Howdy!! 
Taaak jsem tu s další, trochu delší kapitolkou!! X) 
Psaní týhle části jsem si váážně užila :) (kappa) 
Snad se vám bude líbit ;) 

Alex seděla opřená o strom u školy a četla si svoji oblíbenou knížku. Když nad ní někdo stál, vzhlédla. Nad ní stál ten nejmilejší a nejpohodovější kluk, kterého znala.,,Ahoj, Jammy!" usmála se na něj. ,,Čauky, prcku! Máš vedle sebe volno, nebo ti ten batoh dělá společnost?"

Alex protočila očima a posunula batoh na druhou stranu, aby si PaperJam mohl sednout vedle ní.
Jammy byl asi o hlavu vyšší jak ona a byl to tak trochu kostlivec. Většinou na sobě měl šedou mikinu a černé džíny, ale dneska měl bílé tričko a rifle. A jako vždy měl kolem krku světle hnědou šálu, která přecházela ve tmavou a měla na sobě kaňky od barvy.

,,Proč vlastně nosíš tu šálu, když je teplo?"zeptala se se zájmem. Nikdy se ho na to neptala, ale vždy ji to zajímalo a když se víc poznali, nebylo jí to trapné. ,,Dal mi ji taťka, když odjížděl někam na stáž. Už to bude měsíc, co se neozval.."

Alex mu položila ruku na rameno. ,,To bude v pořádku.A co tvůj druhý táta?" zeptala se. ,,Ale jo, zatím je v pohodě," řekl potichu. Pravdou je, že jeho druhý táta, Error, je malinko v depresi, když je Ink pryč. PJ doufal, že brzo přijede a všechno se vrátí do starých kolejí.

,,Noo.. a co jsi vlastně potřeboval, že si za mnou přišel až ze SUŠky?" Zkratka pro Střední Uměleckou Školu,která byla od Alexiny Zemědělské Akademie vzdálená skoro přes celé město, se chytla celkem rychle.
PJ se podrbal za krkem a za zády lusknul prsty. ,,Nooooo.. Dneska máš svátek, tak jsem ti přišel alespoň popřát," Ruku, kterou měl za zády natáhl k Alexe. Držel v ní krásnou modrou růži. Alexa malinko zčervenala a růži si převzala.Přičichla si a usmála se.

,,Je nádherná, děkuji," Natáhla se k němu a vtiskla mu pusu na tvář. PJ se malinko zasmál.
,,Takový bezva kamarádce nemůžu přece dát něco obyčejnýho," Alex se znova nadechla vůně, kterou růže vydávala.

Ty seš taky ňouma.. pomyslela sis úsměvem. ,,To bys mi taky mohl poradit, že? Já za boha nevím,co dát tátovi k narozkám!" Byla z toho zoufalá. Její otec měl zítra narozeniny a ona nevěděla, co mu dát! Chtěla mu dát něco speciálního, jako každý rok.

PJ se na chvilku zamyslel. ,,Co třeba... kdybys mu dala takovej ten otvírací řetízek s vaší rodinnou fotkou?" Alex na něj překvapeně koukala. ,,Uhh!! Proč mě to nenapadlo dřív!!"plácla se přes čelo. ,,Protože si moje dutá makovice, hehe.." šťouchl do ní Jammy.

,,Půjdeš do města se mnou? Nechci jít sama.." udělala na něj štěněčí očka. PJ si nakonec povzdechl a přikývl. ,,Tomuhle se nedá říct ne," Alexa vypískla a rychle si zbalila knížku do tašky. ,,Taak dobře, ale nejdřív musím domů, abych si vzala peníze.." chytila Jammyho za ruku a bez jakéhokoliv varování je teleportovala k nim domů.

Objevili se u Alex v pokoji. PJ si sedl na kraj postele a čekal, až si Alex vezme vše, co bude potřebovat. ,,Tak dobře,mám všechno, můžeme?" Jenom přikývl, ale tentokrát šli normálně hlavním vchodem.
Když procházeli chodbou, z Thomasova pokoje uslyšeli hlasitou hudbu. Alex otevřela dveře a uviděla svého bratra, jak sedí u počítače, má na hlavě sluchátka a hraje nějakou střílečku. Došla k němu a sundala mu sluchátka z hlavy.

,,Mohl by sis to alespoň ztlumit? Strašně ti ty sluchátka propouštěj," řekla mírně. Thom se na ní jenom uchechtl. ,,Ty mi nemáš co rozkazovat," a nasadil si sluchátka zpátky a Alexu už zase ignoroval.

Alex zavrčela a oddupala ven, kde už na ní čekal PJ. ,,To je ale vůl.." zanadávala, když se rozešli směrem ke zlatnictví, které bylo asi dva bloky od jejího domu. ,,Až bude starší, pochopí, že je lepší občas poslechnout,"odpověděl ji PJ.

,,Já vím! Ale ty s bráchou nemáš takovýhle peklo!"rozčilovala se dál. PJ se jenom usmál. ,,Máš pravdu, Gradient je o hodně klidnější a míň hyperaktivní než ostatní děti, co jsem kdy viděl. Ale viděl jsem to u našich. Taťka se pořád rozčiluje nad tím, jak se otec o nic nestará a jenom provokuje. Taťkův odjezd ho ale docela změnil a už nejni tak uzavřenej do sebe.."

Alex jenom přikývla. ,,Jo a ještě něco! Víš, že ti to sluší, když se rozčiluješ?" usmál se PJ mile. Alexa se začervenala a hodila si ofinu přes levé oko. ,,Alee.. nedělej uraženou.." nadzvedl imaginární obočí.

Potom ji zastavil. ,,Já myslel, že chceš do zlatnictví, ne do nákupáku, heh," uchechtl se a Alexa se na něj otočila. PJ naklonil hlavu na stranu a prstem ji shrnul pramen vlasů z očí a zastrčil jí jej za ucho.

,,Tohle je lepší," usmál se. Alex se znova začervenala. Vím, že to Jammy nijak nemyslí, tak proč se takhle chovám?! Zakřičela na sebe v duchu. Zamrkala a odtáhla se od něj. Nervózně se zasmála a mlčky vešla do zlatnictví.

,,Dobrý den, co si přejete, slečno?" zeptal sejí mile postarší pán. ,,Dobrý, chtěla jsem se zeptat... Máte tady otevírací medailonek, do kterého se může dát fotografie?" zeptala se s menším úsměvem.

Pán se na chvíli zamyslel. ,,Myslím, že tu mám to,co hledáte," a odešel někam dozadu.
Nakonec přišel a v rukách držel tři krabičky s medailonky. Jeden byl obyčejný, tvaru oválu. Ten ji moc nezaujal, ale potom ji pohled ulpěl na medailonku tvaru obráceného srdce.

,,Promiňte, ale.. proč je ve tvaru obráceného srdce?" zeptala se se zájmem. ,,To proto, že byl vyrobený zlatníkem ještě v době, než začala válka s monstry. Z této doby jich zbylo jen hodně málo a tenhle je podle mě poslední,"vysvětlil ji to postarší pán.

Alex z něj nemohla odtrhnout oči. ,,A kolik by stál?" měla v plánu za něj dát i svoje tříměsíční kapesné, co našetřila, ale co ten pán řekl ji zaskočilo. ,,Když jste to vy, dám vám ho," usmál se a podal jí ho. ,,A-ale.." chtěla protestovat, ale to už ji starý pán postrkoval pryč z krámku.

,,Žádné ale.. berte to jako dárek," a najednou stála s Jammym před zlatnictvím a v ruce držela ten nejúžasnější dárek. PJ si hvízdnul. ,,Taak.. to bylo celkem divný..?" Alex přikvýla. ,,Máš pravdu.. Myslíš, že se bude tátovi líbit?" zeptala se nejistě.

,,Ale jo, bude! Mysli trochu pozitivně, probůh! Ty všechno vidíš černě," protočil PJ očima. Alex se zasmála.,,Za to ty si vysmátej jak lečo,"

Takhle spolu vtipkovali do té doby, než došli k Alexině domu. ,,Tak se měj a pozdravuj ode mě Gradienta," usmála se na něj a objala ho. PJ ji obětí opětoval a zasmál se. ,,Pustíš mě, nebo chceš, abych tu zapustil kořeny?"

Alexa se od něj odtáhla a rozloučili se. Doma si zalezla do pokoje a jelikož rodiče nebyli ještě doma, rozhodla sejít na chvíli na počítač. Mezitím, co se koukala na nějaký livestream od jejího oblíbeného youtubera, dodělávala dárek.

Najednou ji někdo zaťukal na dveře. ,,Můžu dovnitř?" ozval se hlas jejího otce. ,,Ehm.. počkej!! Jenom se oblíknu!" rychle schovala krabičku do šuplíku a přiřítila se ke dveřím. ,,Ahoj, tati!" usmála se a vydechla přebytečný vzduch.

,,Ty si nějaká uřícená, heh.." Alex si rychle vymýšlela výmluvu. ,,No.. však víš, byla jsem si trošku zaběhat," Sans pokývnul a oznámil, že je večeře na stole.

Alex zavřela dveře od svého pokoje a kvačila si to do kuchyně. ,,Kde je máma?" zeptala se, když ji nikde neviděla. Sedla si za stůl a nepřítomně se hrabala v jídle.,,Myslím, že si v kanclu připravuje řeč na to zířejší prohlášení. Pohlídáš to tady zítra, že?" Alex přikývla.

Sans se na ni starostlivě podíval. ,,Děje se něco?" Dívka zavrtěla hlavou. ,,Ne, nic se neděje, jenom jsem unavená," Sans nakonec jenom pokývnul. Tohle Alex zdědila po něm. Nikdy nikomu neřekla, co ji trápí a s tímhle by se spíš svěřila mamce, než tátovi.

Přece jenom, když se Alex zmíní, že jde třeba s nějakým kamarádem ven do parku, hned ji Sans vyzvídá, kdo je to,aby si dávala pozor a podobně. V tomhle ohledu je až moc ochranitelský. Tak to zahrála na únavu.

Když strčila prázdný talíř do dřezu, rozhodla se,že si půjde dát sprchu. Doopravdy byla unavená, ale to, co se jí poslední měsíc zdá, ji nedá spát. Zdá se jí o tom, jak je na všechno sama a že její rodina se na ní vykašlala. Že ji rodiče zavrhli a ona nemá kam jít.

Když zabalená v ručníku vlezla zpátky do pokoje, něco ji napadlo. Něco, aby mu NIKDO ten medailonek neukradl. Převlékla se do pižamových kraťásků a do modrého trička. Vzala telefon do ruky a začala vytáčet číslo na Jess.

,,Čauky, Alex, co potřebuješ?" zeptala se její sestřenka. ,,Ahoj, mohla by ses u nás na chvilku stavit? Nechce se mi to probírat po telefonu. A zeptej se táty, jestli bys mohla u nás bejt přes noc, mohly bysme si udělat přespávačku," navrhla ji.

,,To by bylo super! Počkej chvilku," na chvíli bylo v telefonu ticho. ,,Tak můžu! Za chvilinku jsem tam!" oznámila ji Jess rozjařeně. ,,Dobře, tak tě čekám," Alexa ukončila hovor a svalila se na postel.

Za pár minutek se u ní v pokoji s modrofialovým světlem objevila Jess. ,,Ty ještě taky žiješ? Dlouho jsme se neviděly," usmála se na ní Jess a sedla si do tureckého sedu k Alex na postel. ,,No jo.. je toho ve škole prostě moc," podrbala se za krkem.

,,Taaak, co si nechtěla probírat po telefonu? Určitě nějaký kluky, že?" Jess nasadila úchylný úsměv. Alex jenom mávla rukou a chmátla do šuplíku, odkaď vytáhla krabičku s medailonkem. ,,S klukama jdi víš kam, potřebuju, abys tohle začarovala tak, aby ho nikdo nemohl vlastníkovi sebrat,"

,,Jooo tak," Jess se tajemně usmála a vzala si medailonek do ruky. Z váčku si vytáhla objemnou knížku a otevřela ji. ,,Zkusíme najít to pravý kouzlo," začala listovat a asi po půl hodině bodla prstem na stránku skoro na konci knihy.

,,Tady to je!" zadívala se na latinský text a bez problémů ho přeložila. ,,Toto kouzlo zabezpečí jistý předmět před krádeží a ujistí se, že pokud bude předmět ukraden,zloději to na ruku vypálí značku, podle které se pozná, že ho chtěl dotyčný ukrást. Jediná možnsost, aby se předmět dostal do jiných rukou je ta, že musí být vlastníkem darován,"

Alex se zamyslela. ,,Myslím, že tohle by šlo.Nezkusíme to nejdřív na něčem jinym?"
Jess přikývla. Vzala obyčejnou tužku a zaklela ho vybraným kouzlem. ,,Teď mi ji zkus vzít, ale obal si do něčeho ruku.." Alex vzala starou rukavici a dotkla se zakleté tužky.

Jen se tužka vzdálila od Jess, rukavice vzplála plamenem. Alex si ji rychle ztrhla z ruky. Rukavici udupala. ,,Tak tohle by asi šlo," usmála se Jess.

Vzala medailonek do ruky a pronesla kouzlo. Zaměnila akorát vlastníka na Sanse. ,,Mám dojem, že teď by to mělo fungovat," pronesla tajemným hlasem a vrátila ho do krabičky. ,,Moc díky!"objala ji Alex a Jess se zasmála. ,,Žádný problém. Co budeme dělat, když je zítra sobota?"

,,Noo.. mohly bychom skouknout nějaký film," navrhla Alex. Jess přikývla. ,,Ale já vyberu!" ďábelsky se zasmála a Alex měla trochu obavy. ,,Dobře, jdu udělat popcorn," a odešla z pokoje a šinula si to do kuchyně.

V kuchyni se potkala s mámou. ,,Jéé, ahoj mami!" pozdravila ji s úsměvem. ,,Ahoj, Alex.. jak se ti dařilo dneska ve škole?" zeptala se Frisk. ,,Ale jo, však to znáš," odpověděla ji. Frisk se ústa roztáhla do širokého zívnutí. ,,Jdi si lehnout, vypadáš hodně unaveně," poznamenala Alex, zatímco strkala balíček popcornu do mikrovlnky.

Frisk jenom kývla, vstala a vtiskla Alexe pusu do vlasů. ,,Dobře.. dobrou noc," když odcházela, Alex ji ještě řekla, že je u nich přes noc Jess. Frisk to nevadilo a šla si lehnout za Sansem do ložnice.

Alex vzala hotový popcorn a vrátila se za Jess do pokoje. Ta se na ní ďábelsky usmála a na obrazovce ukázala na ten snad nejstrašidelnější horor, co objevila. ,,To si děláš srandu, ne? Proč zrovna Zhasni a zemřeš??"

,,To proto... vlastně jen tak!" pokrčila Jess rameny. Pustili si film, který Jess vybrala. Pro Alex to bylo nervydrásající.

,,Chceš mi snad zpřelámat všechny kosti v těle?!" sykla Jess, když se na ni Alex nalepila při jedné lekačce. ,,P-Promiň.." Alexe se potom začaly klížit oči a se špuntama do uší se jí povedlo usnout.

Ráno se probudila a celá se ještě klepala. Strhla ze sebe deku a všimla si, že Jess ještě spokojeně chrupčila. No to si ze mě dělá snad srandu, ne?! Jak může takhle klidně spát?! Rozčilovala se v duchu.

Jako první věc, co udělala je, že vzala do ruky telefon. Otevřela messenger a otevřela si Jammyho. Než ale stihla něco naťukat, přišla ji zpráva.

Ahoj, prcku! Tak jak ses vyspala?

Aaale.. nic moc :/ Spala u mě Jess a donutila mě koukat se na horor.. >_<

Joo taak... že ty ses bála? ;3

Tak ne asi! Znáš mě, bojím snad všeho ;)

Njn..to jsi celá ty :D

Hmm...hele, dneska jdou naši na tu konferenci, nechtěl by ses stavit?

Eh.. okej :) tak jo ;) taaak... v 7??

Yep.. :D Budu se těšit, zatím pa :*

Jj..zatím pa :)

Pak se koukla na Jess a napadlo ji, jak ji vyděsit. Šla do jiné místnosti a nahrála falešný hovor. Nastavila ho tak, aby začal ,,volat" za pět minut a pak si vlezla zpátky za Jess do postele.

,,J-Jess?? J-J-Jess!! VZBUĎ SE!" zatřásla s ní.
Jess se na ní rozespalým pohledem podívala. ,,Co je?"
,,N-někdo mi v-volal a vyhrožoval m-mi," po Alexině tváři stekla hraná slza.

Jess zvedla jedno obočí a pohledem trhla k náhle zvonícímu telefonu. Alexa ho vzala opatrně do ruky a přitiskla kuchu. ,,T-To ne..to jsou o-oni.." řekla roztřeseným hlasem. Jess si od ní roztřesenou rukou telefon převzala.

Když zaslechla v telefonu dětský hlásek, který říkal: ,,Ahoj.. mami.. Jak to že... si mě zabila? Nic jsem ti přece neudělala?" zbledla v obličeji a rychle odložila mobil a přimáčkla ho polštářem.

,,Alex? Co budeme dělat? Říct to našim? Zavolat policii? Vyvolat seanci?" Mluvila strašně rychle. Alexa se neudržela a začala se nekontrolovatelně smát. ,,Čemu se sakra směješ?!" křikla na ni Jess. Alex si utřela uslzené oči. ,,Promiň, ale.. ten tvůj pohled je k nezaplacení!"

Když ji došel dech, přestala se smát. ,,Ha Ha Ha..to bylo vááážně vtipný!" Jess protočila očima a hodila po Alexe polštář. ,,Hehe... tak dobře! Už dost! Radši půjdeme na snídani, než mě tady upolštářuješ k smrti," zasmála se Alex a Jess s ní.

Jakmile došli dolů do kuchyně, už tam seděli Frisk se Sansem a popíjeli ranní kávu. Seděl tam i Thom, který většinou spí do oběda, ale chtěl dát tátovi dárek k narozeninám co nejdřív.

,,Dobré ráno," pozdravily obě naráz. ,,Dobré," znělo v odpověď od všech tří. Děvčata zasedla ke stolu. S chutí se pustily do jídla. Jess se s Alex o něčem nadšeně bavili a Frisk se domlouvala se Sansem na večer.

,,Doufám, že to půjde lehce. Tohle je závěrečná konference ohledně přesvědčení ministra, aby vás přijal," vyjádřila Frisk své obavy. Sans ji objal kolem ramen. ,,To bude v pořádku, hlavně si věř," snažil se ji povzbudit.

,,Když tam budeš ty, tak to bude v pořádku," usmála se na něj. ,,To jsem až tak dokonalej?" uchechtl se. ,,Mhmm.. ten nejdokonalejší," vtiskla mu pusu na tvář.

,,Těm to taaaak slušíí.." zašeptala Alex k Jess. Ta se malinko zahihňala a přikývla. ,,Nechceš mu to dát než půjde do práce? Potom jdou přece večer pryč.." Alex přikývla a odskočila si do pokoje. Ze šuplíku vzala krabičku převázanou modrou stužkou a vrátila se do kuchyně.

,,Tati?" oslovila ho. Sans se na ni podíval. ,,Chci ti popřát všechno nejlepší! Snad se ti to bude líbit," popřála mu a předala mu malou krabičku. Sans si ji převzal. Rozbalil ji a naskytl se mu pohled na zlatý medailonek tvaru obráceného srdce. ,,Wow.. Moc díky!"

Sans si ji přitáhl k sobě a objal ji jednou rukou kolem ramen jako před chvílí Frisk. Poprosil ji, jestli by mu ho mohla zapnout. Alex mu ho tedy za krkem zapnula. Potom si Sans všiml, že je medailonek asi otevírací. Otevřel ho a v medailonku byla zasazená jejich rodinná fotografie.

,,To je ten nejhezčí dárek.. Už si ho nikdy nesundám!" slíbil jí Sans. Alex se malinko zasmála. ,,Jsem ráda, že se ti líbí,"

Když všichni dojedli, bylo kolem osmé hodiny ranní. ,,Taak ve tři jsem tu jak na koni," ujistil Sans Frisk, která mu vtiskla polibek. Sans do polibku zašeptal. ,,Miluju tě.."

Když za sebou zavřel dveře, vstal i Thomas. ,,Jdu ven, okej?" Frisk zvedla obočí a podezíravě se na něj podívala. ,,A kam přesně?" ,,Ehm... du za Jackem," řekl rychle a na záda si hodil vak.

,,Thomasi Smithe, jestli přijdeš s nějakou nalomenou kostí, tak si mě ani nepřej.." Thom na prázdno polkl a přikývl. ,,Tak já už taky půjdu, musím ještě doma něco dodělat," ozvala se Jess, když Thomas zmizel venku. Byla už převlečená zpátky do svého oblečení a vlasy měla stažené do culíku. Modrofialový pramen ji padal do čela a tak si ho strčila za ucho.

,,Dobře, ještě se uvidíme, pozdravuj Papyho," usmála se na ní Frisk. Alexa se taky s úsměvem rozloučila. Jess se s modrofialovým světlem teleportovala domů.

Frisk se otočila na Alex. ,,Myslíš, že se bude ten dárek dědovi a babičce líbit?" Alex s úsměvem přikývla. ,,Mhmm.. určitě," ,,Tak se jdi převléct a půjdeme, ať na to potom nezapomenu," zasmála se Frisk malinko.

Alex zase jenom přikývla a šla se do pokoje převléct. Vzala si na sebe riflové kraťasy a modrou kostkovanou košily s krátkými rukávy. Vlasy si nechala rozpuštěné a za ucho si stříkla trochu voňavky. Ještě si skočila vyčistit zuby a jak bylo jejím zvykem, na oči si nanesla řasenku.

Snad nevypadám jak blbec, pomyslela si, když se podívala do zrcadla. Sešla po schodech do chodby, kde už čekala Frisk v džínách a černém tílku. Vlasy měla vyčesané do culíku.

Frisk ji poprosila, jestli by je nemohla teleportovat do Snowdinu. Alex na chvíli zaváhala. Takhle daleko se nikdy nepřemisťovala. Ale nakonec přikývla, chytila Frisk za ruku a luskla.

Když se objevily ve Snowdinu před Gasterovým domem, Alex se musela o Frisk na chvíli opřít. ,,Jsi v pořádku?" zeptala se ji Frisk starostlivě. ,,Jo.. jsem, jenom to byla trošku větší vzdálenost, než jsem zvyklá," ujistila ji Alex. Za nepatrnou minutku se jí hlava přestala točit a společně došli ke dveřím.

Frisk zaťukala a za chvíli jim otevřela Annie. ,,Ahoj, babi!" Alex objala Annie a ta se zasmála. ,,Ahoj, Alex, Frisk.." pozdravila je v odpověď. ,,Kde je Gaster?" zeptala se Frisk, když se s Alexou usadily na pohovce a Annie před ně položila šálky s čajem.

,,Jsem tady," ozvalo se ode dveří. Gaster si z krku odmotal šálu a sundal si černý kabát. Z hlavy si sklepal zbytky sněhu a vešel do obývacího pokoje. Ruce měl tajemně za zády a na tváři menší úsměv. ,,No to je dost. Kde jsi byl, Dingu?" zeptala se ho Annie.

Gaster došel k ní a natáhl ruce, ve které svíral puget červených růží. ,,Všechno nejlepší k výročí," usmál se na ní a vtiskl ji polibek. Annie se začervenala, ale polibek mu opětovala.

,,Já myslela, že jsi zapomněl," ,,Jak bych mohl zapomenout na to, že jsem si vzal tu nejúžasnější ženu, kterou nade vše miluji," zamilovaně se na usmál a pak se otočil na Frisk a na Alex.

,,Takže, když už jsme u toho, taky bychom vám chtěli k tomu výročí něco dát," Frisk z kabelky vytáhla obálku a s úsměvem ji předala. ,,Vím, že pořád sníte o tom, že se podíváte po světě, tak teď máte konečně příležitost,"

Gaster s Annie vyjukaně koukali na obálku se dvěma letenkami do Francie. ,,Frisk.. to je od vás vážně pěkné, mockrát děkujeme," Annie Frisk objala. ,,To nestojí za řeč, jsem ráda, když jste šťastní,"

Potom se všichni sesedli v obývacím pokoji a povídali si o všem možném. Nejdelší téma byla samozřejmě škola a jak si Alex na konci roku bude pořizovat štěně. Když se Frisk podívala na vysací hodiny, udiveně si hvízdla. ,,Juu... už budeme muset jít, musím se připravit na konferenci," 

Pokynula Alex a ta se rozloučila se svými prarodiči. ,,Ať se ti to tam povede," popřál ji Gaster a Frisk přikývla. Venku se starostlivě podívala na Alexu. ,,Zvládneš ještě jedno přemístění?" Alex se usmála. ,,Teď už jo,"

Alex je teleportovala zpátky domů a tam už čekal Sans. ,,Ahoj, zlatíčka, kde jste byly?" zeptal se se zájmem. ,,U tvých rodičů," odpověděla Frisk a vtiskla mu pusu na tvář. ,,Jo taak.. a jak se jim líbilo to malé překvapení?" Frisk se zasmála. ,,Byli nadšení!" ,,Tak to je fajn"

,,Měli bychom se jít připravit," navrhla Frisk. Sans přikývl a šel se také převléct. Alex seděla v kuchyni a dělala si něco na telefonu.

,,Sansi, ne!" uslyšela najednou hlas její mamky. Uslyšela těžký dopad nohou a do kuchyně se najednou přiřítil její otec. Bílé tečky z jeho očí zmizeli a nahradila je temnota.

,,Můžeš mi tohle vysvětlit?!" s prásknutím hodil na stůl krabičku prášků, které Alex moc dobře znala.

,,T-Tati?" Alexe se třásl hlas. Takhle rozčileného ho nikdy neviděla. ,,Žádný ,,tati"! Vysvětli mi, proč máš u sebe antikoncepci!" Alex uhla před jeho propalujícím pohledem a mlčela. ,,Podívej se mi do očí a řekni mi, že neni tvoje,"

Alex věděla, že nemá cenu zapírat a tak si stoupla a zkřížila ruce na prsou. ,,Jo, je moje," řekla pevným hlasem. ,,Zapomněla si snad, co jsem ti o tom řekl?!" Alex zatnula zuby a ruce sevřela v pěsti. Zatímco ji tam její otec promlouval do duše, rozhodla se zakročit.

,,A dost!" Zčernaly jí bělma a levé oko ji začalo zářit. ,,Už mám dost toho, jak jseš vůči mě strašně majetnickej!" Sans měl stále černé oči a nechápavě se na svou dceru podíval. ,,Já? Majetnickej?! Snažim se tě jenom chránit, ale ty si toho nevážíš!"

,,Ale je moje věc, co dělám! Ty nezodpovědný ...líný ... krmivo pro psy! už mě nech žít!"

Sans to už nevydržel a ruka mu nekontrolovatelně vyletěla. Když si uvědomil, co udělal, zděšeně se díval na červený otisk jeho kostí na světlé tváři jeho dcery. Frisk zalapala po dechu, ale zmraženě stála opodál.

,,A-Alex? To jsem nechtěl.. Já- Já.." Začal pomalu couvat, protože kolem Alex narůstala energie.

Pravé oko ji zčernalo úplně a hnědá duhovka zmizela. Nahromaděná energie vybuchla a odhodila Sanse na zeď.Omráčeně se podíval na svou dceru, které se vrátili oči do normálu a jak odešla.

Slyšeli prásknutí dveří. Frisk přispěchala k Sansovi a pomohla mu se postavit. ,,Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě. ,,Já jsem ji praštil... Já ji praštil!" Opakoval to stále dokola a začala v něm narůstat hysterie.

Frisk s ním zatřásla a on se s trhnutím na ní podíval. Objala ho a Sans ji obětí opětoval. ,,Reagoval si až moc přehnaně.." zašeptala. ,,Já vím.. Půjdu se ji omluvit.." Frisk ale zakroutila hlavou.

,,Dej ji chvíli prostor, teď nebude nejlepší, když za ní půjdeš," Sans jenom přikývl. ,,Máš pravdu,"

Alex se svezla po dveřích a hlavu zabořila do kolenou. Po tvářích ji stékaly slzy. Nikdy ji nepraštil. tohle bylo poprvé, co na ní vztáhl ruku. Zaslechla cvaknutí dveří a usoudila, že odešli.

Proč jsem takhle vystartovala?! Zakřičela na sebe v duchu. Nechtěla mu takhle ublížit, ale magie se v ní nahromadila tak, že ji nedokázala ovládat. Takhle schoulená do klubíčka u dveří seděla ještě hodnou chvíli, než ji oči ztěžkly a ona z pláče usnula.

,,Uklidni se, vím, že tě to mrzí," snažila se mezitím Frisk uklidnit Sanse, kterého to pořád trápilo. Zhluboka se nadechl a přikývl. ,,Snad mi odpustí," zadoufal. Frisk ho chytila za ruku a propletla si s ním prsty.,,Odpustí.. Tohle jsou jenom ,,telecí léta".. přejde jí to,"

Sans přikývl a dál se věnovali moderátorovi na podiu. ,,A teď bych rád přivítal naši milovanou velvyslankyni.. Frisk Smith!" sálem se rozléhal potlesk. Sans ji vtiskl pusu na tvář a popřál ji hodně štěstí.

Frisk vystoupila na podium a stoupla si před mikrofon. Pevným hlasem začala odříkávat připravenou řeč. Všichni její slova hltali a občas souhlasně přikyvovali.

,,Ale takových úspěchů bych nedosáhla bez své milující rodiny, která mě ve všem podporovala," dokončila svůj proslov a poslala k Sansovi vzdušnou pusu.

Všichni začali tleskat. Frisk sestoupila zpátky k Sansovi. ,,To byla bezvadná řeč!" pogratuloval ji. Frisk se usmála. ,,Snad to ministra přesvědčí," Sans protočil očima. ,,Ať se jde ministr bodnout,"

Frisk začalo být v kabátku teplo a tak šli společně k šatnám. Odložila si ho na háček. ,,Ehmm.. jdu si odskočit, ju?" malinko se zasmála. ,,Mhm.. počkám," Frisk protočila očima. ,,No ještě, aby jsi tam šel se mnou," A zmizela za dveřmi dámských toalet.

Sans se opřel o stěnu a vytáhl z kapsy telefon. Nakonec ho ale zase zastrčil zpátky a povzdechl si. Rád by to odčinil, ale nevěděl, jestli s ním Alex vůbec ještě promluví. Teď si připadal jako nejhorší otec pod sluncem.

Z jeho zamyšlení ho vytrhla Frisk, která k němu přišla. Viděla v jeho očích zoufalost a tak ho mlčky objala. Sans ji objetí opětoval a vdechoval její vůni.

Najednou v krční páteři ucítil bodavou bolest. Udělalo se mu mdlo a okolí se mu začalo rozmazávat. Nedokázal se udržet při vědomí a už viděl jenom tmu...

Alex uslyšela zvonek. Trhla hlavou a setřela si slzy,které nestihly stéct. Vstala a došla k hlavnímu vchodu. Otevřela dveře a v nich stál usmívající se PJ. Když uviděl červený otisk na její tváři, úsměv mu z tváře zmizel.

,,Co se stalo? Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě, když vešel dovnitř. Alex mlčela a odvedla ho k ní do pokoje. Sedla si na postel a prohrábla si vlasy. ,,Pohádala jsem se s tátou.." PJ pokývnul.

,,Kvůli čemu?" ,,Noo.. kvůli tomu ,,úletu",co jsem měla před pár měsíci s tím hovadem.." řekla potichu.

,,Ouu..." Jammy ji objal kolem ramen. ,,To bude dobrý.. Musíte si o tom jenom promluvit," Alex si setřela slzu a přikývla. ,,Já vím.. oba jsme asi reagovali přehnaně.."

Opřela si hlavu o jeho rameno a jelikož byla docela unavená, opřená o něj, usnula. PJ se malinko usmál a položil ji na postel. Sedl si vedle ní a hladil ji po vlasech. Povzdechl si a opřel se o stěnu.

Když se Alex probudila, měla už trochu lepší náladu. Nikde neviděla Jammyho. Na stolku si všimla papírku na kterém byl jeho rukopis. Hmm.. odešel, když jsem spala. Vzala telefon do ruky a začala vytáčet číslo na tetu Taru. Po pár zvoněních ji to zvedla. ,,Ahoj, teto..pořád jste na tý akci?" pozdravila ji.
Tara byla Frisčina osobní řidička, která ji vozila na takovéhle různé konference. ,,Ahoj, jo, ale..."

,,Ale? Jaký ale? Tam nemá být ale!" Alex začala hysterčit. Tara se ji za telefonem snažila uklidnit. ,,Ne, ne.. uklidni se. Určitě si zalezli někam, kde budou mít soukromí," V jejím hlase byla ale znít nervozita a Alex ji neveřila.

,,Řekni mi pravdu! Stalo se jim něco?!" strach v jejím hlase Taru přiměl, aby popravdě odpověděla. Alex zaslechla povzdech. ,,Nevíme.. nemůžeme je najít.. Je tu i policie a prohledává okolí, ale zatím nic nenašli.. Alex? Jsi tam ještě?"

To už ale Alex nevnímala. Telefon ji spadl z ruky a nemohla uvěřit Tařiným slovům. Po tvářích ji začaly znova stékat slzy. Sny, které se jí zdály o tom, jak její rodiče jednoho dne nebudou,jako by se staly realitou. Nemohli zmizet.. Nemohli!

#oxidace
Taaak... teď čekám hromadný atentát, který na mě chystáte!! X( 
Anyway.. Už jsem se konečně dohrabala k hlavní pointě příběhu!! 
Já jsem řkala, že se tam někdy dostanu :D
By mě zajímalo, co se Sansovi stalo.. a kdo to udělal?? 
(HA! Já to vím XD)
Můžete hádat do komentářů ;) 
Zatím se mějte, Špunti ;)