Howdy!!
Tak i dneska vám přináším další dávku početní!!
Snad se vám to bude líbit!

,,Lee.. kam nás vedou?" Zeptala se vystrašeně Jess. ,,To nevím.." Leem taky prostupoval strach. Nevěděl, co a nimi teď udělají, ale neodvažoval se použít schopnosti, aby je osvobodil.
Za pár mučivých chvil, kdy procházeli kolem cel, kde byli uvězněni lidé i monstra, došli k jedné místnosti, která vypadala jako ostatní cely.

Strčili je dovnitř, až Jess klopýtla a spadla na zem. Lee zavrčel na vojáky a pomohl Jessice vstát. ,,Lee? Já se bojím.." přitiskla se k němu a slzy jí začaly kanout po tvářích.
,,Bude to dobrý.. uvidíš.." snažil se jí Lee uklidnit. Nebyl si tím ale úplně jistý.

Chvíli takhle seděli, když Jess promluvila. ,,Umm.. je mi nějak divně.." chytla se za hlavu, protože se jí motala. Lee si toho taky všiml. Hlava se mu začala taky motat.

Pak si to uvědomil. Do místnosti byl vpouštěn nějaký plyn, který je měl pomalu otrávit. Shrnul si rukáv a přiložil ho Jess přes ústa a nos. To samé udělal u sebe. Chtěl je teleportovat pryč, ale místnost blokovala jeho magii. Jess začala kašlat a pomalu omdlívala.

,,Nezavírej oči.. koukej se na mě," Jess se podařilo podívat se na Leeho a z očí ji tekly slzy. ,,Hlavně *cough* neusínej.." řekl se zakašláním.
Jess ale nedokázala bojovat proti jedu, který ji začal prostupovat tělem a ochabovaly ji ruce i nohy. Opřela se o Leeho a pomalu zavírala oči.

,,Nene.. neusínej.. zůstaň tu se mnou.." poplácal ji po tváři, ale Jess už zavřela oči úplně.
,,No tak.. Jess.. říkala si, že můžu začít novej život! Bez tebe ho ale začít nechci.." z očí mu začaly téct slzy a odkapávaly na Jessičinu tvář. Přitiskl si ji k sobě a nechtěl ji nechat odejít.

Najednou se dveře cely rozrazili a v nich stál světle hnědý vlk s jantarovýma očima. Za nimi stála Alex a podpírala Sanse, který nevypadal moc dobře.
,,Jasone.. vem je na záda a rychle vypadneme.." Jason přikývl a došel k Leeovi a Jess a zubama si je vyzdvihl na hřbet. 

Lee držel Jess v náručí a jemně se držel Jasonovy kůže na krku. ,,Tak jdeme.." Alex se otočila a všichni společně vyrazili k východu. Cestu jim párkrát zkřížili vojáci, ale Alex se o ně postarala. Za chvíli stáli před výtahem, který je měl vyvézt nahoru.

,,Ale, Ale.. kohopak to tu nevidím.." Alex otočila hlavu a nevěřila svým očím, když ji pohled sjel na ženu, kterou znala celých sedmnáct let. ,,Ty..?"

Zavrčela a položila Sanse na zem, aby si odpočinul. ,,Proč..?" Zeptala se. Margaret se jenom zasmála a na tváři se jí objevil ironický úsměv. ,,Haha.. protože jsem od přírody zvědavá! Víš kolik jsem z něj a ze všech ostatních dostala informací..? Je to poklad!"

Alex naštvaně stáhla obočí. ,,Ale je to tvoje dcera! Od malička se o ní staráš, vychováváš ji!" Margaret si odplivla.

,,Tsk.. Nikdy to nebyla moje dcera.. Nechtěla jsem ji, ale když jsem zjistila, kolik má v sobě ODHODLÁNÍ, nemohla jsem si pomoct a věděla jsem, že bude jednou problém.. chtěla jsem ji zabít už od jejího prvního nádechu.."

v jejich očích se objevilo něco šíleného. ,,Víte toho moc.. musím vás odstranit," zazubila se a stiskla nějaké tlačítko. Místností se začaly rozléhat sirény a blikat červená světla. Hlavní vrata od výtahu se začala zavírat. Alexa musela rychle jednat.

,,Jasone! Vezmi tátu a vypadněte!" V Jasonových očích se zablýskl nesouhlas, ale nakonec jakoby přikývl a čapl Sanse. ,,Ne! Nemůžeme ji tu nechat!!" Zaprotestoval, ale to si ho už Jason posadil na záda a utíkal směrem k zavírajícímu se východu.

,,Aaawwwww.. jak sladké.. ochotná se obětovat za ty přírodní výchylky.." zasmála se Margaret. Alex po ní hodila výsměšný pohled. ,,Heh.. narozdíl od tebe miluju svoji rodinu.." Alexa aktivovala své schopnosti a zčernaly jí bělma. Hnědá zornička v pravém oku zmizela a modrá v levém začala více zářit.
Než se Margaret nadála, těsně kolem obličeje ji proletěla kost. Na tváři ji zůstal krvavý šrám.

,,Tak holčička to chce po zlém.." Margaret vytáhla zbraň z pouzdra a bez varování začala střílet. Alexa vytvořila modrý průhledný štít, který kulky zastavil. ,, Sebezničení proběhne za jednu minutu.." ohlašoval počítačový hlas. Alexa měla na Margaret vztek, ale rozhodla se jí vzít s sebou, aby o ní rozhodl někdo víš.

Máchla rukou a skrz Margaretiny ramena projely modré útoky. ,,Řekla bych ti, aby ses nehýbala, ale to už jistě víš," teleportovala se za ní a nechala svoji magii zmizet. ,,Co se děje? Ty mě nezabiješ po tom všem, co jsem udělala tvoji ,,rodině"?" Alexa se uchechtla. ,,Není moje právo tě zabít.. to má někdo jiný.."

Čapla Margaret za lem šatů. ,, Sebezničení proběhne za deset sekund," Alexa luskla prsty a s modrým světlem zmizela i s Margaret z dosahu smrtícího výbuchu.

Objevila se na tom místě, kde je zajali vojáci a uviděla tam svého otce, jak Jasonovi, který byl stále ve vlčí podobě, vyčítá, jak tam mohli Alex nechat. Jason měl uši stáhnuté k hlavě a ocas mezi nohama.

,,Jak si mě mohl takhle vzít a nechat ji tam?! Myslel jsem, že ti na ní záleží!" Jason zakňučel.

,,Umm.. tati? Přestaň o mě mluvit jako bych tu nebyla.." Všichni se při zvuku jejího hlasu otočili a Sans k ni došel. Pevně ji objal a zabořil ji hlavu do černých vlasů. ,,Tohle mi už nedělej.." zašeptal. Alexa ho poplácala po zádech. ,, Neboj.. neudělám," ujistila ho.

Sans se od ní odtáhl a vztekle se podíval na Margaret. Pravá ruka se mu zatnula v pěst a než se všichni nadáli, Margaret skončila na zemi. Následně sykl bolestí a chytil se za pravou paži. Stále v ní měl zaseklou střelu a v ruce mu nehorázně tepalo.

,,Máš štěstí, že nepokračuju.." zavrčel a otočil se na svou dceru. ,,Proč si ji vlastně brala s sebou?! Mělas ji tam nechat," Alexa zavrtěla hlavou. ,,Smrt by pro ni nebyl trest. Zaslouží si něco horšího.." v hlavě se jí honilo spoustu nápadů, jak by ji mučila, dokud by se nezbláznila.

,,Máš pravdu.." uznal Sans.
Vrávoravě došel k Jasonovi, který byl už v lidské podobě a Leeovi, který držel v náručí Jess, která ještě byla v bezvědomí.

,,Co bude teď?" Zeptal se Lee, když pohlédl na Alex. Ta vytáhla z kapsy telefon, který se jí podařilo sebrat nějakému vojákovi. ,,Teď.. půjdem domů.." mírně se usmála.

,,Taaak.. já asi půjdu," řekl Lee a všichni se na něj otočili. ,, Tím chceš jako naznačit, že s námi nejdeš?" Zvedla Alex obočí. Lee přikývl. ,,Tak na to zapomeň, jdeš s námi a žádné odmlouvání," přikázala mu. Lee přitočil očima.

Jess s začala třepotat víčka a pomalu otevřela oči. Když se chtěla zhluboka nadechnout, párkrát zakašlala, než si pročistila hrdlo. ,,Jess.. jsem tak rád, že jsi v pořádku," oddechl se Lee a objal ji. Ta mu zmateně obětí opětovala.

Mezitím Alex začala vytáčet číslo na jednu osobu, která je dostane domů. ,,Dobrý den, dovolala jsem se správně na ministerstvo obrany?" Sans se na ni vykuleně podíval, ale nic neřekl. Radši si sedl, protože se mu motala hlava a bylo mu slabo.

,, Přeji dobrý den, pane ministře.. tady dcera velvyslankyně Smith. Chtěla jsem vás požádat o jeden vrtulník, který by dopravil zraněné zpátky do Texasu do Austinu," Alex se mírně usmála. ,,Je nás tu pět.. počkat, vlastně šest.. moc děkuji, nashledanou," ukončila hovor.

,,Neříkej mi, že si volala s ministrem obrany..?" Nevěřil ji Sans. Pamatoval si, že ministr je strašný mrzout a nikomu nepomůže. Alex se usmála. ,,Asi před třemi týdny nastoupil nový ministr a je velmi vstřícný naší rodině. Byl to on, kdo mi nabídl pomoc, kdykoli prý budu potřebovat," Sans překvapeně přikývl a opřel se o skálu za ním.

,,Tak konečně domů, že?" ,,Yep.. konečně se uvidíš se svými přáteli a rodinou.." Nathan zněl celkem smutně. ,, Víš, že je mi líto, co udělala tvé rodině.. až dorazíme do Austinu, zařídím, abys dostal nové tělo.." ujistil ho Sans a Nathan mlčel.

Asi za hodinu zaslechli motor vrtulníku. Začal přistávat a Alex vlály vlasy ve zvířeném prachu. Z kabiny vylezli dva muži. Jeden voják a doktor. Pomohli jim nasednout a když byli všichni uvnitř, vrtulník se zvedl zpět do vzduchu.

Sansovi ošetřili prostřelenou ruku a položili ho na přídatné lůžko. Alexa si položila jeho hlavu do klína a broukala si písničku. Byla to ukolébavka, co ji Sans zpíval, když byla malá. Sans únavou zavřel oči a usnul. Alex ho hladila po čele a mírně se usmála. Konečně je její rodina celá.

Jason ji ze zadu objal a vtiskl ji pusu do vlasů. Alexa se o něj opřela a nechala se hladit po vlasech. Po chvíli zavřela oči a nechala se unést do klidného spánku.

Konečně nějaká happy část!!!
Už mě nebavilo psát, jak je unášejí, střílejí na ně v atd..
Příští kapitola by mohla být poslední..
S nebo předposlední, ještě nevím..
No to se dozvíte..
Zatím se mějte, Špunti!! 😍😘