Howdy!!!
Předem se omlouvám za menší Timeskip, ale já jsem ho tam prostě potřebovala.. 
Nejen proto, že se těším na jejich prcka, ale taky protože jsem tak trochu líný prasátko.. 
Snad mě neukamenujete za to, co jsem napsala... 
Jo a ...
Nijak nereagujte na to, až bude Gaster vysvětlovat, jak se dělají děti, ju?? 
Je to dooost divný... 
Tak si to užijte! 

(timeskip o rok dopředu)

Frisk si vzala na pár dní z práce volno. Zrovna vařila oběd, když v tom se zhluboka nadechla a zbytek snídaně se jí začal hrnout do krku. Lžíce se řinčením dopadla na zem a Frisk už běžela do koupelny.

Ještěže tady není Sans..
pomyslela si, když se podívala na sebe do zrcadla. ,,Dřív nebo později si toho všimne.. musím mu to říct.." řekla si spíš pro sebe.

Slyšela, jak se zavřeli vchodové dveře. ,,Už jsem doma!" Sans dorazil z práce a sundal si modrou prošívanou vestu, pod kterou měl ještě šedý rolák. Divil se, že mu nikdo neodpovídá.

Podíval se do kuchyně a viděl, že na zemi leží lžíce od nějaké omáčky. Sehnul se pro ní a položil ji na kuchyňskou linku. ,,Frisk? Zlato?" zkusil to znova.

Frisk si v koupelně vypláchla ústa a zhluboka se nadechla.
Teď nebo nikdy...
,,A-ahoj! Promiň, neslyšela jsem tě přijít.." Frisk vyšla z koupelny a lehce se usmála. Sans si všiml, že v jejích očích se mihlo něco jako strach a tak se se starostí zeptal: ,,Děje se něco?" Frisk malinko zavrtěla hlavou. 
,,Ne neděje.. Teda, vlastně..."

Povzdechla si a popošla k Sansovi. ,,Mohla bych si s tebou o něčem promluvit...?" zeptala se nejistě. Sans ji pohladil palcem po tváři. ,,Mě můžeš říct cokoliv, to přece víš," Všiml si, že jí trochu hoří tváře, ale zatím to neřešil.

Frisk ho odvedla ke gauči, kde se posadili. Frisk se k němu otočila a v jeho očích našla odvahu mu to říct. ,,Nevím..jak se to stalo, ale..." najednou nevěděla jak pokračovat. Nenápadně se podívala na svoje ruce a pohled nechala upřený na nich. ,,Víš já..." do očí se jí začaly hrnout slzy.
,,Jsem t-těhotná..."

Sansovy oči zčernaly. J-jak je to možné?? Dyť já jsem kostlivec, takže... Začínal mít obavy v to nejhorší, ale Frisk jeho obavy zahnala. ,,A-Ale n-neboj.. nikdy
b-bych t-tě nepodvedla.." Třásl se jí hlas a tak ji Sans chytil za ruku. ,,Věřím ti, ale... jsi si jistá? Jak bys mohla být těhotná, když jsem, no.. kostlivec?" Frisk zavrtěla hlavou. ,,Já nevím..."
Po tváři jí stekla slza.

Sans nesnášel pohled na to, jak Frisk brečí, tak ji opatrně objal a začal ji hladit po vlasech. 
,,Ššš... hlavně nebreč," Pak ho napadlo zavolat Gasterovi s Alphys. Přece jenom, jsou to doktoři a vědci dohromady.

Jednou rukou stále objímal Frisk a druhou začal vytáčet číslo na Gastera.

Po pár zvoněních se v telefonu ozval hlas jeho otce.
,,Ahoj, synku! Co potřebuješ?"
 ,,Tati? Máš teďka momentálně čas?" Odpověděl Sans otázkou. ,,Jako mám, proč? Děje se něco?" ,,Řeknu ti to potom... Jak rychle se můžeš dostat k Alphys do Hotlandu?" Gaster se za telefonem zamyslel. ,,Klidně hned..." ,,Tak se tam za chvíli sejdem..." Sans ukončil hovor. Potom zavolal Alphys a řekl jí, že za minutku budou u nich v Hotlandu.

Ukazováčkem podepřel Frisk bradu, aby se mu mohla podívat do očí. Povzbudivě se usmál. 
,,Bude to v pořádku, uvidíš..." Frisk se taky malinko usmála. ,,No vidíš... to je moje holka. Žádný slzy, ale překrásný úsměv," Přitiskl jejich čela k sobě. ,,Hlavně se neboj... Jsme v tom společně,"

Když se Frisk uklidnila a přestala se třást, Sans ji chytil za ruku a lusknul prsty. S modrým zábleskem se objevili před Hotlandskou laboratoří. Frisk se zamotala hlava a musela se o Sanse opřít. ,,Woah... hlavně v klidu, ju?" Radši si ji vzal do náručí, aby někde nezakopla o vlastní nohu.

Samozřejmě...žádný zvonek, klika... nic.. Pomyslel si. ,,Hej, Al!" zavolal a doufal, že to bude slyšet skrz železné dveře. Za chvilku jim Alphys otevřela a na sobě měla pro ni typický laboratorní plášť.
,,P-p-pojďte d-dál. G-Gaster tu už
j-je," Nechala je vejít dovnitř.

Naposled, co si Frisk pamatovala, byla Alphysina laboratoř neuklizená a všude byli poházené šroubky, matičky a také obaly od instantních čínských nudlí. Teď to tu bylo ale uklizené a přestavěné. Hlavní místnost byla přestavěná na nějakou společenskou místnost, kde byla pohovka, pár křesel a stůl.

Gaster seděl v jednom z křesel a usrkával kávu. Vzhlédl od hrnku a podíval se na Sanse, jak v náručí drží Frisk. ,,Co si potřeboval, že si mi to nechtěl říct po telefonu?" zeptal se.
Sans se posadil a Frisk opatrně položil vedle sebe.
,,Nooo...Ať to řekne Frisk,"

Frisk se na něj jakoby dotčeně podívala. Pak si povzdechla a prohrábla si vlasy.
,,Čekám dítě..." řekla narovinu a všimla si, že se jí líbí jak to zní. Gaster se málem udusil, když mu došlo, co právě řekla.
Z Alphys vyšlo jenom takové zapísknutí, které připomínalo zmáčknutí křečka.

Když si Gaster odkašlal, překvapeně se podíval na sedící dvojici. ,,Wow... Čekal jsem teda něco horšího. Stalo se to docela brzo, že?" Gaster se usmál a Sans s Frisk hodili nechápavý výraz.
,,Jo aha... vy o tom nevíte? Sice je to vyjímečný případ, že se to stane mezi člověkem a příšerkou, ale.. já jsem vám to neřekl?" Sans zavrtěl hlavou. Gaster se plácl přes čelo. ,,Když trpí hlava, trpí celý tělo, jak se říká..."
,,Gastere... už nám konečně řeknete, jak se to stalo?"ozvala se Frisk.

Gaster si promnul ruce a nasadil svůj vědecký výraz. ,,Jak už víš, Sansi... Příšerky bez genitálních částí těla si je můžou ,,vytvořit" pomocí magie, ale nefungují k rozmnožování," Sans už na začátku začal modrat jako borůvka. Když to Gaster řekl takhle nahlas, znělo to docela hloupě. Alphys střídala pohled mezi Sansem a Gasterem a říkala si, s kým to sakra pracovala.

Gaster si Sansova modrého obličeje nevšímal a pokračoval. ,,A proto na scénu přichází Splynutí duší. Je to velmi normální jev mezi příšerkami. Ale jak můžeme vidět, může se to stát i mezi příšerkou a člověkem. Většinou se to stává ale až po dlouhé době. Jenže vy dva jste byli Spřízněné duše (*soulmates*) už od vašeho prvního pohledu, tak ke Splynutí duší došlo o malinko dříve,"

Frisk se Sansem se na sebe podívali. ,,Myslím, že nejjednoduší způsob jak potvrdit pravdivost mého tvrzení je, se kouknout na vaše duše," řekl Gaster s menším úsměvem.

,,Ehm... Dobře?" Sans si tím nebyl jistý, ale natáhl před sebe dlaň a na ní se objevilo bílé obrácené srdíčko.
 I když.. nebylo zcela bílé. Všichni se dívali na Sansovu duši, do které se jakoby vpíjela červená. ,,Ooo... T-toje tak
ú-úžasn-né!" vypískla Alphys.

Sansova duše zmizela a Gaster se s milým úsměvem podíval na Frisk. Ta také natáhla před sebe dlaň a všichni si všimli, že se jí ruka klepe. Objevila se Frisčina červená duše smísená s bílou. Rychle ruku stáhla zpátky. V očích se jí začaly hromadit slzy.

,,Frisk? Je ti dobře?" zeptal se se starostí Sans. Frisk se širokým úsměvem odpověděla. ,,Ano.. Je mi dobře. Jenom jsem šťastná!" Pevně Sanse objala a z očí se jí spustil proud slaných slz. Sans ji obětí opětoval.
 ,,To já taky.. Miluju tě.." zašeptal a vtiskl jí pusu do vlasů. Pak se podíval na Gastera. ,,Moc díky, tati," Gaster se jenom usmál.

,,A jak na tom je Pap?" zeptal se se starostí. Gaster si povzdechl.
,,Ne moc dobře... Zmizení Grace ho hodně zasáhlo.." Sans si také povzdechl. Rád by svému bratrovi nějak pomohl, ale nevěděl jak. Už je to pár týdnů, co mu Papy volal, že Grace zmizela. Nezanechala po sobě nic. Ani žádný vzkaz, kam by šla, nebo co se stalo.

Papyrus ji hledal všude po celém podzemí i po celém městě. Nikde ale nebyla. Šli i na policii, jestli tam nemají o ní nějaké informace, ale oni ani nevěděli, že nějaká Grace Gordonová existuje. Papy se z toho psychicky složil a uzavřel se do sebe. Celá jeho rodina i jeho přátelé se ho snažili nějak potěšit, ale vždy mu to nějak připomínalo Grace a tak radši utekl do svého pokoje a zamkl se tam.

,,Mohli bysme ho vzít na chvíli k nám, aby se nějak zaměstnal a zkusil na to zapomenout.." ozvala se Frisk po chvíli mlčení. Sans ji pohladil po rameni a přikývl. ,,Máš pravdu... Alespoň si ho pohlídám," Gaster přikývl. ,,Jestli vám to nevadí?" Oba dva zatřásly hlavou. ,,Stále je to můj malý bráška.. Tak se o něj postarám,"

To Gasterovi připomnělo ty léta strávené za psacím stolem v laboratoři a ty léta, kdy se nestaral o své milované syny. Styděl se za to, ale co se stalo, stalo se.

Z tranzu ho vyrušilo zvonění telefonu. Vytáhl ho z kapsy a stiskl tlačítko pro přijetí hovoru. ,,Annie?" Menší úsměv z tváře mu zmizel. ,,Dobře, hlavně se uklidni, broučku... Hned jsem tam," ,,Co se děje?" zeptal se Sans, když Gaster ukončil hovor.

,,Papyrus... Někam šel a nikomu neřekl kam.." 

Tak tu oxiduju i na konci.. 

Proč jsem na všechny taková svině??
Karma si pro mě jednou přijde..
 A pak mě tu už neuvidíte! 
Neeee... já bych vás otravovala i z posmrtnýho života! 
Kam si myslíte, že Grace zmizela..? 
Máte tucha proč zmizela?? 
Můžete hádat do komentů... 
Uvidíme se u další kapitoly, Špunti!!