Howdy!!! 

Takže další kapča.. 

Yaaaay.. XD 

Předem se omlouvám za timeskip, ale prostě jsem to nechtěla protahovat a snažím se co nejdřív dostat k hlavní pointě příběhu :)
Snad se vám to bude líbit ;)

(timeskip o 11 let) 

,,Alex, přestaň pošťuchovat svého bratra..."povzdechl si hned po ránu Sans, když viděl, že Alex dělá naschvály o tři roky mladšímu bratrovi Thomasovi. ,,No tak joo," odpověděla Alex otráveně. 
,,Táta má pravdu, vy dva byste se měli k sobě chovat alespoň trošku střídměji," přitakala Frisk a všem třem položila talíře se snídaní na stůl.

Thomas i Alexa si povzdechli a pak se na sebe podívali. Alex se zazubila a udělala svému bratrovi louskání oříšku.
,,Vždyť víš, že tě mám ráda, kostíku," zasmála se a Thom se ji snažil vykroutit. Když se mu to povedlo, promnul si vršek hlavy. ,,No jo, no jo, ale tohle mi už nedělej,"

,,Jezte, nebo přijdete pozdě do školy," upozornila je Frisk. Oba dva se otočili na svoji snídani a s chutí se do ní pustili. Sans si usrkl kávy. ,,Krásné ráno, že?" otočil se na Frisk, ale jenom to dořekl, oblohu protnul blesk. Obloha se roztrhla a spustil se prudký déšť.

,,Že já nemůžu mlčet," protočil očima a podepřel si bradu rukou. ,,Mohl bys je prosím odvézt?" zeptala se ho Frisk, která se opřela o kuchyňskou linku. ,,Jo, odvezu.. Nechceme přece, aby naši prcci byli promočení až na KOST, že?"
(Thomas je jako Sans kostlivec)

Thomas se na něj podíval s černýma očima. ,,To jako fakt? Uhh... tati..." Přejel si rukou po obličeji. Alex se chtěla začít smát, ale dokázala udržet kamenný obličej. ,,Ty se moc nesměj, mladá dámo. Stejně mi připadá, že to máš v KRVI," Frisk se zachechtala. ,,Taati!"

Takhle to pokračovalo ještě chvíli, než Frisk Sanse utnula. ,,Tak to by stačilo, hehe.. Vezměte si tašky a šupem do auta," Sourozenci přikývli a poslušně si šli pro věci. Když zmizeli za dveřmi, Sans si Frisk přitáhl k sobě a posadil si ji na klín.

,,Ty si taky ty vtipy nemůžeš odpustit alespoň po ránu, že?" usmála se Frisk a sepjala Sansovi ruce za krkem. Sans se malinko zasmál. ,,Nope, to bych po tom nebyl já," Natáhl se k jejímu krku a jemně ji zkousl. ,,S-Sansi... Jsou tu děti..." vzdychla.

Sans si povzdechl a odtáhl se. ,,No jo. Ale... Dneska máme oba volno, ne? Co si udělat příjemný odpoledne," šibalsky se usmál a naklonil hlavu na stranu. ,,Hmm, promyslím to," Frisk chvíli jakoby přemýšlela.  ,,Hmm.. Ano," Sklonila k němu hlavu a vtiskla mu polibek.

,,Uhh, mami, tati.. to je nechutný," ozval se dívčí hlas ode dveří. Oba zvedli hlavu a podívali se směrem k Alex a Thomasovi, jak stojí u dveří.
,,To si za dva roky povíme," zasmál se Sans a Frisk mu slezla z klína. ,,No to si nepovíme," Alex ukončila téma.

Nesnášela, když kdokoliv narazil na téma ohledně randění. Byla dost samostatná na to, aby někoho potřebovala. Nechtěla se na nikoho vázat a plánovala, že to tak i zůstane.
,,Můžeme už vyrazit? Nechci přijít pozdě,"

Sans se zvedl ze židle a šel si obléct modrou vestu. Frisk položila Alexe ruku na rameno a s mírným úsměvem řekla.
,,Víš, že to tak nemyslel.. Jednou se tvůj pohled na svět změní a někdo se objeví. Nakonec budeš ráda, že ho máš," pohladila Alexu po havraních vlasech.

Alex si povzdechla a přikývla. ,,Ale na to je ještě čas, ne?" Frisk se zasmála. ,,Víš kolik mi bylo, když jsem poprvé potkala tvého otce?" černovlasá dívka zavrtěla hlavou. ,,Bylo mi jako tobě, ale jestli chceš o tom slyšet víc, řeknu ti to někdy jindy. Teď už utíkej, ať stihneš školu,"

Obě se usmály. Alex se rozešla směrem k automobilu, které na ni čekalo před domem. Rozloučila se se svojí mamkou a vyšla z domu. Na tváři zkusila vyloudit úsměv, když ji Thomas, sedící vzadu, pokynul rukou, ať už konečně nastoupí.

Nasedla dopředu na místo spolujezdce a Sans vyjel od domu. ,,Tati?" zkusila ho oslovit. ,,Hmm?" Dál se věnoval řízení. ,,Promiň," Sans nasadil nechápavý výraz, ale nespustil oči ze silnice. 
,,Za co se omlouváš?" ,,Za to odsekávání," řekla Alex.

,,Za to se omlouvat nemusíš. Vím, že je ti tohle téma blbý a jenom jsem tě škádlil. Když seš se mnou, nesmíš si moje narážky brát doslovně," úsměv, který nasadil byl mířený na jeho dceru, která se taky nakonec usmála. Po zbytek cesty, než dojeli před základní školu, mlčeli.

Sans zastavil před školou. ,,Mám vás po škole vyzvednout?" zeptal se, když svým dětem podával deštníky. Oba zavrtěli hlavou. ,,To je dobrý, chodit ještě umíme," Thomas přikývl a už se chystal k odchodu. ,,Tak se mějte, vy dva. A kdyby něco, stačí zavolat," Rozloučil se s nimi a rozjel se zpátky domů.

,,Pamatuješ, co jsem ti říkala?" zeptala se Alex Thomase, který měl na tváři neurčitý výraz. Nakonec přikývl. ,,Mhmm.. Nevšímat si jich a je to přestane bavit, že?" Alex ho povzbudivě poplácala po rameni. ,,Přesně tak,"  

Vešli do budovy základní školy, kde Thomas chodil do druhé třídy a Alex do páté. Černovlasá dívka nemá ve škole sebemenší problémy. Ve třídě, kde je 9 žáků, není nikdo, s kým by si nepovídala. Jenže Thomas, chodící do třídy, kde je 27 dětí, je jediné dítě, které vypadá jako monstrum. Stal se obětí posměchu a naschválů. Frisk a Sans o tom neví, ale Alex se mu snaží pomoct. Když se to tak vezme, Thomas je jediné monstrum na škole vůbec.

Na chodbě se rozloučili a Alex šla do vyššího patra, kde se nacházela její třída. S úsměvem vešla dovnitř a pozdravila svoji kamarádku s naslouchátkem. Právě kvůli tomu, že Ruth a Jiro špatně slyší, je její třída zaplněna tak málo lidma. ,,Ahoj, Ruth!" pozdravila svoji spolusedící.

,,Ahoj, Alex. Víš o tom, že dneska píšeme z té vlastivědy?" Alex se plácla do čela. ,,Uhh... já jsem ale blbá," Takže můžu čekat čistou pětku!  Pomyslela si. Z batohu vytáhla sešit z vlastivědy a ještě si to zkoušela zopakovat. To bych ale mohla dát, zadoufala.

Zazvonilo a do třídy vešla učitelka. Celé třídě rozdala papíry na písemku a zarazila se u jedné ze předních lavic. Zase chyběl Dave. Ten taky chybí skoro každej den a to bydlí jenom čtyři sta metrů od školy. ,,Tak jak jste to napsaly?" zeptala se Alex o přestávce Christiny a Weroniky.
,,Tak jako něco jsem tam napsala," odvětila Christina.

Zbytek školního dne proběhl v pořádku a Alex dostala dvě jedničky z tělocviku. Když vycházela z budovy, kde chtěla čekat na svého bratra, zarazila se. Parta kluků stála před Thomasem, který byl opřený zády o zeď. Už na dálku viděla, že se její bratr třese a v očích se mu leskne strach.

Začala pěnit vzteky a rozešla se ke skupince šikanátorů. Cestou odhodila batoh a cítila, jak se v ní hromadí vztek a ještě něco jiného. Nikdy to necítila, ale nevšímala si toho. ,,Nechte ho na pokoji!" křikla, když stála za hloučkem. Thomas se na ní s nadějí podíval. Alex se mírně usmála a potom svoji pozornost znovu upřela na skupinku kluků ze sedmé třídy.

,,A co uděláš, když ho nenecháme, co? Pokoušeš nás?" Začali se smát, ale to už Alexe vyletěla ruka a dala pěstí tomu, co byl nejblíž k ní. Erik se chytil za tvář a vztekle se na ní podíval.
,,Tak tos posrala... Teď si mě nepřej, ty děvko!" Chtěl se rozmáchnout, ale Alex uhnula o krok dozadu.

,,Thome, utíkej domů, já se o to postarám. A našim řekni, že jsem se zdržela s kámoškou!" křikla na Thomase, který se stále krčil u zdi. Chtěl protestovat, ale když viděl, že Alex dostala pořádnou facku, sebral batoh a utíkal směrem domů. Jenže cestu mu zatarasili další dva kluci a Thom neměl kam utéct.

,,Ty se vážně pereš jako holka, heh," uchechtla se Alex, když se jí podařilo postavit. Erik začal pěnit ještě víc a když jí chtěl dál pěstí, v Alexe se najednou nahromadilo něco, co chtělo za každou cenu ven. Energie, kterou cítila i předtím, začala být bolestivá a čím dál tím silnější.

Alex se chytila za srdce a zapotácela se. Měla pocit, jako kdyby jí celé tělo hořelo, rozpadalo se a znova se dávalo dohromady v jednu chvíli. Začala se třást a kolem ní se začala zhmotňovat modrá energie. 
Erik spolknul jazyk, když se vedle Alexi začali zhmotňovat obrovské dračí lebky. ,,Utečte, je to stvůra!" zakřičel na svoje nochsledy a všichni vzali nohy na ramena.

Thomas se rozeběhl ke své sestře, ale ta na něj zakřičela: ,,Drž se zpátky!" Stál na místě a nemohl nic dělat. Když se vzpamatoval, vytáhl telefon a začal vytáčet číslo na svého otce. Zvonilo to celkem dlouhou dobu, než to zvedl. ,,Thome? Děje se něco?" slyšel mírný hlas.

,,J-Já nevím.. a-ale m-musíš
r-rychle přijet..."
řekl vystrašeným hlasem, se slzami na krajíčku. 
,,Hlavně se uklidni, hned jsem tam.." ,,Miláčku, co se děje?" slyšel hlas své matky, když ji Sans předal telefon. ,,N-Nevím, ale
A-Alex.." nevěděl, jak pokračovat. ,,Uklidni se, zlatíčko, táta použil svoji zkratku, aby tam byl co nejdřív," řekla uklidňujícím hlasem.

V tom se tam s modrou září objevil Sans. Rozeběhl se k Thomasovi. ,,Není ti nic?" Thomas zavrtěl hlavou, ale ukázal na svoji sestru. Sansovi se v očích objevilo něco mezi překvapením a zděšením. 
,,Zůstaň stranou, tohle zvládnu," malinko se usmál a pomalu se rozešel ke zhroucené hromádce.

Energie, která z Alex vyzařovala byla hodně silná, ale Sansovi se podařilo ke své dceři dostat. Když ji pohladil po zádech, cukla s sebou. ,,D-Di pryč!" zakřičela a znovu se otřásla při další vlně bolesti. ,,Bude to v pořádku, jenom se uklidni.." řekl Sans mírným hlasem.

Nadzvedl své dcerce hlavu, aby se mu mohla podívat do očí. Levé modré oko ji zářilo světle modrým plamínkem a tekly ji slzy. Tvář měla začervenalou a měla roztržený ret. V černých vlasech se objevil modrý pramen.

Když Alex uviděla oči svého otce, začala se pomalu uklidňovat. Energie začala pomalu ustupovat, dračí lebky začaly mizet. Bolest nezmizela úplně, ale byla o mnoho menší. Levé oko ji už nepálilo a zamrkala. ,,Tati...?" řekla slabým hlasem a po tvářích se ji koulely jedna slza za druhou.

,,Už je to v pořádku. Šššš.." Sans ji objala hladil po teď už modročerných vlasech.
,,Bolí to..." vykuckala ze sebe.
,,Já vím, já vím.." snažil se ji uklidnit. Věděl to až moc dobře. Tyhle záchvaty měl skoro pokaždé, když se naštval.
,,Půjdeme domů, ju?" Alexa mírně přikývla a Sans ji vzal do náručí, protože když se chtěla postavit, málem se zhroutila vyčerpáním.

I s Thomem je teleportoval domů, kde hned přiběhla Frisk. ,,Co se stalo?" zeptala se vyděšeně, když viděla svoji dcerku v Sansově náručí. ,,Projevila se ji její schopnost.." odpověděl Sans potichu, když Alexu pokládal na pohovku. Přikryl ji tenkou přikrývkou a sáhl ji na čelo. Měla zvýšenou teplotu a celkově byla vyčerpaná. Sans si pozvdechl a shrnul ji vlasy ze zpoceného čela.

,,Musíme ji to naučit ovládat," řekl po chvíli mlčení a podíval se na zbytek své rodiny. Frisk si založila ruce na prsou a přikývla. ,,Máš pravdu, ale v tom ti asi moc nepomůžu... Nevím, co bych ji naučila.." 

Sans se malinko usmál a podíval se na nervózního Thomase.
,,Co se tam u školy stalo?" zeptal se mírně. Thom to nejdřív nechtěl říct, ale uvědomil si, že bude nejlepší, když to někomu řekne. ,,Noo... Čekal jsem na Alexu před školou, když mě sedmáci chtěli zmlátit a Alex se jim postavila a potom se to stalo.."

Frisk si zakryla ústa rukou a Sansovi zčernaly oči. ,,Tak to udělali naposled.." řekl výhružně. Thomas se ho snažil uklidnit. ,,To neni nutný, vážně.."

,,Tati...?" slyšeli zašeptat Alexu slabým hlasem. ,,Jak je ti, zlatíčko?" otočil se k ní a pohladil ji po vlasech. ,,Ne moc dobře..." přiznala. ,,To bude dobrý, jenom se z toho musíš vyspat," obdařil ji mírným úsměvem. ,,A..co to vlastně bylo?" zeptala se potom. Sans se usmál. ,,To.. byly tvoje schopnosti," Alex zvedla jedno obočí a nevěřícně se něj koukla. ,,Já mám.. schopnosti?"

Tentokrát promluvila Frisk.
,,Asi si je zdědila po taťkovi, takže až ti bude líp, pomůže ti, abys to dokázala ovládat," Alexa se uchechtla. ,,A co Thom? Je v pohodě?" zeptala se se starostí. Sans přikývl ,,Mhm, je v pořádku,"

,,To je dobře..." řekla s menším úsměvem, zavřela oči a usnula. ,,Nechme ji prospat, je hodně vyčerpaná," řekl Sans a pohladil Alex po vlasech. Vstal, vtiskl svoji ženě pusu a pohladil Thomase po hlavě.

,,A co já? Mám taky ňáký schopnosti?" zeptal se s úsměvem a nadějí Thom.
Sans se zasmál. ,,Bůhví... Uvidíme, až se to projeví,"

#oxidace i na konci XD 

Tak jak se vám to líbilo??
 Tahle kapitola byla teda trošku nudná, ale alespoň něco =)

Vysvětlivky: 

- Alex jsem já a Thomas je můj brácha (I ve skutečnosti) 
- Do tý doby, než se Alexe projevily schopnosti, měla vlasy celočerné
- Počet žáků ve třídách je pravdivý!! (Akorát jména jsem si musela pozměnit)
- Jako v tomhle příběhu, brácha má problémy se spolužáky -_- a já se mu snažím pomoct 

P.S. 

V příští kapitole by se měla objevit hlavní pointa příběhu :)
(OOOOOO... nebo ne XD)
No prostě uvidíte =) 
Tak se mějte, Špunti!!!