Krátký a trochu nic neříkající díl, kvůli kterému by nebylo fér nechat někoho čekat o týden déle. V dalším díle už se možná stane něco zásadnějšího. ;) 

V noci, těsně předtím než zcela vyčerpaný usnul, si Castiel usmyslel, že ráno to bude on, kdo vstane a připraví snídani. Chtěl zaběhnout do pekárny, koupit koláč, udělat čaj. Přesto nebyl nepříjemně překvapený, když ho vzbudila vůně smažené slaniny.

Postel vedle něj byla rozestlaná, když se dlaní dotkl matrace, byla studená, jako by v ní nikdo nespal, ale pár hnědých vlasů na polštáři tvrdilo něco jiného. Castiel se zhluboka nadechl. Vzduch taky tvrdil něco jiného, celá ložnice křičela S-E-X. Protáhl se stále zachumlaný do deky, ano, byl příjemně rozlámaný. Cestou do kuchyně to vzal přes koupelnu, při rychlé návštěvě oné místnosti se nestihl ani prohlédnout. Pocity se v něm prali. Na jednu stranu se mu chtělo usmívat, byl tak... spokojený. Na druhou stranu – co bude dál?

„Dobré ráno," zamumlal, když vešel do kuchyně.

„Dobré," odpovídal Dean přes plnou pusu. Castiel střelil pohledem na talíř na stole. Byla to opravdu slanina, k ní míchaná vajíčka a vše to plavalo v oleji. Cas nakrčil čelo a zašklebil se.

„Neškleb se na moje jídlo," konečně dožvýkal Dean. „Tvoje je tady," nandal další porci, „snížený příděl oleje, neboj se." Jak řekl, tak to bylo. Casova porce vypadala mnohem lépe.

„Díky," Castiel přišel k lince, aby si vzal talíř. Dean, který právě odložil pánev, ho zastavil tím, že mu zastoupil cestu. Ocitli se od sebe jen pár centimetrů.

„Viděl si se dneska?" ptal se ho podnikatel.

„Ne, co je se mnou?" Cas mírně panikařil. Má někde uschlou slinu?

„Stačí se na tebe podívat," říkal Dean tiše a udělal krok blíž. „A každému musí být jasné, že si prožil nejlepší noc v životě."

Cas se musel usmát. Takového Deana si pamatoval, i když s ním nikdy nebyl v takové situaci, nebylo mu to cizí. „Nefandi si," zakroutil hlavou. Potřebu odtáhnout se ale neměl.

„Říkej si, co chceš," Dean našpulil svou mastnou pusu k polibku. To bylo něco, co mu Cas nemohl odepřít. Jak a kdy se dostali sem? Přilepil se na Deanova slaninová ústa a na chvíli, jen na chvíli přestal přemýšlet. Z jakékoli další slastné chvále ho vytrhl zvonek.

„Kdo to může být v neděli ráno?" pronesl Cas, zatímco se vymotával z objetí.

„Je skoro poledne, nezapomněl si jít do kostela?" dobíral si ho Dean.

„Kostel je až odpo..." nedokončil. Otevřel dveře a před nimi stál Alex. Castiel se nadechl, chtěl něco říct, ale co? Všiml si, že ho mladší muž sjel pohledem a uvědomil si Deanova slova. Jde na něm vidět, že měl sex. Ať chce nebo ne, Alex to pozná a... Blonďák utekl. Otočil se před dveřmi a beze slova odešel. Je naštvaný? Má zlomené srdce? Castiel si uvědomil, že pocity toho kluka ho nijak hluboce nezajímají. A za to se nesnášel. Kdy přešel od lásky ke všem k nezájmu o druhé?

Někdo mu položil ruku na rameno. Chvíli mu trvalo, než se vyhrabal z myšlenek a uvědomil si, že je to Dean. Otočil se, strčil do dveří, aby se zavřely a nechal se obejmout.

„To byl tek kluk?" ptal se Dean, držíc ho v náručí.

„Jo," potvrdil. Stále byl zabraný sám do sebe.

„Mrzí tě, že zjistil...?" Castiel Deana přerušil.

„Ne, ne, Deane, nezáleží mi na jeho pocitech," vysvětloval. „A to je to, co mě trochu děsí," pokračoval. „Dřív mi záleželo na všech."

„To je fakt," potvrdil Dean, zněl tak vážně. „Kam se poděl náš Castiel, který má strach i o duševní zdraví svého pronásledovatele?" žertoval. Castiel se chtě nechtě usmál.

„Jestli mi kvůli tobě vychladnou vajíčka," chtěl pokračovat Dean. „Ne, ne," odmítl Cas. „Jdeme zpět."

Neděle byla pohodová. Dean po snídani-obědě zamířil za Samem, Castiel se vrhnul na opravu písemek. Jestli chtěl některý z nich přemýšlet, nestalo se tak. Dean se ani nesvěřil Samovi, prostě to chtěl nechat plynout a nestarat se. Za pár dní odjede a nevěděl, jak dlouho se s Casem neuvidí. Sice začínali prázdniny, ale Cas určitě povede zase nějaké semináře pro zájemce, studenty středních a důchodce, na které má čas jen o prázdninách. Nebo jako předloni pojede učit do Afriky.

Cas smýšlel podobně, jen věděl, co bude dělat. První z Deanových teorií byla správná. Loňský úspěch prázdninových kurzů byl ohromný, takže je univerzita vypsala letos znovu. Věděl, že jakmile se Dean vrátí do Topeky, potopí se do změti obchodů a smluv. To nejlepší, v co mohl doufat, bylo, že se uvidí dřív než zase za rok.

Budeš tu na večeři? C psal Cas Deanovi. Plánoval si objednat pizzu.

Chystáš se na mě, Cassie? Odpověď přišla záhy.

Chystám se na pizzu.

Mě se smetanou a masem + koláč.

Vím, co jíš, Deano.

Dík, babe.

Dean se při odepisování náramně bavil. Neměl upito, ale sledování Sama a Jessiky, kteří se k sobě mají snad 24 hodin denně, ho nutilo toužit po rozptýlení. O to větší zklamání bylo, když Cas neodepisoval.

„Budu muset jít," přerušil rozhovor zamilovaného páru. „Cas připravuje večeři," vysvětlil.

„To je samozřejmé," kývala Jess s potutelným úsměvem.

Dean se chtěl zeptat, proč se tak tváří, ale když si všiml Samova pohledu, vzdal to. Ať jí bratr napovídal cokoli, on to v rychlosti nenapraví.