Howdy!!! 
Jsem tu s další kapitolkou!! 
Snad jste se těšili...
Hmm... Můj šestý smysl mi říká, že se tu chílí k dalšímu shipu...
Sorka, že je trochu kratší, ale stejňak si ji užijte 

Když Tara, řídíc Chařino auto, zmizela za rohem ulice, Asriel probodl Margaret vražedným pohledem. Zřetelně viděl, jak nastavila nohu, aby Frisk upadla. Ta se nikdy nezmění.. pomyslel si Azzy.

Papyrus se s údivem podíval na Grace, která se malinko vydýchávala. ,,JAK SI TO UDĚLALA?!" Grace se na něj s unaveným úsměvem podívala. ,,Jak bych to asi řekla...? Jsem tak trochu čarodějka," Papyrus překvapeně zamrkal. ,,Nejste jediní, kteří se rozhodli schovat před normálními lidmi.." řekla potichu.

Papyrus ji poprosil, aby  o sobě řekla něco víc. Grace trochu znejistěla. Ale nakonec přikývla.
Sedli si ke stolu a musela se napít vína, protože se jí klepaly ruce. ,,No... Nerada o tom moc mluvím, ale asi bude lepší, když o mě budeš něco vědět..." Zaťala ruku v pěst, aby zahnala třes, ale moc se jí to nedařilo. Papyrus ji chytil za ruku a povzbudivě se na ni usmál. Grace trošku zčervenala.

,,Takže... Od malinka jsem žila v dětském domově.. Je to to jediné, co si z dětsví pamatuju," Vzpomínka na to, jak se jí děti smály za to, že má nějaké schopnosti, ji stále bolela. Chtěla se s někým skamarádit, ale vždycky ji odkoply jako kus hadru.

,,Všichni mě tam nesnášeli, bylo to pro mě jako vězení a tak, když mi bylo patnáct a nemohla jsem tam už být, zašila jsem se do vlastního.. " Představa jejího starého bytu, kde po podlaze lezli švábi, ji pořád odpuzovala.

,,Nebyl to bůhvíjak pěkný byt, ale mohla jsem si ho z brigády dovolit. Jenže potom mě vyhodili a já skončila na ulici," Tahle část jejího života byla asi nejtěžší, protože párkrát byla skoro na pokraji smrti. ,,Tam jsem potkala pár lidí, kteří mě přijali a s nimi jsem chvíli pobývala.. než mě našla Margaret a viděla, jak pomocí svých schopností zachraňuju jednoho bezdomovce.."

Nejdřív si myslela, že Margaret je hodný člověk, ale když ji poznala víc, litovala toho, že se s ní jakkoliv zapletla. ,,No... a teď jsem tady," řekla nakonec.

Papyrus celou dobu mlčel a pozorně poslouchal. ,,VYPADÁ TO, ŽE JSME OBA MĚLI RUŠNÝ ŽIVOT, HEH..." Grace zvedla obočí. Papyrus ale zavrtěl hlavou na znamení, že není připravený o tom mluvit.

Grace se tedy jenom usmála a sedla si vedle Papyruse. Chytla ho za ruku. ,,Díky, že mě neodsuzuješ.." řekla potichu a dala mu pusu na tvář. Papyrus se začervenal.
,,PROČ BYCH MĚL? NAROZDÍL OD MLUVÍCÍHO, CHODÍCÍHO KOSTLIVCE, JSI JEŠTĚ NORMÁLNÍ"

---------------

Tara...Tara...To mi něco říká.. Jake přemýšlel, kdo je ta Tara, která odvezla Frisk do nemocnice. Pak ho napadlo zeptat se Chary, protože viděl, jak se s ní baví.

Chara si povídala s Azzym, ale Jake nezaslechl o čem. Tohle bude hezká fotečka.. řekl si a nenápadně vytáhl zrcadlovku. Aniž by si toho Azzy a Chara všimli, Jake je vyfotil.
Jak jsem říkal, hezká fotečka.. usmál se.

,,Charo?" oslovil ji Jake a Chara se na něj podívala. ,,No? Co potřebuješ?"
,,Ty tu Taru znáš?" zeptal se. Chara zavrtěla hlavou. ,,Moc dobře ne, dneska jsem ji potkala, ale je to príma holka. Proč se ptáš?" Jake jen mávl rukou.
,,Ale jen tak..."

Shade se dívala, jak je Jake zadumaný od té doby, co se Tara přihlásila a odvezla Frisk. Musela se uchechtnout. Vypadá pořád stejně a ty si ji stejně nepamatuješ.. pomyslela si.
,,Hej Jaku!" zavolala na něj.

Jake k ní s úsměvem došel. ,,Hmm?" Shade se ze široka usmála. ,,Vážně si ji nepamatuješ?" Jake se na ní nechápavě podíval. ,,Koho?"
,,No přece Taru! Je to Tara Nightingale! Chodila s tebou na základku, přece," Jake se plácl do čela. Teď mu došlo, proč mu její jméno bylo povědomé.

,,Já jsem ale vůl..." Nemohl uvěřit, že zapomněl na svoji nejlepší kamarádku z dětství.
,,Vůl narozdíl od tebe nemá koule, hehe.. teda aspoň myslím," nahodila nevinný výraz.
,,Eeee... radši nebudu komentovat..." Shade se zasmála a kamarádsky praštila Jakea do ramene.

Tak jak se vám to líbilo 
Zase chci poděkovat AnytCz a NightShadie za jejich postavy... 
A taky za vaši podporu!! 
Jste prostě úžasní!!!
Špunti, moji milovaní!!! 
10. kapitola a my nejsme ani ve třetině, ooohhh... 
Uvidíme se brzy, Špunti.