Ke konci přednášky Dean přemýšlel, zda se vytratí a počká na Case u auta. Sledoval odcházející studenty a nemohl si nevšimnout stále sedícího Alexe. Zvedl se tedy ze své židle a došel k příteli.

„Casi, počkám u auta," usmál se na něj a vzal jeho již zabalenou tašku s materiály přes rameno.

„Co? Proč?" Cas reagoval skoro panicky. Pochopil, nebo se jen bál, že se na něj chci vyprdnout?

„Někdo na tebe čeká?" povytáhl Dean obočí a chystal se k odchodu.

„Nemusíš čekat, já už taky jdu," Cas vypnul světla pomocí pojistek pod katedrou a vydal se jako první k učitelskému východu.

„Počkej, ty... Je to v pořádku?" ptal se nejistě Dean.

„Ano," Cas mu odsekl.

„Fajn," nebudeme se hádat, uklidňoval se Dean. Asi to nebyla žádná předehra.

Prošli společně kampusem. Byli čtyři hodiny odpoledne, jakýkoli jiný den by bylo na parkoviště plno aut, ale tohle byl pátek, takže Impala tak stála skoro sama. Bylo to až zarážející, jak se dokázalo během dvou hodin vyklidit parkoviště.

„No tak, vybal to na mě, Casi," pronesl Dean, když se dostali do auta.

„Jde o to, že..." Castiel věděl, že nemá cenu se dohadovat, Dean byl paličatější než většina lidí, které zná. „... je to špatné, Deane, spát se studentem, nikdy jsem to nechtěl, nevěděl jsem, že je to student, když to začalo. Bože, tehdy ani nechodil do mých hodin."

„Poznal si ho jinde? Ty?" nebylo to výsměšné, Dean si prostě nedokázal představit, kde jinde by Cas balil kluky.

„Musel jsem si nějak poradit, když si zmizel ty, který mě každý pátek tahal po barech, Deane," zasmál se modrooký muž. „Poznal jsem ho na Halloween, myslel jsem, že to bude jednorázovka."

„Ale?" kdyby to byl někdo jiný, Dean by se mu poškleboval. Castiel ale nevypadal v rozpoložení, ve kterém by něco takového zvládl.

„Ten kluk je... spíš než cokoli jiného je to jako posedlost," Casovi se o tom nemluvilo lehce.

„Říkáš mi, že tě ten kluk stalkuje?" to, co Castiel říkal, znělo dost závažně.

„Možná to trochu přeháním, ale... Snažil jsem se ho zbavit, Deana, vyhýbat se mu poté, co se poprvé objevil na mé hodině, ale..." Castiel si odkašlal. „On se nedal, pořád se vracel, pořád se nabízel, na jednu stranu mi to lichotí, nikdo se o mě tolik nezajímal, nikdo kvůli mně nezačal studovat literaturu, jenom aby mě oslnil."

„Jo, to zní trochu podivně," to vyjádřil Dean ještě velmi střídmě. „A dneska si ho tam nechal, protože...?"

„Protože dneska překročil hranice," odvětil. „Já mu řekl, že s ním nebudu spát, že s ním nechci nic mít a on dneska, myslel jsem, že ho budu muset složit."

„To je dost drsný," Dean si odfrkl.

„Nefrkej na mě, Deane," Cas se skoro naježil.

„Ne, tak to není, jsem pyšnej, udělal jsem z tebe tvrďáka," zasmál se Dean.

„Fajn, už se o tom nebavme, prosím, tady zatoč doprava," přešel Castiel plynule k jinému tématu, ač jím byla cesta k domu, kterou Dean jakš takš znal.

„Náhodou, tvůj podivný vztah je celkem výživné téma," odporoval Dean.

„A co ty, kamaráde, máš někoho?" hrál si Castiel svou.

„Nemám, moc dobře to víš," přistoupil na to Dean. Věděl, že později by přišly horší otázky. Kdy si měl naposledy vztah? A kdy jsi měl naposledy sex, Deane? Na to odpovídat úplně nechtěl.

Dean se ubytoval ve volném pokoji Casova domu, osprchoval se a rovnou se vydal ke kolejím pro bratra. Večeře probíhala bez Samovy přítelkyně. Jasně, že tam kvůli ní Dean přijel, ale byl rád, že na poprvé se potkává jen s bráškou. Neviděli se měsíc, ale i to bylo pro Deana dost na to, aby mu Sammy chyběl.

Když se vrátil domů, našel Castiela ležet na gauči, na zavřených očích měl brýle, na hrudníku knížku, která ho svou vahou musela dusit. Na stolku ležel telefon a hrál zremixovanou skladbu od Vivaldiho. Lehce podnapilý Dean se musel zasmát. Ne, Cas se zase tolik nezměnil. Dean vypnul jeho telefon, knihu položil na stůl a sundal mu brýle. Tušil, že nějakým z těchto úkonů mladého profesora probudí.

„Deane?" zamumlal ospale.

„No tak, Casi, vstávej, honem do postele," tahal ho Dean za ruku. Kdyby na to měl, zkusil by ho odnést, ale byl si moc dobře vědom, že jeho fyzička už posledních pár let jen upadá. Castiel zamumlal něco mezi odmítnutím a „ammmffffchrr", přetočil se na druhý bok a spal. Dean tedy došel do jeho ložnice, hodil přes něj deku a šel spát. Jeho záda!