Howdy!!! 

Tak vám tu přináším další dávku rakoviny, takže si připravte alespoň litr bělidla XD
Snad se vám to bude líbit ;)
 Takže si to užijte !!! :* 

,,Tak se zatím měj!" Rozloučila se Hope se svou kamarádkou a šinula si to domů. Broukala si nějakou melodii a když kolem procházeli nějací lidé, narazila si čepici více do čela. Táta ji varoval, aby si dávala večer pozor. Najednou něco zaslechla. Jako by se někde převrátil kontejner nebo tak něco. Potom její citlivý sluch zachytil bolestný výkřik. Cukla s sebou a nejdřív váhala, jestli má za tím zvukem jít, ale nakonec se rozhodla. Rozeběhla se směrem, odkud se ozývaly hlasy a ten výkřik. Běžela vylidněnou ulicí a zahnula za roh, odkud se výkřik ozval. Uviděla nějakou skupinu kluků, jak se někomu smějí. Když jeden z nich poodstoupil, zalapala po dechu. Nahromadil se v ní vztek a nemohla jen tak tu bandu nechat, aby zmrzačili kluka, kterého má ráda. Aniž by si to uvědomila, zakřičela na ně.
,,NECHTE HO NA POKOJI!!" Ten, co stál nad zakrváceným Thomasem se otočil a zpříma se na ní podíval. ,,Ale, ale.. no to se podívejme, kdo nám to přišel zachránit ten kus sraček," Hope nevěděla, co si má myslet. ,,Ericu?" Ano, Hope zná Erica až moc dobře na její vkus. Kdysi dávno, asi před dvěma roky, spolu chodili, ale nemělo to dlouhého trvání. ,,Proč tohle děláš?" Zeptala se vystrašeným, ale pevným hlasem. ,,Baví mě to! Ha, a taky proto, aby si tenhle červ nemyslel, že na tebe má," Počkat, co? Hope byla myšlenkami úplně bezradná. Buď jsem úplně blbá, nebo právě teď Eric řekl, že Thomas... Zatřásla hlavou a v očích se jí ohnivé zablýsklo. ,,Nech ho na pokoji, jinak si mě nepřej," zavrčela a koutkem oka si všimla, že Thom asi upadl do bezvědomí. ,,Tak určitě, že ne," uchechtl se. ,,Já jsem tě varovala," zašeptala. Ucítila mravenčení v konečkách prstů a tepelnou energii, která ji prostupovala celým tělem. Na dlani se jí objevil plamínek, který se stále zvětšoval. Zazubila se a mrštila plamenem po Ericovi. Ten se jen tak tak vyhnul a už jsem viděl, jak jeho kumpáni utíkají z uličky pryč. ,,Hej! Vraťte se, vy zkurvysyni!!" V rychlosti se otočil zpátky, ale to už dostal pěstí do zubů. Sykl bolestí a vzhlédl. Hope měla na tváři rozčilený pohled a v očích se jí blýskalo. Držel se za čelist a vyplivl trošku krve. ,,Ty děvko," zavrčel a i když měla Hope rychlejší reakce než kdokoliv jiný, nestihla se vyhnout špičce nože, který ji škrábl do tváře. Po líci jí řekl pramínek krve, ale zřejmě jí to nevadilo. Na takovouhle ranku má až moc vysoký práh bolesti. Uchechtla se a vyrazila proti Ericovi, který proti ní neměl žádnou šanci. Párkrát ho udeřila pěstí a potom ho chytila pod krkem. Přitlačila ho na zeď a zvýšila stisk kolem jeho krku. ,,Tak co? Ještě si budeš dovolovat na poloviční monstra?" Zeptala se. ,,Stejně na tebe nemá.. je to moc velkej srab.." zachroptěl. Hope ještě více stiskla jeho krk a zasyčela.  ,,Narozdíl od tebe alespoň ví, kdy mám narozky.." pustila ho a Eric se svezl po zádech na zem. Sýpavě dýchal a nemohl že sebe vypravit ani hlásku. ,,Vypadni a nech nás už kurva na pokoji.." zavrčela na něj a Eric chtěl ještě něco říct, ale když viděl ďábelský lesk v jejich očích, rychle si to rozmyslel a radši utekl pryč. Jakmile zmizel za rohem, Hope se rozeběhla k bezvladnému Thomasovi. ,,Thome? .. Thome!" Poplácala ho po tváři a čekala, jestli se probudí, ale čekala marně. Nevěděla, co má dělat. Prohlédla si ho a pohled ji sjížděl že zlomené pravé ruky, na prasklinu na spánku a na skoro vykloubenou čéšku. Zaklela a opatrně vzala Thoma do náruče. Zaslechla, jak zasténal, ale neprobudil se. ,,A rychle s tebou do nemocnice.." řekla si spíše pro sebe. Začala běžet, protože nechtěla, aby bylo pozdě. Před vchodem do nemocnice a na chvíli zastavila, ale byla to jenom sekunda, aby nabrala dech. Vběhla do nemocnice a šinula si to přímo na pohotovost. Divila se, že v čekárně nikdo není, ale přece jenom bylo už trochu pozdě. Udýchaně zaklepala na dveře růžkama, co má na hlavě. Za pár vteřin jim otevřela humanoidní liška. ,,Hope?Co tady-" pohled ji sjel na zakrváceného kostlivce a rychle je poslala dovnitř. ,,Co se stalo?" zeptala se Fur pevným hlasem. ,,Nějaká banda ho takhle zmlátila.. Pomůžeš mu, že?" V Hopiných očích se leskly slzy a Fur přikývla. ,,Udělám, co je v mých silách, abych ho dala zase do kupy. Nemusíš se bát," ujistila ji. ,,Pomoz mi, mu vysvléknout vršek," Hope přikývla a když Fur přidržela Thoma v sedu, sundala mu mikinu a tričko. Naskytl se jim pohled na otevřenou zlomeninu pažní kosti, ze které se řinula krev. Fur si do ruky v rychlosti vzala obvaz a něco na vyčištění rány. Něčím, co vypadalo jako dlaha ve stylu pásek, mu stáhla rozštíplé části dohromady a začala je obvazovat.
Potom se vrhla na koleno. S ním si trochu nevěděla rady, ale nakonec mu to taky obvázala. Mlčky se přesunula k prasklému spánku. Na ránu přitiskla vatový polštářek a obvázala mu obvaz kolem hlavy, aby mu to drželo. Když byla hotová, na lůžku ho odvezli do nemocničního pokoje. Společně ho položili na postel a Fur mu ještě ruku zavázala do třícípého šátku. Přikryla ho přikrývkou a s menším úsměvem se podívala na Hope, které se ve tváři odrážel strach. ,,Neboj se, bude v pořádku," položila ji Fur ruku na rameno. ,,Kdyby něco, stačí zazvonit, ju?" odešla a nechala Hope samotnou s Thomem na pokoji. Hope musela jít na chvíli na čerstvý vzduch. Vyšla z nemocnice a sedla si na obrubník. Rukama si zajela do vlasů a zhluboka dýchala. Pak vzala do ruky telefon. ,,Ahoj, tati.." pozdravila Hope svého otce.  ,,Ahoj, Hope.. Co se děje? Zníš nějak sklesle.." Dívka si povzdechla. ,,Teď jsem odnesla Thoma do nemocnice.. Nějaká banda kreténů ho málem zabila!" Azzy se za telefonem zarazil. ,,Cože?! V nemocnici?! Počkej chvíli.." chvíli bylo ticho a pak se v telefonu ozvala její matka. ,,Hope.. jsi v pořádku?" zeptala se ji Chara se starostí. ,,Jo, mami, já jsem v pořádku.. Mohli byste sem přijet? Nechci tu být sama.." ,,Samozřejmě, za chvíli jsme tam," a ukončila hovor. To je den.. pomyslela si Hope. Vrátila se do nemocnice a nepřítomně si to kvačila do pokoje, kde ležel Thomas. Když vstoupila, všimla si, že Thomas už není v bezvědomí, ale pomalu otevírá oči. Přiskočila k posteli a po tvářích se ji začaly koulet slzy. ,,H-Hope..?"

Margaret a ostatní vědci, mezi nimi i Nathan Kyoshiro, se dívali na psychický test, který kostlivec musel podstoupit. Všichni viděli, co kostlivec vidí a Nathanovi z toho běhal mráz po zádech. Ale nesměl dát na sobě znát vztek, který měl vůči Margaret. Už bylo dost riskantní, když volal Alexe Smith. Doufal jenom, že mu neodposlouchávají hovory. ,,Dojděte pro něj.." zasyčela Margaret na nějakého týpka, když se kostlivec zhroutil na kolena. Že bys taky pochopila, kde je limit..? pomyslel si sarkasticky. Když mu spočinul pohled na kostlivce, jak se vražedně dívá na chlapa, co pro něj měl jít, v Nathanovi něco hrklo. Vběhl do testovací místnosti, ale bylo pozdě. Zaslechl hrdelní zavrčení a jakoby dračí řev. Pohled se mu zabodl do obrovské dračí lebky a rozklepala se mu kolena. Ale rozeběhl se směrem ke kostlivci. Cestou se vyhnul pár útokům, které na něj kostlivec poslal. ,,Pane Smithe! Pane Smithe!" chytil Sanse za ramena a začal s ním třást.
Sans ale nereagoval a dál se třásl jak ratlík, levé oko světle modře zářilo a po tvářích mu tekly slzy. ,,No tak.. Pane Smithe! Není to skutečné! Všechno je v pořádku!" Dračí lebka začala mizet a kostlivcovo levé oko začalo blednout a nahrazovat jej bílá tečka. Sansovi se rozklepala kolena a těžce se o Nathana opřel. Po tvářích mu tekly slzy a Nathan se ho snažil uklidnit, aby nenastal další záchvat. ,,Už je to v pořádku, pane Smithe.. musíte se uklidnit," A světe div se, ono to pomohlo. Sans přestal přerýravě dýchat a když si byl Nathan stoprocentně jistý, žeje vážně v klidu, odvedl ho zpátky do cely. Sans si tam zalezl do rohu místnosti a přitáhl si kolena k bradě. Nathan nedokázal uvěřit, že se ho Margaret podařilo zlomit. Vždycky to byl veselý, milující a bezstarostný kostlivec, který ale teď byl na pokraji nervového zhroucení. Snad si pro něj brzy přijdeš.. pomyslel si Nath sklesle. Z téhle pozice nemůže dělat vůbec nic. Všechno je tu sledované a přísně střežené.Vrátil se zpátky ke skupince vědců a Margaret, která už spustila.
,,Jak to, že se mu projevily schopnosti?! Neměl být náhodou nadopovaný tou nulifikovací látkou?! Proč jste všichni tak neschopní?!" Dál radši Nathan neposlouchal a s menším úsměvem se rozešel k ošetřovně. Kdybys jen věděla, že tu sračku v sobě nemá minimálně týden, heh.. uchechtl se v duchu. Ano.. byl to on, kdo měl na starosti dávkování nulifikovací látky. Už od té doby, co byl donucen kvůli svému intelektu pracovat pro tu babiznu, se jí snažil plány překazit, jakkoliv to šlo. Nedokázal zapomenout na zášť, která v něm zakořenila, od té doby, co mu vyhrožovali, že mu zabijí přítelkyni, když neudělá to, co po něm chtějí. I když spolupracoval, jeho přítelkyně byla zabita. Zatřásl hlavou, aby zahnal ošklivé vzpomínky a vešel na ošetřovnu. Už tam ležel zraněný týpek, kterého zasáhl paprsek světla z dračí lebky.Za ním ale Nathan nešel. Vešel do jedné menší místnosti, akorát na jednu nemocniční postel. ,,Tak jak se vám dneska daří, paní Smith...ová..?" jeho hlas se vytratil, když mu pohled spočinul na prázdnou postel. 
Desky mu vypadli z rukou a rychlostí světla se rozeběhl do Margaretiny kanceláře. Bez zaťukání vtrhl dovnitř. ,,Neumíte klepat, nebo co?" ,,Kde je?!" Margaret okamžitě věděla, o kom je řeč. ,,Zemřela na ztrátu krve. Byla jenom otázka času, kdy odpadne.." řekla bezcitným hlasem.
,,Ale já jsem ošetřující lékař! Mohli jste alespoň kváknout!" V Nathanovi vřel vztek už jenom z pohledu na Margaret, která neměla v duši ani kapku citu pro svou dceru. ,,Jak mu to mám asi teď říct?!" Margaret pokrčila rameny. ,,Řekněte mu to jak chcete. Stejně to vypadá, že vám přirostl k srdci, ne?" Nath na sucho polkl. Odkašlal si a nemohl si odpustit větu: ,,Alespoň nejsem bezcitná zrůda, jako vy," a s menším prásknutím dveří odešel. Za dveřmi si povzdechl. Jak mu to mám říct? Jak mu mám říct, že jeho žena je mrtvá?! Cítil se bezradný, ale vydal se směrem k cele, kde Sans přebýval. Srát na to! Už jsem se rozhodl.. Zamířil do západního křídla, kde byly skladovány nepovedené pokusy. A taky tam byla osoba, která uteče s nimi. ,,Lee?" zašeptal a ze tmy vyšel kostlivec hodně podobný Sansovi, ale s tím rozdílem, že měl u pravého oka praskliny. Na sobě měl zelenou mikinu a černé tepláky. ,,Lee, mám-" ,,Počkej.." umlčel ho. Aniž by to Nathan viděl, Lee zničil všechny kamery, co monitorovali celu. ,,Teď můžeš.." Nath tedy pokračoval. ,,Dneska utečeme.. Už to tady déle nesnesu, jdeš s námi?" Lee nadzvedl imaginární obočí, ale nedával najevo, že by ho představa svobody nějak vzrušovala. ,,Myslíš si, že až mu řekneš, že je jeho žena mrtvá, že někam půjde?" Nathan na sucho polkl. ,,Ale musíme ho odtud dostat! Musíme ho dostat k jeho lidem, aby mu pomohli! Už je mi zle z toho, co mu tady dělají... A hlavně je mi zle z toho, že jsem se na tom podílel.." Sklopil pohled. ,,Dobře.. jdu s váma. Kdy?" ,,Teď.." Lee přikývl a jelikož nedostával nulifikovací látku, teleportoval je přímo do cely, kde byl Sans. Stále seděl v koutě s nohama přitisknutýma k čelu a houpal se dopředu a dozadu. ,,Pane Smithe.." oslovil ho jemně Nath. Sans k němu zvedl pohled. ,,Nebylo to skutečný, že ne..?" zeptal se slabým hlasem. Nath zavrtěl hlavou. ,,Ne, nebylo.. Dneska odcházíme.." Sans po něm střelil šokovaným pohledem. ,,Ale.. to neni možný.. už jsem se pokoušel utýct.. Nejde to.." Nathan mu pomohl na nohy a kývnul hlavou směrem k Leeovi. ,,S jeho pomocí se nám to povede.."
V Sansově očích se blýskla naděje anahodil menší úsměv. ,,Tak dojdeme pro Frisk a utečeme.." Nathan se zarazil a Sans si toho všiml. ,,Pane Smithe..Vaše žena je.." nemohl to doříct. Prostě nemohl. ,,Ne..Ne..Ne.." Sansovi zčernaly oči a po tvářích se mu začaly koulet čerstvé slzy. ,,Je mi to líto.." zašeptal Nath. Sans to nevydržel a ruka mu vyletěla proti Nathanově tváři. Vědec spadl na zem a držel se za tvář. Po roztrženém rtu mu stékal malý pramínek krve. ,,Slíbil si, že se o ni postaráš!!" zařval na něj Sans. Byl vzteky bez sebe a měl co dělat, aby na něj neposlal Blastery. ,,A-Ale ona byla v pořádku! Dneska se měla probudit..." Potom si to Nathan uvědomil. ,,Vaše žena není mrtvá," pronesl sebejistě. Sans měl sto chutí se na něj znova vrhnout, ale jenom odsekl. ,,Jednou řikáš, že je a potom, že neni.. Už se konečně rozmysli," Chtěli se začít hádat, ale Lee mezi ně vstoupil. ,,Tak se uklidníme, holky, jo? Teď je důležitější, abychom se odsud dostali.." jeho hlas byl tichý, ale občas jedovatý jako kyanid. Oba dva si povzdechli a odvrátili od sebe pohled. ,,Dobře... co máš za plán?" zeptal se Sans Leeho. ,,I když jsem nedostával nulifikovací látku, jako ty, můžu se teleportovat jenom na krátké vzdálenosti. A navíc, kdyby to bylo tak jednoduchý, byl bych pryč už dávno. Celý komplex je opláštěn silovým polem, který brání teleportaci, takže to musíme vzít normálně hlavním vchodem. Sice to bude riskantní, ale risk je zisk. Teleportuju nás přímo před hlavní výtah. Ty, Nathane, se nabouráš do jeho systému a já se Sansem tě budeme krýt. Všechno jasný? Jdeme," Sans s Nathem se na sebe nechápavě podívali. Pak pokrčili rameny a vydali se za Leem. Kdyby to šlo tak hladce, jak to Lee popsal, byl by to zázrak. Se zeleným světlem se objevili před hlavním výtahem. Nathan se mlčky rozeběhl směrem k ovládacímu panelu a snažil se nabourat do systému. Lee i Sans si aktivovali schopnosti. Sans levé modré a Lee pravé zelené. Pro Sanse to bylo ještě trochu bolestivé, protože ještě odeznívaly účinky nulifikovací látky, ale dalo se to vydržet. Pořád seale nemohl smířit s tím, že je Frisk.. pryč.. Měl co dělat,aby na to nemyslel a dával pozor na případné nebezpečí. Najednou zaslechli zasvištění kulky a tlumený Nathanův výkřik. V rychlosti se otočili a viděli, jak se Nath těžce opírá o panel a jednu ruku má obtočenou kolem břicha, ze kterého se mu řinula krev. ,,Do prdele!" zaklel Sans. ,,Lee! Za mě!" vykřikl a vytvořil průhledný modrý štít. Lee k němu přiskočil a kryl si hlavu. Do štítu se zaseklo pár dalších kulek a Sans štít jen tak tak dokázal udržet zaktivovaný. Velkou místností se začal rozléhat smích. ,,Vážně jste si mysleli, že vás nechám jen tak utéct?" Lee i Sans zvedli pohled a uviděli osobu, která jim zničila život.
Oba dva hrdelně zavrčeli. ,,Konečně jsem dostihla toho zrádce, který propouštěl informace ven. Dokonce volal tvé dcerušce, aby tě přišla zachránit.." Sans se zarazil a podíval se na Natha, který se zhroutil na zem. Otočil se zpátky a mlčel. Margaret pokračovala. ,,Teď, když vás tu mám všechny tři pohromadě, vám zajistím hodně bolestivou smrt," ďábelsky se zasmála a pokynula jejím vojákům, aby namířili své zbraně. Ani nepohnula brvou a na Sanse a Leeho se rozletěla sprcha smrtících kulek. Při jejich dopadu začal štít praskat a rozpadat se. Sans najednou vykřikl a ruka, která držela štít v aktivním stavu, mu ochabla. Sykl bolestí a chytil se za zraněnou paži, ze které začala téct krev. ,,Rychle!" vykřikl a popadl Leeho za cíp mikiny a strhl ho za menší zídku. Lee pomocí teleportace přemístil zraněného Natha k nim. Sans se sesul na zem a opíral se o zeď. Trhavě dýchal a držel se za krvácející ránu. Pak se otočil k Leeovi a pevným hlasem s příměsí strachu, pronesl: ,,Lee.. budeš muset utýct sám.." V ráněmu zatepalo a sykl bolestí. Lee zavrtěl hlavou. ,,Ne," ,,Lee! Nezvládneme utíkat celou cestu.." Sans si z krku sundal zlatý medailonek a vtiskl ho Leeovi do ruky. ,,Dej tohle mojí rodině a řekni jim, že je mám rád.." Lee se na něj smutně podíval. ,,Mluvíš, jako kdyby si byl už po smrti.." Sans se uchechtl a vykouknul z úkrytu. Rychle se ale zase schoval, protože do zdi se zarazila další salva střel. ,,Bůhví, jestli za chvíli nebudu..Teď běž!" Lee jenom přikývl a rozeběhl se směrem k již aktivovanému výtahu. Za běhu pomocí základního útoku stiskl tlačítko. Skočil do kabiny výtahu a ten se s kodrcáním rozje lsměrem nahoru. Ještě než mu zmizel spodek z dohledu, zakřičel:,,Vrátím se pro vás!" Bál se, že jeho přátelé budou zastřeleni, neb hůř, ale on se vrátí. Zatajil se mu dech, když ho výtah vyvezl na plošinu v jeskyni. Do očí ho udeřilo ostré večerní slunce a Lee musel přivřít oči. Tak takhle vypadá slunce.. vydechl. Odhodlaně vyšel kupředu a s nadějí na nový život se rozešel neznámo kam.

#oxidace 
Taaakže... 
Ti, s kým neprodebatovávám postupy příběhu, mě budou chtít teď hned zabít, že?? 
Čekala jsem to, ale nebojte, v příští kapitole bude snad všechno růžovější než v kapitolách předchozích :D 
Protože se nám tu bude schylovat k dvoum novým shipům!!! :3 
Neřeknu ale kdo to bude :)
Takže si to shrneme... Nathan je postřelenej, Sans je postřelenej, Frisk je mrtvá (asi) a Leeovi se povedlo utéct -_-
Zatím se mějte, Špunti!!! 

P.S.:
AnytCz
Ell_Fur

Děkuju mockrát 😇

Edit: mě se to ukázalo jako nevydaný, tak to vydávám znova 😑😑