Howdy!!
Vítejte u 25. kapitoly!!!
Snad se vám to bude líbit!!
😄😅

,,Jdete s námi, slečno," zastavila Alexu a Jasona skupina policistů. Alexa se nechápavě podívala na Jasse a potom se se zvednutým obočím otočila zpátky na strážníky. ,,Máte nějaký důvod, proč bych měla s vámi jít?" Jeden ze strážníků jí chytil za paži, až Alex sykla. ,,Hej! Co si to dovolujete?!" vrhl se na něj Jason. Chtěl dát strážníkovi pěstí, ale ostatní na něj zamířili své zbraně. ,,Ještě jeden krok a je z tebe cedník!" Vykřikl jeden u nich. Jason ztuhl na místě, ale nemohl dovolit, aby si Alexu odvedli. Udělal jeden nejistý krok vpřed, ale do země před ním se okamžitě zaryla kulka. ,,Jasone, uteč!" Slyšel, jak na něj Alex zavolala. ,,Nenechám že tady!" Odpověděl ji pevně. Alex se podařilo vykroutit z pevného strážníkova stisku a dala mu pěstí přímo do nosu. Policista se skácel omráčený k zemi. 

,,Řekla jsem, uteč, ty pako!" Zavolala znovu. Najednou ji tělem projela neskutečná bolest a ona se skácela v bezvědomí k zemi. Jason se vyděsil, ale byl tak ztuhlý strachem, že se nedokázal pohnout. ,, Zastřelte ho," zaslechl a už se na něj řítila sprška střel. Bezmyšlenkovitě se otočil a začal utíkat do lesa, který rouboval silnici. ,,Do píči!" Zanadával, když mu nohou a rukou projela ostrá bolest, při které klopýtl a spadl do lesního porostu. Chtěl se postavit, ale bolest ve stehnu mu to nedovolovala. Otočil hlavou a viděl, že tři strážníci se za ním vydali s úmyslem ho zabít. Se zatnutými zuby se nakonec postavil a vběhl do směti keřů. Hned za nimi se proměnil na svou vlčí podobu. Schoval se pod vyviklaný pařez a zhluboka dýchal. Začala ho opouštět energie a proměnil se zpátky na člověka. Napjatě poslouchal a když zjistil, že ho už nesledují, zhluboka vydechl. Sykl bolestí, když mu zatepalo ve stehně. Zamlženým zrakem se podíval na nohu a málem se pozvracel, když zahlédl čistý průstřel, ze kterého tekla krev.

Sundal si košili a ránu si ji zavázal. Měl pocit, že bolestí vykřikl, ale nevěnoval tomu pozornost. Když se mu zaostřil zrak, podíval se na svou paži. Byl to jenom škrábanec, ale bolelo to jako čert. Když si to obvázal šátkem, unaveně se zhroutil do jámy po pařezu. ,,Musím ji najít.. Proč ji vlastně chtěli odvézt? To nedává žádný smysl.. nic přece neudělala," uvažoval potichu. Ještě chvíli seděl a nakonec vstal. Nasál okolní vzduch a zavětřil Alexin pach, který se mísil s pach těch policistů. Byla tam také příměs jeho krve. Pomalým krokem se vydal po pachu. Šel asi hodinu až dorazil na kraj města, kde stála policejní stanice, která vypadala pěkně zchátrale.

Před stanicí sedělo asi sedm policistů a v klidu si pokuřovali a o něčem rozjařeně hovořili. Jason zachytil něco o zvýšení platů nebo tak něco. Tak aby si ho nikdo nevšiml se schoval za stanicí, kde bylo zamřížované okno, ze kterého vycházely hlasy. Vzteklý mužský a vyděšený a nervózní dívčí. Neměl se tam jak dostat a tak poslouchal rozhovor, který se odehrával.

,,Já jsem ale nic neprovedla!" Hájila se Alex, když ji obvinili z krádeže auta. ,,Tuhle písničku jsem už slyšel! Řekni, kdo jsi a proč si to ukradla!" Řval na ní policejní důstojník. Alexa zatnula zuby. ,,Jsem Alex Smith, je mi 17. Jsem z Austinu, z Texasu a hledám tady svoje rodiče. A naposled vám říkám, že jsem žádný posraný auto neukradla!" Už v ní vřel vztek, ale ještě se dokázala udržet v klidu. Důstojník praštil pěstí do stolu a vztekle stáhl obočí. ,,Neotvírej si na mě hubu, ty malá zlodějko! Pokud to, co říkáš je pravda, tvoji rodiče jsou Frisk Smith a Sans Smith, že?" Alexa pevně přikvýla. ,,Ale pokud je mi známo.. jsou mrtví, ne? Tak proč bys hledala mrtvoly, huh?" Alexe se zachmuřil hlas. ,,Nejsou mrtví.. poznala bych to!" Do očí se jí začaly hrnout slzy, ale nevypadalo to, že by to důstojníka nějak obměkčilo. 

,,To tak.. ale oni JSOU mrtví.. " Alexe začaly slzy téct po tvářích. ,,Mlčte! Už dost..prosím.." začala mu tam vzlykat. ,,Fajn, hlavně přestaň bulet.. za pár hodin se vrátím a dokončím to, co jsem​ začal. Máš právo na jeden hovor. Tak si s tím nálož jak chceš," s tímhle odešel ze zadržovací cely. Alex si usušila oči a vzala do ruky telefon. Komu zavolám..? Přemýšlela. Nejdřív chtěla volat Chaře a Asrielovi, potom Hope a Thomasovi. Chtěla volat taky Jasonovi, aby se ujistila, že je v pořádku. Nemohla se rozhodnout, když v tom ji někdo začal volat. Docela se lekla, ale držela telefon pevně v ruce. Podívala se na displej a zjistila, že ji volá strýček Jake. 

Bezmyšlenkovitě to přijala a přitiskla si telefon k uchu. ,,Strejdo..?" Slyšela oddechnutí. ,,Alex, jsem tak rád, že si to konečně zvedla. Dělal jsem si starosti.." Až potom Alexa zjistila, že má asi třináct nepřijatých hovorů. ,,Whoops, heh.. co se děje, že jsi mi potřeboval takhle nutně zavolat?" Chvíli bylo ticho a Alex zacítila napětí. ,,No... Já nevím, jak to říct, ale.. Frisk, tvoje máma je.. doma," dořekl konečně. Alexa si přitiskla ruku na ústa, aby zakryla vzlyk, který se jí vydral z úst a z očí ji vyteklo pár slz. ,,A je.. v pořádku?' zeptala se se starostí. ,,Zatím je v bezvědomí a nevíme, kdy se probudí.." Alex nasadila neurčitý výraz. ,,A.. táta..?" Když Jake mlčel, pochopila, že je ještě někde tam venku. Musí se dostat ven a najít ho. Ale něco v budově ji ruší teleportační schopnosti. 

,,Hmm.. je tam někde Jess?" ,,Jo, hned ti ji předám, zatím se měj.." Jakův hlas utichl a nahradil jej dívčí hlas. ,,Alex? Co se děje? Prý si se mnou chtěla mluvit," Alexa ji vysvětlila všechno, co se stalo a Jess chvíli přemýšlela. ,,Takže.. byli jste na kraji lesa, daleko od města a napadla vás policie bez toho, aby vám řekla, co jste udělali.. teď je Jason bůhvíkde a ty si ve vězení a chceš, abych ti pomohla se odtamtud dostat, chápu to správně?'' Alexa kývla i když ji Jess neviděla. ,,Noo.. uvidím, co se dá dělat, pošli mi tvoje souřadnice a přemýstím se za tebou," 

Alexa souhlasila a pak zaklela. ,,Sakra! Už jde, budu muset končit.." rychle to típla a zastrčila mobil tak, aby jí ho nemohl vzít. ,,Taak, ty malá zlodějko, co s tebou provedeme?? Myslím, že šéfová by si s tebou velmi ráda pohrála," zasmál se a Alexa zbledla. ,,HAHAHAHA! Netvař se tak rozklepaně. Nezabil jsem tě jenom proto, že jsi napůl monstrum a šéfová tě chce ještě použít.." s tímhle odešel a nechal tam zmatenou Alexu.

K čemu by mě chtěla použít jeho šéfová? Proč..? Uvažovala.
Mlčky seděla na židli a potom zaslechla syknutí z pod okna. Naklonila se k mřížím a zatajila dech. ,,Ah..Jasone, jsem tak ráda, že žiješ..." Jason se otočil a na tváři se mu objevil ulevný úsměv. ,,Taky tě rád vidím, jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivým hlasem. Alex kývla. ,,Jo jsem, ty?" Pak si všimla zakrváceného šátku a košile. ,,Oni tě postřelili?!" Jason mlčky přikývl. ,,Zůstaň sedět, tady tě nikdo nenajde, Jess je na cestě, tak ti to vyléčí.." s tímhle zmizela. Znovu si sedla na židli a čekala.

,,Jděte ode mě!" Zavrčel Sans a ustoupil o krok blíže k Nathanovi. Nechtěl dovolit, aby mu znovu píchli tu látku, která mu blokovala magii. Před sebou udělal zástěnu z modrých útoků, takže se přes ně nikdo nedostane. Když vědci i vojáci zjistili, že to nemá cenu, odešli. Sans rychle přispěchal k nehybně ležícímu Nathanovi. Byl postřelený na břiše a teklo mu z toho hodně krve. Do prdele..co mám dělat?! Pomyslel si naštvaně a následně sykl, když mu pažní kostí projela bodavá bolest. Vyhrnul si rukáv trička a naskytl se mu pohled na roztříštěnou pažní kost, ve které byla zaseklá kulka. ,,Sakra.. co s tim mám dělat..?" Zašeptal skrz zatnuté zuby. Roztrhl si kus trička a obvázal si ránu, ze které tekla krev. Vydechl, když měl paži alespoň provizorně ošetřenou a zaměřil se na Nathana. ,,Tak se jde na to.."
Roztřesené ruce natáhl nad hlubokou střelnou a začal se soustředit. Brácha.. doufám, že si mě toho naučil dost... Dlaně mu začaly zeleně zářit a pod nimi cítil lehké svrbění. Rána přestala krvácet a kůže a svaly se začaly zacelovat. Energie ho opouštěla ale moc rychle a musel přestat, jinak by omdlel. Po čele mu tekl pot a celé tělo se mu třáslo. ,,Snad.. to bude stačit..." Hřbetem ruky si setřel pot, který mu stekl do oka.

Sedl si do tureckého sedu k Nathanovi a přemýšlel. Doufám, že se probudí.. měl o něj starost, protože ztratil hodně krve. Pak se mu myšlenky stočily k Leeovi. Snad je v pořádku.. K Leeovi cítil zvláštní pouto, které si nedokázal vysvětlit. Něco jako kdyby spolu vyrůstali nebo byli spolu od dětství. Bylo to zvláštní a Sans nemohl přijít na to, jak si to vysvětlit. Najednou se Nathanovi a zatřepotala víčka a se zasténáním otevřel oči. Sans k němu otočil hlavu a oddechl si. ,,Ughh... To jsme.. venku?" Vyšlo z něj. Sans mu pomohl se posadit a podal mu sklenici s vodou, což bylo jediné, co od Margaret dostali. ,,Ne, nejsme.." pronesl tiše Sans, když Nath smočil své rty ve zvětralé vodě.  ,,A..co se vlastně..stalo? Jediné, co si pamatuju.. je šílená bolest," Nath sykl a chytil se za břicho. Sans mi sáhl na čelo a potom se podíval na již zacelenou ránu. 

,,Ta mrcha tě střelila.. snažil jsem se ti to vyléčit, ale.. nemám dostatek znalostí a energie, abych to vyléčil i vevnitř.." přitom se Sansovi objevil smutný výraz. Měl jsem na bráchu dát.. Měl jsem dávat pozor, když mi to vysvětloval.. byl na sebe naštvaný. Nath mu položil ruku na rameno a mírně se usmál. ,,Neobviňujte se.. díky vám jsem naživu," Sans se uchechtl. ,,Tak mi alespoň tykej.. Když mi vykáš, cejtim se strašně staře," Nath přikývl a rozhlédl se. ,,Kde je Lee?" ,,Dostal se ven.." poznamenal Sans tiše a Nathan si oddechl. ,,Alespoň že tak.." Chvíli mlčeli v nepříjemném tichu, které prolomil Sans. ,,Je pravda, že si volal mojí dceři kde jsme?" zeptal se neurčitým tónem v hlase. Nath to odsouhlasil a znovu sykl, když mu v břiše zacukalo. Sans ho položil na záda a přitiskl mu ruku na břicho. Místo, kde byla rána zacelená, bylo začervenalé a sálalo z něj horko. Nathan úlevně vydechl, když se Sansova studená ruka dotkla horké kůže.

 ,,P-Proč se o mě tak staráš..? Všechno, co se vám tady dělo, jsem dělal já.." Sans na chvíli zavřel oči, ale musel je hned otevřít, jinak by usnul. ,,Ale nedělals to dobrovolně. Prostě si musel, ale za všechno může ta-" Zatnul zuby, protože jí nemohl už ani přijít na jméno. Odkašlal si a pokračoval. ,,Snažils ses nám pomoct a dal si mi naději.. i když jsem.." do očí se mu narhnulo pár slz a on je nechal stéct. ,,i když jsem ztratil to, co mi bylo nejcennější.." Zamrkal a otočil se na Nathana. ,,Ty za to nemůžeš, pamatuj si to, dobře? Uděláme všechno pro to, abysme se odsud dostali," Nathan celou dobu mlčel a přemýšlel nad tím, co Sans právě řekl. Má pravdu.. Za všechno může Marg- zarazil se. Ani v myšlenkách nedokáže vyslovit její jméno. Nakonec jenom přikývl a zavřel oči. Zatímco mu Sans chladil horkou kůži, podařilo se mu usnout. A přitom doufal, že se ráno probudí...

,,Takže.. všechno vypadá dobře. Myslím, že můžeš jít domů," oznámila Fur Thomasovi, když očima projížděla jeho zdravotní zprávu. Thom poděkoval a když Fur odešla, hlavu zabořil do polštáře.

Zpětně si přehrával to, jak ho před dvěma dny napadli. Pamatoval si na všechno, až do té doby, než mu kolenem projela čepel nože. Věděl, že ho zachránila Hope, ale nevěděl, proč ho Eric s ostatními napadli.

Nemohl přijít na důvod, proč takhle skončil a usoudil, že to bylo jen proto, že Eric měl na něj spadeno ještě, když byl na základce. Zavřel oči a musel usnout, protože ho probudilo až otevření dveří.

Otočil hlavu směrem k nim a místo Chary, která ho měla vyzvednout tam stál PJ a jeho nová přítelkyně Blue. Blue je Neko a chodila s Jammym na uměleckou školu.

,,Ahoj, špunte," pozdravil ho PaperJam. Blue se jenom usmála a malinko zamávala. ,,Ahoj.. kde je teta Chara? Měla mě vyzvednout.." zvedl Thomas imaginární obočí. ,,Chara, Asriel a Hope sú v práci, tak nás poprosili, aby som ťa prišli vyzvednúť" odpověděla Blue s úsměvem. Thom jenom pokývnul.

Zatímco mu PJ pomohl na nohy, Blue mu vzala tašku, ve které měl náhradní oblečení.
Když se Thom opřel do berlí, cítil se ještě vratce a tak u něho oba byli tak blízko, aby ho zachytili, kdyby klopýtl.

S menšími problémy se mu podařilo dopajdat k autu, které ho mělo odvézt domů. Těšil se na svoji pohodlnou postel a hlavně na vanu. Těšil se, až si dá horkou koupel a nikdo ho nebude otravovat.

Blue si sedla vedle něj na zadní sedadlo a PJ řídil. Blue se po chvíli ozvala. ,,Tak ma napadá.. keď sú všetci traja pryč až do zajtra.. nechceš niečo podniknúť?" Thomas se na ni podíval. Nenapadalo ho nic, co by on v jeho nynějším vztahu mohl podniknout. Pak ho něco napadlo. ,,Uhh.. dobře. A neuděláme přespávačku Můžeme koukat na filmy a
tak.."

Blue s úsměvem přikývla.
,,Dobre, aspoň bude sranda, že PJ?" Ten jenom kývnul a dal se věnoval řízení. Když dorazili na místo, oba pomohli Thomasovi do schodů a do jeho pokoje. Thom se svalil na postel a unaveně vydechl.

Sedl si a všiml si, že PJ s Blue si už donesli deky a polštáře. Rozepl tašku a vytáhl z ní obvaz.
,,Ehmm.. Blue?" Oslovil ji. Neko se na něj otočila. ,,Mohla bys prosím..?" Ukázal na obvaz a Blue ihned pochopila.
,,Uhm, jasné," přistoupila k němu a sedla si vedle něj na postel. Vzala si od něho obvaz a pomalými tahy mu vázala zraněnou ruku.

Je pravda, že ruka byla víceméně zahojená, ale Thom nechtěl riskovat, že by se mu zlomenina znovu otevřela. Ještě mu to zavázala do třícípého šátku a znova se na něj usmála.

,,Díky.." poděkoval ji potichu.
,,To nič nebolo," PJ vypadal, že přemýšlí a pak se zeptal. ,, Takže.. co budem dělat?" Jak Thomas, tak Blue pokrčili rameny.

,,Ja pôjdem asi urobiť popcorn a mohli by sme sa pozrieť na nejaký film, čo vy na to?" Podívala na oba kostlivce.
Ti jenom kývli a Thomas si sedl do polosedu a opřel se zády o stěnu. ,,Umm.. já ji půjdu pomoct," ozval se najednou PJ a na tvářích se mu objevil menší ruměnec. Thom se malinko zasmála. ,,Mě to nevadí," vytáhl si svůj malý notebook a zapnul ho.

Pak ho ale něco napadlo. Ďábelsky se usmál a nahnul se k nočnímu stolku. Otevřel šuplík a vytáhl z něj lahvičku s nejpálivějším chilli, co sehnal. Z tašky vzal sušenky, které mu do nemocnice přinesla Toriel a na polovinu z nich nasypal chilli.

Sám si vzal neokořeněnou a s chutí se do ní zakousl. Byly skořicové s čokoládovými kousky. Mezitím, co vybíral nějaký film, na který by se koukli, Blue i s Jammym přišla zpátky do pokoje.

V rukách nešla mísu s popcornem. Oba si sedli k Thomovi na postel, každý z jedné strany. Thomas se natáhl se sušenkami nejdřív k PaperJamovi a potom k Blue.

Jí dal schválně normální sušenku. Když se do ní PJ zakousl, pohled mu zkameněl a do očí se mu začaly hrnout slzy. Blue se na něj podívala.
,,Ehmm.. láska? Si poriadku?" Se slzami na krajíčku přikývl a na truc sušenku dojedl. Thomas se ušklíbl, ale nemohl uvěřit, že ji snědl celou se vším tím chilli. PJ si odkašlal a s úsměvem se podíval na Thoma.

,,Tohle měla bejt pomsta za ten prank ode mě?" Thomas zahanbeně přikývl. ,,Jako myslíš, že si teď můžu dovolit, se převlíknout za Freddyho Kruegera a honit tě po celym baráků?" ,,Ne to ne.. ale musím uznat, že to chilli bylo fakt silný," Blue protočila očima. ,,Tak sa vy dvaja ukl’udnite, jasné? Čo si vybral za film?"

Začala se věnovat notebooku na Thomově klíně. Thomas myši ukázal na Osamělého jezdce. ,,Myslím, že to by šlo," přitakal PJ. Thomas to tedy spustil a začaly se dívat.

Musel uznat, že se takhle nezasmál už hodně dlouho. V půlce filmu se mu začaly zavírat oči a usnul klidným spánkem.
Když si toho Blue všimla, usmála se a zaklapla počítač. Odložila ho na noční stolek a Thomase přikryla. ,,Pojď si tiež l’ahnúť, nech ho zbytočně nezobudime..."

zašeptala a šla si lehnout na deku na zemi. PJ si lehl vedle ní a přikryl je oba dekou. Objal Blue kolem ramen a ona se k němu přitulila. Stáhla uši k hlavě a zívla. PJ ji vtiskl pusu do vlasů a zašeptal: ,,Dobrou noc.." to už ale Blue spokojeně chrupčila v jeho náruči. Zavřel oči a nakonec usnul taky.

Thomase ráno probudilo ostré zaklepání na dveře. S trhnutím otevřel oči a zmateně se okolo sebe rozhlížel. Co..? Já chci spát.. pomyslel si ospale. Sedl si na kraj postele a promnul si oči.
Když se zaklepání ozvalo znovu, zamručel. ,,Už jdu sakra.."
Opatrně seskákal po jedné noze ze schodů a dopajdal ke dveřím. Když je otevřel, zmateně se podíval na dva chlápky v černých oblecích a slunečních brýlích. Za uchem měli jakési sluchátko. Oba vypadali celkem drsně. Jeden z nich byl blonďák a druhý měl hlavu plešatou. ,,Umm.. dobrý den. Co potřebujete..?" Zeptal se Thom nervózně. Měl z těch týpků špatný pocit. ,,Thomasi Smithe, jste obviněn z ublížení na zdraví a vraždy druhého stupně. Půjdete s námi," vychrlil to na něj ten s pleškou. Thomas se zajíkl a tvrdě došlápl na zraněnou nohu. Z návalu bolesti se mu zatmělo před očima a on se svezl po rámu dveří. Potom upadl do bezvědomí..

Proč já ráda na někoho střílím??
No nic..
To, co Nathanovi Sans řekl bylo celkem hezký, ale Natha pořád žere svědomí..
Myslíte, že bude v pořádku??
Já doufám..
A Thomovi se prank trochu nepovedl 😅😅
A vážně ti federálové řekli slovo VRAŽDA?!?!
Zbytek se dozvíte příště..
Mějte se, Špunti!!
😘😘

KlayKuchiki ,
děkuju za Blue a za překlad!!
Jsi zlatíčko!! 😍😘