Trochu se to zamotá, ale snad se z toho hrdinův podaří postupně vymotat. 

Dean už se chystal zazvonit, když za sebou uslyšel nezaměnitelný zvuk zastavujícího mopedu. Ze starého stroje slezl poslíček a s dvěma krabicemi si to pelášil k domu.

„Zdravím," zastavil ho Dean. „Vezmu si to," vytáhl mu pizzy z ruky a nacpal mu několik bankovek. Uvědomoval si, že ho přeplácí, ale dostal nápad a nemohl riskovat, že si Cas všimne, že je donáška před domem. Poslíčkovi to tak zřejmě vyhovovalo, protože než se Dean nadál, uháněl o dům dál. Dean dvakrát zazvonil, jak to dělají poslíčkové, a čekal, až mu přítel otevře.

„To bylo rychlé," otevřel Castiel dveře. Když si všiml, že je za nimi Dean, nahodil kyselý výraz. „Zase ty?" Protočil oči, ale nechal ho vejít.

To Deana ovšem neodradilo a rozhodl se spustit svůj plán.

„Buenas tardes, señor," pronesl hlubokým hlasem a vytáhl obočí v sexy pohledu. Alespoň v to doufal.

„Chceš si hrát na laciné porno? Vážně?" Castiel nebyl naštvaný.

„Zlobíš se?" zeptal se přes to Dean. Castiel nebyl moc naštvaný.

„Kolik si mu dal? Vrátím ti ty peníze," zeptal se Cas.

Dean byl v klidu, věřil, že jeho přítel doopravdy naštvaný není. „Nechci tvoje peníze, zlato."

„Ne, Deane!" asi byl naštvaný. „To jídlo jsem chtěl platit já, kolik si mu dal?" Nemusel na něj tak vyjíždět, vždyť se jen snažil být pozorný.

„Asi dvacet babek, nevím přesně," odsekl Dean. Prošel do obýváku a položil jídlo na stůl a sebe na gauč.

Cas odešel do kuchyně, vytáhl peníze a chtěl je po Deanovi hodit. Ale věděl, že to přehnal, jen... Pro jednou chtěl Deana pohostit on, i když jen objednanou pizzou. Zhluboka se nadechl a pak vypustil z plic všech vzduch. A znovu. Peníze připevnil magnetem na ledničku. Z té pak vyndal rovnou čtyři piva a vydal se s nimi za svou návštěvou.

Dean seděl na gauči, ramena pod bílou košilí napnutá vztekem. Nebo tu košili prostě tak moc napínaly jeho svaly? Možné bylo oboje.

„Deane," oslovil ho zezadu.

„Hm?" zamručel oslovený.

„Deane," Cas objal Deana zezadu, v každé ruce dvě piva. Dean mu je vzal, položil na stůl a pak se do objetí vrátil. „Deane," zašeptal Cas přímo do jeho ucha. „Budeme mít příležitost probrat naší situaci?"

„Teď?" Nemusel se ptát, o čem to Cas mluví, ale dnešek mu nepřišel vhodný.

„Ne, ne, dneska večer ne, jenom dřív než odjedeš," upřesňoval.

„Samozřejmě," potvrdil Dean. Nevěděl, co ten rozhovor bude zahrnovat. O čem se můžete bavit po nejlepší noci za poslední roky? S Casem.

„Tak jo," vydechl mu Castiel za krk úlevou. „A teď," hlasitě polkl. „Odpusť mi, prosím, mé chování." Teď už měl rty regulérně nalepené na Deanův krk. Ten mu neodpověděl. Nebyl si jistý, co se děje, ale líbilo se mu to. Tak moc, že by asi neudržel pevný hlas.

„Deane," přejel mu rty lehce po uchu. Ruce sjely dolů po bílé košili. A pak se najednou Castiel odtáhl, jen jeho dlaně zůstali na Deanových ramenech. Pomalu jimi přejížděl po jeho šíji, zatímco ho obcházel. Dean si poposedl, aby mohl Case přivítat na svém klíně, ale on si místo toho klekl na zem. Před něj.

„To..." hlas mu vypověděl ve chvíli, kdy se na něj upřely modré oči.

„Neboj, nekoušu," usmál se Castiel, a aby potvrdil svá slova, přejel jemné rukou po Denaově rozkroku. Pro Deana bylo těžko uvěřitelné, že ta neovladatelná věc v kalhotách patří jemu.

„Casi," vydechl akorát. Nezmohl se na nic jiného, když ho volaný hladil, svlékal, líbal či sál. A postupně už se nezmohl ani na to, jen dýchal a vzdychal, dokud nedošel na vrchol.

Když bylo po všem, pohlédl dolů na přítele, který si elegantně utíral koutky úst papírovým kapesníčkem. „Pojď nahoru," poplácal si na stehna a přitáhl si Castiela do polibku. Nevadilo mu jak Casovy rty chutnají. Záleželo na tom, čí jsou. Nikdy by nečekal, že někdy budou tady, spolu, takhle.

Najednou to chtěl Casovi říct, měl toho na srdci tolik, když sebou Cas děsivě trhl, vyděšený pohled upřený na okno za Deanovými zády. Dean se rychle otočil jen proto, aby viděl stín s blonďatými vlasy mihnout se pryč z terasy.

Opatrně ze sebe přítele shodil a vyběhl za stalkerem.

„Hej," zakřičel na něj. Chlapec se kupodivu zastavil a otočil. Byl to samozřejmě Alex, jak Dean očekával.

„Co si myslíš, že děláš?" vyštěkl na blonďáka.

„Já? Co děláte vy je totiž vedlejší?!" odpovídal Alex podobným tónem.

„Deane," ozvalo se volání od dveří domu vzdáleného jen asi dvacet metrů.

„To je naše soukromá věc, ty ovšem porušuješ zákon. Stalking? Vážně?" Dean začal prohledávat kapsy. Sám nevěděl, zda chce volat policii, ale minimálně tím mohl toho kluka vyděsit.

„To není to, o čem mluvím," Alex těkl pohledem ke dveřím. Dean za svými zády slyšel plácání pantoflí o chodník. Cas vyrazil za nimi.

„Odjedeš, a necháš ho tu tak, jako předtím?" Dean netušil, o čem ten kluk mluví.

„Cože?" přiznal to.

„Deane, pojď dovnitř," Cas se zastavil zhruba dva metry od nich.

„Ubližuješ mu, ty šmejde," Alex vypadal velmi naštvaně.

„O čem to mluvíš? O čem to mluví?" otočil se Dean i na Case, ale ten prostě a jednoduše koukal do země.

„Castieli!" zavrčel podrážděně Dean. Co se to kurva děje?

„Alexi," zvedl Cas hlavu. „Běž domů, jestli tě tu někdy uvidím, zavolám policii," prohlásil rozhodně.

„Ale," začal Alex. „Já se ti snažím pomoc," omlouval se.

„Ne, ty mě obtěžuješ," vyvrátil mu to. „Odejdi."

„Ale já tě... patříme k sobě," blonďák náhle vypadal zoufale.

„Ne, už tě nechci vidět jinde než ve škole, kdyby si odepsal můj předmět, bylo by to ideální," dořekl a s veškerou grácií, kterou mu dovolovali hlučné pantofle, odešel domů. Dean jen naštvaně vypustil vzduch z plic a šel za ním.

První věc, kterou v domě udělal, bylo to, že zatáhl závěsy. Pak se otočil ke Casovi.

„O čem to mluvil?" zeptal se tak klidně, jak dokázal.

Cas vzal do ruky krabici s pizzou. „Vezmu si to do ložnice, mám ještě práci."

„Casi!" Dean se zlobil a dělalo mu potíže nekřičet. Ale křičet nechtěl, nebyl si tož jistý, zda ho víc naštvalo podivné tajemství nebo špeh. Nebo oboje dohromady, třeba to, že špeh to tajemství zná a on ne.

„Dobrou noc, Deane," Cas odešel z místnosti a zavřel za sebou dveře ložnice. Dean frustrovaně zakřičel, ale víc neudělal.

Po několika hodinách vypnul Dean televizi. Horor, na který koukal, byl patetický a navíc ho pořádně nevnímal. V jakém stavu byl Cas, když odešel? Co s ním mohl udělat Deanův odchod? Umyl se a znovu se zastavil až před dveřmi ložnice. Znamenaly zavřené dveře to, že má jít spát do pokoje pro hosty? Bylo to jedno. Vztek už z něj vyprchal, stejně by s ním u Castiela ničeho nedosáhl.

Otevřel dveře ložnice a našel přítele spícího vedle krabice od pizzy a boxem papírových kapesníků. Hromada kapesníčků naznačovala, že buď Cas onemocněl z minuty na minutu smrtelnou formou rýmy, nebo hodně brečel. Dean vyhodil všechny odpadky a zabalil Castiela do deky. A lehl si vedle něj, přitulil se k jeho zádům a políbil ho na šíji. Jsem u tebe, Cassie, už nebreč.