Howdy!!
Po dlouhé době jsem tu s další částí na tenhle cancer, kterej se dohrabal přes 20 kapitol!!! 
Snad se Vám to bude líbit a nezabijete mě :3 

,,Haló?"Alexa zvedla telefon, který ji začal zvonit v kapse. Zrovna byli na odpočívadle v jednom menším městečku na venkově, kde si chtěli odpočinout a promyslet si plán. Jason usrkával pití z plechovky a jantarovýma očima přejížděl zmenšeninu státu Texas a dalších blízkých amerických států. Občas si něco zamručel nebo něco zakroužkoval. ,,Nezavěšuj, prosím.." uslyšela mužský nervózní hlas. ,,Nemůžu mluvit dlouho, ale svědomí mě nutí ti to říct.. To monstrum," Alexa se napjala při slově monstrum,ale mlčela. ,,.. a ta velvyslankyně jsou v Cansasu poblíž hory Tří Tesáků.." Dívka měla na tváří šokovaný, ale zároveň šťastný výraz. Teď ví, kde jsou její rodiče, tak pro ně můžou s Jasonem zaletět. Mužský hlas na druhé straně telefonu už nebyl nervózní, ale zněl, jako kdyby muž měl co dělat, aby se nerozbrečel. ,,Je mi líto, co jsem udělal..sbohem." rozezněl se zvuk ohlašující ukončení hovoru. Alexa si strčila telefon zpátky do kapsy a rychle přiskočila k Jasonovi a sedla si vedle něj. ,,Jasone? Proč máš zakroužkovanou zrovna horu Tří Tesáků v Cansasu?" zdálo se jí to jako až moc velká náhoda. Jason jenom pokrčil rameny. ,,Bylo tam nahlášeno zmizení spousta lidí i monster, která tam žila. Přišlo mi dobré si ji označit. Kdo ti volal?" zeptal se, ale nevzhlédl od mapy. ,,O tom s tebou chci vlastně mluvit," ,,Mhmm..?" Alexa si odfrkla a otočila Jasonovu hlavu tak aby se ji mohl podívat do očí. ,,Mohl bys na chvíli odlepit oči od tý mapy a poslouchat, co říkám?" řekla s mírným úsměvem. Když se jejich oči střetly, Alexa se v těch jeho na chvíli ztratila. Jason se provinile usmál a na tvářích se jí objevil menší ruměnec. Ugh.. proč mi tohle dělá...? Má vůbec ponětí, že má ten nejhezčí úsměv na světě? Pomyslelasi omámeně. Jason si povzdechl a zastrčil černovlasé dívce neposlušný pramen za ucho. Chtěl se začít přibližovat k jejím rtům, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Nemůžu to udělat... ozval se mu v hlavě smutný hlas. Musím ji dát prostor... ,,Eh... o čem jsme to mluvili?" Alex mrkla a na obličeji se ji objevil zmatený výraz. ,,Noo, myslím, že si mi chtěla říct, kdo ti volal, že?" ,,A jo vlastně..." Najednou se ji ústa roztáhla do širokého úsměvu, odhalující bílé a rovné zuby. ,,Máme stopu!" vykřikla nadšeně. Jason zvedl jedno obočí a nechápavě se na ní podíval. ,,Prrr.. počkej...Kdo ti teda volal?" zeptal se ještě jednou. ,,Nevím, kdo to byl, ale řekl mi přesně: ,,To monstrum a ta velvyslankyně jsou v Cansasu poblíž hory Tří Tesáků.."," zopakovala větu, kterou ji volající řekl. ,,Z nějakého důvodu zněl nervózně a jakoby se něčeho bál," dodala. ,,A ty mu věříš?" snažil se ujistit Jason, kterému to přišlo celé docela divné a až moc podežrelé. Alex přikývla. ,,Ano, věřím.." odpověděla potichu, i když si tím nebyla stoprocentně jistá. Chvíli mlčeli a Jason potom zvedl jeden koutek jako snahu k úsměvu. ,,Když mu věříš ty, tak i já.."

Je to pár dní, co Frisk chtěla ukončit svůj život. Byla odvezena na ošetřovnu, kde byla pod přísnou ostrahou, aby se něco takového nestalo znovu. Sans o ní nic nevěděl a měl pocit, jako by mu vzali půlku jeho již popraskané duše. Cítil se strašně sám, ale nebylo to nic v porovnáním s pocitem viny, který vůči tomu incidentu měl. Kdyby si dal pozor na Margaret, mohl Frisk před ní ochránit. Kdyby řekl všechno, co si o ní myslel, nemusela by je unést a Frisk by nechtěla spáchat sebevraždu.. Netrvalo dlouho a šel na další pokus. Zmátlo ho, že nebyl připoután k žádné židli ani přístroji. Stál uprostřed světlé místnosti, kde nebylo zhola nic. Jenom čtyři stěny, podlaha, strop a zmatený kostlivec. Sans měl divný pocit, že to bude hodně bolet. Měl pravdu, ale ne tak docela. Světla najednou zhasla a Sanse pohltila temnota. Kolem něj bylo strašidelné ticho, ale potom za sebou uslyšel kroky. Žárovky začaly vrhat šedivé světlo. Sans vytřeštil oči na dvě osoby, které se tam objevily. ,,T-Tati..?" vydechl zaraženě. Jeho otec tam klečel s bezvládným tělem jeho matky v náručí a po tvářích mu stékaly slzy. ,,N-ne.. ne.." rozeběhl se a natáhl ruku, aby se dostal ke svému otci co nejdříve, ale jakmile se přiblížil, jeho rodiče zmizeli jako mlha.
Za ním se objevila další, tentokrát horší scéna. Nejdříve to vypadalo poklidně a mírumilovně. Frisk si hrála s malou Alex a Thomasem. Všichni tři vypadali tak šťastně. Frisk se potom na něj otočila, vstala a otevřela náruč. Sansovi po tvářích tekly slzy a instinktivně zvedl ruku, aby si ji přitáhl k sobě. V momentě, kdy to udělal, Frisčiným tělem projela ostrá kost. Z pusy ji začal téct pramínek krve, ale na tváři měla stále ten svůj klidný úsměv. V zoufalství, které v něm kolovalo se rozmáchl rukou a zakřičel nějakou kletbu. S očima plnýma slz se otočil, aby se ujistil, že jeho děti jsou v pořádku, ale jenom mu na ně spočinul pohled, podlomila se mu kolena. ,,Už dost... prosím.." Zakryl si rukama obličej, aby se nemusel dívat na své děti, které byly probodané jeho útoky. Oba leželi v kaluži krve a byli mrtví. Začal tam štkát a slzy mu stékaly po zaprášené tváři. ,,S-SAnsi..?" rychle se otočil a slzy mu odkáply z tváře. ,,P-Paps..?" uviděl svého bratra, klečícího na kolenou s rukou položenou na hrudi. Skrz prsty mu odkapávala rudě červená krev a z očí mu také tekly slzy. Chtěl se k němu rozeběhnout, ale narazil do nějaké neviditelné stěny. ,,Sansi... bolí to..." Sans se svezl po neviditelné stěně na kolena a ruce se mu zatnuly v pěsti. ,,Bude to v pořádku, Paps.." vzlykal. ,,P-Proč si m-mi nepomohl..? V-volal jsem t-tě.." Sansovi zčernaly oči a začal štkát ještě více. Když zvedl zrak, šokovaně zíral na chlapa, který se přibližoval k Papovi ze zadu. V ruce svíral dlouhý nůž. ,,Papy! Pozor!!" vykřikl Sans, ale bylo příliš pozdě. Dlouhá čepel projela Papyrusovi skrz hrudní koš a ze špičky odkapávala čerstvá krev. Kapky po sobě zanechávaly malou loužičku, která se stále zvětšovala. Ne..N-Ne!!! Ty hajzle zasranej!!

Už je to asi týden, co Alexa s Jasonem odjeli. Už ji to musím říct.. pomyslel si Thomas sklesle, když seděl na neustlané posteli. Ale chtěl se zeptat na pár rad svého nevlastního strýce Asriela. Neochotně vstal a zamířil si to do Azzyho pracovny. Zaťukal a s menším úsměvem řekl: ,,Ťuk, ťuk.." ,,Kdo tam?" ozvalo se zpoza dveří. ,,Já.." Zmatený hlas se začal přibližovat ke dveřím. ,,Kdo, já?" Azzy otevřel dveře a Thomas dokončil vtípek. ,,Jááátrová paštika!" Asriel se plácl přes čelo a prohrábl si bílou čupřinu.,,Thomeee... Mmm..." Thomas se zasmál a potom se vážně podíval svému strýci do očí. ,,Potřebuju si s tebou o něčem promluvit.." řekl potichu. Asriel přikývl a navrhl, aby sešli projít ven. Začínal pozdní podzim a vzduch se čím dál více ochlazoval. Asriel si vzal na sebe teplou mikinu a kolem krku zavázal duhovou šálu. Thomas neměl takový problém, protože mu zima nepřišla tak hrozná. Měl akorát slabší mikinu a kšiltovku stylu Snapback. ,,Tak o čem si chtěl mluvit?" zeptal se Azzy nakonec. Zrovna procházeli kolem nějakého knihkupectví a Thomasovi se vybavila Hope, jak si v parku u rybníka četla knihu, kterou ji dal. Nevěděl, jak začít, ale nakonec si povzdechl. ,,Chtěl jsem s tebou mluvit ohledně mě a... Hope," Azzy zvedl obočí a usmál se. ,,Jdeš celkem pozdě na to, jak dlouho to vím," ,,Počkej... jak to víš?" zeptal se zaraženě Thom. Jeho strýc se zasmál. ,,Myslíš si, že jde přehlídnout, jak se před mojí dcerou červenáš víc jak rajče?" Jen to dořekl, Thomovi se na tvářích objevil malý ruměnec skoro fialové barvy. ,,Ehm... vadí ti to?" zeptal se s nejistotou v očích. Azzy mávl rukou a poplácal svého synovce po rameni. ,,Mě to nevadí, Chara to sice necítila, ale já jsem hned od vašeho prvního setkání věděl, že jste Spřízněné duše," Thomas se usmál. ,,Jsem rád, že ti to neva.." Asriel přikývl. Zrovna procházeli kolem květinářství a Thomase něco napadlo. ,,Víš co? Jdi napřed, ještě se pro něco stavím," ,,Tak jo, ale buď co nejdřív doma, víš jak to v ulicích chodí," odpověděl mu s nejistým úsměvem Azzy a začal odcházet. Když jeho strýc zmizel za rohem, Thomas si povzdechl. Azzy má pravdu... musím si dát pozor, nikdy nevím, na koho můžu  narazit.. pomyslel si. Proto nerad chodil po večerech sám venku. Protože se po ulicích začali toulat různí bezdomovci, ale i lidé, kteří za šera přepadávali monstra. Jsou to pěkní hajzlové, ale bohužel tu není nikdo, kdo by to vyřešil. Kdyby tady byla mamka, nic z tohohle by se nedělo.. zesmutněl na chvíli. Celá událost se zmizením jeho rodičů jím celkem otřásla, ale oporou mu byla Alex a Hope, kterou začal milovat. S proudem chladného vzduchu vešel do květinářství a koupil tam jednu, ale přesto nádhernou červenou, až rudou růži. Na tváři se mu objevil úsměv a už zase plný pozitivních myšlenek si to šinul domů. Těšil se na to, až Hope vyzná své city, ale zároveň si říkal, že se Hope asi nebude chtít zahazovat s ubohým kostlivcem. Ale to ho neodradí! Bylo teprve šest hodin a už byla tma, jako kdyby se chýlilo k desáté nebo jedenácté.
S divným pocitem přidal do kroku. Pak se ohlédl přes rameno a všiml si, že za ním jdou tři osoby v černých mikinách.Rychle se otočil na zpět a chtěl se rozeběhnout vpřed, ale i před ním byly dvě osoby, též v černých mikinách. Sakra..! Zabočil do vedlejší ulice, ale potom se zarazil. To si země děláte už srandu, že?! Proč... SLEPÁ ULIČKA?! ,,Ale, ale... kdopak se nám to zatoulal?" Thomas se prudce otočil a zděsil se při pohledu na šikanátorskou bandu ze základky. V čele stál samozřejmě Eric, nejsilnější, ale taky nejblbější z nich. ,,Tak jak se mají rodiče?? Ouu.. já zapomněl... oni jsou mrtví, že?" na tváři se mu objevil výsměšný pohled. Thomasovi zčernaly oči. ,,Drž hubu.." chtěl, aby to vyznělo ostře a výhružně, ale vyšel z toho spíše vystrašený tón, což nechtěl, aby se stalo. ,,Aww... podívej, Ericu, ten červ se nás bojí," zasmál se jeden z jeho kumpánů. Eric se uchechtl a začal se přibližovat k vystrašenému kostlivci. ,,A má proč," Napřáhl se pěstí. Znova už ne.. ozval se rozhodně Thomasův vnitřní hlas. Už nechtěl být ten, který bude pro ostatní jenom jako fackovací panák. Nechtěl být ten, který se bude krčit v koutě a bát se. V rychlosti se rozhlédl, aby našel něco na obranu, nebo alespoň něco užitečného k útěku​. Požární schodiště, yess! Pomyslel si vítězoslavně. Než ho stihl Eric praštit, skrčil se a rozeběhl se k bedně, která stála pod žebříkem na požární schodiště. Přes převrácený kontejner skočil Konga a běžel dál. Odrazil se od bedny a chytil se první příčky žebříku. ,,Ooo!! Dobrej Kong!!" uslyšel za sebou. Co to sakra?! Pomyslel si zmateně a snažil se chytit další příčky. Eric po tom, co vykřikl, hodil vražedný pohled. ,,Chyťte ho!" zařval na své kumpány. Ten nejvyšší z nic, který měl něco přes dva metry, přiskočil pod žebřík a čapl Thomase za kotník. ,,Tak sem poď ty, šmejde malej," zazubil se. Zatáhl a Thomasovy sklouzly ruce z příčky. Bolestivě dopadl na zem a zaslechl nechutné křupnutí v jeho pravé pažní kosti a lokti. Do očí se mu nahrnuly slzy, ale dokázal je zadržet. Přece jim neudělá tu radost. Zatnul zuby a chytil se za ruku. Vrávoravě se postavil a snažil se udržet na nohou. Po ruce mu tekla krev a odkápavala z konečků prstů na zem. ,,No to nene... ty ještě stojíš?" řekl Eric přeslazeným hlasem. ,,Mě jen tak neporazíš.." Thomasovi se na tváři objevil už naštvaný pohled. Eric s ostatními chytili záchvat smíchu. No to bylo vtipný jak reklama na superděrovačku.. pomyslel si ironicky. ,,Hehe...
A co jako uděláš, huh? Už si taky taková zrůda jako tvoje ,,sestřička"?" A. UŽ. DOST!
V Thomovi se nahromadil vztek, který už nedokázal udržet. Cítil, jak se v něm hromadí energie, která mu prostupovala až do konečků prstů. Bolest v ruce pominula a rychle máchnul levou rukou. ,,A DOST!" zakřičel zároveň s pohybem ruky.
V Ericových očích se objevilo zděšení, když tím vysokým týpkem projela kost. Z pusy mu začal téct pramínek krve a bezvládně se zhroutil na zem, kde se začala tvořit krvavá kaluž. Eric se vztekle otočil na Thomase, kterém ulevé oko svítilo světle modře a pravé měl celé černé. ,,Za to zaplatíš.." zavrčel skrz zatnuté zuby a rozeběhl se k Thomovi.
Ten nestihl zareagovat a už ho Eric chytil za hlavu a silou mu ji přimáčkl ke zdi. Krev se začala řinout z praskliny na spánku. Světle modré oko se začalo mísit s červenou krví, která do něj natekla. Thomas rozmazaně viděl, jak se Eric ušklíbl a před obličejem se mu zaleskla čepel vystřelovacího nože.
,,Bojíš se, že? Máš čeho, protože můj ksicht bude to poslední, co uvidíš.." děsivě se zasmál a začal nožem dělat tenkou ranku po Thomově tváři. Thom sykl bolestí a po noži zbyla krvavá cestička. V očích se mu zaleskl strach a Ericovi se ještě více roztáhl úsměv. Tlak se zmenšil a Thomas se svezl na zem. Myslel si, že Erica to přestalo bavit a šel pomoct svému kamarádovi, ale to se mílil. ,,Aaaahhh!!!" temnou uličkou se rozhléhal jeho křik, když mu do kolene zajela dlouhá čepel nože. Eric se uchechtl a chtěl nožem otočit, aby Thomovi způsobil ještě větší bolest, ale něco ho zarazilo. ,,NECHTE HO NA POKOJI!" To bylo poslední, co Thomas slyšel, než upadl do mírumilovného bezvědomí.

Ouuuukeej... 
A tohle mělo být jako co?! 
Nějakej úmysl od autorky zabít vlastního bratra??!! (možná??)
Upřímně teď lituji Sanse.. :'( 
(I am such a baaad guy!! X( ) 
Taaaak schválně... kdo myslíte, že zastavil Erica před tím, aby Thomasovi vykloubil koleno, huh? 
Jooo a btw... promiňte, že v tom dělám takovej zmatek, ale tenhle Eric  nemá nic, NIC společného s Erikem u Tary, ju?? 
Ani nevím, jak se mi tam připletlo to jméno znova :/ 
Can U do me a favor pwease??
:3 
Můžete mi prosím do comm poradit se jménem pro toho vědce, který pomáhal Sansovi??? 
Kdyžtak moooc díky :D 
Zatím se mějte, Špunti :*