Howdy!!!

Vítám vás u další části tohohle canceru!
Nebudu zdržovat, tak si to užijte!!

,,Taro?" ozval se Erik po jednou normálním tónem v hlase. ,,Hmm?" Zaznělo v odpověď. Erik chvíli mlčel, než se rozhodl své sestře říct zprávu, kterou dostal od podsvětí. ,,Dostal sem zprávu z podsvětí o třech umírajících osobách. Dvě z nich známe, jsou to.."

Tara zbystřila a čekala, až se její bratr vymáčkne. ,,Jsou to Jake a Frisk...." Dořekl potichu. Taře z ruky vypadl hrnek, který držela a káva se rozlila po podlaze. ,,Počkej.. CO?! A víš kde jsou?!" dostala strach. Erik jakoby přikývl. ,,Sou v Cansasu v nějaký proláklině.. Ukážu ti to,"

Před Tařinýma očima se objevil kamenný převis v Cansaské poušti. Země byla rozšklebená do hluboké propasti. Bylo to celkem opuštěné místo, kromě jediné známky civilizace. V dálce byl vidět vysílač na skalněném výstupku. Obraz zmizel a Tara zamrkala.

,,Jdu tam.." řekla odhodlaně. Erik se jí to nesnažil vymlouvat, protože věděl o své sestře všechno. A taky to, co cítí k Jakovi. ,,Počkej.. znám kratší cestu," oznámil ji, když si všiml, že už má všechno potřebné pro lezení a přežití v poušti. Tara zvedla obočí a nevěděla, co tím Erik myslí.

,,Jakou?" zeptala se zmateně. ,,Nech mě vstoupit do tvýho těla a uvidíš.." Tara svolila a cítila, jak se její mysl odsouvá do postranní. ,,Tak se de na to.." řekl si Erik spíše pro sebe. Začal se soustředit a rukama udělal pár pohybů. Vzduch před nimi se začal deformovat a najednou se roztrhl a před nimi se otevřel tmavě rudý portál. ,,Eriku..?Jak si to udělal?" zeptala se udivěně Tara. ,,Ještě před tim, než si mě ,,oživila" jsem se naučil pár triků," pokrčil rameny.
,,Jestli nebude moje tělo v celku, tak přísahám, že tě zabiju.." slyšel Taru, jak zašeptala. Uchechtl se a vlezl do portálu. Netrvalo dlouho a stáli před tím kamenným převisem, který Taře ukázal.
,,Tfuj.. to bylo divný, ale teď si to už převezmu, ju?" Erik přikývl a Tařina mysl se vrátila do popředí.

Pomalým krokem se rozešla k rozšklebené zemi, která vypadala jako tlama nějaké příšery. Shlédla dolů do černočerné tmy, ale nic neviděla. Natáhla dlaň a ta se ji po pár chvílích rozžhavila. Ve vzduchu se objevil plamen, podobný těm, co používá rodina Dreemurů, ale na rozdíl od nich, ten Tařin byl černý. Nechala ho levitovat a seslala ho kousek dolů. Když tlumené světlo dopadlo na dno prolákliny, plné odlomených kamenů a hlíny, zalapala po dechu.

,,Jaku!" Vypadalo to, že je v bezvědomí. Z cestovního batohu vytáhla horolezecké lano a jeden konec přivázala ke skalnímu výstupku. Druhý konec hodila do propasti. Začala slanit do prolákliny a skála ji pod nohama občas prokluzovala. Ale nakonec se její nohy dotkly kamenitého dna a povolila křečovitý stisk kolem lana. Rozhlédla se kolem a všude viděla spadlé velké i malé kameny. Mezi nimi ležela tři těla. Rozeběhla se k tomu,co bylo nejblíže.

,,F-Frisk.." zašeptala roztřeseným hlasem. Dva prsty ji přitiskla ke krku a oddechla si, když ucítila slabý tep. Odhrnula z ní štěrk a opatrně ji položila na místo,kde nebyly kameny. Pak se rozeběhla k muži s hnědými vlasy.

Jednu ruku měl zaklíněnou pod obrovským balvanem, ale jinak nevypadal zraněný. Poplácala ho malinko po tváři, aby ho probudila. Pomalu začal otevírat oči a když mu pohled sjel na Taru, chtěl si ji přitáhnout k sobě, ale okamžitě zasténal, když si hnul zaklíněnou rukou. ,,Shh... Jaku, bude to dobrý, hlavně v klidu.." snažila se ho uklidnit. ,,Teď se pokusím odvalit ten kámen, ju?" řekla mu a on mlčky přikývl. Vší silou se opřela do kamene a ten se nakonec pohnul. Když byla ruka volná, znova si klekla k Jakovi. ,,Nehýbej s ní, asi ji máš zlomenou, počkej.." Z kapsy vytáhla šátek, který nosila všude a zavázala mu ruku do něj a za krkem, takže to vypadalo jako provizorní třícípí šátek.

Jake se se zatnutými zuby posadil a zmateně se na Taru podíval. ,,Jak si.. věděla, že jsme tady..?" Tara prostě odpověděla. ,,Erik mi to řekl, ale říkal mi, že jste tu tři a vydím akorát dva," rozhlédla se kolem a viděla, že to třetí tělo, zmizelo. ,,Táta... Asi to přežil a zase... zdrhnul.." řekl posmutnělým hlasem Jake. ,,Teď vás ale musíme dostat nahoru, i když nevím, jak.." přiznala Tara. Pak ji něco napadlo.

Vytáhla z batohu vysílačku a doufala, že je tu signál. Naladila si frekvenci, kterou používala jedna osoba, která jim může pomoct. ,,Alphy?" nejdřív slyšela jenom chrčení, ale potom se ozval známý ženský hlas.
,,A-Ano? K-Kdo je t-tam?" Tara si oddechla, že to vůbec funguje. ,,Tady Tara, potřebuju okamžitě tvou pomoc. Jsem v Cansasu v propasti. Mám tu zraněnou Frisk a Jaka," Alphys se za vysílačkou zarazila, ale začala jednat.

,,F-Frisk?! R-Rychle ti t-tam pošlu n-něco, co v-vás vytáhne v-ven.." chvíli bylo ticho, než se Al znova ozvala. ,,D-Doufám, že t-ti nevadí, že s-se přihlásil M-Mettaton.." Tara slyšela povzdechnutí.
,,Al, myslím, že i Mett bude v týhle situaci dost dobrej, heh..
Už budu končit, uvidíme se doma," ,,D-Dávej na s-sebe
poz-zor a přiveď F-Frisk domů
v-v pořádku," ukončili spojení a Tara s Jakem se začali věnovat Frisk.

,,Co sejí stalo? A kde byla celou tu dobu?" zeptala se Tara, když obvazovala Frisk ty nejhorší rány. Jakovi se v očích zaleskly slzy. Potom si položil hlavu do dlaně a vykuckal ze sebe. ,,Byla to máma.." Taře vypadl z ruky obvaz a zalapala po dechu. Potom zatnula zuby a zasyčela.
,,Ta mrcha.. měla jsem na ní pustit Erika už dávno.."

Objala Jaka, ale tak, aby mu nezpůsobila bolesti. Opřel se o ní a pár slz mu steklo po tvářích. Chvíli tam seděli mlčky, než uslyšeli známý robotický hlas.
,,A jéje.. zlatíčka, jste v pořádku?" ,,Ne všichni!" Nikdy by to nepřiznala, ale byla ráda, že Metta vidí. ,,Tak se připravte na záchranu od nejelegantnějšího robota pod sluncem!" zasmál se a prodloužil své ruce tak, že byl schopný obmotat Jaka i Frisk. Začal je vytahovat nahoru a Tara zatím začala šplhat po laně nahoru.

,,Jsem tak ráda, že se ukázalo, že je Frisk naživu.." přiznala se Erikovi, zatímco šplhala. ,,Ještě zjistit, kde je Sans.." ,,To se dozvíme, až se probudí. Snad bude schopná něco říct, protože jestli ji tohle udělala vlastní matka, tak by to na ní mohlo zanechat následky," Tara mlčky přikývla.

,,Do prdele!" zaklela, když si všimla, že se jí lano zaseklo na ostrém skalním výstupku. Lano se začalo trhat a stačilo pár menších trhavých pohybů, aby se přetrhlo. ,,Sakra!Sakra!Sakra!" Tara cítila, že se lano už přetrhlo a ona začala padat.

,,Taro!" zaslechla Jakův a Mettův hlas. Ale to už byla zase na dně propasti. Chtěla vstát a hodit si nahoru popřípadě další lano s hákem, ale jakmile pohnula kolenem, měla pocit, že snad umře. Zažila hodně fyzické bolesti, ale nikdy si na ni nedokázala zvyknout. Mezitím Mett vytáhl Frisk a Jaka nahoru a položil je opatrně na zem.

Mett neváhal a znova spustil svoji ruku k Taře. Obmotal ji a začal vytahovat nahoru. ,,No ty si mi ale horolezkyně," pronesl ironicky Erik. ,,Nech mě být, buď rád, že jsme naživu a že nás má kdo vytáhnout," odpověděla mu Tara, unavená a omámená bolestí v koleni. Erik si odfrkl a dál už jenom mlčel. Když byla nahoře a Mett ji položil na zem, musela si sednout, protože by to neustála.

Ostré slunce ji praštilo do očí a musela je přivřít. Mett si začal stěžovat, že jeho naleštěné růžové boty jsou celé zaprášené. To je celý on.. pomyslela si Tara. Potom ucítila, jak ji někdo opatrně objal. Vzpamatovala se a zjistila, že ten, co ji drží v obětí, je Jake. ,,Jaku.. jsem v pořádku.." uklidňovala ho. Jake se od ní odtáhl a Tara se malinko začervenala, když ji pohlédl do očí. Než stačila zareagovat, byla vtažena do polibku. Na chvíli zamrzla,ale potom se do něj celým srdcem zapojila.

,,Eww.. nechte si toho! Já jsem tu taky!" ozval se Erik znechuceně. Když se od sebe odtáhli, Tara stále měla na tvářích ruměnec. ,,Jaku, co..?" ,,Už jsem to cítil dávno.. Už od tý doby, co jsi se vrátila do Austinu... Věděl jsem, že jsi pro mě ta pravá," Tara nevěděla, co říct a tak jenom sklonila hlavu. ,,Já... Cítím to stejně," Usmála se a Jake ji úsměv opětoval. A samozřejmě tu krásnou idylku nepřerušil nikdo jiný, než Mettaton. ,,Tak honem, zlatíčka, musíme vás dostat rychle k Alphys! Ta bude štěstím bez sebe, až uvidí Frisk!" odněkud vytáhl kovovou kuličku, kterou hodil o zem a ve vzduchu se vytvořil světlemodrý portál. Mett vzal Frisk do náruče a Jake zdravou rukou podepíral Taru, aby nespadla. Jen prošli portálem, objevili se v Alphysině staré laboratoři v Hotlandu.

Viděli ji, jak nervózně pochodovala sem a tam a když je spatřila rychle k nim přiběhla. ,,O m-můj bože! J-Jste v p-pořádku?! No jistě, ž-že
n-nejste! R-Rychle z-za mnou!" Rychlým krokem se rozešla směrem do místnosti, kterou využívala kdysi jako laboratoř, ale teď to byla spíš obytná místnost, která se dala jakkoliv přestavět.

,,Položte ji tamhle!" přikázala rychle. Mett opatrně položil Frisk na přístavné lůžko a poodstoupil. Jake a Tara se mezitím posadili na menší pohovku, která tam byla.Tara si úlevně oddechla, když se zabořila do opěradla.

,,Jak je na tom..?" zeptal se Jake po chvíli. Alphys dokončila obvazování rány na zápěstí a otočila se k nim. Pozvdechla si a propletla si prsty na rukách. ,,Je p-podviž-živená a
d-dehyd-drovaná... T-Ta rána
n-na zápěstí je z-zan-nícená, a-ale v-vypadá t-to, že b-byla
ošet-třena..V bez-zvědomí
b-bude ještě p-pár dní, m-možná i v-víc.. "

Pak se mlčky vrhla na oštetření Jakovi zlomené ruky a Tařininýho vyhozeného kolene. Jakovi dala ruku do sádry a Taře to stačilo jenom nahodit a zavázat. Alphys jim odešla udělat čaj a Jakovi sjel pohled na Frisk, napojenou na umělou výživu a dýchací přístroje. Zasyčel a zatnul zuby. Až se mi dostane pod ruku, tak ji.. myšlenku nedokončil.

Byl hodně naštvaný, ne naštvaný.. byla to čirá zlost ke svoji matce, která byla schopna skoro zabít VLASTNÍ DCERU. Tara mu chtěla něco uklidňujícího říct, ale v tom přišla Alphys s šálky čaje. Předala je a sedla si na zem k japonskému stolečku do tureckého sedu. Jaka dokázal hřejivý nápoj trochu uklidnit. Alphys potom promluvila.

,,M-myslím, ž-že T-Thomasovi zat-tím n-nebudeme ř-říkat, ž-že je F-Frisk tad-dy.. Z-Zatím n-není v-ve stavu, k-kdy by m-mohl
s-snést t-takovou i-informaci.." Jake s Tarou a Mettem přikývli. ,,Ale měly bychom to říct Alexe, aby ta to alespoň věděla," řekl Mett. ,,Já ji to zavolám.." řekl Jake.

,,A co Gaster s Annie?" zeptala se Tara. Alphys si něco propočítávala na prstech. ,,Z-Zítra p-přiletí zpátky z-z F-Francie," pak ale znejistěla.
,,A-Ale.. j-jak jim ř-řekneme, ž-že j-jsme nen-našli S-Sanse..?"

Všichni zatřásli hlavou na znamení, že neví. Zatímco všichni mlčeli a dumali nad tím, co budou dělat, Frisk ležela v bezvědomí na lůžku napojená na kanylu a se spoustu obvázaných ran. Nikdo nevěděl, kdy se probudí, nebo spíš, jestli se probudí. Nestačilo jim nic jiného, než doufat...

#oxidace
Já jsem vám říkala, že se schyluje k dalšímu shipu!! :D
Jsem tak ráda, že autorka konečně dostala Frisk domů!!! XD
Jen vám prozradím, že se těšte na to, až se Gaster setká s Margaret...
To bude fight!
(Ale to si takové 3-4 kapitolky, možná víc, počkáte...)
Osobně se těším, až to budu psát, ale v příští kapitole se dočkáte zase Thomase, jak to bude u něj probíhat a Sanse, který se jen tak nevzdá..
A taky Alexi, která potká novou osobu, která jim pomůže zachránit Sanse a Nathana..
Snad se vám to líbilo.. a..
Zatím se mějte, Špunti!! :*