Howdy!!!

Tak se tu hlásím s další kapitolou, yaaay!! :)
 Snad mě nezabijete, za to, co jsem napsala :/ 
Užijte si to!! :P 

Z Alexiných úst se vydralo povzdechnutí. Už je to skoro měsíc, co jejich rodiče zmizeli. Stále se nedokázala smířit s tím, že je policie prohlásila za mrtvé. Thomas byl na tom podobně, ale rozptýlením mu byla Hope, ke které začal cítit něco víc. Alex projížděla internet a hledala nějakou známku něčeho, co by jí dalo naději. Vztekle hodila telefonem na postel.Už toho mám dost! Když jsou ty policajti tak neschopný, tak je půjdu najít sama! Byla hodně odhodlaná je najít klidně na vlastní pěst. Ale rozhodla se ještě projít po městě, než se pevně k tomu rozhodnutí zavázala. 

Vyšla z domu a zamířila si to do parku. Podzim vytvářel krásnou krajinu. Na stromech vysely listy barvy od hnědé až po červenou. Tráva byla naopak stále svěže zelená. Vzduch začínal být chladnější a tak si dívka zapnula koženou bundu až ke krku. Když se tak procházela skoro prázdným parkem, dostala pocit, že ji někdo sleduje. Nenápadně se otočila a zaklela. To už je ale na mě moc.. Přidala do kroku a zahnula tam, kde si myslela, že bude více lidí. Ale spletla se. Nikde nikdo nebyl.

,,Ale, ale... co pak tu děláš takhle sama?" zaslechla za sebou slizký hlas. Prudce se otočila a uviděla tam člověka, kvůli kterému se pohádala s otcem. ,,Co chceš?!" odsekla a na tváři se ji objevil vražedný pohled. ,,Copak,kočičko? Neříkej mi, že jsem ti nechyběl?" Začal se k ní přibližovat a měl nasazený ten svůj typický úchylný úsměv. ,,Si spadl z višně?! Co po mě chceš?" zopakovala stejně ostře jako prve. ,,Co bys čekala?" Alex zasyčela. ,,Ani kdybys byl poslední na světě! To bych nechala lidstvo zahynout,než bejt zase s tebou!" vyprskla na něj. Znova se k ní začal přibližovat a zahnal ji do kouta budov. V Alexiných očích se objevil strach, protože věděla, co jí chce udělat.

Bylo jí nepříjemné, když byl u ní takhle blízko, ale i přes všechnu snahu ho od sebe nedokázala odtrhnout. Když ji sáhl na zadek, uslyšela klučičí hlas. ,,Hej ty!! Nech ji být!!" Prudce se otočil a Alex za jeho ramenem uviděla kluka se světle hnědými vlasy a jantarovýma očima.

,,J-Jasone?" Vážně nečekala, že zrovna Jason se postaví někomu jako je její ex. Jason byl o půl hlavy vyšší jak ona a byl o hodně hubenější. ,,A co uděláš, když nenechám, huh? Unudíš mě k smrti?" A znova začínal na Alex dotírat. Když si přičichl k jejím vlasům, Jason zavrčel a rozeběhl se k nim. Cestou se proměnil na obrovského vlka a za jeho zády na něj zavrčel. Alex se překvapeně koukala na Jasona ve vlčí podobě. Měl světle hnědnou srst a stejně jantarové oči jako v lidské verzi.

Ten, co ji obtěžoval se zajíkl a odběhl někam pryč. Alexa se za ním ani nepodívala a došla k Jasonovi. Pohladila ho po hlavě a děkovně se na něj usmála. Jason se znova proměnil na člověka.

,,Wow.. to bylo divný, heh.. Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě a prohrábl si vlasy.

Alexa přikývla. ,,Ale jenom proto, že jsi přišel.."
Jason zavrtěl hlavou. ,,Určitě bys ho zvládla sama.. Viděl jsem tvoje schopnosti v akci,"
 A joo.. on tam vlastně byl! Uvědomila si po chvíli. Bylo to asi před dvěma měsíci, kdy měla na střední projekt ohledně magie. Sice to nebylo k tématu, který dostala, ale co už. ,,S Gradientem jdeme do kina, nechceš jít s námi?" Alex se na chvíli zamyslela a pak s menším úsměvem přikývla. ,,Tak dobře.."

Potom za nimi přiběhl udýchaný Gradient. ,,Dej mi alespoň vědět, když se někam bezhlavě rozeběheš, jo?"Zhluboka vydechl. ,,Eww.. promiň, kámo," znova si prohrábl vlasy a nasadil omluvný úsměv. Alex zhluboka vydechla. Uvědomila si, že s Jasona moc osobně nezná, ale musela uznat že má okouzlující úsměv. ,,Jo a Alex jde s námi do kina, neva?"Gradient zavrtěl hlavou. ,,Ne nevadí," Takhle se spolu bavili do večerních hodin, kdy nastal čas se připravit do kina.

Všichni tři se sešli před kinem a společně vešli dovnitř, kde dávali Strážce galaxie 2.

-------- 

,,Aaahh!!" tichem se rozhlékal křik, když Sansovi do aktivovaného magického oka zajela dlouhá jehla. Po tvářích mu tekly slzy a pěstě měl pevně sevřené a spoutané ke kovové židli. Věděc se se zvednutým obočím otočil na Margaret, která všechno sledovala. ,,Nemůžeme ho uspat? Strašně se kroutí," Margaret ale zakroutila hlavou. ,,Ne, za prvé, ty vzorky by byly potom nepoužitelné a za druhé.. nebyla by to taková zábava.." řekla s děsivým úsměvem. Vědec si jenom povzdechl a pokračoval ve své práci. Sans chtěl strašně moc upadnout do bezvědomí, ale bolest mu to nedovolovala. Ještěže to nevidí Frisk.. 
pomyslel si a bolest trošku pominula. Ale ne na dlouho.

Z levého oka mu začala téct krev, protože jehla zajela moc hluboko. Vědec zaklel a jehlu rychle vytáhl. ,,Pokračujte," přikázala vědcovi Margaret. ,,Jestli chcete, aby byl ještě použitelný, necháte ho pro dnešek být, aby se alespoň troch regeneroval," odsekl ji. Margaret protočila očima a mávla rukou. Vědec vzal do ruky vatový polštářek a obvaz a ošetřil Sansovi ránu. Ten se na něj omráčeně podíval a zavrčel. Když se Margaret otočila k sekuriťákovi, vědec se na něj omluvně podíval.

 ,,Promiňte.." zašeptal. Sans se na něj nechápavě podíval, ale nedokázal ze sebe vypravit ani hlásku. Proč se mi omlouvá..? Nechápal to. Proč by se mu věděc, který mu vrážel do oka jehlu skoro každý den, omlouval? ,,Na zítřek se psychicky připravte.. a snad to přežijete.." pokračoval a po očku sledoval Margaret. ,,Jo a ještě poslední věc... vaše děti... jsou v pořádku," malinko se usmál a dokončil obvazování Sansova zraněného oka. Sans si oddechl a zavřel zdravé oko.
Uff.. jsou v pořádku.. Nevěděl proč, ale věřil mu. Pravda byla, že vědec nevěděl, jestli jsou jeho děti v pořádku. Řekl to jenom proto, aby se Sans uklidnil. To, co ho další den čekalo, potřebovalo alespoň trošku psychického klidu. 

Následoval přesun do cely. Sekuriťák ho surově chytil za paži a vlekl ho tmavou chodbou. Sans za ním klopýtal a nestíhal dlouhým krokům. Bylo mu slabo a v levém oku ho pálilo a tepalo mu. Krev se vsakovala do vatového polštářku a pramínek mu tekl i po tváři. Muž v obleku ho hodil do cely, až spadl na zem. Sykl a slyšel vrzání železných dveří, která je oddělovala od nechutných laboratoří, ale i od vnějšího světa. Ruku si položil na obvázané oko a se zatnutými zuby vstal. Sakra! Proč je tady taková tma? Pomyslel si. ,,Frisk?" Ale nikdo mu neodpovídal. Tak to zkusil znovu. ,,F-Frisk? Lásko?" Ale znovu se mu nedostalo odpovědi. Když si jeho oči zvykli na tmu, zděsil se. ,,Ne..Nenene.."

-------

,,Alex.. prosim tě, nikam nechoď. Ani nevíš, kde jsou!" snažila se Tara a všichni ostatní vymluvit Alexe její šílený nápad. ,,Už mě nebaví tady sedět na prdeli a nic nedělat! Půjdu je hledat, i když mi to budete jakkoliv vymlouvat! Moji rodiče mrtví nejsou a já je najdu!" Alex se otočila na patě a vyběhla z domu. Byla pevně rozhodnutá, ale druhá věc byla, že nevěděla, kde začít.
,,Ahoj, prcku!" uslyšela nad sebou a když zvedla hlavu, uviděla usmívající se tvář Pjiho. Pozdravila ho a on si sedl na obrubník vedle ní. ,,Neviděla si někde Jasona a Gradieho?? Jass si u nás zapomněl tohle," a ukázal na menší sešítek. Alex zavrtěla hlavou. ,,Ne, neviděla, ale předám mu to, stejně jdu s ním ven," PJ přikvýl a předal ji menší sešit v koženém obalu s vypáleným otiskem vlčí tlapy. Alex potom zvedla obočí. ,,Ty si dneska nějak roztěkanej, co je?" zeptala se ho. PJ se ze široka usmál.

,,Proč bych nebyl, když dneska přilétá taťka domů! Tak se zatím měj," rozloučili se a vysoký kostlivec začal veselou chůzí odcházet domů. Alex se teleportovala do pokoje, který sdílela Hope. Její sestřenka zrovna nebyla doma a tak měla celý pokoj jenom pro sebe. Mě se dneska daří.. pomyslela si ironicky, když jí Jasonův sešítek spadl na zem hřbetem nahoru. Když ho sebrala, na zem spadla prázdná stránka. Se zvednutým obočím ji sebrala a podívala se, co na ní je. Na papíře se skvěla ručně psaná báseň s názvem For Sparkle. Zvědavost ji nedala a začala si báseň číst. Ze slov, napsaných na bílém papíře byla cítit láska, ale také zklamání. Báseň se ji zavrtala do paměti.

Pak ji ale zvědavost nedala a začala listovat celým sešítkem. Zajímalo ji, kdo je ta Sparkle, o které Jason píše ve svých básních. Když otočila poslední stránku, uviděla něco,co ji vyrazilo dech.

Na kožených deskách se skvěla její fotečka u které byl nápis Sparkle. Tohle je vtip, že?? pomyslela si zaraženě. Ale když nad tím chvíli uvažovala a dle jeho chování, když byli spolu venku, uvědomila si, že je to pravda. Jason k ní něco cítí. Začala se cítit špatně kvůli tomu, jak se k němu občas chovala. Povzdechla si, odložila sešit na stůl a svalila se na postel. Po chvíli do pokoje vešla Hope a sedla si vedle ní. ,,Vypadáš sklesle, děje se něco?" Alex si z očí shrnula vlasy. ,,Zjistila jsem, že Jason je do mě asi zamilovaný.." řekla potichu. Hope se zahihňala.
,,Je zajímavý, že jsi si toho všimla až teď, ale máš pravdu, je do tebe zamilovaný až po uši,"
,,No tak to je fakt super.." povzdechla si Alex. Slíbila si, že žádný vážnější vztah navazovat nebude, protože se nechtěla znova spálit. A když viděla reakce jejího otce, když se zmínila o klucích, byl to další důvod, proč si dát načas. ,,Náhodou.. Jason je fajn kluk," přiznala Hope.
,,Jo to je, ale v tuhle dobu zrovna nikoho nechci a vypadá to, že z jeho strany je to celkem dlouhodobý.." Alex se posadila a prohrábla si vlasy. ,,Vím, co sis zaslíbila, ale podle mě je to trošku přehnaný, ne? Co když je Jason ten pravý?" na tváři se Hope objevil menší úsměv. Alex se usmála zpátky. ,,Máš pravdu,"

Mezitím co si Hope a Alex povídali o klucích a jiných žhavých tématech, Thomas byl se svými přáteli na parkourovém workshopu. Zrovna se díval, jak jeho kamarád skáče Wallflip.

,,Co to bylo za paty?! Dej si deset!" zakřičel na něj instruktor. Jack si povzdechl a začal dělat deset kliků. Teď byl na řadě on. Zhluboka se nadechl a rozeběhl se naproti stěně. Instruktoři stáli ze strany, aby ho jistili. Odrazil se a zabalil se. Všichni začali tleskat, když dopadl zpátky na zem. Instruktor ho poplácal po rameni. ,,To bylo pěkný! Na to, že to bylo poprvý," a mrkl na něj. Thomas se usmál a odběhl za Jackem. ,,Kámo to nekecej, že si to dal na poprvý!" nechtěl mu věřit. Thom pokrčil rameny. ,,Jsem holt dobrej," zasmál se. ,,Přestaň si zvyšovat ego, jo? Tebe nic netíží," oba se zasmáli a dál pokračovali v tréninku, který trval asi dvě hodinky.

,,Tak se zatím měj, uvidíme se ve škole,"rozloučili se a Thomas se vydal směrem domů. Cestou potkal Jasona, který šel asi pro Alex. ,,Jé, ahoj," pozdravil ho Jason s menším úsměvem. Thomas mu pozdrav oplatil. ,,Ahoj, jdeš za Alexou?" Jass přikývl a celou cestu až domů mlčel.

Doma se Thomas zašil do svého provizorního pokoje. Cestou řekl Alexe, že na ní čeká dole Jason. No super.. pomyslela si Alex ironicky a do kabelky zastrčila sešit, který musela Jasonovi vrátit. ,,Ahoj," pozdravili se skoro jednohlasně.,,Půjdeme do parku?" navrhl jantarooký klučina.

Alex přikývla. Když došli do parku, usadili se na lavičku u menšího rybníčku, na kterém ještě rostly lekníny. Alex natáhla ruku se sešítkem k Jasonovi. ,,Tohle je tvoje," Jason si ho vděčně převzal, ale pak se zarazil. ,,Alex?" Ta zvedla jedno obočí. ,,No?" ,,Ty ses do něj dívala?" zeptal se ji podezřívavě. Než stihla něco říct, přerušil ji. ,,Nesnaž se z toho vymluvit, nos mě nikdy nezklame.." Jason si povzdechl a prohrábl si světle hnědé vlasy. ,,Takže to už víš.." řekl potichu.

Alex nevěděla co říct. ,,Jasone.. já.."povzdechla si. ,,Mám tě ráda, moc ráda a jsi strašně hodnej kluk, ale nejsem ještě připravená někoho mít.." řekla provinile. Položila mu ruku do té jeho a jemně ji stiskla. Jason stisk opětoval a mírně se na svou kamarádku usmál. ,,Já to chápu..." Chvlíli seděli mlčky než Alexa promluvila.

 ,,Dneska večer odjíždím," řekla s menším úsměvem. Jason zmateně zvedl jedno obočí. ,,A kam bys prosimtě jela?" ,,Jdu je hledat.." odpověděla tichým hlasem, který byl naplněný strachem ze zklamání, kterého může dosáhnout. Jason si povzdechl a pak řekl něco, co Alexu donutilo o něm zamýšlet v jiném směru. ,,Když můžeš ty můžeš nahlížet do mýho soukromí, já budu nahlížet do toho tvýho... A teď když víš, co k tobě cítím, zapomeň na to, že tě nechám jít samotnou," Zablýsklo se mu v jantarových očích. Alexa se k němu natáhla pro objetí a Jason ji ho dopřál. ,,Moc děkuju, Jasone.. Nejdřív jsem chtěla jít sama, ale s tebou mám větší šanci, že je najdu.."

-------

,,Ne...Nenenene!!!" Po tvářích mu začaly téct slzy a mísili se s krví, které mu prosakovala z obvazu. Rozeběhl se k nehybně ležícímu tělu, které patřilo jeho ženě. ,,F-Frisk! Prosím, to ne.." hlas se mu třásl od strachu, který se v něm nahromadil. Z hlavy si rychle sundal obvaz a pomocí něho zaškrtil Frisk ruku nad loktem. Z hluboké rány na zápěstí se řinula teplá krev, která na podlaze vytvářela menší kaluž. Rotzřesenýma rukama si sundal tričko a přiložil ho na otevřenou ránu.

,,Pomozte!! Prosím!" zakřičel do tmy a z očí mu proudem tekly slzy, které odkapávali na Frisčinu bledou tvář. Železné dveře se rozrazily a v nich stála Margaret a ten vědec/lékař, který ho ošetřil.

V rychlosti přiběhl a klekl si vedle Sanse. ,,Ustupte..." řekl vědec pevným hlasem. Sans se roztřeseně odšoupl stranou a díval se, jak zachraňují život jeho ženy. Do dveří někdo přisunul nosítka a Frisk byla na ně položena. ,,Připravte krevní transfúze skupiny AB a rychle!!" věděc štěkal příkazy na zdravotní sestru. Když začali i s Frisk na nosítkách odcházet, věděc se ještě podíval na zhroucenou hromádku. ,,Nebojte... postarám se o ní," Sans nedal nijak najevo, že by vnímal, ale přesto ho slyšel jasně a zřetelně. Také slyšel, že řekl že se o ní ,,postará" ne ,,postarají". To mu dalo pocit, že bude všechno v pořádku, ale stejně se nemohl smířit s faktem, že jeho žena, vždycky optimistická, sebevědomá a odhodlaná, byla schopna spáchat sebevraždu. Přitáhl si kolena k hlavě a snažil se zklidnit dech a tep neexistujícího srdce. Frisk.. ,,Proč si to udělala..?" 

#oxidace
Taaaak... co si myslíte?? 
Proč to Frisk udělala??
A co si myslíte o tom vědci?? Mě se zdá v pohodě, ale zdání může klamat, že?? 
Nooo.. a jak si myslíte, že to bude pokračovat?? 
A co si myslíte o vztahu mezi Alex a Jasonem??
Jooo a BTW... Jason je moje vlastní postava, takže nikomu nepatří, jenom mě!! XD 
#akdojeprejmajetnickej XD
Noo.. tak už nemám co dalšího říct, jenom..
Zatím se mějte, Špunti!!!