Howdy!!! 

Po trošku delší době jsem tu s další kapitolou.. 

Můžete se těšit na dvě nové postavy!! 
Moje oblíbené, už když byly malinkými pomačkanými mimozemšťany :3
Snad se vám to bude líbit ;)

[O pět měsíců později]

,,Papy? Nechceš jít se mnou do města?" zavolala Frisk na Papyruse, který klečel na zahradě a plel jeden menší záhonek. ,,JASNĚ! RÁD S TEBOU PŮJDU!" řekl s úsměvem a odložil motyčku.
Frisk se usmála nad tím, jak se Papyrus ze všeho raduje. Sice to pár měsíců trvalo, ale tak nějak to vypadalo, že dokázal na tu smutnou událost zapomenout.

Jenže Papyrus nezapomněl. Stále ho to bolelo, ale smířil se s tím, že Grace je prostě pryč a asi se už nikdy nevrátí. Tak se vrátil zpátky do normálního života. Díky tomu, že si ho Frisk a Sans vzali k sobě, se dokázal odreagovat a přestal na to myslet.

A Sans byl taky rád, že jeho bratr bydlí u nich. Měl náročnou práci a odcházel z domu brzo ráno. 
Díky tomu, že je Papyrus s Frisk doma, nemusel si dělat moc veliké starosti. Vždycky byl ale v pohotovosti, kdyby se něco náhodou stalo.

U Frisk už bylo vidět, že čeká malinkého prcka. Začala nosit volnější oblečení, aby jí netlačilo na čímdál vyditelnější bříško a byla o hodně citlivější, než bývala. A to i normálně je citlivější než kdokoliv jiný. Jednou se dokonce se Sansem kvůli něčemu pohádala. Papyrus nezachytil kvůli čemu, ale jediné co slyšel, byl Frisčin rozčilený hlas a potom bouchnutí dveří od koupelny. Za pár minut se ale k Sansovi vrátila a omluvila se mu, že na něj křičela.

Papyrus se oprášil od hlíny a předloktím si otřel pot z čela. Usmál se na Frisk a ta mu pokynula, ať se jde tedy převléct a umít. Pap kývnul a šel směrem do koupelny. Umyl si ruce a zaprášený obličej. Teď ta zahrádka bude vypadat o mnoho líp! Hlavně, když si tam bude hrát malé dítě, pomyslel si s úsměvem.

Na sebe si hodil čisté rifle a jednobarevné oranžové tričko. ,,Vzal bys prosim tě tuhle krabici?" poprosila ho Frisk a Paps s úsměvem přikývl. ,,CO V NÍ MÁŠ?" zeptal se se zájmem. ,,Jenom nějaké papíry, které přijdou do kontejneru," odvětila prostě.

Pomalým krokem vyšli z ulice a zamířili si to do nákupního centra. Než došli k velkému obchodnímu domu, povídali si o všem možném. Frisk nadhodila, že by bylo možná dobré, kdyby začínali se Sansem už vymýšlet jména. Pap jenom přikývl.

Je pravda, že nad tímhle tématem se Frisk ani Sans zatím nepozastavili. Frisk už pár jmen měla vymyšlených. Jenže je Sansovi zatím neřekla, protože přichází z práce vždycky rozladěný a unavený.

Sans pracuje jako laboratorní technik na kraji města. Když se na pracoviště hlásil, majitel firmy se vykrucoval nad tím, že by mu ve firmě mělo pracovat monstrum. Ale když Sans předvedl své znalosti ve fyzice a v chemii, tak ho s velkým nadšením přijal.

Jeho další zaměstnanci ale jeho nadšení nesdíleli. Vždycky, když Sans prochází kolem nich, si něco šuškají. Nejnovější pomluvy jsou bohužel o Frisk. Všichni věděli, že je těhotná a tak si všichni šeptají mezi sebou, že svého manžela podvedla s někým atraktivnějším.

Sans by si toho rád nevšímal, ale když někdo začal pomlouvat ženu, kterou miluje, nemohl to nechat jen tak. Nechtěl to řešit násilím a tak to vyřešil chytře. Bylo vtipné pozorovat, jak úplně neškodná sloučenina vybuchla jeho spolupracovníkům do obličeje.

Frisk musela na chvíli zastavit, aby popadla dech. Papyrus se na ní podíval starostlivým pohledem, ale Frisk se jenom usmála. ,,V pořádku.... jenom potřebuju popadnout dech," Papyrus nejistě přikývl. Jasně... jenom popadnout dech... pomyslela si ironicky.

Mimoděk si položila ruku na břicho a zatnula zuby. Cítila, jak se jí vnitřek stahuje a měla pocit, jako by se v ní něco trhalo. Natáhla ruku k Papyrusovi a těžce se o něj opřela. ,,FRISK? JSI V POŘÁDKU?" strachoval se. Frisk se začaly podlamovat kolena, ale zatím se držela ve stoje.

Zalapala po dechu, když se jí břicho znova stáhlo. Křečovitě stiskla Papyrusovi ruku a zatnula zuby. ,,A-Asi...to už...začalo..." Začala přerýravě dýchat. ,,D-DOBŘE, HLAVNĚ DÝCHEJ... ZAVOLÁM ZÁCHRANKU.." Papyrus ji opatrně položil na zem a vytáhl z kapsy telefon. Klečel u ní a do telefonu vyťukával číslo 911. Zatímco bylo slyšet vyzvánění, snažil se ji uklidnit.

,,BUDE TO DOBRÝ, NEBOJ.." ,,Tísňová linka, co pro vás můžu udělat?"  zaslechl mužský hlas na druhé straně telefonu. ,,DOBRÝ DEN, MOJE KAMARÁDKA ZAČALA RODIT UPROSTŘED ULICE. POTŘEBOVAL BYCH, ABYSTE POSLALI SANITKU..." snažil se, aby jeho hlas zněl klidně. ,,A kde se nacházíte?" zeptal se. Papyrus se rozhlédl kolem. ,,JSME POBLÍŽ OBCHODNÍHO CENTRA SUNSET V ULICI ROYAL GARDEN.." ,,Záchranná služba je na cestě. Bude u vás do deseti minut. Zůstaňte na telefonu, kdyby se něco dělo,"
,,DOBŘE, DĚKUJI..." odložil telefon vedle sebe a čekal než přijede sanitka.

,,SANITKA JE UŽ NA CESTĚ," oznámil Frisk a chytil ji za ruku. Malinko se usmála a při dalším stahu křečovitě stiskla Papyrusovi ruku. V dáli uslyšeli houkání sirén. Sykla bolestí a zavřela oči. Na čele ji vyrazily kapičky potu.

Ani ne za tři minutky u nich zastavila sanitka a vylezli z ní dva záchranáři a doktorka.
Papyrus uhnul, aby jim nepřekážel. Díval se, jak je Frisk naložena na nosítka a vyzdvižena do sanitky. ,,Jestli chcete, můžete jet s ní," ozvala se blonďatá doktorka a Papyrus přikývl.

Nastoupil za Frisk do sanitky a celou cestu až do nemocnice ji držel za ruku. Zatímco ji záchranář měřil tlak, doktorka se na něj otočila. ,,Vy jste ,,spolu"?" zvedla jedno obočí a podívala se na vysokého kostlivce. Papyrus rychle zavrtěl hlavou. ,,NENE.. JSEM JEJÍ ŠVAGR," ujistil doktorku rychle.

Ta jenom pokývla. ,,Až dorazíme na místo, měl byste zavolat jejímu muži," řekla po chvíli, když se podívala na Frisčinu ruku, kde se na prsteníčku skvěl prstýnek. Papyrus přikývl.

Za chvíli, která pro Frisk připadala jako nekonečná chvíle, zastavili před nemocnicí. Rychle ji i s nosítky odváželi do porodního křídla, zatímco Papyrus zůstal venku. Ujistil Frisk, že všechno bude v pořádku, že jde volat Sansovi. To také udělal.

Začal vytáčet číslo na svého bratra. Ten mu to ale nebral. Začal vyzvánět po čtvrté a už byl celkem naštvaný. ,,SANSI!! JESTLI TO NEZVEDNEŠ, TAK TĚ ASI-" ,,Co mě?" ozval se hlas jeho bratra. Papyrus si odkašlal. ,,SANSI! MUSÍŠ RYCHLE PŘIJET DO NEMOCNICE!"

Sans se za telefonem zarazil. ,,C-Co se stalo?! Je Frisk v pořádku?!" Pap se nadechl.
,,FRISK ZAČALA RODIT. MĚL BYS BÝT U NÍ..." řekl potichu. Sansovi se nevědomky rozsvítilo oko. Zamračil se a pronesl tichým hlasem: ,,Hned sem tam..." a típnul to.

V rychlosti vypnul kahan a sundal si laboratorní plášť, který následně přehodil přes kancelářskou židli. Všichni jeho spolupracovníci se na něj vyjeveně podívali, když zmizel za dveřmi do chodby.

,,Co se děje, pane Smithe?" Sans vzhlédl a uviděl svého šéfa. Ten si nevšímal toho jestli Sansovi svítí oko nebo ne. ,,Promiňte, pane, ale musím jít rychle do nemocnice. Manželka začala z ničeho nic rodit," Šéf zvedl jedno obočí. ,,Samozřejmě, ale řekl jste jít? Nemocnice je odtud asi dva kilometry a žádný autobus teď nejezdí.." Sans se jenom uchechtl. ,,Mám svoje triky... Zatím se mějte," Luskl a s modrým světlem zmizel šéfovi z očí.

Objevil se před nemocnicí, kde viděl přecházet Papyruse s rukama založenýma na hrudi. Začal na něj chrlit spoustu otázek, ale Papyrus ho jenom odvedl do porodního křídla.

Odvedl ho na pokoj, kde ležela Frisk na nemocničním lůžku se zavřenýma očima a rukama položenýma podél těla. Sans došel roztřesenýma nohama k jejímu lůžku. Papyrus mu rychle přisunul židli, jinak by se Sans zhroutil na zem.

Z pohledu na jeho ženu, jak leží s kanylou zavedenou do ruky a s dýchacími hadičkami v nose, mu začaly slzet oči.Rychle slzy setřel rukávem, chytil opatrně Frisk za ruku a opřel se lokty o hranu postele.

Palcem hladil hřbet Frisčiny ruky. Frisk se najednou začala třepotat víčka a z jejích úst vyšlo něco mezi povzdechnutím a stenem. ,,Frisk..?" zašeptal.

Frisk začala pomalu otevírat oči a otočila hlavu směrem k Sansovi. ,,Sansi..?" její hlas byl slabý, ale stále její. ,,Jsem tu, neboj.." malinko se pousmál. Pak mu úsměv z tváře zmizel. ,,Promiň, že jsem tady nebyl.." řekl potichu. Frisk se slabě usmála. ,,Nemusíš se bát... všechno dopadlo v pořádku..." Pak se jí na tváři objevil upřímný úsměv.

,,Chceš vidět.. našeho prcka?" zeptala se a Sans zbystřil. ,,Samozřejmě," V duši ho hřálo štěstí, ale zároveň cítil menší pocit viny, že tu s Frisk nebyl. Frisk stiskla nějaké tlačítko a za minutku přišla starší zdravotní sestra. ,,Potřebujete něco, paní Smithová?" zeptala se.

,,Mohla byste mi jí prosím donést? Stejně jsem ji chtěla nakrmit.." odpověděla s menším úsměvem Frisk. Sestra přikývla a odešla. ,,Takže... máme dcerku??" zeptal se nadějně. Frisk přikývla. Sans se malinko zasmál a stále držel Frisk za ruku.

I když to na něm nebylo znát, byl docela nervózní. Naposled v náručí držel Papyruse, když byl ještě malý kostík. Ohlédl se a všiml si, že se Papyrus nenápadně vytratil.

Za malý momentík do místnosti vešla zdravotní sestra s malým uzlíčkem v náručí. Popošla k posteli a Frisk si od ní uzlíček převzala. Sestra pogratulovala Sansovi a odešla.

Sans odrhul cíp dečky a naskytl se mu pohled na jejich malé mimčo. Sice mělo lidskou podobu, ale okamžitě věděl, že je to jeho malá holčička. Na malé hlavičce měla pár černých vlásků a očka měla zavřená. V puse si žmoulala malý prstík.

Tvář se mu roztáhla do širokého úsměvu a natáhl se, aby vtiskl Frisk polibek. S radostí mu ho oplatila. ,,Je nádherná.." zašeptal a pohladil dcerku palcem po tváři. Maličká se neklidně zavrtěla, ale nevzbudila se. Sans hodil na Frisk prosebný pohled. Frisk se potichu zasmála a opatrně mu maličkou podala.

Sans si ji vzal do náručí a maličká otevřela oči. I když se dětem oči zbarvují až po nějaké době, u maličké bylo vidět, že pravé oko má hnědé a levé modré. ,,Dala si ji už jméno?" zeptal se s úsměvem. Frisk zavrtěla hlavou. ,,Čekala jsem na tebe, abychom ho vybrali spolu,"

Sans se ušklíbl. ,,Víš, že v dávání jmen jsem stejně špatný jako Asgore, ale.." zamyslel se a za chvilinku mu na mysl přišlo dokonalé jméno. ,,Co třeba Alex?" Frisk maličkou pohladila po malé ručičce. ,,To je dokonalé jméno,"usmála se.

,,Tak co? Líbí se ti tvoje jméno, maličká?"zasmál se Sans na malou Alex. Mimčo otevřelo ústa do širokého zívnutí. ,,Budu to brát jako ano, heh," Frisk se usmála nad tím, jaký má Sans přirozený talent s dětmi. ,,Podal by si mi jí? Myslím, že bude mít hlad,"

Sans opatrně předal Alex do Frisčiny náruče. Frisk z nemocniční košile vyndala prso a k němu si maličkou přitiskla. Alex se bez problému přisála a začala sát mateřské mléko. Frisk si unaveně povzdechla a podívala se na Sanse. Ten se usmál a pohladil Frisk hřbetem ruky po tváři.

Chvíli tam seděli mlčky, když Alex usnula ve Frisčině náručí. Do místnosti vešla sestřička a oznámila, že návštěvní hodiny už skončili. Sans tedy vstal. ,,Uvidíme se zejtra," vtiskl Frisk polibek na tvář a ještě pohladil maličkou Alex po hlavičce.

Frisk přikývla a když odcházel, tak mu ještě malinko zamávala. Sans zmizel na chodbě, kde se mu na tváři objevil široký úsměv. Rozhlédl se kolem a všiml si, že tam Papyrus není. Asi šel domů napřed.. pomyslel si.

Rozešel se směrem k východu z nemocnice a cestou si ještě koupil kafe z automatu. Usrkl a musel se ušklíbnout nad jeho chutí. Co bych taky chtěl, když je z automatu, že? Řekl si s menším uchechtnutím.

Měl v plánu, že se teleportuje přímo domů, ale potom se rozhodl, že se trošku projde. Cestou přemýšlel nad tím, jak to bude teď u nich doma probíhat. A také si všiml, že se Margaret docela rázně změnila.

Od té doby, co jí Frisk řekla, že čeká dítě, se začala chovat mile a přátelsky. A to dokonce i k Sansovi. Vůbec nechápal změnu Margaretina chování. Vrtalo mu to hlavou při každé volné chvilce, kterou měl. Nakonec nad tím pokrčil rameny a dál se tím nezabýval. Třeba jí vážně jenom křivdil.

Za chvíli došel domů, kde na něj čekalo překvapení. Čekal, že uvidí jenom Papyruse, ale v obýváku tam seděli skoro všichni. Dokonce i Chara s maličkou Hope.

,,Čau všichni, to se koná rodinná porada?" zeptal se s menším smíchem. Papyrus protočil očima.
,,VÍŠ CO? RADŠI SI SEDNI A VŠECHNO NÁM ŘEKNI!" Byl nadšený z toho, že se z něj stal strejda. Tentokrát očima protočil Sans.

Sedl si do volného křesla a všechno jim pověděl. Všichni se těšili na to, až malou Alex uvidí.
Hope mu najednou skočila na klín. ,,Copak, maličká?" zasmál se Sans a polechtal ji na žebrech. ,,Strejdo.." zasmála se.

,,Hádej co!" řekla s nadšením a naklonila hlavu na stranu. Sans nahodil nechápavý výraz smíchaný se zvědavým pohledem a taky naklonil hlavu na stranu. Hope ukázala na svoji hlavu. Sans k ní natáhl ruku a zajel jí do bílo-hnědých vlasů. ,,To mě podrž! Tobě rostou růžky!"

Hope i Sans se zasmáli a Sans ji rozcuchal vlasy. ,,Jo! Třeba je budu mít jako taťka!" Asriel se uchechtl. ,,To víš že jo, heh,"

Zbytek dne proběhl v klidu. Sans a Papyrus si hráli s Hope a ostatní o něčem debatovali.
Sans byl naplněn štěstím a bylo na něm vidět, že je doopravdy šťastný. 

Tak co?? 
Jak se vám to líbilo?? 
Kolik z vás čekalo, že Chara a Azzy budou mít dceru, huh?? 
Joo... ještě vám sem přidám asi obrázek Hope... 
Jenom pro představu, jak vypadá... 
A nebo jí dám do My Drawings nebo do Info... uvidíme.. :D 

Jo a ještě něco... 
S vydáváním (ne psaním) si dávám na chvilku pauzu, dobře?? 
Je to kvůli škole -_- 
Propadám asi ze tří předmětů a když to neprolezu alespoň se čtyřkama, můžu se rozloučit se štěňětem... :/ 
Takže to beze mě vydržte ju?? 
Zatím se mějte, Špunti!