Time Skip>> o rok později

Taehyung P. O. V.

Převalím se na druhý bok a nespokojeně zamručím, když už asi po páté zazní celým bytem ten otravný zvonek. Rukou nahmatám Jungkooka vedle sebe a poplácám ho po zádech.

„Mm, lásko, běž otevřít." Zachraptím, ale z Jungkooka vyjde jen zamručení, ovšem, ani to s ním nehnulo, ale ten zvonek se rozezní znovu, a to už nehodlám snášet. Naštvaně vstanu z postele a dojdu ke dveřím, je mi jedno, že mám na sobě jen boxerky a tenké tričko na spaní.

„Dobrý den, pan Jeon Taehyung?" zazubí se na mě známý ksicht a já si povzdechnu.

„Ano, to jsem já, ještě jednou to řekneš, tak už ti vážně otvírat nebudu, Jimine." Pokárám ho a nechám otevřeno, aby mohl vejít, stejně tak Hoseok a Yoongi, kteří přišli s ním.

„tady někdo vstal levou nohou." Zasměje se Hoseok, ale já ho propálím pohledem.

„vstal jsem po hlavě, abych vám otevřel dveře, protože tady se ještě spalo." Zaburácím, ale hned se usměju na Jungkooka, který se taky rozhodl vstát. Zívne si a mávne na nás.

„Mm, dobré ráno, co vy tady zase." Řekne ospale a dojde do kuchyně, nejspíš už rovnou vařit kávu.

„Co, to už vás nemůžeme navštěvovat? Říkal jsem přece, že si na víkend budu brát kluky k sobě a budu je brávat k vám, skoro se teď nevidíme." Pronese Yoongi a sedne si na židli.

Jo, to nám říkal. Teď, když je ředitel, dává si volno na každý víkend s tím, že za něj zastupuje Lisa. To asi proto, aby si mohl vodit Jimina s Hoseokem k sobě. A taky, abychom se vídali společně, protože jak Jungkook slíbil, dal ve věznici výpověď a teď pracuje v kavárně společně se mnou, takže lidi z věznice už opravdu nevídáme tak často.

S Jungkookem už máme po svatbě, byl to samozřejmě ten nejlepší zážitek mého života. No, a pro Jimina s Hoseokem vlastně taky, protože mi šli za svědky, stejně tak Yoongi šel za svědka Jungkookovi. Nakonec jsme tedy zůstali ve spojení, proto nám sem teď chodí skoro každé jejich volno.

„takže, nějaké novinky?" optá se Jungkook a posadí se vedle mě i s kávou. Toho se Jimin chytne a už si odkašle, aby mohl začít mluvit, ale ještě se zarazí.

„Jasně, ale ještě pusu." Usměje se na nás a my si jen povzdechneme. Jimin je z nás stále tak nadšený, že mi stále říká celým jménem a chce po nás, abychom se políbili před každým jeho výkladem z týdne.

Podívám se na Jungkooka a ten se pousměje a pohladí mě po líčku.

„No, vlastně jsem ti ještě nepopřál dobré ráno po svém, takže..." usměje se Jungkook a pomalu mě políbí na rtech, první jemně, ale poté mnohem vášnivěji, než se od sebe s úsměvem odpojíme a koukneme si do očí.

„Dobré ráno, lásko, i tobě." Zašeptám mu do rtů a naposledy ho letmo líbnu na špičku nosu, než opět věnujeme pozornost dojatému Jiminovi.

~END~

--------------------------

Tak jo, jsme u konce, děkuju vám všem za to, že jste můj příběh četli a hlasovali pro něj, moc si vás vážím, jste úžasní <3

Teď už ale žádné pokračování, ale sejdeme se u nové knížky, teda ti, co budou chtít se ponořit do nové atmosféry, samozřejmě nikoho nenutím.

Ještě jednou děkuju!

I purple U!