza dveří. 
,,Ať se tam nerozpustíš, heh.." Sans vypnul vodu a ironicky se uchechtl. ,,No jo no..." 
Vylezl ze sprchy a utřel se. Oblékl si čisté oblečení a zalezl zpátky do pokoje. 

Sedl si ke stolu a díval se z okna, jak sněží. Přemýšlel. Ale bylo to takové přemýšlení o ničem. 
Z přemýšlení ho vytrhla melodie Hopes and Dreams, kterou měl nastavenou na Azzyho 

Stiskl tlačítko a přijal hovor. ,,Sup, Azzy," z druhé strany se ozval Asrielův hlas. 
,,Čau, tak už jsem to slyšel. Jdeš na to rychle!" Sans se ušklíbl. ,,No jo no, ty to snad chápeš, ne?" ,,Yep, chápu. Taky bych Charu nejradši požádal o ruku, ale znáš ji..." ,,No jo, to je celá ona. Co potřebuješ mimochodem?" odpověděl se zájmem Sans. ,,Ehh...Mohl bys nám helfnout se stěhováním? Ještě nám zbejvá pár věcí a nikoho jsem nesehnal," ,,Jo klidně, za chvíli jsem tam, 'key?" ,,Oka, tak za půl hoďky u nás, čus!" 
Asriel zavěsil a Sans znova odložil telefon na stůl. 

Asriel a Chara jsou spolu už čtyři roky, ale jak Azzy řekl, Chara se do svatby tak nějak nehrne. Nedávno se rozhodli, že se přestěhují do vlastního. Jelikož je Chara ředitelkou jedné, sice ne moc významné společnosti, tak potřebuje být blízko práci a tak se stěhují na povrch. 
Asriel zatím práci nemá, ale prý ho baví počítačová technika, tak by se tam nahoře mohl nějak zařadit.

Sans sešel dolů do obýváku, kde na gauči seděl Gaster a Annie. Gaster podřimoval a Annie se mu opírala o rameno a koukala na svoji oblíbenou show v televizi. Jakej je tu klid, když seš tady... pomyslel si s úsměvem Sans. 
Ano... dřív nebylo všechno tak růžové jako dnes, ale to je minulost. A rýpat se v minulosti je pro starochy.

Sans došel ke gauči a opřel se loktama o opěradlo. ,,Mami?" Annie otočila hlavu. ,,Ano? Co potřebuješ?" zeptala se s úsměvem. ,,Asriel mi volal, že potřebuje pomoct se stěhováním, tak jdu, jo?" Annie kývla a znova se zavrtala do Gasterovy náruče. ,,Dobře.. a buď opatrný,"
,,Samozřej-" Usnula? A prý po kom má Sans to spaní na jakémkoliv místě. 
Sans vzal deku a oba své rodiče do ní přikryl. Ještě jednou se usmál nad spící dvojicí a teleportoval se do zámku, kde Asriel s Charou zatím bydleli. 

Nooo super... zase z druhý strany... pomyslel si vztekle. Objevil se v Soudní Hale, kde se tyčilo mnoho sloupů, které podpíraly zdobený strop. Na oknech na stěně byl vytráží vytvořen znak královské rodiny. Skrz ně procházelo jasné světlo, které se propíjelo chodbou a sloupy vytvářely dlouhé a tmavé stíny. 

Otočil se na patě a šinul si to k zadnímu vchodu k Asgorovi domů. Jedna dlouhá chodba, pak doleva, pak doprava a vyjít schody nahoru.

Sans se rozhlížel kolem sebe, ale nikoho neviděl. Hmm.. kde asi jsou? řekl si v duchu. No nic.. 
Zamířil si to rovnou k Asrielovýmu pokoji. Když chtěl zaklepat a říct jako vždy něco blbě vtipného, rozletěly se dveře. Kdyby nestihl uhnout, docela silně by to schytal. 

Ze dveří vyběhla Chara a zakrývala si ústa rukou. Asriel chtěl běžet za ní, ale když si všiml Sanse, tak se zastavil. ,,Co se děje?" zeptal se se starostí Sans. Asriel si nervózně zkřížil ruce na hrudi. ,,To nevím... Takhle špatně ji je už kolem tří dnů a docela mám starosti.." přiznal Azzy. 
Sans ho povzbudivě poplácal po rameni. Vypadalo to docela divně, protože Asriel je o hlavu vyšší jak Sans. ,,To bude v pohodě.. Bež za ní, to stěhování ještě den dva počká," Asriel kývnul a poprosil Sanse, jestli by zatím neudělal heřmánkový čaj. 

Sans odešel do kuchyně a Asriel se vydal do koupelny za svou přítelkyní. 
Zpoza dveří se ozývaly dávivé zvuky a šplouchání vody. Asriel  zaťukal a pomalu vešel dovnitř. Chara se skláněla nad záchodem a snažila se zhluboka dýchat. Azzy si klekl vedle ní a shrnul ji vlasy z obličeje. ,,To bude dobrý, uvidíš.." hladil ji po zádech a Chara se znova vyzvracela. Nic neříkala, ale po pár minutách zvracení přestalo. 

Váhavě se postavila a opřela se o umyvadlo. Vypláchla si pachuť z pusy a opřela se o Asriela. ,,Nic to není.." řekla slabým hlasem. Azzy ji dovedl do obýváku, kde se posadila na gauč a přitáhla si kolena k bradě. Asriel přes ní přehodil fialovou deku, kterou vděčně přijala. Zabalila se do ní a Sans ji podal čaj. Podíval se na něj zajímavým pohledem a nakonec si od něj čas vzala. Usrkla si. 

Asriel to asi necítil, ale Sans měl pocit, že cítí přítomnost ještě někoho dalšího. Že tu v místnosti nejsou jenom tři. Ale nebyl si jistý, odkud ta energie vychází, protože byla hodně slabá. Podíval se na Charu, která byla bílá jako stěna. 

,,Charo?" začal pomalu. ,,Co chceš pitomče..." ohradila se. To to zase začíná.. pomyslel si Sans. Snažil se s Charou vycházet, ale ona ho z nějakého důvodu nemohla snést.
,,Že ty něco tajíš?" když se Chara zarazila a vyhýbala se jejich pohledům, tak si Sans uvědomil, že má pravdu. Tentokrát se ozval Asriel. ,,Je to pravda?" ,,Já? NE! Vlastně...jo," Chara si povzdechla a zabořila do deky.

Azzy ji objal kolem ramen. ,,Mě to můžeš říct. Jsem tu pro tebe, takže... co se děje?" zeptal se milým a uklidňujícím hlasem.
Chara se na něj podívala svýma červenýma očima a asi našla odvahu. 

,,Jsem.. Jsem... Jsem těhotná!" a zahrabala se zpátky hluboko do deky. Chara nevěděla ani co cítí. Jestli radost z toho, že čeká dítě s Asrielem, nebo strach, že se o něj nedokáže postarat. Měla pocit, že bude špatná matka. Co když se to narodí nemocné? Nebo se nenarodí vůbec?!
Tyhle myšlenky jí výřili v hlavě posledních pár týdnů.

Asriel i Sans se na Charu vyjeveně podívali a ani jeden nevěděl, co říct. Nakonec přece jen Asriel promluvil. ,,A  jak dlouho to.. víš?" zeptal se pomalu. Přes deku vyšlo zamumlání. 
,,Měsíc..." ,,MĚSÍC?! BOŽE, CHARO A PROČ SI MI TO NEŘEKLA?!" Asriel začal vyšilovat, ale Sans ho uklidnil. ,,Hej, nejni potřeba vyšilovat, ju? Důležitý je, jestli jsou oba v pohodě, ne?"
Asriel si zase sedl a podrbal za uchem.

,,Charo..?" oslovil ji zlehka Sans. Žádná odpověď. ,,No tak, mě můžeš věřit.." Odtáhl ji deku z hlavy a nadzvedl ji bradu tak, aby se mu podívala do očí. V jejích očích našel strach a nevíru k sobě samotné, ale také lásku, kterou sdílí spolu s Asrielem. 

Nakonec si Chara unaveně povzdechla a stáhl ze sebe celou deku. Nohy spustila k podlaze a opřela se o opěradlo pohovky. Sans ji nad břicho dal ruk a pod ní ucítil lehkou energii, která ho zabrněla na dlani. 
Pomocí modré magie se objevily Chařiny ,,životy", u kterých nechyběl ani kousek. 

Potom si toho všiml. Její duše se spojovala s malou zářicí částečkou energie, která se nacházela v podbříšku. Pouto bylo velmi silné a bylo to až kouzelné. 
,,Wow.." vydechli oba. Tohle nikdy neviděli a bylo to tak magické, že by se na to mohli dívat docela dlouho.

,,Ehmm...kluci?" Chara zaťukala na Sansovu dutou hlavu. Rozpačitě stáhl ruku zpátky a podrbal se za krkem. ,,Promiň, já jen.. tohle jsem nikdy neviděl, heh.." Asriel se s údivem podíval na Charu a pak si sedl na pohovku vedle ní. Objal ji kolem ramen a políbil ji do vlasů.
,,Vždycky jsem si přál prcka.. a hlavně s tebou," ,,Ale co když se o něj nedokážu postarat?" zamumlala Chara do deky. ,,Dokážeš, neboj," 

,,Ehh... tak já vás tu tady nechám," řekl Sans a chystal se k odchodu. ,,Dobře, zatím se měl a v pohodě doraž," odpověděl mu Asriel, který stále objímal Charu. Když se Sans už chystal teleportovat, tak ho Chara ještě zarazila ,,Díky.." Vážně řekla díky? MĚ?  Podivil se Sans.
Usmál se a kývnul hlavou. Potom se rozloučil a teleportoval se před svůj dům.

Tak jak se líbilo???
Co si myslíte o Chaře, btw??
No nic...
Sejdeme se u další kapitoly!
Mějte se, Špunti!!
～(^з^)-♡